Když jsem byla malá, měli jsme nejkrásnější perníčky v okolí. Máma si na nich vždycky dávala strašně záležet a nás od nich buď vyháněla, nebo z našeho snažení trpěla. Nicméně u svého tvoření trpěla taky. Já tyhle perfekcionistické tendence mám taky a děti u lineckého apod. nesnesu, ale zase jim dávám prostor k vykrajování u vinného cukroví a perníčky jsou jejich celé. Protože zatímco pro mě by to byl stres navíc a udělala bych je sice asi hezčí, ale rozhodně ne s láskou, oni si to užívají a mají z nich radost. A já taky. A v mezičase dělám úly/hnízda. Taky naše tradice - ty v mé rodině nikdo nedělal.