Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
sisstin
24. lis 2011

Prevence dys poruch

SLUCHOVÁ    PAMĚŤ

Dítě se slabou sluchovou pamětí má problémy zapamatovat si pokyn, nepamatuje si básničku, říkánku, může mít  problém se zapamatováním si  přečteného textu.

Sluchovou paměť procvičujeme většinou pouze sluchovou cestou, bez zrakové opory /dítě se tedy na procvičované úkoly nedívá/.

Procvičování začínáme jednoduchými cvičeními zaměřenými na neřečové zvuky-dítě  má za úkol zapamatovat si  kolik  ťuknutí tužkou, zahraných tónů, atd. slyšelo.

Po zvládnutí neřečových cvičení přecházíme ke cvičením řečovým. Mnoho obměn mají  hry: Balení kufrů na prázdniny, Nakupování v obchodě, V ZOO jsem viděl zvířata, Přijela tetička z Ameriky a další. Hru hrají nejméně dva hráči.

První hráč řekne úvodní větu:

       Jedu na prázdniny a do kufru si zabalím tenisky.

Další hráč větu zopakuje a přidá další slovo:

       Jedu na prázdniny a do kufru si zabalím tenisky a svetr.

Opět první hráč /nebo třetí hráč/ -zopakuje druhou větu a přidá další slovo:                         

       Jedu na prázdniny a do kufru si zabalím tenisky, svetr a plavky.

Uvedeným způsobem hra pokračuje do doby, než má dítě problémy se zapamatováním si slov. Stejným způsobem se hrají i další výše uvedené hry. Ve hře Přijela tetička z Ameriky můžeme použít slova z různých tématických celků, slova různorodá, a tím se zapamatování i hra stává náročnější.

Další hrou je hra ve štafetě: První hráč dostane kartičku s textem /zpočátku legračním-ten si děti většinou zapamatují snadněji, protože je nějakým způsobem zaujme/. Úkolem prvního hráče je naučit se text co nejrychleji nazpaměť. Když má dojem, že už to zvládl,  kartičku odloží a jde naučit text dalšího ráče štafety. Ten pak učí  třetího atd. Poslední hráč pak napíše text na papír.

Sluchová paměť se cvičí i osvojováním říkadel, básní. Báseň si můžeme osvojovat podle určitého schématu, například: budeme se ji učit po jednotlivých slokách o maximálně čtyřech verších. Dospělý přečte první verš, dítě poslouchá a následně zopakuje přečtené. Dospělý přečte druhý verš, dítě opět opakuje. Pak dospělý odříká první dva verše najednou, dítě udělá totéž a stejným způsobem se nacvičí zbylé dva verše. Pak se pokusí říct celou sloku dospělý, nakonec dítě. Zvládne-li to dítě, postupujeme k další sloce. Snadnějšímu osvojení můžeme napomoci též ilustrací básně, její dramatizací.

K rozvíjení sluchové paměti můžeme využívat i různých příběhů. Dítě si poslechne příběh /jeho rozsah a náročnost přizpůsobíme věku dítěte/, a odpovídá na otázky týkající se příběhu  /začínáme od otázek s jednoduchou odpovědí/. Další možností je poslech příběhu, ve kterém má dítě postřehnout, co je nesmyslné. Jinou variantou je oprava chyb v příběhu-příběh přečteme dítěti dvakrát a ve druhém čtení něco změníme-úkolem dítěte je sdělit, co bylo změněno. Nebo si dítě vyslechne příběh a jeho úkolem je vytvořit k danému příběhu ilustraci /možné i více/ a s touto pomocí příběh vyprávět.

K posilování sluchové paměti slouží také zapamatování si co nejvíce telefonních čísel, písniček od oblíbeného zpěváka, jmen spolužáků, kamarádů, co je nutné nakoupit atd.

ROZLIŠOVÁNÍ   KRÁTKÝCH   A   DLOUHÝCH   SAMOHLÁSEK

Nejzávažnější příčinou proč dítě nepíše čárky nad samohláskami je  nedostatečně rozvinuté sluchové vnímání  (dítě neslyší rozdíl mezi dlouhou a krátkou samohláskou), dále  obtížné vnímání a reprodukce rytmu, nevypracovaný návyk kontrolovat si co napsalo, nesoustředěnost, spěch nebo nedbalost.

