Dnes jsem si musela sáhnout asi hodně hluboko, abych dokázala otevřeně napsat své pocity, které v sobě už nějakou dobu dusím.
Na co si stěžuji? Jsem doma s holkama, v podstatě jsem pánem svého času a vlastně nás ani žádné jiné trable netrápí.
Když bych svoje děti přirovnala k šéfovi a rodičák k opravdové práci, tak bych měla šéfa věčně nespokojeného s mojí prací. Šéf, který neumí ocenit a pochválit snahu a loajalitu. V práci bych byla frustrovaná, znechucená a vyhořelá a to nemluvím o naprosto směšném platu...
Tak přesně takové pocity mám z rodičáku. I když jsou i pěkné chvíle, tak mě to doma kolikrát fakt ubijí. Nejhorší je, že ani nevím, co je konkrétně špatně. Vědět to, tak to hned napravím!
Celkově mateřství je šíleně těžká "práce". Opravdu jsem v životě nic složitějšího nedělala...
Každý den vstávám s tím, že ode dneška budu lepší máma, že vše budu řešit s námořnickou rozvahou a nebudu u toho křičet. Stačí pět minut a vše je zpět. Vím, že si všechno musím urovnat prvně v sobě, ale to jsem dělala snad tisíckrát...
Nebudu popisovat čím mě holky tak vytáčí. Určitě to víme každá sama podle svých dětí 🙂
Mě osobně pomáhá to, že přiznám, že to občas nezvládám.
Nejhorší je, že nemám v rodině zastání. Ani manžel, tchyně nebo mamka moje pocity prostě nechápou. Vždy, když jsem zkoušela postěžovat, tak mě akorát bylo řečeno "to jsou jen děti" nebo "no tak sis neměla žádné pořizovat" apod.
Závěrem bych ráda ujistila všechny maminky, které mají stejné nebo podobné pocity jako já, že v tom nejsou samy.



A počkej, až ti zpětně dojde, jak moc ses v tom článku zmýlila. Až totiž začneš chodit do práce a děti do školky a školy, tak pochopíš, jaká pohoda to byla být doma... skutečná dovolená. Ale uznávám, k tomu člověk musí dospět sám. Já už jsem zpět 5,5 roku a celou dobu s láskou vzpomínám.