Přiznávám se... Nesnáším uspávání dětí. Nenávidím to. A ne, nezmění se to. Neměla jsem to ráda ani při první dceři a ani u druhé to není rozdíl. Naopak bych řekla, že ta averze je ještě větší. Nejsem si jistá proč, ale je to tak.

Obě moje děti spí dobře. Ale u první bylo to uspávání v několika vlnách.
- nejdřív asi měsíc usínala jen sama, absolutní tma, absolutní ticho. Nemohli jsme v druhém patře ani cinknout.
- pak asi měsíc usnula pouze manželovi na ruce
- další měsíc pouze me na ruce
- pak u ní musel někdo být, nejčastěji já,.a sedět vedle postýlky. Hladit a čekat. Tehdy jsem si představovala složité stroje a kladky, které by udělali do naší zdi systém co zasune naprosto neslyšně kreslo do tajné chodby odkud budu moci odejít, aniž by ratolest zjistila, že jsem se pohnula. Tehdy jsem dovedla k dokonalosti na jakou parketu se může stoupnout, jakým stylem otevřít dveře aby se neozval žádný zvuk...atd.
- pak se začala budit v noci a volat mě..čím dál víc. Až jsem u ní začala spát, čím dál víc. Nejdriv jsem tam jen ležela a pak se přesunula do ložnice. Ale postupně jsem se budila později a později a ona mě volala víc a víc.
- jednou už fakt nemohla usnout za nic na světě, a tak jsem si ji vzala k sobě do postele. Proč jsem to neudělala dřív? No ja to několikrát zkoušela ale okamžitě ji to probralo a začala v posteli řádit a skákat. Rozhodně ne spát.
- ten den usnula v posteli na mě. Doslova. Několik dní jsme spali takto a já se modlila abych nemusela na WC a řešila jestli se dají koupit dospělý pleny. Nesměla jsem se pohnout. Když jo, musela jít čůrat se mnou (za řevu, že tam přece nebude sama).
No a nakonec se uvolnila, když zjistila že spí se mnou navždy a začala spát tvrději. Spí se mnou do dnes ale teď už si vedle ní můžu klidně pustit film (teda...do sluchátek) 😂.

-- fakt je že jsem se na uspávání spíš těšila. Jako malá jsem tu rutinu měla ráda. Táta mi vyprávěl srandovní pohádky a pak odešel nebo usnul u mě a já do něj šťouchala ať buď jde nebo dopovídá pohádku.

Luničce jsem zpívala, povídala ale i tak jsem to nesnášela. Přestala jsem to řešit až když spala se mnou. Mě totiž štvalo že musím u uspávání stát, sedět... Tady si lehnu, dítě ke mě, řeknu pohádku a pak je mi jedno co bude. Já můžu klidně usnout a ona časem usne taky. Nemusím čekat až fakt zabere.

Druhá dcera šla rovnou k nám do postele. Přišlo mi to jako nejlogičtější řešení. Nebudu prece zase čekat než se vyspím. Jenže to nebylo tak snadné, protoze ona cestuje. Cestuje, fňuká ze spaní apod. Navíc jsme zjistila že naše 200cm široká postel prostě pro 2 děti a mě nestačí. Mladší budila starší, já musela spát uprostřed a nevyspala jsem se moc dobře nikdy. Jedou navrhla starší že budou s malou spát v pokojíčku na palande. A skutečně jednu noc spali. Starší pak už nechtěla ale zkusili jsme tam poslat tu mladší. A ono to šlo. Bez jakékoli námahy. Nakonec jsme zjistili, že stačí říct "dobrou noc", zhasnout, zavřít a dítě po 2 minut spí. Balada pro mou duši.

Zároveň jsem ale byla naučená, že to nejspíš nebude navždy..Pohoda trvala asi 3 měsíce, když se něco začlo v menší měnit. Začala najednou plakát, jakmile se zavřeli dveře. Pak už i když se řeklo "jde se spát". A to ona je vysloveně spáč. Toto je zcela nová situace, takže zatím řešíme den po dni. Usoava manžel. Oba se tváříme, že hlavně proto že starší vyžaduje mou nonstop přitomnost. Ale pravdou je, že přesně tohle je to, co nesnáším. Hladit po rucicce a čekat az usne. Nasnasim to. Řeknu klidně 100 pohádek ale tohle ne.

Takze 3x uspaval.manzel. Ted jsme u prarodičů a spí s námi v pokoji ale v dětské postýlce. Usnula u pohádky v televizi (ano je to tak) a je to. Mám uspaný obě uši nemoci tak se nejspíš i vyspím ptz mě nebude rušit, že furt cestuje.
.
Určitě tu většina z vás uspávání má rádo. Nebo jim děti nespí vůbec a chtěli by mít moje problémy. Chápu. Co nadělám. Mám to takhle divně hozený.
Už teď mě trochu stresuje co se bude dít doma. Ptz to bude trvat jen chvíli než bude chtít spát a námi a já fakt nemám peníze na větší postele 😭😭😭. 😂😂😂😂