Při nácviku rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek je nutné, aby si dítě vše co píše diktovalo alespoň polohlasně a správně vyslovovalo délku samohlásek (v počátcích nácviku se dlouhá samohláska musí vyslovovat  přehnaně dlouhá, aby si jí dítě uvědomilo). Při psaní je lepší psát znaménka ihned po napsání písmena, ne až na konci věty. U starších dětí (od 4. až 5. třídy) můžeme tolerovat psaní znamének na konci slova, pokud dítě má tento způsob psaní znamének  již upevněný. Nácvik provádíme pokud možno denně, krátkou chvíli a dle možností přes den i opakovaně, po dobu i několika měsíců, aby se dovednost sluchového vnímání  fixovala.

Nácvik práce se bzučákem:

K nácviku potřebujeme bzučák  nebo zvonek. Začínáme s nácvikem slov krátkých (jednoslabičných, dvojslabičných), pouze s jednou dlouhou samohláskou, postupně volíme slova víceslabičná. Slova s dvěma nebo více dlouhými samohláskami  cvičíme až po zvládnutí slov s jednou dlouhou samohláskou (příloha obsahuje stručnou ukázku slov k nácviku).

Rodič řekne slovo nahlas, se zvýrazněnou výslovností dlouhé samohlásky. Dítě slovo stejně opakuje, potom ho říká po slabikách se současným bzučením. Krátká slabika se bzučí krátce, dlouhá se bzučí až přehnaně dlouze, aby si ji dítě uvědomilo.Takto předkládáme dítěti na jedno cvičení kolem deseti slov. Zpočátku opakujeme ta samá slova, později zařazujeme slova nová, stejně dlouhá a stejně obtížná. Pokud dítě úkol zvládá, zkracujeme přehnaně zdůrazněnou délku slabiky a postupně přecházíme ke slovům delším, nakonec i se dvěma dlouhými samohláskami. Nová slova vždy začínáme opět procvičovat se zdůrazněnou a prodlouženou výslovností dlouhých samohlásek.

Práci se bzučákem provádíme jen krátce, dle možností v průběhu dne opakovaně.

Další způsoby práce se bzučákem nebo zvonkem:

  1. Čtení slov, vět: Rodič  připraví pro dítě libovolný, věku odpovídající text tak, že podtrhne v textu slova, ve kterých se nachází dlouhá samohláska. Dítě čte podtržená slova se současným  zvukovým doprovodem bzučáku (v začátcích nácviku opět dlouhou samohlásku zvýrazní její delší výslovností).

Těžší variantou je čtení textu bez zdůraznění slov s dlouhou samohláskou podtržením.    Dítě si musí samo všimnout, uvědomit, ve kterých slovech se čárka nachází a tato slova přečíst s doprovodem bzučáku.

  1. Práce s textem, písemné znázornění délky slabik ve slovech: k nácviku je potřebný věku odpovídající, spíše krátký text nebo věty. Dítě čte slova textu, zvukově vyznačuje délku slabiky bzučákem a po každém slově ještě tvoří grafický záznam slova, to znamená, že pod slabiky slova znázorní délku slabiky. Pod dlouhou slabiku napíše čárku, pod krátkou slabiku tečku. (utíká, koláč, položí).
  1. Diktát psaný grafickým znázorněním. Místo psaní písmen dítě píše pouze znázornění délky slabiky ve slovech (větu: „Venku prší“ napíše:    ..     ._   ).
  1. Bzučení slov, kde dítě určuje dlouhou samohlásku: dítě říká slova, poslouchá se, kterou slabiku ve slově vysloví jako dlouhou a následně slovo zopakuje se zvukovým doprovodem bzučáku. Toto cvičení je již náročné na vlastní sluchové rozlišování, dítě již pouze neopakuje, nenapodobuje slyšené, ale musí samo určit délku slabiky. Postupujeme opět od slov krátkých, s jednou dlouhou samohláskou, tak jak bylo popsáno v instrukci – nácvik práce se bzučákem.
  1. Vymýšlení slov na určený grafický záznam

Začínáme u slov 2-slabičných, po zvládnutí pokračujeme s 3-slabičnými, nejprve s jednou dlouhou slabikou, postupně přidáváme množství slabik a prodlužujeme slova. Dítě slovo řekne, bzučením se přesvědčí  zda slovo odpovídá požadovanému grafickému záznamu.

