Je mi strasne smutno z toho, kolik spatnych vzpominek zde čtu na skolu. Kolik z vas bylo šikanováno... Bojovali proti tomu nejak vasi rodice?
Kdyz ja zavzpominam na sva skolni leta, prvně na nasi vesnickou petiletku, kde nas v rocniku bylo 5. Dva kluci, tri holky.
Milovala jsem Vitu uz od skolky... Vzdycky na vanoce jsme si davali všichni darecky mezi sebou a ja dostala od Vitka keramicky budik a Jana vybalila srdicko. Dodneska si pamatuju, jak me zabolelo, kdyz to rozbalila😂 Vita mi pak ale rekl, ze to mělo byt pro me, ale ze si neoznacil darecky. No, nevim, zda se lekl me pobledle tvare a slzaveho udoli v ocich, ale verila jsem mu🙂
Dalsi skolni vzpominky mam na novou třídu od 6-9 tridy, kde uz nas bylo podstatne vice a ja zazivala sve prvni lasky. Vždycky jsem teda "milovala" stejny kluky, co ma nejlepsi kamaradka. Pamatuji si, ze jednoho jsme zboznovaly az fanaticky, volali jsne mu na telefon domů a po zvednuti telefon pokladaly. Zvonily jsne na zvonek u dveri a pak jsme utekly🙂 no, chudak kluk (Michal)🙂)) opisovaly jsme zamilovane smsky z bravicka a posilaly mu to.🙂
Další vzpominky mam na stredni. No, to uz byla tezka puberta. Zacala jsem kourit, chodit na diskoteku a chlapi me zajimali cim dal vic. Rozhodne vic, jak skola a taky tam vypadala i ma dochazka. Ve druhaku na stredni nas policajti dokonce chytili, jak kourime travu a byl z toho strašný prusvih, ve skole jsme meli podminecne vylouceni a resila to i socialka (prisaham bohu, ze nasi o tom do dnes nevi🙂) myslim, ze nebyt me nemoci, ktera me pak na skoro rok vyradila z "bezneho provozu" a ja mela ve skole individual, jsem se docela srovnala a po navratu do skoly uz jsem byla vzornou studentkou🙂
