Vcestná placenta- až se budete v nemocnici ptát ,,kdy půjdu domů"

Bylo mi 32 a čekala jsem své 3dítě. Předchozí těhotenství a porody naprosto bez problémů. 

Hned v začátku posledního těhotenství mě lékaři upozorňovali,že mám vcestnou placentu totalis(nejhorší varianta). Pořád bylo vše ok a já do 20tt chodila do práce. Pak na těhotenském screeningu mi sdělila paní doktorka,že se placenta nehla ani o kousek a měla bych ihned na neschopenku,což sem také udělala.

Můj obvodní gynekolog mi řekl,ať se šetřím a zakázal nám sex.Jenže co znamená se šetřit......Doma jsem fungovala vcelku normálně,jen jsem netahala nic těžkého a polehávala. Občas mě jen pobolívalo v podbříšku a sem tam tvrdlo břicho. Všechny kontroly ok.Pak přišel 31tt a já z ničeho jic večer začala dost krvácet(podotýkám bez absolutní bolesti nebo nějakých příznaků).Okamžitě jsme vyrazili do nemocnice,kde si mě samozřejmě nechali. Udělali veškerá vyšetření,monitor,uzv a nasadili léčbu k zastavení krvacení. Nařídili absolutní klid na lůžku a vyprazdňování na podložní míse. Po třech dnech v nemocnici krvácení přešlo a já mohla na záchod a do rychlé vlažné sprchy. První co bylo na vizitě jsem žadonila,kdy půjdu domů,že už přece nekrvácím a nic mě nebolí. Na uzv a na monitoru byl maličký úplně v pořádku. Pan primař rozhodl,že v žádném případě domů nepůjdu a musím zůstat alespoň do 34tt. Byl to pro mě šok,odpor k nemocnici doma manžela a dvě dcery. Představa tří týdnů na tvrdé nemocniční posteli ,v největších letních vedrech, s příšernou stravou upoutaná na lůžko byla pro mě natolik deprimující,že jsem to tam víceméně probrečela steskem po dětech  a rodině ( i když za mnou každý den jezdili). Jejich odchody byly vždy stresující. Na pokoji se mi střídaly maminky,které vždy odcházely po pár dnech domů a já pořád zůstávala. Při každé vizitě jsem opakovala,že chci domů. Vždy mi bylo sděleno ,ať vydržím a jsem trpělivá,že praevia není sranda a že umí zlobit opakovaně a další krvácení by mohlo být fatální.pořád jsem to zlehčovala,že přece bydlím 8km od nemocnice,že by jsme přece stihli dojet. Pak nastal den D a mě ve 34tt pustili( přesně 33+5). Byla jsem šťastná jak malé dítě,že můžu domů za rodinou. Doma jsem opravdu jenom ležela a chodila jen do sprchy a na WC. Za 6 dni pobytu doma (34+4) jsem doma mírně zašpinila. Byla jsem vystresovaná,tak jsme zase vyrazili do nemocnice-opět hospitalizace,zase pláč,že přece nekrvácím jen jsem jednorázově zašpinila. Byla sobota. Opět jsem musela ležet a nesměla chodit ani na jídlo. Ve středu jsem řekla paní doktorce na vizitě,že bych mohla i domů,řekla,že uděla ještě uzv a ve čtvrtek půjdu domů. Uzv ok mimi v pořádku odhad váhy 2600g. Z uvz mě přivezli a já ležela a těšila se na manžela,jak přijede na návštěvu a budeme se těšit na zítřek,jak pojedu domů.Pak to přišlo hodinu po uzv jsem z ničeho nic začala MASIVNĚ krvácet. Ihned byla v posteli obrovská kaluž krve a pak to šlo už rychle. Přišel pan primař a řekl,že není na co čekat,že jedeme na sál a těhotenství ukončíme ihned bylo 15hod. Bandáž nohou,infuze,velmi rychlé oholení a zacévkování. V okamžiku,když me vezli na sál se objevil na chodbě manžel,který přišel na návštěvu, jestli chce na sál,ať jde s náma,byl hodně překvapený,co se stalo,když mám přece jít zítra domů. Ten strach,který sem zažívala nejde ani slovy popsat. Děkovala jsem pánu Bohu,že jsem v nemocnici a ne doma,protože ani těch pár km by jsme přijet nestihli a mohlo by umřít buď mimi nebo já hodně vykrvácet. Po spinální anestezii se nám v 15.50hod.narodil Matýsek 2370g  a 45 cm. Byl v pořádku,jen musel do inkubátoru,byl malinký. V inkubátoru 5dní,pak v postýlce a nyní jsem 10den po cisarskem řezu a čekáme,kdy nám maličkého propustí.Zatím se mu nechce papat,jinak je naprosto v pořádku.Narodil se o měsíc ďřív,tak má na to právo.

Trochu jsme se rozepsala,ale přišlo mi ro důležité popsat,proto až se budete v nemocnici ptát,,  KDY PŮJDU DOMŮ". Poslechněte lékaře,vědí,co dělají,nemyslí to s Váma špatně.  další krvácení může být fatální-na ty slova v životě nezapomenu.....Naštěstí vše dobře dopadlo.držím palce všem vcestným placentám,maminkám a miminkům,aby jejich příchod na svět nebyl tak dramatický.