Mateřství je vzácný dar. Dostaly jsme kopu smíchu, radosti, lásky, nadšení, hrdosti, výjimečnosti, pýchy. ..ale i chvil starostí, slz, strachu, trápení, bezradnosti, někdy i zoufalství. Nejhorší je strach, který stejně jako láska začínají prvními okamžiky zjištění, že v nás roste nový dokonalý život. První rok se dmeme pýchou jak ten drobek roste, prospiva, skáčeme radosti a rozplyvame se nad prvním zoubkem, prvním úsměvem, prvním máma a táta, nad prvním krčkem. Do 5 let věku dítěte se bojíme kde se to malé nemotorné a nebojácné dítko zabije, a to doslova. Pak se opět radujeme z prvních přečtených a napsaných slov, z jedniček v žákovské, úspěchu ve sportu, z nadání, které nás potomek projevuje. A pak je tu zčistajasna puberta, první vulgární slovo, první pětka, odmlouvání , grimasy, co mluví za své o tom, co si o nás asi to naše milované dítě myslí, první lásky, pozdní příchody domů, a zase ten strach... a tak to jde stále dokola. Je to kolotoč, přetékající adrenalinem. Někdy si říkám, co jsem za blázna? 6 dětí, zatím všechny prežily a já kupodivu také 😀 Ale uhlídat ty nejmenší dava někdy fakt zabrat! Jo, jsem cvok! Miluju, jsem šťastná, ale žiju v neustálém strachu! Strachu, aby se netopily, nesrazilo je auto, aby se neopařily horkou polévkou z plotny, nevypadly z okna, aby mi je někdo neukrad, nebo jim někdo neublížil. .. strach je převlečená láska. ??? Uff až vyrostou, budou mít své rodiny, budu se stále bát? Celý život ve strachu o děti? Mají to maminky jedináčků jednodušší? Asi ne...
Jen mám někdy obavy, že mě ten strach jednou zabije. Jsou chvíle, kdy se bojim, že to nedám. Skládám poklonu všem maminkám, tatínkům, co zvládli vychovat šťastneé děti a užívají si klidné stáří se šťastnými vnoučaty.
Strach matky prý negativně ovlivňuje vývoj dítěte. No to je teda zase poznání 😀 Já za nimi skáču jak srnka. 😀 Zabráním většině pádů a úrazů, dost často nad nimi jistě stál anděl strážný... když pomyslím, co vše se už mohlo stát. Díkybohu za každý další den ve zdraví a s úsměvem.
A je jedno jestli mas jedno,tri nebo deset deti 😁
S tím strachem to bude jak na houpačce, jednou víc, jednou míň, ale Máma se bát o děti nepřestane nikdy, ať je jim pět nebo čtyřicet jen se to časem trošku mění a bojíte se zase jiných věcí 🙂 aby si našli hodného partnera, aby s ním byli šťastní atd... Život je boj 😉
pravdivé..myslím, že maminky jedináčků to se strachem mají horší, protože se na něj mohou soustředit úplně a cele..i když, zase má dítě 100% chytače 😀
přesně, mamince volám, když dojedu od ní ani ne 30km autem "že jsem dobře dojela" ..
u tebe počet obdivuju /a ještě s tvými případy a emocemi, kdy těhotenství nedopadlo../
Já se taky bojím, ale nepřijde mi, že by to byl můj hlavní pocit. Strach k lásce patří, ale nesmí tě pohltit. To by mohl člověk děti tím strachem "Udusit" Já se snažím jim věřit a taky věřím našemu strážnému andělu-sice se namaká, kolikrát bylo něco o fous, ale jde mu to. 😉
a teď si představ, že každé z Tvých dětí bude mít taky minimálně 3 děti a pak za Tebou všichni naráz přijedou, ať jim je pohlídáš 😀 To bych si už asi fkt hodila 😀 ale obdivuji Tě, jsi skvělá máma a myslím, že je jedno, jeslti máš 1 dítě nebo 10, ten strach tam prostě je pořád 🙂
@pajinka85 já byla včera hodně na mekko. .. byla svědkem malého kluka jak vypadl z okna. Ani spat jsem nemohla. Hrůza. Když pomyslím kolikrát dene zaživam strach... je to síla
@rybkamyska tak po takovem zážitku se ti nedivím, že tě to tak dohnalo. ☹ hrůza ☹ a co ten chlapeček ?
@pajinka85 naštěstí ne dopad na hlavu, ale skubl si s krční páteři. Jinak asi jen pohmožděniny. Já si právě denně uvědomuju co vše se už mohlo stát u nás
. Andělé strážní mych deti jsou taky v j3dnom kole 😀
to jsou přesně moje slova, kdy se dnes a denně zamýšlím nad tím, kdy se asi přestanu bát, ale vždycky se najde zase nějaký "nový" strach, takže to asi nikdy neskončí 🙂
Moc krasne napsany. Mluvis mi z duse. Zacala jsem se bat od chvile co jsem zjistila , ze jsem tehotna 😀 a myslim, ze to neskonci, jen se to casem zmirni. Ale stoji to za to. Jsem nevyslovne stastna, ze jsem maminka a ze je mam 💕 👣