Grafická znázornění pro 2-slabičná slova:

Grafická znázornění pro 3-slabičná slova:

  1. Určování shody či rozdílů při poslechu rytmických celků z 3 - 7 prvků. Bzučákem jsou zabzučeny 3 tóny /střídají se krátké a dlouhé/, pak další 3 tóny - dítě má určit, zda bylo uspřádání tónů a jejich délka v obou případech stejná nebo jiná. V počátcích nácviku dlouhé tóny bzučíme výrazně delší, aby si je dítě uvědomilo. Postupně přidáváme počet tónů, střídání tónů děláme složitější a délku tónu již nezvýrazňujeme. Dítě se na bzučení nedívá, pouze poslouchá/.
  1. Určování počtu dlouhých nebo krátkých tónů z rytmického celku. Rodič  zabzučí několik tónů (začínáme s 3 tóny), dítě má určit kolik tónů bylo krátkých a kolik dlouhých. Postupně přidáváme počet tónů a střídání tónů děláme složitější. Dítě se na bzučení nedívá, pouze poslouchá.
  1. Opakování rytmického celku. Rodič zabzučí určitou skupinu tónů, dítě se snaží skupinu tónů zopakovat. Opět začínáme u krátké sestavy, postupně přidáváme počet tónů a zvyšujeme složitost jejich seskupení. Dítě se na bzučení nedívá, pouze poslouchá.

Všechny výše popsané způsoby práce se bzučákem lze ještě pro zpestření  změnit tak, že místo bzučení délku slabiky vytleskáváme. Krátkou slabiku tleskáme běžně používaným tlesknutím rukou před hrudníkem, dlouho slabiku tleskáme oběma rukama na kolena /při běžném tlesknutí jsou ruce blízko sebe-je to krátká vzdálenost stejně jako krátká slabika, při tlesknutí na kolena jdou ruce „dlouhou“ vzdálenost na kolena, proto se tak tleská dlouhá slabika./

Pro zlepšení vnímání a reprodukce rytmu lze provádět ještě následující  cvičení:

Poslech písní s jednoduchým, neměnícím se rytmem, se současným vytleskáváním rytmu   /v počátcích nácviku doporučujeme, aby si dítě pomáhalo pohledem na tleskajícího dospělého/, obdobou může být vydupávání rytmu.

Použití hudebních nástrojů –rytmizace, opakování rytmu.

Pohyb na základě rytmu, hudby – běh, skákání, chůze s rytmickým doprovodem, provádění jednoduchých cviků s hudebním, rytmickým doprovodem.

Příloha č.1: Nácvik délky slabiky

Příloha č.2: Doplňování diakritických znamének do slov

Příloha č.1 : nácvik délky slabiky, stručná ukázka slov k nácviku

Slova 2-slabičná, jedna dlouhá slabika:

kráčet, motýl, kolík, hrozí, nedá, sedí, stačí, nemá, slyší, tenký, látka, káva, nová, stále, dávno,  mládě,  druhý, špína, loudá, svačí, třída, týden, volá, bojí, skáče, jáma, klavír,  bolí,  komín,  perník, Toník, mlčí, lístek,  ráno, máme, víte, síla, chodník,  výlet, čárka, hřebík,  skála, klíče, pátek, práce, třída, rohlík, krávy, vlásek, křídlo,zajíc, ráno, káva, píše, sáně, žáci, pátek, tučňák, ptáte, zájem, jíte, léto, kráva, stojí, šťáva, mísa, léky,  mléko, máslo, sáček, mládě, dávno, příchod,  Jeník, uzlík, podá, kolík, český, teplá, míček, zrálo, chodíš, mluví, malý, tráva, chytá, díra, kámen, pásla, žlutý, blízko, ráno,vylézt

Slova 3-slabičná, jedna dlouhá slabika:

potrubí, podnájem, záloha, Vánoce, podnebí, kořínek, šarvátka, kuřátko, hřebíček,  kymácet, praktický, příprava, kružítko, navázat, zahrádka, rozstříknout, kamarád, zábava, kolébka, koření, kočičí, zamotá, krokodýl, stavení, rohlíky, čítanka, přihrávka, běhají, záhada, banány, citróny, bábovka, cvičení, zelený,  talíře, zastaví, koťátko, synáček, kulatý, kalendář, omáčka, polévka, zakáže, zvířata, potěší, sáňkuje, příhoda, vázička, plovárna, postýlka, provázek, čmeláci, trenýrky, květináč, nevadí, darebák, náhoda, obrátil, sbírala

