Po čtyřech neúspěšných IVF pokusech jsme se rozhodli pro adopci. Rozjíždí se kolotoč nekonečného papírování, pohovorů, školeníček a čekání na děťátko, kterému bychom rádi vytvořili ten nejlepší domov, kde ho budou mít všichni rádi ...

8.7.2010

Telefonicky jsem kontaktovala Krajský úřad - odbor Náhradní rodinné péče, kde jsem měla štěstí na velice milou paní, která mi vše vysvětlila a řekla první kroky. Máme kontaktovat Městský úřad - odbor Sociální péče a domluvit si první schůzku. Hned jsem tam volala, ale paní má dovolenou, bude v práci v pondělí 12.7., tak jsem zvědavá, snad bude také tak příjemná.

12.7.2010

Tak směle pokračujeme dál, s paní jsme mluvili a první pohovor máme už v pátek 16.7.

16.7.2010

2002

po dvou letech marného snažení jsme se rozhodli navštívit CAR v Č.Budějovicích a podstoupit umělé oplodnění. Důvodem, proč se nám to nedaří by mohly být moje cysty, ale jinak jsme dle doktorů oba v pořádku, tak snad budeme mít štěstí. Nasazen Puregon + Synarel, reagovala jsem dobře, sice se projevoval hyperstimulační syndrom, ale dalo se to vydržet. Při OPU získáno 34 vajíček a po dvoudenní kultivaci zavedeny 3 embrya. Hyperstimulační syndrom se zhoršil a já skončila v nemocnici - IVF se nepodařilo. Řekli jsme si, že budeme zkoušet dál přirozeně.

2006

další čtyři roky uběhly, po soukromé stránce jsme si s manželem prošli několikama kotrmelcema, včetně rozchodu a návratu na jaře 2006. Znovu jsme si k sobě našli cestu a vše se zdálo být ideální pro další pokus. V létě jsme opět došli do CARu a dlouhým protokolem, stimulací pomocí Zoladexu, Synarelu, Puregonu a Prednisonu jsme se prokousali k OPU v listopadu - odebráno 25 vajíček, přes ICSI získáno 15 embryjek, schopných jen 12, po 4 dnech kultivace zavedeny 2 embrya, zamraženo 0. Poměrně silný hyperstimulační syndrom, ale naštěstí bez hospitalizace v nemocnici. ET byl proveden 17. listopadu a za 10 dní jsem našla //. Byl to naprosto úžasný pocit, čekali jsme na UTZ, těhotenství potvrzeno - dvojčátka. Další UTZ v 8. týdnu - dvě bijící srdíčka a z CARu nás poslali k mému gynekologovi, popřáli nám hodně štěstí a my si užívali naši radost. Vše skončilo 2.4.2007 ve 22 týdnu těhotenství potratem 2 holčiček. Oficiální důvod lékařů: "to se tak prostě někdy bohužel u vícečetného těhotenství stává". Dostávali jsme se z toho pomocí psychologů hodně dlouho a myslím, že je to bolest na celý život, která některý den bolí víc a některý míň, ale bolí každý den.

2008

po dalších dvou letech jsme se rozhodli sebrat všechnu odvahu a jít do třetího pokusu. Stimulace: Diphereline, Puregon, Prednison a odběr 32 vajíček, mírný hyperstimulační syndrom, přes ICSI získáno 20 embryjek, ET po 5 dnech 2 embryí a zamraženy 4. IVF neúspěšné.