UČÍME DĚTI: Jak naučit dítě dělit se s ostatními (2 roky)

Když se človíček narodí, tak je mu zpravidla věnována maximální pozornost, zvlášť pokud se jedná o dítě prvorozené. Nicméně kolem 2 roku, když začíná dítě komunikovat a většinu věcí, co mu srozumitelně vysvětlíme chápe, je čas naučit jej se dělit o věci-hračky s ostatními.
Neboť dítě, které se neumí dělit o věci, ztropí mnohdy až přehnanou scénu, když mu někdo cizí na jeho hračky šáhne!
Jak tedy naučit děti, aby se dělili s ostatními??? Začnu dětmi druhorozenými atd., zkrátka sourozenci. Ti se narodí do prostředí, kde už mají nějakého toho brášku nebo sestričku. Jednoduše je na místě stále někdo „malý“ a je dobré od mala vštěpovat dětem následující: dej půlku bráškovi-sestřičce, hračky máte dohromady, tak se zkuste domluvit, kdo si s čím teď bude hrát apod. Ale samozřejmě i druhorozené děti začnou mít „majetnické“ sklony a nebudou chtít svoje hračky komukoliv půjčovat, dělit se. Postup jak je dělení naučit je stejný, jako u dětí prvorozených, které bývají svými hračkami posedlé podstatně více.
Takže pokud dojde k tomu, že dítě odmítá věci půjčovat, plačtivá „s céna“ jedna střídá další, děti se o věci se sourozenci ale i dalšími dětmi např. na hřišti perou, Vaše domluvy nepomáhají, tak je čas důsledného vysvětlení, že dělení je na místě a správné!
Za prvé v žádném případě dítěti neberte hračky ani další věci násilím. Jelikož rodiče pro děti představují vzor, tak je dobré jim ukázat, kudy vede ta správná cesta, neboť malé děti rádi rodiče kopírují! Ačkoliv jsem výše uvedla, že sourozenci mají situaci trochu „jednodušší“, tak opět v žádném případě nenuťte pod výhružkou či násilím starší dítě, aby se dělilo s mladším, opět je lepší vysvětlení v poklidu. Určitě není správné, aby starší sourozenec musel půjčovat veškeré svoje hračky mladšímu, jen proto, že mladší je chce a věřte, že mladší dítě bude chtít vše stejné jako dítě starší.
Pokud se tedy Vaše děti, ať už sourozenci, kamarádi nebo jen parťáci z hřiště o hračky hádají a vy si nejste stoprocentně jisti tím, na čí straně je pravda, tak je v rámci možností nechte, aby si spor vyřešili sami mezi sebou. Pouze jim ukažte, jak jsem uvedla výše, správnou cestu: např. „Vím, že jste si s touto hračkou chtěli hrát oba dva, ale to není možné, tak co myslíte, jak to vyřešíme, má někdo z vás nějaký nápad?“. Případně jim navrhněte řešení, možné varianty.
Jinak je naprosto normální ve vývoji všech dětí, že se u nich objeví „majetnický“ sklony, ale díky této vlastnosti, v podstatě sobeckosti se naučí tu lepší vlastnost a to ochotu dělit se. Vy v každém případě se snažte zůstav vklidu a situaci vnímejte objektivně, pokud možno s nadhledem.
A na druhou stranu, pokud Vaše dítě nějakou hračku jinému z ruky vytrhne, tak se „poškozenému“ dítku omluvte a vysvětlete svému, jak ošklivě se zachovalo a že je určitě lepší, když se zeptá, zda by se nemohl na danou věc podívat, půjčit si jí.
Každopádně umění dělit se je těžké a proto je to „běh na dlouhou trať“ dítě této dovednosti naučit, někteří pochopí ihned jiným trvá rozdělit se déle. Každopádně Vašemu i jiným dětem prospěje, pokud nedochází k nebezpečnému fyzickému kontaktu, když si spory mezi sebou vyřeší sami, aspoň poznají, že je potřeba jakési domluvy a že ne vždy budou vítězové. A pokud konflikt vrcholí a vypadá to, že dojde k trhání vlasů, kousání, štípání, zkrátka k rvačce, tak teprve v tuto chvíli zasáhněte, pokuste se dítěti situaci vysvětlit, viz. výše a pokud ani vysvětlení nepomáhá, tak dítě rozptylte něčím jiným, odveďte jeho pozornost jinam, např. k jiné hračce, zahrajte s ním jinou hru a pokus o vysvětlení důležitosti dělení se nechte na jindy 🙂

zdroj: Slune-cz.cz