Slova 4 a více slabičná, jedna dlouhá slabika:

obyčejný, vypadávat, mramorový, vytoužený, očekávat, nedotčený, křovinatý, masožravý, obtěžkaný, pochutnávali, odzátkovat, marmeláda, čokoláda, zahradnickými,  Večerníček, sedmikrásky, jednotlivé, nespisovná,  pískoviště, nezapomínej, nešeptají, natažený, letadélko, malované, překvapení, květináče, bábovičky, rozkazovací, rozhlédněte, nevydrží, jednoslabičná, samohlásky, rozdělíme, vlastnoruční, nepromokavé, přidržují, vyorával, kamarádka, starobylé, neodkládej, tatínkovi, kamarádi, vyleštěné, mourovaté

Slova 3-slabičná, dvě dlouhé slabiky:

střídají, mlékárna, sázejí, králíci, střílejí, přihrává, poráží, zalévá, lékárna, nakrájí, namíří, náměstí, zašívá, stříbrný, lízátko, vychází, zamáčí, odlétá, nesvítí, povídá,  nechválí, pospíchá,  vyhrává, říkají, závodí, sýrový, plápolá, úterní, nádobí, utíká,  náměstí, odvážný, nádraží, , hříbátko, křížíme, týdenní, zatápí, zvířátka, příjmení, domácí,  vyrábí, pomáhá, umístěný, překrásný, užíváme, nákladní,  prospívá, zpíváme, prohlížím, nářadí, vzdálené, prostírá,bázlivý, zahrádkář, vstáváme, prohlíží, vznáší, skrývají, zajímavé, základní, domýšlivý,  

Slova 4 a více slabičná, dvě dlouhé slabiky:

povídají, zaměstnání, zamáčejí, procházejí, spočítají, povídají, rybízový, prázdninový, nepořádný, nevyhrává, počítáme, zvítězíte, zajímavá, zablácené, otevírá, pokračování, padesátihaléř, sedávají, vyučování, neukáznění, vzpomínáme, vyprávění, uspořádaná, poznámkový, obývací, popojíždí, přívětivé, neodpovídá, podřízený,  provázejí, papírnictví, mlékárna, krokodýlí, zakutálí, připomíná, pohádkový

Slova se všemi dlouhými  slabikami:

hádá, říká, snídá, dává, kvákání, září, žádný,  dříví, píší, správná, mléčné, pípá, kýchá, mládí, váhá, dýchá, krásný, bílé, kvítí, Vládík, známá, promítání, krásných, bývá, prázdný, krátké, blízký, státní, hádání, trávník, úzký, bývá, svítí, láká, slíbí, rýpá, kvílí,  chmýří, místní, míří, mýlí, sbíráš, pátá, básník, skládá, králík, dříví

PROSTOROVÁ    A    PRAVOLEVÁ   ORIENTACE

Při nácviku orientace v prostoru vycházíme z předpokladu, že dítě ve svém vývoji zvládá nejdříve orientaci v rovině horizontální  /cvičíme tedy  pojmy nahoře-dole, nad-pod, vrchní-spodní/, potom směr předo-zadní /cvičíme pojmy vpředu-vzadu, před-za, první-poslední, hned před-hned za/. Poslední procvičujeme rovinu  vertikální /pojmy vpravo,vlevo/, která je pro děti nejnáročnější.

Do nácviku zahrnujeme také pojmy nad-pod, vedle, před, hned za, uprostřed a mezi, první, poslední, následující, předposlední, uvnitř, venku, mezi, pojmy k určování směru pohybu a vzdálenosti –blíž, dál, blízko, daleko, šikmo, rovně. U starších dětí je třeba  se soustředit na zpřesňování odhadu vzdálenosti.

Nácvik začínáme orientací  ve velkém prostoru /přírodě, budově, místnosti/. Procvičujeme: co je nahoře na stropě, na skříni, na podlaze, dole ve skříňce…, co je umístěno vpředu a vzadu v místnosti, co je na stole, pod stolem. V  místnosti můžeme využívat i manipulace s lehčím nábytkem-dítě přemisťuje např. židli podle našich pokynů. Můžeme současně procvičovat i zrakovou paměť, kdy změníme postavení nábytku, věcí v místnosti a dítě určuje co se změnilo, co je nyní před, za, vedle atd. Totéž lze procvičovat i ve venkovním prostoru, na dvoře, ulici. Cvičení můžeme kombinovat i s kreslením, kdy dítě kreslí co vidí nahoře, dole…Pojmy první, poslední atd. cvičíme opět manipulací s předměty, lehkým nábytkem, určováním  v řadě dětí, pokyny: sedni si proti  Petrovi, mezi Petra a Jirku.

