schmudlina
27. kvě 2019
733 

Mámo, chci na svět! (porod podruhé)

Už jsem si moc přála, aby ses narodila, ale byla jsem dost nemocná. Kašel mě dávil, rýma bránila dýchat a stále se mi vracely teploty. Možná to byl právě důvod, proč se naše dcera rozhodla svůj pobyt v břiše ukončit. 

Byla neděle 12. 5. 8 hod. ráno, já byla 38 + 2, když mě starší syn (3 roky) přišel vzbudit: "Mamí, kakajó!" a u chystání kakaa mě rozbolel podbřišek, nebo spíš spodní půlka toho obřího břicha. Říkám si, že to jsou možná poslíčci, pár takových jsem během těhotenství měla. Za pár minut znovu. Bolest jako silná menstruace, nic, co bych nezvládla. V klidu jsem si obstarala syna, ale už jsem se po očku dívala po hodinách, protože přicházely jedna za druhou. V noci jsem se zase zpotila, tak jsem neváhala a zaplula do sprchy. Bolest nepřešla. Už jsem tušila, že jde možná o kontrakce, ale netroufala jsem si odhadovat, kolik hodin mám ještě před sebou, tak jsem v klidu seděla v kuchyni a přemýšlela. Neměla bych si ještě nalakovat nehty?! 😀 (den předtím jsem je odlakovala, a u mě jsou holé nehty zárukou zlámání) Hlavně se musím najíst! (poučila jsem se z chyby u prvního porodu, kdy jsem byla celý den hlady) Takže jsem zbagrovala 2 rohlíky s náloží nutelly, a šla vzbudit muže: "Tatínku, nechci tě strašit, ale radši zajdi se psem, nějak mě bolí břicho..." I když jsem mluvila naprosto klidně, vytřeštil oči, vyskočil z postele a začal se oblíkat 😀 Když se vrátil, řekli jsme si, že projistotu zavoláme babičce a dědovi, jestli jsou dnes volní, a mohli by případně pohlídat syna. Bylo tak kolem čtvrt na deset. Seděla jsem v obýváku u televize a sledovala čas. Kontrakce přicházely v dost nepravidelných intervalech - 4, 6, 8, 5, 7 min., pořád snesitelné s lehkým prodýcháním. Muž ze mě nespouštěl oči: "A nechceš už jet ?! Do kdy jako budeme čekat?" Tak jsem do vyhledávače zadala - "kdy jet do porodnice" a první odpověď zněla - "když máte kontrakce 2 hodiny a zhruba po 5 minutách". Tak jo, tak před desátou jsme se začali sbírat...

První porod mi v porodnici moc nevěřili, takže jsem nevěděla na čem budeme po příjezdu do porodnice dnes. Řekla jsem sestřičce, že mám kontrakce přibližně co 5 minut, od 8 ráno, tak mě hned vedla do kabinky, že se můžu převléct do noční košile - wow, takovou rychlost jsem nečekala. Prohlédl mě doktor, prý jsem volně na prst, což není žádný závratný nález, ale určitě si mě tam nechají. Hlavou mi prolétlo, jak dlouho tam proboha budu ležet... Vzali mě rovnou na porodní boxy, ten den jsem rodila jediná, takže všude bylo ticho a všichni měli čas jen na mě 😉 Po troše papírování a informací, přišla kontrola porodní asistentkou: "Hm, jste na 3, takže dnes to asi bude." Trochu se mi ulevilo, ale na druhou stranu mi vysvětlili, že díky streptokokům mi nebudou píchat vodu pro urychlení, protože by bylo vhodné nechat 4 hodiny působit antibiotika. Kontrakce už začínaly být nepříjemné, takže tímto mě moc nepotěšili. Nechali mě s mým mužem osamotě, s tím že si můžu jít klidně do sprchy. No ano, šla jsem! Díky prvnímu porodu jsem věděla, že hopkání na míči v horké sprše kontrakce krásně utlumí. Tam mi bylo fajn... Bohužel přišli na to, že mám skoro 38°C a měla jsem po srandě. Aby měli přehled, že je naše miminko v pořádku, musela jsem od té doby ležet na monitoru, na levém nebo pravém boku, a to už jsem při kontrakcích funěla jak lokomotiva. Dokonce přistoupili i k píchnutí vody. 

Uvědomila jsem si, že nemám pojem o čase, že vnímám jen bolest při kontrakcích a doufám, že prodleva mezi nimi bude co nejdelší. Několikrát jsem pomyslela také na to, že rodím rozhodně naposled. Anglicky hovořící porodní asistentka mě občas pohladila a řekla: "it´s O.K., it´s fine..." a obložila mi záda i spodek horkým obkladem. Když si můj muž odskočil, držela mě při kontrakci za ruku... Najednou cítím, že moje tělo chce tlačit, tak říkám chlapovi: "zvoň!". Všichni se seběhli, a protože už byly vidět vlásky, dovolili mi tlačit. To byla úleva... Chtělo to pár zatlačení, aby šla ven hlavička a zvlášť bylo třeba vytlačit ramínka. A pak najednou byla venku. Místo plakání spíš jen tak bečela jako ovečka, byla pomačkaná ale krásná. Nástřih tentokrát nebyl, jen pár stehů na drohných trhlinkách. Já jsem dnes byla vyspaná, najezená a ještě jsem si porodila naši sladkou dceru - když to shrnu, tak to byl krásný den 😀 A tak si říkám, kolik je hodin, bude tak 5 odpoledne ne? Muž:"Je půl druhé. Podtrženo sečteno, 5,5 hodiny. Terezko, děkuji :-*

    Měly jsme to dost podobné ,já přijela na 3cm v 20:45 příjem,pichli vodu ,odchod na box před půl 10 vecerni, to už kontrakce brali na síle,nejlíp bylo ve sprše,v 22:15 otevřená na 5cm,to mě moc nepotěšili bo kontrakce sílily,prý ať lehnu na levý bok s overbollem,prý to pomůže s otevřením,v tomto stavu jsem vydržela 3 brutální kontrakce s viděla všechny svaty,s tím že jdu zpět do sprchy,došla jsem do sprchy,s kontrakci přišlo tlačeni,slitl se personál odtáhli mě na postel a šlo se na věc,bo malý se dral ale lem branky musela otočit přes hlavicku,bolest jak prase ale byla venku ,zabrat daly ramínka ale zvládla jsem to,takže ve 22:15 na 5cm a ve 22:33 byl malý venku 😁strašnej fofr a strašná bolest ,už nikdy víc

    27. kvě 2019

    Ja jsem mela takofe fukoty s posledni dcerou, 20.00 na hristi s detma - praskla voda, rychle domu osprchovat deti, 20:35 odjezd do porodnice, 20:55 prichod, 21:20 narozena dcera. Bylo to na par zatlaceni, ale taky to byly silne bolesti, ze jsem.rikala, nikdy vic. Ale je 3. v poradi, a chteli jsme 3. deti, tak snad to bude pravda;). Mam rada clanky s rychlyma porodama. Ze to jeste i v tyhle dobe, plne kompikace a zbytecnych zasahu, jeste jde porodit rychle a relativne normalne;)

    2. črc 2019