Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    suzanna123
    Zpráva byla změněna    Včera ve 14:21    

    😳

    Byla jsem si vyzvednout balíček, pánovi jsem dala občanku a divila se, když hlásil, že pro mě nic nemá. Pak kouknu na tu jeho vyhledávací mašinku a vidím, že tam má zadané “Kralo”. Takže křestním jsem podle pána Hradec příjmení Králové 😁 Nemám to tu lehké…

    Víte, co je těžká frajeřina? Nastoupit do rakouské školy s nulovou němčinou a první rok zakončit s jednou dvojkou - z němčiny. A pak nakecat družinářce, že na ni čekám před školou a nakecat mně, že je družina zavřená, aby mohla jít s naší návštěvou do ZOO 🙄 Takže na running sushi se mnou vyrazil jen Danda, kterého jsme chudáka museli přesvědčovat, že dvě dvojky, jedna trojka (z němčiny) a čtyři jedničky jsou v jeho případě taky super vysvědčení - zejména s ohledem na to, že trojky i čtyřky u něj ve třídě fasovaly i děti, co německy umí a že standardně tu cizince nechávají jejich první rok opakovat. Navíc učit se číst, počítat atd., když ani nerozumím, co na mě mluví a co čtu, taky nezní úplně jako sranda... Každopádně z running sushi byl nadšený a užil si to moc, stejně jako Julinka si užila ZOO, až na to, že jí pak nebylo blbě. Společně jsme to oslavili v Praze šnekama a mušlema a teď si miláčkové budou užívat tři týdny s tatínkem a prarodiči a maminka si bude užívat tři týdny bez miláčků 🤩

    (5 fotek)

    Přesně rok to je, co jsem sbalila první část fidlátek (první z mnoha) a vyrazila směr Linz, tentokrát natrvalo.
    Zajímavý rok to byl. Tady sdílím převážně to hezké, čehož si užívám opravdu hodně, ale taky tu bylo dost chvil, kdy jsem měla sto chutí si ta fidlátka zase zabalit a odjet. Protože překopat si život o základů a začínat v zemi, kde se ani neumíte domluvit, není úplně prdel. Tím spíš, když už člověku není 20. A sžívat se s novým partnerem taky stojí nějaké nervy (taky o to víc, čím dál jste oba od té dvacítky). Ale i když jsem byla nejvíc zoufalá nebo nejvíc nasr., nikdy jsem nelitovala, že jsem do toho šla. A v těch ostatních dnech jsem za to byla (a jsem) neskutečně vděčná. Protože i když je to něco za něco, tak to pozitivní absolutně převládá. A jsem vděčná drahému, že mě k tomuhle kroku ukecal a že ani když jsem nejvíc vyšilovala mi ty věci sám nesbalil (ne, že by v tom vyšilování byl on nevinně - ale i tak 😁).
    Tak na další roky (původně jsme si domluvili 50, ale už se nám to krátí) 🥂

    (3 fotky)

    Hele, já chápu, že Soukup-Hanychová je sranda (to druhé slovo by mi tu hádám neprošlo)… Ale sorry, věkový rozdíl je 16 let, jí není 20 a jemu 70, takže komentáře typu smradlavý dědek jsou dost mimo mísu. A než začnete psát komenty podobného typu, tak si uvědomte, že nejste míra věci a že i tady je spousta těch, co to mají podobně “nenormálně”. A než začnete psát cosi o zadcích (àla Sex ve městě, kde tomu chlapovi bylo btw. 75 a chápu, že jít jen po sexu, tak to člověka odradí), tak se podívejte na svoje zadky a zadky (a pupky) svých mužů. Jestli jsou super, tak hádám, že budou i po padesáti . Tak jako tak bych se zamyslela - stárneme všichni a vybírat partnera podle věku, ksichtu a postavy asi není úplně recept na štěstí… A když o tom tak přemýšlím, tak zrovna ti dva se k sobě dost hodí 😁

    suzanna123
    Zpráva byla změněna    3. čer 2022    

    Dandu dneska hlídali rodiče mého muže. Vzali ho mj. na nákup a vraceli mi ho s tím, jak je úžasný - že o všechno poprosí, poděkuje, říká mohl bych...
    Doma jsem zjistila, že prosil a děkoval za: jeden časopis pro sebe, jeden pro Juli, album na nálepky, dvoje bonbony (jedny pro něj, jedny pro Juli), dva jogurty (jeden pro něj, jeden pro Juli) a Sprite (o který by si mi ani nezkoušel říkat) a o nanuka. Tak za 20 EUR bych to odhadla...😖 Zas na druhou stranu, já vždycky říkala, že ten kluk by se uživil pusou - dochází na má slova...