Pokračujme nácvikem orientace v malém prostoru /na malé ploše, obrázku/, kdy optimálním přechodem mezi těmito dvěma prostory může být tzv. „dopravní koberec“, po kterém se dítě učí jezdit autíčkem dle našich pokynů, nebo samo hledá cestu k určenému cíli a nahlas popisuje svou cestu. Výše uvedené pojmy vztahující se k  prostorové orientaci procvičujeme manipulací s konkrétními malými předměty na lavici, na stole, na nástěnce, potom přejdeme k  manipulaci s obrázky které označují jednotlivé předměty a nakonec s orientací na obrázku. Obrázky volíme zpočátku jednoduché, výrazné, s malým počtem prvků, pokračujeme s obrázky složitějšími a tzv. dějovými obrázky. Dítě podle našich pokynů předměty na obrázku ukazuje, pojmenovává, dějové obrázky popisuje. Oblibě se mezi dětmi těší  různé druhy bludišť, kdy dítě hledá zvířátku cestu k potravě a současně říká, jakým směrem zvířátko musí jít. Náročnost bludišť zvyšujeme. K zlepšení orientace v prostoru slouží hry typu  piškvorek,  lodí na čtverečkovaném papíře atd.

Nácvik pravolevé orientace patří  k obtížným úkolům. Má 3  stupně:

1. pravolevá orientace na sobě a v prostoru

2. pravolevá orientace na osobě obrácené proti sobě

3. pravolevá orientace při pohybu v prostoru

1. Pravolevá orientace na sobě a v prostoru: Dítě vedeme k uvědomění si pravé a levé ruky. Je vhodné v začátcích nácviku jednu ruku označit náramkem, prstýnkem, nebo nějakým jiným vhodným způsobem /v průběhu nácviku ruku neměnit/. Při nácviku začínáme s uvědoměním si levé ruky, protože z levé strany začínáme v našich podmínkách číst a psát. Po bezpečném zvládnutí pravé a levé ruky  pokračujeme k  vnímání i dalších částí těla umístěných na pravé a levé straně těla /pokyny: ukaž pravé oko…, jaké je toto tvoje oko…/  ptáme se: na které ruce máš hodinky, na které straně trička máš obrázek atd. Při určování pravolevé orientace v prostoru využíváme možnost manipulace s předměty v místnosti, na stole. Použít můžeme nakreslený obrázek okénka domu  kdy dítě dokresluje květiny, záclonky do  oken a další předměty dle  našich pokynů-nakresli květinu do okna vlevo, těžší variantou je pokyn do okna vlevo nahoře. Cvičit můžeme i pomocí dokreslování nebo doplňování obrázků-děti podle našeho návodu doplňují co chybí na pravé straně, nahoře…

U starších dětí můžeme použít kreslení podle našich instrukcí-nakresli v pravém horním rohu kolečko…Těžší variantou je stejné kreslení ale se zavázanýma očima. Nejobtížnější formou je cesta předkresleným bludištěm se zavázanýma očima podle návodu. Ve známém prostoru lze nacvičovat  orientaci se zavřenýma očima: představ si že jdeš 3 kroky k oknu a potom se otočíš vpravo a uděláš 2 kroky-kde budeš? Můžeme využít i tzv.obráceného kreslení, kdy diktujeme co kam nakreslit, dítě má za úkol to provést obráceně /já kreslím kroužek vpravo dolu a křížek vpravo nahoře, ty to nakresli obráceně/. Tuto variantu ale používáme pouze u dětí, které již pravolevou orientaci bezpečně zvládly.

2. Pravolevá orientace na osobě obrácené proti sobě: zde platí tzv. „křížové pravidlo“: co já mám na levé straně, má člověk stojící proti mě na pravé straně. Nácvik provádíme na dvou proti sobě stojících osobách:

       ukaž kde mám pravou ruku…

       ukaž svojí levou rukou moji pravou ruku /obtížnější varianta/…

Procvičování lze provádět i na pohyblivých loutkách, panenkách, pohybujeme jejich končetinami a požadujeme po dítěti aby označilo, kterou rukou panáček hýbá …Cvičit můžeme i na obrázcích lidí, zvířat, hraček. K nácviku pravolevé orientace můžeme použít i způsoby nácviku popsané v nácviku prostorové orientace  / viz nahoře/.                                                                                                                                                                           

SLUCHOVÁ ANALÝZA A SYNTÉZA

Nácvik sluchové analýzy a syntézy provádíme ve třech etapách, které jsou řazeny od jednodušších úkolů až po úkoly nejsložitější. Nácvik začínáme úkoly 1.etapy, k úkolům  2.etapy přistoupíme až po jejich zvládnutí. Cvičíme dle možností denně. Délka cvičení je individuální, doporučujeme přibližně 10 minut, u mladších dětí nebo u dětí s brzkým nástupem únavy je možné cvičení rozdělit do dvou částí. Po delší přestávce, při delším přerušení cvičení, lze předpokládat zhoršení výsledků, nebo návrat do původního stavu.

