Souhlasite?
Příběh Lucie
Lucie se mi svěřila s tím, že je šíleně utahaná. Už neví kudy kam a všechno je jen na ni. Manžel přijde z práce, lehne na gauč a leží. Ona kmitá a vzedme se v ní šílený vztek na toho ignoranta, který se jí ani nezeptá, jestli něco nepotřebuje. Vzdychá, tříská věcmi a dává všemožnými způsoby najevo, že toho má hodně. Občas mu i řekne napřímo, aby jí pomohl, vysál, uspal děti, vyklidil myčku. A on to udělá a zase lehne na gauč. Je z toho nemocná. Bolí ji klouby, pořád by spala a je velmi lítostivá nebo vzteklá.
Co by Lucii pomohlo?
Vyzvala jsem ji k tomu, aby popsala do nejmenších podrobností, co vlastně manžel doma dělá. Zamyslela se a řekla, že se stará o zahradu, na které je prý neúměrně dlouho a nevidí, že ona spíše potřebuje pomoct doma. Opravuje a stará se o auta. Občas uklidí myčku. Někdy se mu zachce a uvaří večeři. Pere prádlo. Hraje si s dětmi, za to je velmi ráda. Chodí do práce.
Zeptala jsem se, s čím by potřebovala pomoct teď, kdyby mohla cokoli. Odpověď byla, že s ničím, že má všechno hotovo.
Zeptala jsem se, zda by byla spokojená, kdyby manžel přišel domů a řekl „Lásko, běž si za kámoškama, lehni si k televizi, udělej cokoliv, co chceš, všechno zařídím. Uklidím, obstarám děti, uvařím večeři. Všechno bude hotové a nachystané. Řekla, že by jí to spíše naštvalo. Chtěla by tam ležet s ním.
O co tedy jde?
Lucie si ve skutečnosti nestěžuje na manželovu lenost a neschopnost. Dělá toho evidentně docela dost. Chce jeho POZORNOST! To je to, co jí extrémně chybí. Chce aby ji viděl, aby ji objal, pohladil, aby se jí zeptal, jak se má, aby se jí díval do očí, když s ním mluví, aby ji pomiloval jinak než rychle před spaním, aby s ní chtěl jít na procházku, aby s NÍ BYL!
Když nezná svou hodnotu
Pokud žena nezná svou hodnotu, ani by ji nenapadlo říct si o výše zmíněné potřeby. Ona byla vždy ta druhá, jak by mohla někoho poprosit o pohlazení, když ji doma nikdy nikdo nepohladil? Ani neví, o co si říct a tak, bohužel, většina žen zaměňuje potřebu pozornosti za potřeby jiné. Vnější.
Pořádek nebo dítě
Je vcelku běžné, že si žena v neutěšeném partnerském svazku přeje mít dítě. Doufá tak, že tím udrží partnera doma. Bude mít konečně zástupného jedince, skrze kterého si pozornost bude vynucovat. „Kdybys aspoň kvůli tomu děcku přišel dříve! Malý tě potřebuje, to jsi mu pěkným vzorem..”
Křičím, protože mi chybíš
Pokud na muže žena křičí, peskuje ho, hledá na něm chyby, kritizuje ho, tak se mu velmi často snaží říct „Chybíš mi, nevšímáš si mě, už nevidím v tvých očích ten jas, co byl na začátku, stala jsem se pro tebe samozřejmostí, uklizečkou a prostitutkou. Chci být zase pro tebe na prvním místě, chci pro tebe být důležitá a přitažlivá….”
Bere muži sílu
Je tak dlouho zvyklá bojovat s muži. Je tak zvyklá vynucovat si jejich pozornost násilím, že už si vůbec neuvědomuje, jak bere svému muži sílu. Zpočátku takový nebyl a pomáhal. Byla pro něj důležitá. Jenže pak přišly děti, starostí přibývalo a povinnosti se kupily. Je zvyklá na přísnot, tak nepolevila. Všechno se snažila zvládat. Nemohla si dovolit chyby. S tolika povinnostmi musela dělat vše, co umí s precizností. Chyby by ji zdržovaly.
Když jí chtěl pomoct, řekla, že si to raději udělá sama. Když něco udělal, napomenula ho, že to dělá špatně. Uzavřel se do sebe a děla to, co umí. Domácnost je její rajón, nebude jí do něj zasahovat. A tak se vzdálil. Začal v jejích očích slábnout a připadal jí jako neschopná nula. Ale to on zdaleka nebyl. Jen se tak tvářil, aby měl klid. Jinak to neuměl.
Vraťte sílu muži
Přestat kritizovat, poučovat a uvědomit si, že já mám problém. To je klíč. Dovolit si nebrat muži sílu a být slabá. Odpočívat ve dnech, kdy mám menstruaci. Nechat věci plavat. Nefňukat, ale ukázat, že na něco prostě nemám. Tím se muži vrátí síla, postaví se do ní a ve chvíli naši slabosti to prostě přebere on. Jste spojené nádoby. Když někdo zeslábne, druhý zesílí. Tak to je.
Říkat to napřímo pořád, ne jen občas. Taky to nesnáším, připadám si jak jeho matka, ale za ty roky jsem pochopila, že to jinak nejde. Jsou prostě natvrdlí 🙂
@kakaxka já nějak nevím... proč musí být žena slabá aby si muž uvědomil svoji sílu? Proč jako nemůžou být oba vyrovnani vědomi si svých silných i slabých stránek a kdy mají prostě krizi? Mě trochu takový to " buďme ženami (tj. slabými o které může muž pecovat) ať ten chlap ví že je chlap", rozčiluje.
Mně tady ty ezokecy o rozdělení muže a ženy taky derou. Souhlasím s tou první částí, že v drtivé většině vznikají neshody nedostatečnou komunikací, domněnkami, domýšlením a pak už se ty lidi vezou ve stereotypu. Ale takový to "najděte svou vnitřní ženu, aby váš muž byl muž", to je strašná broskvovina.
@dura175 taky jde o to, jak definovat "zenstvi", že. Já si furt myslím že chlap a ženská se v ideálním případě můžou krásně doplňovat (Vzhledem k odlišným přístupum k hodně věcem). Ale přesně - ta stereotypizace rolí (buď slabá aby muž mohl být silný - kupříkladu ) - tak u ty se mi kudla v kapse obrací :D vzhledem k modelový situaci - ten problém nebyl v tom, že nebyla dost "slabá' to jest "ženská" - ale v tom že neuměla komunikovat s manželem a nerozuměla ani sama sobě... No nic. Radši to nebudu pitvat ;)
Já, když jsem slabá, manžel nade mnou ohrnuje nos....ale my máme všechno obráceně, takže je to asi v pořádku. Holt jsem si vybrala babu
Neplatí vždy, u nás ne, u nás to, co už já fyzicky nezvlàdám se považuje za výhradně MOJI neschopnost a lenost a nikdy v životě na domàcnost nesàhnul, ani když jsem byla v nemocnici, pokud dám najevo, že jsem slabá/unavená/nemocná/mám toho hodně, tak mi ještě vynadá, že si stěžuji a většinou pak nepřijde po pràci domů, a přespàvá u svých rodičů, jako že nemàm dokonale uklizeno, tak se mu doma nelíbí a màlo jsem se snažila - podotýkàm, že mám tři děti, bydlíme na vesnici, já jsem bez auta, takže i nakoupit obnáší značný výdej energie, protože on mi auto nepůjčuje. Jo a nekomentujte to, mně je jasný, jakýho màm doma blba! Jen, že ty vyjímky fakt potvrzují pravidlo.
Tak já poslední dobou dost testuju. Už 3 dny čekám, kdy si manžel všimne, že došla zubní pasta a dojde si pro novou sám..... Asi si zatím bere pastu dětí, takže ještě 14 dní vydrží, ale já taky🙂. Ručník na záchodě nikomu nechyběl 3 dny a od soboty překračují na WC pytel s toaletním papírem (skříňka je nad dveřmi, já tam nedosáhnu, musím si na WC tahat židli, manžel ano, ale uklidit ten pytel ho nenapadlo). Vím, že to jsou kraviny, ale mě to sebere celkem dost času během dne a navíc si připadám, že jsem vlastně vůbec nic pořádného neudělala, protože většinu času trávím tímto neviditelným úklidem.....
Já souhlasím, myslím, že to věrně popisuje mnoho vztahů, kde se ženská cítí jako Lucie.