    suzanna123
    Zpráva byla změněna    2. čer 2022    

    Často jsem se cítila provinile, že jsem se s dětmi přestěhovala a vystavila je stresu z toho, že s nulovou němčinou nastoupili do rakouské školy. Obhajovala jsem si to tím, že se tady naučí perfektně německy, což pro ně bude výhoda k nezaplacení.
    Teď jsem narazila na obrázek, který sdílela maminka Julinčina spolužáka z první třídy a nějak mě ty výčitky přešly...
    Julinka byla vždycky ve škole bezproblémová, ale když kouknu na Dandovy pokusy o psaní, tak tohle je proti tomu krasopis. Učitelka mu opravuje, co je špatně, ale rozhodně nedostává zpětnou vazbu: 'fuj'. A celkově bych mu nepřála to, co Julinka popisovala, že některé děti zažívaly... S paní učitelkou jsme řešily, že Danda někdy vyrušuje, nedává pozor, předvádí se, čmárá do sešitů..., ale byl to naprosto respektující přístup zabalený do toho, v čem je naopak dobrý. Když tohle vidím, když si vzpomenu, jak ta česká třídní mluvila s maminkou tohohle kluka (s kterým si Danda celkově moc nezadá) a když si vzpomenu na svoje zážitky ze školy, tak jsem opravdu ráda, že jsem ho českého školství ušetřila.
    Julinka byla nedávno ve své původní třídě na návštěvě a vrátila se zklamaná, protože jejich paní učitelka (ve druhé třídě dostali jinou) tam nebyla a měli nějaké cizí, co na ně řvaly. Vzpomněla jsem si, jak jsem na ni čekala v první třídě před školou a řev se ozýval snad ze všech oken, z toho jejich nepochybně. Tenkrát jí to divné nepřišlo...
    Jasně, jsou lepší učitelky a horší učitelky - v Čechách i v Rakousku. Nicméně jsem přesvědčená, že ten přístup, co popisuju výš, v Rakousku prostě neexistuje.

    Musím se podělit o radost - tohle jsem si asi před dvěma měsíci vydražila…😁
    Já jsem obecně kabelkový maniak, ale kabelku, u které už předem vůbec netuším, co s ní budu dělat, jsem si pořídila poprvé. Jednak to bylo na Ukrajinu, a - nevím, prostě jsem ji chtěla 🤷‍♀️ Až tenhle víkend se zadařilo předání a:
    1) kabelka je super. Sice se musím smát, kdykoliv na ni kouknu, ale docela se těším, až ji vyvenčím. Akorát ji musím nějak zamaskovat před mužem, protože by nejspíš měl za to, že jsem pořídila novou hračku psovi nebo kamaráda morčeti (a můj drahý nemá nikdy daleko od myšlenky k činům…😳). A diskuzi o ceně bych se taky radši vyhnula…
    2) taky jsem vydražila korzet. U kterého jsem urputně doufala, že si ho původní majitelka pořídila dřív než nová prsa, pže to bych ho pak mohla leda vyhodit (nebo si je taky pořídit). Taky jsem si říkala, že bych si ho případně mohla vycpat tou kabelkou 😀 Ale dopadlo to dobře, evidentně byl první korzet a až pak prsa 🙂
    3) A k tomu jsem navíc dostala ještě dárek, který mi udělal obrovskou radost ❤️

