Život jako v pohádce aneb Když chce matka vyhovět "nežravcovi"
Dítě hlásí hlad. Divím se, jelikož většinou jí musím do jídla nutit.
- A co si dáš?
- Brkev. (Čti zelenina jakéhokoli druhu, nejčastěji mrkev)
Ukazuji ji tedy mrkev polévce. Dítě vehementně odmítá a mrská hlavou, div jí neulítne. Nastává tedy fáze 2. Zjistit, co po mně dítě chce. Otevírám knížku s obrázky zeleniny.
Petržel, kapusta, lilek, mrkev, kukuřice... Nic... Dýně, paprika, rajče... Nic... A hele, ozývá se vítězoslavné "JOOOOOOOOOO". Kouknu se lépe... No potěš! Hrášek! Kde jí jako mám vzít hrášek?
- Vážně chceš hrášek?
- JOOOOOO!!!! Jáťeeeek.
Najednou jsem se cítila jako Maruška na jahodách v zimě. Pak mě ale osvítilo. Z hlubin prázdnotou zívajícího mrazáku jsem vylovila jakousi zeleninovou směs a v ní... hrášek. Následně mě čekalo lovení hrášku ze zmražených shluků mrkve, kukuřice a bůhví čeho ještě. Hotová Popelka. Prsty zmrzlé, zeleninová směs zralá do koše... ale spokojené děťátko je k nezaplacení.