Huraaaaaaa 🙂))))

Děti spí...

Tohle me pobavilo, asi by stalo za to posunout ta skromna prani za brany protialkoholnich leceben a aplikovat to do bezneho zivota 🙂)))))

Máte ve své rodině Toxika?

Několik důvodů, proč je zcela v pořádku, pokud se rozhodneme přerušit kontakt s členy naší rodiny

Rodinné vztahy umí být velmi komplikované. Drtivá většina lidí, kteří se vážně rozhodují, zda se mají distancovat od některého člena nejbližší rodiny, prožívá silné pocity viny, a to i přesto, že je téměř jisté, že by to bylo pro dobro obou stran.

A ačkoli to nebude nikdy snadné, existuje řada důvodů, proč toto těžké rozhodnutí může být opravdu tím nejlepším řešením pro všechny zúčastněné.

Nemáme žádnou možnost rozhodnout o tom, do jaké rodiny se narodíme. Nepochybně však máme možnost rozhodnout se přerušit kontakt s jakýmkoliv členem naší rodiny, zejména pokud se projevuje jako toxická osobnost a do života nám nepřináší nic jiného než bolest a trápení.

Určitě to patří mezi ta nejtěžší rozhodnutí. Pokud se ale zdá, že je to jediný způsob, jak si zachránit duševní zdraví, asi bude správné situaci řešit distancováním se od toxického člena rodiny.

Dále si proto v krátkosti řekneme o některých důvodech, proč je v pořádku distancovat se od špatných vztahů v rodině.

5 hlavních důvodů, proč přerušit kontakt s toxickými členy rodiny
1. Ozvou se vám jen v případě, že od vás něco potřebují
To, že mezi členy vaší rodiny vládnou zdravé vztahy, si začnete uvědomovat pravděpodobně již v mládí. Poznáte to podle toho, že byli při vás v dobrých, jakož i špatných časech a že vás neopustili ani v těch nejnáročnějších životních situacích.

Ve skutečnosti jsou vždy připraveni jednat v případě, že byste potřebovali jejich podporu a pomoc. Pokud se ale členové vaší rodiny objeví jen v případě, že od vás něco potřebují, možná bude zcela opodstatněné přehodnotit, zda chcete, aby tato rodina byla součástí vašeho života.

Protože v tom případě se z jejich strany jedná jen o podmíněnou lásku, pokud se to vůbec dá nazvat láskou. Důkladně si promyslete, zda ve svém životě chcete mít právě takový typ rodinných vztahů.

2. Soudí vás
Svět je plný lidí, kteří vás budou soudit. Je zcela normální, že v životě se občas ocitneme v situacích, kdy nás druzí budou do určité míry soudit. Za normální však nelze považovat, pokud nás soudí členové naší nejbližší rodiny, zejména v případě, že se to děje často.

Něco jiného je, když se jedná o konstruktivní kritiku – ti, kteří nás kritizují konstruktivně, se jen v dobrém snaží přesvědčit nás, že máme na víc.

Pokud vás ale členové rodiny soudí natolik, že jasně zraňují vaši sebeúctu a city, nejlépe bude, když se od nich vzdálíte.

Rodina jsou lidé, kteří by zde měli být pro vás a kteří by vám měli být ochotni pomoci, když to budete potřebovat. Těžko nazvat rodinou někoho, kdo vám ubližuje.

3. Šíří o vás drby
Pokud se členové vaší rodiny chovají tak, jako kdyby váš život považovali za sérii dramatických událostí, o nichž musí říkat každému, koho znají, nejlepší bude, když se jim přestanete se vším svěřovat.

A možná ještě lépe bude, když se jim budete zcela vyhýbat. Když se vašim nejbližším svěříte se svými nejpalčivějšími problémy, protože je zcela normální a pochopitelné, že právě u nich hledáte trochu útěchy, to nejmenší, co mohou pro vás udělat, je respektovat vaše soukromí a vážit si, že nemáte strach ukázat jim svou zranitelnost.

To, že se jim svěříte, neznamená, že jim dáváte povolení, aby mluvili o vašem životě – pokud to dělají, neměli byste jim to tolerovat.

4. Mají sklon vámi manipulovat
Pokud zaznamenáte, že někdo z vaší rodiny vás jeden den napadá a uráží, ale druhý den se k vám chová až příliš mile, je třeba to považovat za jasný výstražný signál.

Od zdravých rodinných vztahů přece každý očekává právě ten základní předpoklad – že budou zdravé. Někdo, koho bychom nazvali naší rodinou, se k nám přece nemůže jeden den chovat hrubě a nemožně a druhý den přesně naopak.

Pokud se to přece jen děje, zřejmě se jedná o snahu námi manipulovat. Takový typ chování se často objevuje, když toxičtí členové naší rodiny postřehnou, že se jim začínáme stranit.

Jelikož si nás ale chtějí přitáhnout zpět, jsou ochotni se k nám začít chovat lépe. Od této „taktiky“ si slibují, že nad námi neztratí svou moc.

5. Zkoušejí na vás i manipulaci typu „gaslighting“
Tzv. „gaslighting“ je další taktika psychologické manipulace, jejímž cílem je navodit u své oběti úplný pocit bezmocnosti.
Pokud se manipulátorovi podaří použít tuto taktiku proti nám, může nás dovést do stavu, kdy přestaneme důvěřovat našim očím a uším, začneme pochybovat o své paměti nebo dokonce začneme zpochybňovat své duševní zdraví.

Pokud některého člena vaší rodiny přistihnete při něčem nekalém, pokud ho konfrontujete a svůj čin se bude snažit popírat s úmyslem vás zdiskreditovat, vězte, že se jedná o gaslighting.

A když tuto taktiku využívá opakovaně, aby vás dohnal k pocitům bezmocnosti, asi je nejvyšší čas, abyste s ním přerušili veškerý kontakt.

Závěr
Distancovat se od některého člena blízké rodiny je jednou z těch věcí, o kterých se snadněji mluví, než dělají. Pokud je ale tento člen naší rodiny jednoznačně toxická osobnost a svou přítomností nám vždy jen znepříjemňoval život, přestat se s ním setkávat bude asi opravdu tím nejlepším řešením.

Ačkoli si přejeme, aby se tato problematika nikoho z nás netýkala, přece si uvědomujeme, že skutečnost bývá často trochu jiná.

Proto se zkuste zamyslet nad tím, zda náhodou i ve vaší nejbližší rodině nejsou takoví členové, o kterých byste si troufali říci, že patří mezi toxické osobnosti.

A pokud je to doopravdy, uvažujte nad tím, jakým způsobem ovlivňují váš život.

!! 🙂)))

Narodila jsem se v roce 1982 🙂)) diky bohu

Sedí to? 🙂)))

Motivacni 🙂))) dobre rano

Vždycky jsem chtěla být dobrou matkou 🙂)))

Muhehe

září září, na léto jde stáří ❤

Mám ráda krávy, mám se ráda, autoportrét skoro hotov 🙂))))

Premyslim, kdy jsem naposledy videla na MK takovej pozitivni priliv energie a rozesmate matky, kdyz v tom mi doslo, ze je dneska 2. zari 🙂)))))

Souhlasite?

Příběh Lucie

Lucie se mi svěřila s tím, že je šíleně utahaná. Už neví kudy kam a všechno je jen na ni. Manžel přijde z práce, lehne na gauč a leží. Ona kmitá a vzedme se v ní šílený vztek na toho ignoranta, který se jí ani nezeptá, jestli něco nepotřebuje. Vzdychá, tříská věcmi a dává všemožnými způsoby najevo, že toho má hodně. Občas mu i řekne napřímo, aby jí pomohl, vysál, uspal děti, vyklidil myčku. A on to udělá a zase lehne na gauč. Je z toho nemocná. Bolí ji klouby, pořád by spala a je velmi lítostivá nebo vzteklá.

Co by Lucii pomohlo?

Vyzvala jsem ji k tomu, aby popsala do nejmenších podrobností, co vlastně manžel doma dělá. Zamyslela se a řekla, že se stará o zahradu, na které je prý neúměrně dlouho a nevidí, že ona spíše potřebuje pomoct doma. Opravuje a stará se o auta. Občas uklidí myčku. Někdy se mu zachce a uvaří večeři. Pere prádlo. Hraje si s dětmi, za to je velmi ráda. Chodí do práce.

Zeptala jsem se, s čím by potřebovala pomoct teď, kdyby mohla cokoli. Odpověď byla, že s ničím, že má všechno hotovo.

Zeptala jsem se, zda by byla spokojená, kdyby manžel přišel domů a řekl „Lásko, běž si za kámoškama, lehni si k televizi, udělej cokoliv, co chceš, všechno zařídím. Uklidím, obstarám děti, uvařím večeři. Všechno bude hotové a nachystané. Řekla, že by jí to spíše naštvalo. Chtěla by tam ležet s ním.

O co tedy jde?

Lucie si ve skutečnosti nestěžuje na manželovu lenost a neschopnost. Dělá toho evidentně docela dost. Chce jeho POZORNOST! To je to, co jí extrémně chybí. Chce aby ji viděl, aby ji objal, pohladil, aby se jí zeptal, jak se má, aby se jí díval do očí, když s ním mluví, aby ji pomiloval jinak než rychle před spaním, aby s ní chtěl jít na procházku, aby s NÍ BYL!

Když nezná svou hodnotu

Pokud žena nezná svou hodnotu, ani by ji nenapadlo říct si o výše zmíněné potřeby. Ona byla vždy ta druhá, jak by mohla někoho poprosit o pohlazení, když ji doma nikdy nikdo nepohladil? Ani neví, o co si říct a tak, bohužel, většina žen zaměňuje potřebu pozornosti za potřeby jiné. Vnější.

Pořádek nebo dítě

Je vcelku běžné, že si žena v neutěšeném partnerském svazku přeje mít dítě. Doufá tak, že tím udrží partnera doma. Bude mít konečně zástupného jedince, skrze kterého si pozornost bude vynucovat. „Kdybys aspoň kvůli tomu děcku přišel dříve! Malý tě potřebuje, to jsi mu pěkným vzorem..”

Křičím, protože mi chybíš

Pokud na muže žena křičí, peskuje ho, hledá na něm chyby, kritizuje ho, tak se mu velmi často snaží říct „Chybíš mi, nevšímáš si mě, už nevidím v tvých očích ten jas, co byl na začátku, stala jsem se pro tebe samozřejmostí, uklizečkou a prostitutkou. Chci být zase pro tebe na prvním místě, chci pro tebe být důležitá a přitažlivá….”

Bere muži sílu

Je tak dlouho zvyklá bojovat s muži. Je tak zvyklá vynucovat si jejich pozornost násilím, že už si vůbec neuvědomuje, jak bere svému muži sílu. Zpočátku takový nebyl a pomáhal. Byla pro něj důležitá. Jenže pak přišly děti, starostí přibývalo a povinnosti se kupily. Je zvyklá na přísnot, tak nepolevila. Všechno se snažila zvládat. Nemohla si dovolit chyby. S tolika povinnostmi musela dělat vše, co umí s precizností. Chyby by ji zdržovaly.

Když jí chtěl pomoct, řekla, že si to raději udělá sama. Když něco udělal, napomenula ho, že to dělá špatně. Uzavřel se do sebe a děla to, co umí. Domácnost je její rajón, nebude jí do něj zasahovat. A tak se vzdálil. Začal v jejích očích slábnout a připadal jí jako neschopná nula. Ale to on zdaleka nebyl. Jen se tak tvářil, aby měl klid. Jinak to neuměl.

Vraťte sílu muži

Přestat kritizovat, poučovat a uvědomit si, že já mám problém. To je klíč. Dovolit si nebrat muži sílu a být slabá. Odpočívat ve dnech, kdy mám menstruaci. Nechat věci plavat. Nefňukat, ale ukázat, že na něco prostě nemám. Tím se muži vrátí síla, postaví se do ní a ve chvíli naši slabosti to prostě přebere on. Jste spojené nádoby. Když někdo zeslábne, druhý zesílí. Tak to je.

Žena dopije svoji ranní kávu a odchází z cukrárny, když si všimne podivného
smutečního průvodu, který míří na blízký hřbitov.
Dlouhý černý pohřební vůz, následuje 50 metrů za ním další dlouhý černý
pohřební vůz.
Za druhým pohřebním vozem jde žena s pitbulem na vodítku.
Kousek za ní následuje asi 200 žen jdoucích za sebou v řadě. Žena nemůže
odolat té zvláštnosti.
Opatrně přistoupí k ženě se psem a říká: "Je mi opravdu líto vaší ztráty,a
vím, že není vhodná chvíle, abych vás
vyrušovala, ale nikdy jsem neviděla takový pohřeb.
Čí je to pohřeb?"
"Mého manžela."
"A co se mu stalo?"
Žena odpoví: "Můj pes ho napadl a zabil."
Ptá se dál: "A kdo je v tom druhém voze?"
Žena odpoví: "Moje tchyně. Snažila se pomoci mému manželovi, když v tom se
pes obrátil proti ní."
Mezi oběma ženami se rozhostilo dusné a zamyšlené ticho.
"Můžu si půjčit toho psa?"
"Postavte se do řady..."

Drsnejsi, ale vybornej 🙂)))

Pane Hliniku, vas pry maminka kojila do 8 let? Nooo do vosmi a bez prikrmu, pak uz jsem si v tech vosmi letech vzal treba salam, nebo rybi salat....pozna nekdo legendarni scenku? 🙂))))) ja se smeju na celou naves. Dokonaly 🙂)))

Decka odpoledne usnuly a ja mam svou tradicni terapii, netusila jsem, pri svych terapiich, jak strasne tezky je dosahnout vysledku, abychom byli fakt spokojeni. Pitoma krajina - zdanlive snadna, nekonfliktni, ale tak tezce dosazitelna v nasich ocekavanich - porad si rikate, ze to mohlo bejt lepsi. A proc je nedosazitelna? Protoze technicky neni x veci spravne 🙂)) A vy je vidite, jen nejste schopni, je na to platno prenest. Technika špachtle a houba.

Zitra bude neco malo rizku k obedu ❤😍

Manželka: Koukni támhle na toho ožralého chlapa.
Manžel: Kdo to je ?
Manželka: Před 10ti lety jsem odmítla jeho žádost o ruku.
Manžel: Ty vole,on pořád ještě slaví.

Nejkrásnější a dlouhotrvající orgasmy vypadaji takhle...

jo a kdybyste to nevěděly, dámy... tak dneska je mezinárodní den orgasmu 🙂))))) tak si užijte oslavy 🙂)

to tak ráno sednete do auta a vyjedete do práce, když v tom vám na dálnici v plný rychlosti vybouchne střecha 🙂))) černýho petra si vytáhl marťas, já bych to asi leknutím stočila do rýna 🙂)) jak vidíte, stát se může opravdu všechno ...únava materiálu a velké teplotní výkyvy, náš béďa /smart/ je - teda byl - jenom na přesun do práce ve vzdálenosti 12 km 🙂)))

Pobavilo 🙂))

Spánek léčí, ...a proto v nemocnici:
5:00 budíček
5:30 další budíček - nese se čaj
6:00 další budíček - nese se teploměr
6:30 další budíček - nese se snídaně
7:00 další budíček - šup z postele, ať primář vidí, že mám čisté prostěradlo. Že 16 hodin po operaci žlučníku bych klidně ležel na odpadcích a nijak by mně nevadili ani potkani hodující mojí podestýlku nikoho nezajímá.
8:00 už skoro usínám, tak je potřeba, aby mě zkontroloval doktor, co nastoupil na ranní směnu. Operace žlučníku asi končí v 90 % případů smrtí, že nemůže počkat na vizitu.
8:30 přemýšlím, jestli má cenu zkusit usnout nebo se radši podělám do postele, aby měl pan primář radost
9:00 konečně vizita, pak se dospím
10:00 budíček holoto, vytírá se podlaha. Přesně ta samá podlaha, co se vytírala včera večer. Možná kdyby se vytírala jen trochu pečlivěji, stačilo by to jednou denně.
11:00 "Jéé, vy jste spal? Já se jdu jen zeptat, jestli vám něco nechybí ..." Odpovídám, že k dokonalosti mi chybí už jen klíč od dveří, ale z nějakého důvodu moji odpověď nikdo nebere vážně.
12:00 Oběéééd. Super! Nic mě nedokáže vytáhnout z postele tak, jako ten stavební materiál, co dovezla firma honosně se označující za catering. Právě jsem přišel o důležitou část zažívacího traktu a k obědu jsem dostal kaši, kterou kdyby znali naši předchůdci, nepotřeboval by Karlův most rekonstrukci ještě dobrých tisíc let. A abych si pošmáknul, topila se v oleji. Sice obvykle nemám nic proti pintě kvalitního vypečeného sádla, ostatně proto taky můj žlučový zásobníček už raději spáchal sebevraždu, ale jak mám mít vůli doma dodržovat žlučníkovou dietu, když si už z nemocnice přivezu špatné návyky?
13:00 "Jéé, vy jste nejedl?" Ačkoliv věřím v to, že evoluci, svini pomalý, bude trvat ještě tisíce let, než přizpůsobí zažívací orgány člověka nemocniční stravě, odpovídám laskavě, že jsem ochutnal a bylo to tak vynikající, že si na to nechci zvykat, protože doma by mi to chybělo a určitě bych si způsobil zánět slepáku, abych se mohl zase tak dobře najíst.
14:00 První návštěva pro spolubydlícího
14:30 Všichni společně volají babičce, která kvůli stáří nemohla přijet a evidentně už i hovno slyší.
15:00 Svačina. A hele, puding! Zatím určitě nejlepší jídlo dne. Kdyby z něho šla vyndat lžička, určitě bych ho ochutnal. Ale voní hezky.
15:30 Další návštěva pro spolubydlícího
16:00 Návštěva pro mě
17:00 Další opozdilci na návštěvě
17:30 "Nese se večeře! Výborný kyselý chléb a máslíčko" Už je to jasný, chtěj mě zabít. Přemýšlím, jestli jim připomenout, že ty tři díry v břiše neznamenají, že jsem si nechal udělat obřízku.
18:00 Vytírá se podlaha. Je to velice krátká, za to ale hodně hlučná epizoda.
18:30 Konečně dorazil objednaný čaj, který měl podle posledních informací z před hodiny dorazit "hned".
19:30 Oči mi padají, půjde se spát.
20:00 Měření teploty. Přemýšlím, že bych někomu nejraději narval do zádi celou meteostanici, ale asi bych nebyl první.
20:30 Dědek vedle nabyl dojmu, že mám zájem rozebírat s ním scénář Ordinace v růžové zahradě. Jediné, co bych rád rozebral, je dědek. Tím, jak jsem se k němu otočil zády, jsem mu asi nechtěně potvrdil můj zájem, tak si s mojí zadní částí vesele povídá dál.
21:30 Dědek jak mávnutím kouzelného proutku usíná se závěrečnýma titulkama. Jde se spát.
22:00 Sestra si nás od dveří kontroluje, jestli spíme. Asi si nebyla úplně jistá, tak pro jistotu práskla dveřma. Dědek udělal jen "eeee chrrrrr", za to já bych teď ocenil tu výměnu prostěradla, kterou jsem ráno pohrdal.
22:30 Dědek chrápe tak, že z vedlejší budovy odpadává izolace. Zkusil jsem po něm hodit bažanta, ale kapalina v něm na poslední chvíli nečekaně vychýlila jeho přesně vyměřenou trajektorii. Jsem bez munice jak Rus u Stalingradu. Kdybych nebyl po tom celodenním maratonu tak unavený, načůral bych mu do kapačky.
23:30 Asi jsem si zvykl na dělostřelectvo, jehož batalion zakempil na druhé posteli, protože i přes vytrvalou ofenzívu pomalu usínám.
0:00 Dědek rozsvítil, relé v nemocničních světlech nepochopitelně dělají takový kravál, že není možné to rozsvícení přeslechnout ani na rozjeté techno párty. Chce vylít bažanta, i když v něm má hovno. Teda "nic", aby snad nedošlo k mýlce. Zase takovej borec, aby nasral do bažanta, teda fakt není.
1:30 Dědkův bažant má asi problémy s prostatou, protože dědek opět rozsvítil a chce vylít bažanta, kde skoro nic není. To už ho sestřičky sjedou, že mě nenechá spát a ať příště zavolá až ho naplní. Ještě že alespoň ony měly rozum a svůj šepot ztišily pod úroveň hluku startujícího Concordu.
2:00 Dědek chrápe.
3:00 Plomby už mám úplně vydřený, jak skřípu zubama.
4:00 Usínám. Zdá se mi o řízku. Utíká přede mnou. Ale než zdolá val z bramborového salátu, je můj. Už se blíží k mé puse, kdežto v tom ...
5:00 "Vstávejte vy lenoši, přece nám tu neprospíte celý den!" Kdo se sakra v 5 ráno prosil o veselou sestřičku?
Ten spánek fakt bodl. Úplně cítím, jak se mé břicho přes noc krásně zahojilo. I kdybych si musel na pokoj objednat rikšu, dnes jedu domů. Zachráním tím život jednomu starci, co zrovna čte napínavé slevy v letáku Kauflandu. Ještě že mě nikdy nečeká pobyt na šestinedělí. To bych asi kojil kefír.