    (4 fotky)
    suzanna123
    Zpráva byla změněna    19. kvě 2022    

    Dneska se vyloženě dařilo... Chystala jsem se na španělské ptáčky, ale kuchyňský provázek jsem nikde v obchodě neobjevila, tak jsem to změnila na hovězí plátky. Jak jsem to ochutnávala, divila jsem se, proč tam Vaněk cpe protlak, když to je pak takový kyselý a až při zjištění, že voda na rýži je taky kyselá, mi došlo, že to, co považuji za sůl, je kyselina citronová (muž si to nasypal do takové hezké mističky 🙄). Usoudila jsem, že nejschůdnější řešení je nechat to dovařit (vodu na rýži jsem teda vyměnila) a pustila se mezitím do přípravy koláče. Který jsem těsně před strčením do trouby ochutnala a zjistila, že je slaný . V tomhle případě jsem nebyla zvědavá, jak to dopadne a rovnou to vyškrabala do koše. Co se večeře týče, řídila jsem se pravidlem Julie Child: "nikdy se za jídlo neomlouvejte, i kdyby bylo sebehorší" (tím se teda snažím řídit obecně - sice mi to dává zabrat, protože jsem přesně ten typ, co má potřebu lidem vysvětlovat, že tohle mělo být víc okořeněné a tamto jsem tam měla nechat kratší/delší dobu, ale snažím se...) a rodině to suverénně naservírovala připravená si to obhájit jako českou specialitu. Něco jako znojemská podle Babici - když nemáte okurky, nasypte tam kyselinu citronovou 😀 Nicméně nebylo třeba, muž i děti všechno snědli, muž vyjedl i zbylou omáčku z hrnce (na talíře jsem s ní radši úplně nehýřila) a pes po nás veškeré nádobí dočistil a taky si nestěžoval.
    #manžasičvachtal, #pessičvachtal, #čvachtalyvšechnyděti
    PS: A teď mi řekněte, v kterém jiném textu najdete zároveň inspiraci Vaňkem, Babicou a Julií Child 😀

    suzanna123
    Zpráva byla změněna    19. kvě 2022    

    Poslední dobou jsem dost vyšťavená, tak jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi kvůli Dandovi vysadila mléko a budila se v 6 plná energie (momentálně vstávám v 8 a budím se někdy kolem 10. A o energii si můžu nechat leda zdát). Tak jsem se rozhodla to zase zkusit. Zatím (po 2 dnech) nic, jen si začínám říkat, jestli vůbec chci, aby to fungovalo, protože tohle cappuccino je fakt odporný 😖

    Jo, a taky muž v sobotu odzimoval druhý bazén. Krásných 12 stupňů měl 😁 Anketu vynechám, vlezli jsme tam někdy po půlnoci (a lahvi prosecca 😁). A pak v neděli několikrát znova -i Juli 👏. Kdyby vás zajímalo, proč to děláme, tak se koukněte na naše výrazy 😁

    (4 fotky)

    A anketa číslo dvě- vykoupala jsem se v Lipně nebo nevykoupala? 😁

    Včera jsem si udělala s dětmi den jen pro nás a vyrazili jsme na Lipno. Po příjezdu jsem jim udělala přednášku, jak je nebezpečné nechat v horku zvíře v autě. A o pět hodin později se mi tam podařilo zavřít našeho psa i s kličky. Děti se okamžitě rozbrečely, já zkoušela urputně volat muži, co s tím hodlá dělat. Poté, co všechny pokusy o otevření auta a dovolání se selhaly, jsem zavolala hasiče. Společně s jejich příjezdem jsem se konečně dovolala a tlumočila drahému, že mu asi rozbíjí okno. Což se mu úplně nelíbilo a zuřivě se pokoušel odemknout auto na dálku, zatímco hasiči upustili od rozbíjení okna a zkoušeli uvolnit dveře (což jsem mu radši neřekla, aby neztratil motivaci). Prý jim chyběly 2 minuty, když se zadařilo mému muži. Danda na odemknutí reagoval: ”Hurá, Maggie stoupla na ovladač, ta je tak šikovná!”(ano, jeden z pokusů, jak se do auta dostat spočíval i v přesvědčování Maggie, aby šlápla na ovladač 😁). Každopádně hasiči byli úplně super, nedivili se, proč je voláme kvůli psovi ani proč jsem to nevyřešila cihlou, ani se nezdálo, že by si mysleli, že jsem úplně blbá. Na rozdíl od mého muže, který místo aby mě politoval za prožité trauma se tvářil velkoryse, že už na mě není naštvanej. Což jsem teda vůbec nepochopila, protože pokud by měl být někdo naštvanej, tak já na něj, že se mu nedá dovolat, ne?🙄 Každopádně konec dobrý, všechno dobré, super den to byl ❤️

    (11 fotek)

    To si tak jde člověk o půlnoci zaplavat… (pro neznalé angličtiny: touhle dobou se samozřejmě plavkami neobtěžuji - protože by mě nenapadlo, že syn mého muže zřejmě chodí dávat pusu na dobrou noc autu, co má u nás v garáži 🤦‍♀️)

    Takové zamyšlení. Včera jsem tu dostávala hromadná doporučení, že když žiju v Rakousku, tak se mám učit němčinu a proč se neučím... Jako logicky, že jo. Co mě na tom zaráží je, že jednak jsem nikoho ani náznakem o radu nežádala, za druhé se jaksi z toho, co jsem napsala, usuzovalo něco, co tam vůbec nebylo. Což je teda obecně místní nešvar diskuzí. Ale k té němčině. Kolik z vás, co by se samozřejmě začalo v Rakousku učit německy, se teď nějaký cizí jazyk učí? Já chápu, že v Čechách vystačíte s češtinou, ale cizí jazyk se hodí vždycky, ne? Nebo něco jiného...Proč ne? Třeba proto, že to není zas až taková sranda? A myslíte, že byste se do toho nadšeně vrhaly ve chvíli, kdy se vám obrátil život naruby, přestěhovaly jste se, sžíváte se s novým prostředím, začínáte v nové práci - kde se mimochodem taky musíte naučit spoustu věcí...
    Tohle není obhajování se - jednak nemám proč se obhajovat a určitě ne naprosto cizím lidem, kterým může a mělo by být fuk, jestli se tady domlouvám posunky a plánuju to tak dělat do konce života. Spíš takové ťuknutí, že některé komentáře, i když je nemyslíte zle, jsou minimálně zbytečné. A že jestli nutně musíte šířit svoje světonázory, diskuze pod články z Novinek jsou k tomu vhodnější.
    (PS.: podotýkám, že mi tu nikdo nenapsal nic strašného, ale tohle je důvod, proč si obecně hodně rozmýšlím tu něco sdílet a hádám, že nejsem jediná)

    Včera jsme se s mužem a dětmi zastavili na kafi a zmrzlině. On, že si odskočí a ať mu objednám a řekl německy cosi, co jsem vůbec nebyla schopná postřehnout, co je za slovo.
    Já: "To si objednej sám, já to říct neumím."
    On: "Já nechápu, proč to ani nezkusíš."
    Já: "Postřehl jsi za tu dobu, co jsme spolu, že neumím německy, že jo?"
    On: "Tak to aspoň zkus."
    Já: "Tak zkus ty říct: 'dvojitý preso s mlíkem'."
    On naprosto suverénně: "Vojtý srolíkem."
    Pokud byste myslely, že pochopil pointu a uznal, že to pro mě není tak snadné, tak to neznáte mého muže. Prostě on to řekl, že děti padly smíchy pod stůl a 5 minut se tam řehtaly ho o ničem nepřesvědčilo - číšník by to určitě pochopil nebo aspoň ocenil, že se snaží. Moje nervy...

    Prohlásila jsem, že hned, jak muž napustí bazén, si v něm zaplavu. Co myslíte - dala jsem to? 😀

    Proč se doopravdy potopila…

    Já nevím, že mě vždycky rozsekají takové blbosti 🤣

    Tak po dvou letech došlo i na nás... Výsledek testů dvakrát nachgewiesen, jednou nicht nachgewiesen. Vzhledem k tomu, že slečna nicht nachgewiesen má stejné příznaky jako my, co jsme nachgewiesen a po návratu z testů se odporoučela rovnou do postele, si nedělám iluze, že by se jí to vyhnulo. Hlava domácnosti je potvrzená už od středy, bohužel do vyhnanství jsme ho evidentně poslali pozdě 😕
    #covidzasranej

