Dnes jsem si musela sáhnout asi hodně hluboko, abych dokázala otevřeně napsat své pocity, které v sobě už nějakou dobu dusím.
Na co si stěžuji? Jsem doma s holkama, v podstatě jsem pánem svého času a vlastně nás ani žádné jiné trable netrápí.
Když bych svoje děti přirovnala k šéfovi a rodičák k opravdové práci, tak bych měla šéfa věčně nespokojeného s mojí prací. Šéf, který neumí ocenit a pochválit snahu a loajalitu. V práci bych byla frustrovaná, znechucená a vyhořelá a to nemluvím o naprosto směšném platu...
Tak přesně takové pocity mám z rodičáku. I když jsou i pěkné chvíle, tak mě to doma kolikrát fakt ubijí. Nejhorší je, že ani nevím, co je konkrétně špatně. Vědět to, tak to hned napravím!
Celkově mateřství je šíleně těžká "práce". Opravdu jsem v životě nic složitějšího nedělala...
Každý den vstávám s tím, že ode dneška budu lepší máma, že vše budu řešit s námořnickou rozvahou a nebudu u toho křičet. Stačí pět minut a vše je zpět. Vím, že si všechno musím urovnat prvně v sobě, ale to jsem dělala snad tisíckrát...
Nebudu popisovat čím mě holky tak vytáčí. Určitě to víme každá sama podle svých dětí 🙂
Mě osobně pomáhá to, že přiznám, že to občas nezvládám.
Nejhorší je, že nemám v rodině zastání. Ani manžel, tchyně nebo mamka moje pocity prostě nechápou. Vždy, když jsem zkoušela postěžovat, tak mě akorát bylo řečeno "to jsou jen děti" nebo "no tak sis neměla žádné pořizovat" apod.
Závěrem bych ráda ujistila všechny maminky, které mají stejné nebo podobné pocity jako já, že v tom nejsou samy.
Naprosto chápu!
@luciza Díky. Ze statistik vyplývá, že maminky na MD jsou náchylné k syndromu vyhoření nebo i k alkoholismu. Podle mě je to právě tím, že se všude ukazuje jen to dobré na mateřství a jak jsou ostatní maminky šťastné ze svých dětí apod, což může vést k nějakým pochybám "co dělám špatně". Tak jsem jen chtěla podpořit maminky, aby věděli, že v tom nejsou samy. I já mám dvě né zrovna načančané princezny, které mi občas pijí krev 😀
Diky za slova
Je v tom kus pravdy. Ale nikdy bych neměnila, a jsem neskutecne ráda, že nám stát umožňuje, se 3 roky věnovat detem. ... 🙂 Moje babicka musela dat deti ve 4m do jeslí. To si prostě nedokážu představit....
Já jsem nastoupila do práce, když byl nejmladšímu rok a staršímu dva. Protože dělám ve zdravotnicko-sociální sféře, dělala jsem 12h směny na dlouhý,krátký týden. Myslela jsem si, že takto lépe skloubím péči o děti i práci a budu šťastná...Chvíli to tak fungovalo, s manželem jsme se střídali v péči o děti, když jsem byla v práci, byl doma on a naopak. Jenže po půl roce jsem cítila, že jsem strašně unavená, nic mi nešlo od ruky, v práci si kolegyně všimly, že jsem vyčerpanější a samozřejmě se to i na mém pracovním výkonu odrazilo jako dřív, doma jsem nestíhala, byla jsem pořád jako v polospánku. Nakonec se to podepsalo na mém fyzickém i psychickém stavu a prostě jsem vyhořela. OD ledna letošního roku jsem zase doma. Přivydělávám si, to je pravda, ale malý kluky můžu brát na brigádu s sebou a nemám tak pocit, že bych je nějak zanedbávala. Pomalu se dostávám zase do formy. Rodičák už mi příští měsíc končí, takže mně znovu nástup do práce nemine, ale nespěchám. Protože péče o děti je opravdu hodně náročná. