Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Ženy a děvčata, přeji všem krásný MDŽ 🙂 A Gabrielám (především té naší maličké) všechno nejlepší ke jmeninám! ;)

    Ahoj holky, jdu si pro radu: Malá má 11týdnů od začátku plně kojím, naprosto bez problémů, mléka mám dost, malá si říká po 1.5-3hodinách. Dneska nad ránem (cca v půl 5) se vzbudila s pláčem, do 11h byla hlady, protože mi s hysterickým pláčem naprosto odmítala prso: musela jsem odstříkat, dát do lahve a teprve pak něco vypila. Myslela jsem, že už to bude dobré, protože po vypití lahve jsem ji přiložila a po malém "souboji" se konečně přisála, ale teď po dvou hodinách (v době dalšího krmení) se scénář opakuje: jak se přiblížím s prsem, začne ječet jako na lesy a nechce... Začínám z toho být trochu (dost) na nervy a nevím, co s tím... Poradíte prosím? Syna jsem kojila víc než rok bez jakýchkoliv problémů...

    Čas tak strašně letí... Gabi měla před dvěma dny 2 měsíce a Jiříček dnes 3 roky... Nechápu, jak jsem mohla žít někdy bez nich: občas je to náročné, ale neměnila bych... ♥

    zuzamik
    3. pro 2016    Čtené 282x

    Porod snadno a rychle...

    Druhé těhotenství přišlo tak nějak samo a nečekaně: ani jeden vlastně nevíme, kdy a jak jsme k těm dvěma čárkám na gravitestu přišli... První dítě jsme chtěli a snažili se o něj, takže jsem se na příchod nového člena rodiny od začátku těšila. Teď to bylo jiné: chtěla jsem se druhým potomkem ještě chvíli počkat a těhotenství mě dost zaskočilo- i když jsem nikdy nepřemýšlela o jiné možnosti, než si dítě nechat, nějaký čas jsem se s tou skutečností musela srovnávat. Přece jen nebydlíme ve svém a synek je ještě malý...

    Obavy, jak to všechno zvládneme, nakonec vystřídalo těšení a týdny míjely hrozně rychle. Než jsem se nadála, byl tu listopad a s ním termín porodu (15.11.).

    Na poslední kontrole (3.11.) mi bylo řečeno, že do termínu bychom mohli vydržet. Mně se docela líbila představa rodit 11.11.- synek je narozený 11.1., tak mi to přišlo vtipné, že by obě děti měly v datu narození samé jedničky 🙂

    Nakonec si to malá vymyslela jinak, bez ohledu na moje představy (jako ostatně celou svoji existenci).

    8.11. jsme s partnerem měli výročí: 8 let vztahu. Po třech letech (poprvé od doby, kdy máme syna), jsme si vyšli na večeři- s ohledem na malého jsme vyrazili brzy, abychom ho mohli normálně uložit ke spaní. Ještě jsem si u jídla dělala legraci, aby to nebyla poslední večeře 2v1 🙂

    Ve 20h jsme tak byli zpět doma- tvrdnutí břicha, které mě v různých intervalech provázelo celý den, jsem nevěnovala větší pozornost. Malá kopkala, jako vždycky, nic mimořádného. Syna jsem nechala s partnerem u pohádky na dobrou noc a šla do sprchy břicho "zklidnit". Jediným výsledkem horké sprchy byl ve 21h odchod hlenové zátky a tvrdnutí břicha v pravidelných časových odstupech. Oznámila jsem příteli, že by asi bylo vhodné, aby se šel prospat, protože se možná bude během noci něco dít, tak ať si trochu odpočine. Šel tedy za synkem spát a já se pokusila o totéž.

    Po dalších 2 hodinách, kdy jsem pendlovala mezi postelí, sprchou a toaletou, už jsem nevydržela a šla otce svých dětí vzbudit s tím, že radši pojedeme... Bylo 23h a tvrdnutí už přecházelo v bolesti, které se mi přesouvaly do kříže, což mě trochu vyplašilo- u syna jsem měla dost velké křížové bolesti a přišly tenkrát ve fázi, kdy "už se něco dělo".

    Partner na mě koukal stylem, že plaším a že pojedeme zbytečně, ale svůj postoj přehodnotil už během cesty. Do nemocnice jsme dorazili pár minut před půlnocí: nález je prý pěkný, půjde to rychle. Šup na monitor a tatínek půjde doplnit info do papírů... "Kdyby vám praskla voda, nebo vás to nutilo tlačit, zavolejte!" Ok, fajn...

    Bolesti už v téhle chvíli byly dost nesnesitelné, intenzivní a v krátkých rozestupech; všechny šly do kříže, myslela jsem, že nevydržím ležet... Monitor byl natočený: "Tak pojďte, podepíšete mi tu pár papírů a přejdeme si na pokoj". Tři podpisy, během kterých jsem odkývala úplně všechno (vlastně dneska ani nevím, co všechno- bylo mi to jedno), tužku jsem po paní doslova hodila a už mě odváděli na pokoj před sálem, kde mi PA chtěla prasknout vodu- to nešlo, takže rovnou na sál, protože "to už si prasknete sama, to půjde".

    Cože? Jako že už jsme tak daleko? Se synem jsem se v bolestech trápila celý den! 

    Dojdeme na sál, vedou mě před "kozu", jde další bolest: "Zkuste trochu zatlačit..." Zkusím... A "plop", něco prasklo a přišla potopa...

    Honem nahoru, protože tlaky na spodek už byly veliké. Jedno zatlačení... Ještě to nejde... Druhé... Šílená bolest, trvalo to hrozně dlouho... Slyším něco o ručičce a že mám vydržet tlačit... A najednou bylo po všem- obrovská úleva a v rukách PA malá plačící osůbka, moje dcera...

    Gabrielka se narodila 9.11. v 0:30h... Partner měl tentokrát možnost přestřihnout pupeční šňůru, takže měl oproti prvnímu porodu o zážitek víc 🙂 Mne čekalo šití po nástřihu (ani nevím, kdy mi ho udělali), jinak jsme byly obě v pořádku, malá se dokonce hned chtěla přisát k prsu...

    Tentokrát nám malou jen oblékli a nechali ji s námi celé dvě hodiny po porodu (syna tenktrát odnesli na vyšetření). Nepopsatelné, něžné 2 hodiny plné emocí, kdy jsme tam byli jen my 3... ♥

    Gábinka si sama vybrala, že za námi přijde: dopřála mi bezproblémové těhotenství a rychlý porod bez medikace a jiných zásahů. Dnes je to 3 a půl týdne, co je s námi a já už si dávno neumím představit, že by to mělo být jinak... ♥ ♥ ♥

    Prosím, prosím, nevíte, jde nějak obnovit data omylem smazaná z paměťové karty??