Děcka usnuly... moje terapie začíná ❤🍹

Muhehe

Už jste si v lese nalezli také svůj první 🌳 Mateřský strom?

Princip je jednoduchý, při procházce lesem si najděte svůj strom, který se vám líbí a který by jste rádi rozmnožili. Strom sám o sobě by byl schopný se rozmnožit 1000x během roku, ale bohužel svoje semínka jen seje, spadnou pouze na zem... Je potřeba, aby jste mu pomohli a semínka zasadili, jednoduše dostali pár centimetrů pod zem, kde už má mnohem větší šanci, že vyroste 🌱🌱🌱

Tohle lze dělat během procházky v lese🚶, zvládnou to i děti🧒, tak proč by jsi to nezvládl také? Zapoj se i ty do výzvy #materskystrom a poděl se o své fotografie 📷, videa 🤳 či zkušenosti...

Zde naleznete semenářský kalendář 📅, aby jste věděli, kdy za jakými semínky vyrazit https://semenarskyzavod.cz/o-nas/semenarsky-kal...

Video vytvořil Václav Rathouský -

Top 🙂))

#fisherprice_spanek

Nefotim sve spici deti... verim, ze jim kradu dusi 🙂 kdysi se fotili neboztici v krasnych satech a otevirali se jim oci, aby jako zivi vypadali. Hlavne deti. Mam radeji fotky, kde jako zive vypadaji 🙂))

Eh 🙂))