Nedavno jsem zažila jednu z nejvtipnějších debat s mou 6letou dcerkou (z několika hodně vtipných debat).
Dcerka ode mne něco potřebovala, a já jí řekla, at chvilku počká, že zavolam mámě. Ta moje malá kouká s vytřeštěnýma očima a sleduje každý můj pohyb...z hlavy se jí pomalu kouřilo, jak jí to nedávalo smysl 😀
Dcera: "Cože? Jak to uděláš? hehehéééé "
Já: "?" ...volám své mamince, zvedla to. Říkám do telefonu ahoj mami, jak je?
Dcera: "eeeeéééé...hehehehéééé, to nejsi ty! To neni máma! To je babička! Mami, ty jsi tunta!" 😀
Já: "?" Dokončim po několika minutách hovor.
Dcera: "Mami, to byla babička! "
Já: "ano, byla to babička. Moje maminka!"
Dcera: "Cože? Ty máš taky mámu? Jakto? Ty jsi máma! Počkej, babička je tvoje máma? Takže ty jsi taky dítě jako já!!! 😀 hahaha heheeééé. Ty brdo, a jak to udělala? Jak tě mohla narodit?" (chápej, jako jak mě mohla babička takovou velkou porodit).
Já: "?" (vduchu si říkám...bože..už je to tady, snad to nebude na dlouhou debatu, a pujdeme spát ještě dnes) 😀 "Ano, každý máme mámu a tátu. I já, i tvůj táta, paní učitelky ze školky...prostě všichni mají maminku. Já jsem tvoje maminka, a jsem taky dítě tvojí babičky, a tvoje babička je moje maminka."
Dcera: "Ahááá Ale nechápu jak tě mohla narodit! Týýý jooo, táta má taky mámu! Jak ho mohla narodit? Je tááákle velkej! To fakrt nechápu!"
Já: "Já i táta jsme byli přece nejdřív miminka. "
Dcera: "Nene, nemohli jste být miminka, jste moc velký!"
Já: (už nemůžů...nechci.. 😀 kde je ten můj chlap???) "Tak koukej, každej člověk se narodí svojí mamince jako malinký miminko. I já a táta jsme se narodili úplně prtavý. Pak jsme rostli a rostli, až jsme úplně vyrostli. Ty jsi se taky narodila jako miminko, a podívej, jak už jsi velká" 🙂
Dcera: "Nojo... viděla jsem fotky, když jsem byla malinký rozkošný miminko 😵 a už jsem velká!"
Já: (uf...vypadá to nakonec dobře...asi pujdeme už spát, hurá!) "jj tak to je. Každý se narodí jako miminko a pak vyroste a může mít svoje miminko, které taky jednou vyroste."
Dcera: "Já budu mít taky miminko, a budu jeho máma. A to budu pořád tvoje dítě že jo? Ikdyž budu máma 😀 To je vtipný.. 😀 "
Já: "Přesně tak to bude. 😀 a už šup spát"
Dcera: "Dobrou mami, ty moje dítě mojí babičky 😀"