Druhé těhotenství přišlo tak nějak samo a nečekaně: ani jeden vlastně nevíme, kdy a jak jsme k těm dvěma čárkám na gravitestu přišli... První dítě jsme chtěli a snažili se o něj, takže jsem se na příchod nového člena rodiny od začátku těšila. Teď to bylo jiné: chtěla jsem se druhým potomkem ještě chvíli počkat a těhotenství mě dost zaskočilo- i když jsem nikdy nepřemýšlela o jiné možnosti, než si dítě nechat, nějaký čas jsem se s tou skutečností musela srovnávat. Přece jen nebydlíme ve svém a synek je ještě malý...

Obavy, jak to všechno zvládneme, nakonec vystřídalo těšení a týdny míjely hrozně rychle. Než jsem se nadála, byl tu listopad a s ním termín porodu (15.11.).

Na poslední kontrole (3.11.) mi bylo řečeno, že do termínu bychom mohli vydržet. Mně se docela líbila představa rodit 11.11.- synek je narozený 11.1., tak mi to přišlo vtipné, že by obě děti měly v datu narození samé jedničky 🙂

Nakonec si to malá vymyslela jinak, bez ohledu na moje představy (jako ostatně celou svoji existenci).

8.11. jsme s partnerem měli výročí: 8 let vztahu. Po třech letech (poprvé od doby, kdy máme syna), jsme si vyšli na večeři- s ohledem na malého jsme vyrazili brzy, abychom ho mohli normálně uložit ke spaní. Ještě jsem si u jídla dělala legraci, aby to nebyla poslední večeře 2v1 🙂

Ve 20h jsme tak byli zpět doma- tvrdnutí břicha, které mě v různých intervalech provázelo celý den, jsem nevěnovala větší pozornost. Malá kopkala, jako vždycky, nic mimořádného. Syna jsem nechala s partnerem u pohádky na dobrou noc a šla do sprchy břicho "zklidnit". Jediným výsledkem horké sprchy byl ve 21h odchod hlenové zátky a tvrdnutí břicha v pravidelných časových odstupech. Oznámila jsem příteli, že by asi bylo vhodné, aby se šel prospat, protože se možná bude během noci něco dít, tak ať si trochu odpočine. Šel tedy za synkem spát a já se pokusila o totéž.