    A ještě něco -fakt zuřím. V Rusku řádí psychopat, kvůli kterému umírají a trpí lidé na Ukrajině, v jeho zemi, a vyžíráme a vyžereme si to i my. Žádný jiný důvod není, Já jsem velmi tolerantní vůči různým názorům, ale opravdu nemám toleranci vůči omlouvání a zlehčování téhle situace. Tady není žádné jestli a ale a pokud nechcete podpořit Ukrajinu nebo ty, co ji a Ukrajince podporují, aspoň mlčte.
    PS: A kdyby tu měl někdo námitky k nově vzniklým politologům, tak já tu politologii a mezinárodní vztahy vystudované mám

    Mi byla smazaná zpráva, reagující na paní, co mi mazala komentáře... takže obecně...
    Když jsi v koncích s argumenty, tak se máš zamyslet, jestli to nebude tím, že oponent má pravdu. Respektive to je to, co udělá inteligentní člověk. Blbec si stojí za svým a situaci řeší tím, že protiargumenty maže.
    A co se týče toho, na co jsem původně reagovala - lidé z různých důvodů pomáhají. Je jedno proč, to, že pomáhají, se počítá. Pokud se tím chtějí pochlubit, proč ne? Možná to pak není tak moc nóbl, ale ta pomoc pořád platí. Nevěřím, že ti, co proti tomu remcají (nebo remcají proti tomu, na co se přispívá: "Proč pomáhat jim, když u nás je dost potřebných', nebo kolik se přispívá) přispívají nebo pomáhají čemukoliv. Jenom prudí.
    Když jsem běhala, tak mě částečně motivovalo, že ten výsledek nasdílím a pochlubím se. Mně to pomohlo k lepším výsledkům, někoho to zvedlo z gauče a šel taky běhat, někoho to nadzvedlo a šel prudit, že se vytahuju.
    Fakt si myslíte, že někdo pošle 1000 korun, 5000 korun, ubytuje rodinu - aby tu dostal lajky? To by musel být někdo hodně mimo realitu. A i kdyby - ta pomoc se pořád počítá. Long story short - někdo pomáhá, někdo má kecy. Nechceš pomáhat, tak aspoň mlč.

    Muž včera večer: 'My bychom tady vlastně měli místo pro pár uprchlíků...'
    Já: 'Jo, jo, jo!'
    O tom, že máme volný pokoj a děti by se mohly podělit s jinými dětmi o ty své, jsem uvažovala už co to začlo, ale tím, že je to jeho dům a sami jsme se sem poměrně nedávno nastěhovali, mi nepřišlo úplně vhodné to navrhovat. On to víceméně hodil do pléna jako téma k diskuzi, moje reakce ho trochu zaskočila, ale už během večera nás zaregistroval a já napsala známým, co se v tom angažují.
    Fakt bych byla moc ráda, kdyby to vyšlo a mohla jsem pomoct i jinak než penězi a někomu tuhle strašnou situaci aspoň trochu ulehčit...

    Kdybyste se nudili… (kopíruji od Jakub Horák z FB)
    Jediné, co můžeme dělat my tady za počítačema, je pokračovat v psychologické válce. Otevřete si Google Maps, najděte v Moskvě libovolnou restauraci, hospodu nebo hotel, a napište jim tam do recenze: Prosím, zastavte invazi na Ukrajinu, Rusko má už 5000 mrtvých vojáků a v Charkově a Kyjevě umírají děti po ostřelování obytných domů vašimi raketami. Nedovolte, aby se Rusko stalo symbolem zla pro celý svět. Zastavte agresi.

    Пожалуйста, остановите вторжение в Украину, у России уже 5 000 погибших солдат, а дети умирают в Харькове и Киеве после того, как ваши ракеты обстреляли их дома. Не допустите, чтобы Россия стала символом зла для всего мира. Остановите агрессию.

    napište recenzi a sdílejte prosím

    Já jsem se nikdy nestyděla za to, že jsem Češka, ale takhle pyšná jako teď jsem na tenhle národ a že jsem jeho součástí ještě nebyla ❤
    Jsem ráda, že naši politici dali jasně najevo, na které straně stojíme a to, jakým způsobem se lidi zapojili, aby pomohli, je neuvěřitelné. Strašně moc držím palce Ukrajině a obrovský respekt Ukrajincům. Věřím, že na tohle Putin připravený nebyl a doufám, že ho to donutí se stáhnout. Prosím...🙏

