Každá máma malého dítěte to zná – doma je neustále nějaký pohyb, otázky, drobné karamboly i radosti. A když přijde čas na kreslení, skládání puzzle nebo první pokusy s písmenky, často se to děje mezi vařením, hračkami na zemi a voláním: „Mamííí!“

U nás to nebylo jiné.

Pořád v pohybu, ale bez kotvy

Moje čtyřletá dcera si od malička ráda maluje. Jenže jakmile si začala hrát u jídelního stolu nebo v obýváku, vydrželo jí to jen chvilku. Buď ji něco vyrušilo, nebo ji to zkrátka přestalo bavit. Když jsme se nad tím s manželem zamysleli, došlo nám, že to není o ní – ale o prostředí. Neměla své místo, kam by si mohla sednout jen tak pro sebe.

Jeden stoleček, jedna židle – a najednou změna

Koupili jsme malý stolek a židli, kterou jsme přizpůsobili její velikosti. Nic velkého. Ale udělali jsme z toho takové její malé území – dala si tam pastelky, oblíbeného plyšáka a lampičku. A já jsem k tomu přidala jeden tichý rituál: když si tam sedne, nic jí do toho nemluvím.

Před nedávnem jsme pro naši dceru sháněli nějakou tzv. "krmící židli". Líbí se nám přírodní materiál jako je dřevo a tak jsme ani o plastové neuvažovali. Při hledání jsem narazila na rostoucí dřevěné židle - konkrétně od firmy WOOD PARTNER na stránkách nasezidlicky.cz . Zaujal mě především článek o jedinečnosti a také to, že jsou vyráběny v ČR a není to nějaký dovoz z Číny. Nakonec jsme si vybrali židli LUCA, protože se z ní dá jednoduše vytvořit další typ SANDY pro větší děti. V podstatě jsme ušetřili protože jsme koupily dvě židle v jedné a navíc nám nebude za rok stát nepotřebný kus nábytku někde na chodbě. Přídavný stoleček po roce demontujeme pro další použití židle a v případě potřeby ho můžeme zase vrátit zpět. Zajímavý je i článek na jejich stránkách o ergonomii sezení pod názvem "Deska nebo ergonomický sedák?" Myslím si, že v tomto mají velkou pravdu. Jsem ráda, že jsme si židli pořídili, a že se s vámi mohu podělit o první zkušenosti.

Vendy