V počátku nácviku je možné pomáhat si přehnanou, důraznější výslovností těch částí slov které má dítě za úkol poznat. Výrazně pomáhá také zraková opora /psaní, různé druhy písmen, písmenková abeceda…/, cílem nácviku je však zvládání všech úkolů  pouze za pomocí sluchu.

1.etapa: rozklad vět na slova

Dítě určuje počet slov ve větě, vymýšlí věty s určeným počtem slov, určuje pořadí  určeného slova ve větě. Začínáme větami s malým počtem slov, bez předložek, postupně věty prodlužujeme. Při počítání slov, slabik, si můžeme pomáhat tím, že každé slovo, později slabiku, znázorňujeme položením kostičky nebo jiného předmětu na stůl, slovo=tlesknutí, slovo=napsaná čárka atď.

2.etapa: rozklad slov na slabiky a naopak

Zpočátku volíme slova jednodušší /slova typu máma, mele, píše/, později slova začínající na samohlásku /ovoce, Ivan/, následují slova se souhláskovými shluky /mléko,pilka/,slova postupně prodlužujeme, poslední nacvičujeme slova pro dítě málo známá,  končíme slovy pro dítě neznámými.

Do této etapy patří:

       rozkládání slov na slabiky

       určování první, později poslední slabiky ve slově

       poznávání slabiky ve slově /tleskni až řeknu ve slově slabiku ma/

       vymýšlení slov, která začínají na určenou slabiku

       řeknu  Ti  slabiky a  ty z  nich vytvoř slovo, slabiky  jdou po sobě ve správném pořadí     /ma, lu, je = maluje/, později  jsou zpřeházené /lu, ma, je = maluje/

       slovní fotbal: první hráč řekne slovo, druhý řekne slovo které začíná poslední slabikou slova předcházejícího

3.etapa: rozklad slov na hlásky a naopak

       určování první, poslední hlásky ve slově /začínáme od souhlásek, když dítě zvládá pokračujeme samohláskami/

       říkej slova která začínají na hlásku… /pokračuje se: končí na hlásku…,  mají hlásku… uprostřed,  mají hlásku… nakonec /.

       poznávání hlásky ve slově / tleskni až řeknu ve slově hlásku m  atď/

       urči, kolikátá byla ve slově hláska m...

       říkej slova, nesmí v nich být určená hláska

Rozklad : dospělý přečte slovo a dítě ve volném tempu říká hlásky jak po sobě následují.

Skládání: obrácený postup 

3. Pravolevá orientace při pohybu v prostoru: rozlišování pravé a levé strany při představě vlastního pohybu v prostoru se současnou projekcí do roviny /např. orientace na mapě a následná orientace v prostoru podle prohlížené mapy/. Tuto dovednost je dítě schopno zvládat až ve věku 11-15 let.

S prostorovou a pravolevou orientací úzce souvisí nácvik vnímání tělesného schématu. Nácvik začínáme tím, že dítě se dotýká jednotlivých částí těla a pojmenovává je. Po zvládnutí pokračujeme střídavě pojmenováváním nebo ukazováním částí těla na obrázku, modelu, figuríně.Těžší variantou je, když dítě podle dotyků na určenou část těla  hádá o jakou část těla jde. Variantou je poznávání osoby podle ohmatání obličeje nebo vyhledání určité osoby na základě hmatu bez použití zraku.

Obtížnější je cvičení, kdy dítě stojí před zrcadlem a ukazuje na sobě námi určené části těla a sleduje v zrcadle svůj pohyb. Dítě může při ukazování zavřít oči a po jejich otevření překontrolovat  zda se strefilo.

Vnímání tělesného schématu procvičují hry : „Kuba řekl“ /vykonat instrukci nebo vykonat opak instrukce/, „Letí, letí, všechno letí“ / pohybem rukou naznačit, zda pojmenovaná věc letí nebo nikoliv/, různé pantomimické hry / určení jaká činnost, píseň, kniha, pořekadlo se pantomimou předvádí /.

K nácviku vnímání  schématu vlastního těla přispívají i jógová, relaxační, dechová  a rytmizační cvičení pro děti.