    Vždycky jsem říkala, že až začnou děti lyžovat, najmu jim instruktora, protože jednak bude vědět, co dělá, za druhé na to bude mít trpělivost, za třetí nemám nervy na dětské vymrzování typu mě to nebaví, mně je zima, proč to musíme dělat atd. (což by je samozřejmě u instruktora ani nenapadlo).Takže jsme loni objednali instruktora, děti pod jeho vedením absolvovaly tuším 4x2 hodiny, zatímco já s mužem jsme spokojeně lyžovali a pak už jsme jezdili víceméně bezproblémově s nimi. Rozhodně doporučuji. Doporučovala jsem už loni a letos ještě víc. Dnes jsme totiž po roce opět vyrazili na lyže. Já byla pro objednat instruktora znovu, muž to považoval za zbytečné, děti taky - některé věci se přece nezapomínají... Optimisticky (pokud optimista znamená něco jako pitomec) jsme vyjeli lanovkou nahoru (ano, mají tam dětský kopeček, ale to my přece nepotřebujeme) a děti se rozjely. Julinka opatrněji, tak sebou bouchla hned nahoře, Danda to vzal suverénně, takže za velkého řevu sebou prásknul v plné rychlost ve svahui. Že to není sranda a že fakt netuší, jak se to ovládá, mu došlo až asi po třetím pádu. Klika, že Juli si celkem rychle vzpomněla, po pár Dandových karambolech jsem ji poslala s mužem pryč a věnovala se řvoucímu Dandovi, tahala ze země a snažila se ho instruovat, abychom se aspoň dostali z toho kopce, vzteklá, že tímhle budu trávit další hodiny - na dětském plácku. Naštěstí jsem si pak vzpomněla, že s instruktorem začínali jezdit s rukama na kolínkách. Když to zkusil, tak mu najednou scvaklo i to ostatní, zbytek kopce jsme sjeli celkem v pohodě a zbylé 2 hodiny (protože tohle nám zabralo hodinu 😨) jsme celkem v pohodě všichni lyžovali.
    Obdiv těm, co děti učí sami. Já bych fakt vůbec nevěděla jak a hlavně ty nervy... Hádám, že letos je už necháme vyjezdit, ale příští rok rozhodně instruktora na rozježdění a na vybrousení techniky... A jak jsem řekla svému muži, instruktor slouží i jako babysitter, abychom si mohli my dva užít lyžování.

    Muž se vrátil ze služebky. Říkám:”Chyběl jsi mi.”
    On:”No, už jsem doma.”
    Já:”Máš říct, že jsem ti taky chyběla…”
    On:”Aha.”
    Ale skutky mu jdou a to se počítá, hmmm?❤️

    Tenhle výhled mám po cestě z domu do školy. A včera jsem si vybavila, jak jsem před 5 lety nastoupila po RD do nové práce a hned na uvítanou nás odvezli do Salzburku na služebku. A jak jsme přijeli do Rakouska, tak se přede mnou najednou objevily hory, já byla úplně unešená a říkala si, že je škoda, že tu se mnou nejsou děti a že je sem rozhodně musím vzít. Nebudu tvrdit, že jsem to tenkrát viděla z téhle silnice, ale je to docela pravděpodobné...
    Pointa je, bacha na to, co si přejete a jak - fakt jsem to tenkrát nemínila tak, že je (a sebe) sem chci brát natrvalo 😁

    Když jsem byla malá, měli jsme nejkrásnější perníčky v okolí. Máma si na nich vždycky dávala strašně záležet a nás od nich buď vyháněla, nebo z našeho snažení trpěla. Nicméně u svého tvoření trpěla taky. Já tyhle perfekcionistické tendence mám taky a děti u lineckého apod. nesnesu, ale zase jim dávám prostor k vykrajování u vinného cukroví a perníčky jsou jejich celé. Protože zatímco pro mě by to byl stres navíc a udělala bych je sice asi hezčí, ale rozhodně ne s láskou, oni si to užívají a mají z nich radost. A já taky. A v mezičase dělám úly/hnízda. Taky naše tradice - ty v mé rodině nikdo nedělal.

    (3 fotky)