Nedavno jsem zažila jednu z nejvtipnějších debat s mou 6letou dcerkou (z několika hodně vtipných debat).
Dcerka ode mne něco potřebovala, a já jí řekla, at chvilku počká, že zavolam mámě. Ta moje malá kouká s vytřeštěnýma očima a sleduje každý můj pohyb...z hlavy se jí pomalu kouřilo, jak jí to nedávalo smysl 😀
Dcera: "Cože? Jak to uděláš? hehehéééé "
Já: "?" ...volám své mamince, zvedla to. Říkám do telefonu ahoj mami, jak je?
Dcera: "eeeeéééé...hehehehéééé, to nejsi ty! To neni máma! To je babička! Mami, ty jsi tunta!" 😀
Já: "?" Dokončim po několika minutách hovor.
Dcera: "Mami, to byla babička! "
Já: "ano, byla to babička. Moje maminka!"
Dcera: "Cože? Ty máš taky mámu? Jakto? Ty jsi máma! Počkej, babička je tvoje máma? Takže ty jsi taky dítě jako já!!! 😀 hahaha heheeééé. Ty brdo, a jak to udělala? Jak tě mohla narodit?" (chápej, jako jak mě mohla babička takovou velkou porodit).
Já: "?" (vduchu si říkám...bože..už je to tady, snad to nebude na dlouhou debatu, a pujdeme spát ještě dnes) 😀 "Ano, každý máme mámu a tátu. I já, i tvůj táta, paní učitelky ze školky...prostě všichni mají maminku. Já jsem tvoje maminka, a jsem taky dítě tvojí babičky, a tvoje babička je moje maminka."
Dcera: "Ahááá Ale nechápu jak tě mohla narodit! Týýý jooo, táta má taky mámu! Jak ho mohla narodit? Je tááákle velkej! To fakrt nechápu!"
Já: "Já i táta jsme byli přece nejdřív miminka. "
Dcera: "Nene, nemohli jste být miminka, jste moc velký!"
Já: (už nemůžů...nechci.. 😀 kde je ten můj chlap???) "Tak koukej, každej člověk se narodí svojí mamince jako malinký miminko. I já a táta jsme se narodili úplně prtavý. Pak jsme rostli a rostli, až jsme úplně vyrostli. Ty jsi se taky narodila jako miminko, a podívej, jak už jsi velká" 🙂
Dcera: "Nojo... viděla jsem fotky, když jsem byla malinký rozkošný miminko 😵 a už jsem velká!"
Já: (uf...vypadá to nakonec dobře...asi pujdeme už spát, hurá!) "jj tak to je. Každý se narodí jako miminko a pak vyroste a může mít svoje miminko, které taky jednou vyroste."
Dcera: "Já budu mít taky miminko, a budu jeho máma. A to budu pořád tvoje dítě že jo? Ikdyž budu máma 😀 To je vtipný.. 😀 "
Já: "Přesně tak to bude. 😀 a už šup spát"
Dcera: "Dobrou mami, ty moje dítě mojí babičky 😀"
krásné
Každé dítko si takovým údivem projde, mě spíš překvapuje, že na to přišla (nebo jí to začalo vrtat hlavou) až v těch šesti letech. Zvlášť, když má starší sourozence, to přece už u vás muselo padnout. Nebo babička k vám nějak moc nechodí, že bys jí oslovovala před dětmi? Nebo jí říkáš babičko?
Když byly holky malé, oslovovala jsme své rodiče před nimi babi a dědo, ale jen z toho důvodu, aby neměly zmatek, kdo je maminka a tatínek. A jak byly větší, tak mě začaly opravovat, že to je jejich babička a dědeček a já jim mám říkat mami a tati - to jsem zase měla trochu problém se po těch letech přehodit. 😀
Ale určitě to bylo mnohem dřív, než v 6 letech.
@lucisa Val prakticky naše rodiče nezná, jen po telefonu. Jinak je v teto věcech asi pomalejší, začala mluvit ve 4 letech, a az ted se začíná zajímat o vznik světa, člověka, jak vznikl první člověk, kde se vzal, kdo byl ten první člověk, jak to tu vypadalo když ještě lidi nebyli a hlavně ji zajímá, jak to bude az všichni umřou. ..ještě dobře nechápe, že je to koloběh. ...ze lidi umírají a rodina se novi, že jen tak všichni nevymreme do posledního. ..pokud nedojde na konec světa.
@rybkamyska já to nemyslela špatně, spíš mě to překvapilo, jasně, že je každé dítko jiné, jen bych se třeba tolik nedivila, kdyby byla nejstarší nebo sama.
mmch, že se lidi rodí a umírají sice naše nejmladší ví, ale je to pro ni něco tak abstraktního, že to také ještě nechápe.
Ale to i prostřední dcera občas zaperlí takovou ptákovinou, že jdu do kolen. Třeba se mého muže ptala, jaké to bylo, když bojoval ve válce, manželovi málem vypadly oči z důlků, že si o něm myslí, že je tak starý 😀
Nebo, když jsme si vysvětlovali, že pocházíme z opic, kdysi dáááávno, a jako pozůstatek po ocasech máme kostrč, tak se pak zeptala babičky, jestli byla opička, když byla malá 😀
@lucisa já si nemyslím že jsi to myslela špatně. .. proste je ta naše pomalejší. Má vrozenou oční vadu, zhoršuje se ji to...ve 3 letech mela 4,5 dioptrií a ted už 6,25 a je nedoslychava. Myslím, že i to ji hodně brzdilo. ..co jsem si všimala. .. Jinak je ale zase v jiných věcech šikovnější než starší deti. Nj každý má něco a každé dítko je prostě jiné.
Super rozhovor 🙂