ŠESTINEDĚLÍ
Ahojky holky, chtěla bych se tu s vámi podělit v novém článku o našem šestinedělí! Téma, které není moc probíráno. Někteří rodiče mají krásné šestinedělí a jiní ne! My bohužel zažili to horší, proto se s vámi podělím o náš příběh!
Vše začalo po příjezdu domů z porodnice. Byli jsme novopečení rodiče, nevěděli jsme, že za týden budeme zažívat to nejhorší v našich životech!
Bezmoc, strach, nervozita, hádky…To vše u nás probíhalo každý den…Vše začalo první den po prvním týdnu, kdy se Tadeášek přesně v 19:25 začal vztekat a vztekat a vztekat…Chodila jsem s ním po baráku a snažila se utišit, nešlo to…Plakala jsem, byla jsem úplně psychicky v háji…V půlnoci vztekání přestalo, nakojila jsem a usnula s malým…Myslela jsem si, že je to jenom na den, ale další den ve stejný čas znovu a znovu…Byla jsem zoufalá, volala laktační poradkyni, mamce…Plakala do telefonu, že nevím, co dělat…
Asi 3, nebo 4 den vztekání mě napadlo malého zavinout a zkusit s ním skákat na míči! A kupodivu, to bylo ono!!! Zabralo to a nám nezbývalo nic jiného, než 5 hodin v kuse skákat na míči…Střídali jsme se s partnerem po hodinkách…Malý měl plnou plínu, chtěla jsem ho přebalit…V tu ránu se propnul do luku, zrudnul, nedýchal…Byli jsme v šoku…Okamžitě jsme ho vzali do náruče a začal ještě větší vztek…Plakala jsem a říkala jsem si, že snad bylo brzy na dítě…
Největší tečka přišla kolem půli šestinedělí, kdy jsme malému poskytovali první pomoc…Chtěli jsme uspat v kočárku…Malý se zadusil mlíčkem…Nedýchal….Hrozná panika a strach…Okamžitě jsem ho vzala na tygříka a silně bouchla mezi lopatky…Tadeáškovi teklo mlíčko i z nosu…Opět můj pláč byl na místě…Bylo to hrozné a pro mě nové..Nikdy jsem nečekala, že budu muset svému dítěti poskytovat první pomoc…
Ke konci šestinedělí se vztekání zkracovalo, začalo v 16:00, končilo v 19:00….Pak to bylo v 15:00, končilo v 18:00…Až jeden krásný den po šestinedělí vše přestalo….
Abych to shrnula….Zkrátka měl malý novorozenecký neklid, nevěděla jsem, že to existuje…Byli jsme s malým i na pohotovosti…Tam mi bylo řečeno, že je to kolika, ale věděla jsem, že to tak není..
Mé emoce byli jak na houpačce, furt jsem plakala, měla strach…Chtěla to vše vzdát! Ale překonali jsme to!!! Malý se občas i teď vztekne, ale dokážeme si už poradit a jsme v pohodě!
Maminky, nejste na to samy!! Opravdu tohle vše pomine a vaše ratolesti budete milovat ještě více!
Klidně se podělte se mnou i o své šestinedělí, ať to není tak zamlklé téma!
Děkuji, že jste dočetly, až sem!❤️❤️
Doporučujeme
Zvládli jste to!🙂 Za mě by snad každá maminka na konci šestinedělí zasloužila metál, protože tolik změn - fyzických, psychických... kolikrát si člověk sáhne na úplné dno. Mě to přišlo neskutečně vysilující u syna (první dítě). Ale toto šestinedělí nám trvalo skoro rok a půl, co jsme skoro nespali (teda já a syn), bojovali jsme ze začátku s kojením (ne s množstvím mlíka, ale s technikou) a pak nekonečné koliky, řev a kdo ví, jestli v tom nebylo něco dalšího, o čem dodnes nemám tucha (napadly mě možné blokády, o jejichž existenci jsem nevěděla). Teď mám doma třítýdenní holčičku a je to o poznání lepší a fakt si to užívám, hlavně proto, že člověk už nějak tuší, co má čekat a že se hned ze všeho není třeba hroutit, ale prostě to jen společně zvládnout (zrovna včera jsem ji 5h uspávala). Nicméně věřím, že si na mě slečna ještě něco připraví, nad čím budu čučet jak puk a nervy mi zdrhnou do lesa :D
Držím palce, ať už je jen krásně a s co nejvíce úsměvy 🙂
Přisdílím po letech - já byla dost vyčerpaná z porodnice, do kupy jsem se dávala 14dni. Jako žádná hrůza, ale dům jsem neopustila, a bylo dobře, že jsem se nikam nehnala. Bojovali jsme s kojením, po těch 2 týdnech se to trochu stabilizovalo, po 6tinedelí už to bylo vlastně dobré. (Sice jsem ještě dokrmovala UM skoro půl roku, ale už bez stresu.) A tím bylo vyhráno, mohli jsme začít nějak žít, všechno bylo hladší, kratší, bez větších nervů - nějaké večerní řevy se objevily, nemůžu říct, že bych byla vyspana do ruzova, období šermíře taky stalo za to, ale už se to dalo brát s nadhledem, s vědomím že je to jen období, a že všechno zvládneme. Ale to vnitřní zoufalství, že nedokážu nakrmit své dítě......si pamatuji i po skoro 5letech.
@zuzekk Naprosto Vás chápu, taky jste si prošla svým! To zoufalství je asi to nejhorší…Já byla zoufalá z toho, že nemůžu utišit svoje dítě, než jsme konečně přišli na to, že zabírá míč!!! Důležité je, že jsme i tak zůstaly silné a překonaly to!!! Moc Vám děkuji, že jste se mnou sdílela Váš příběh!🍀❤️
Začni psát komentář...
Za mě naprosto klasické šestinedělí 🙂