Dneska jsou to dva roky, co se narodila. Naše malá Anička. Nikdy v životě jsem nebyla tak unavená. Nikdy jsem toho nenaspala tak málo (počet nocí, kdy jsem spala vkuse by se dal spočítata na prstech jedný ruky). Nikdy jsem se tak moc nebála. Nikdy jsem se necítila tak moc zoufalá, když jsem někomu nemohla pomoct. Nikdy jsem se tak často sama sebe neptala, jestli to, co dělám, dělám dobře. Nikdy jsem tak často neměla chuť se schovat do koupelny a brečet, což by mi stejně bylo prd platný, protože to dítě si mě najde všude 😀. Nikdy v životě jsem nebyla šťastnější. Každý večer, když si jdu lehnout k tobě do naší postele, o které jsem vždycky kategoricky prohlašovala, že v ní spát nebudeš, cítím tak obrovský vděk za to, že ji mám. Je to láska mého života.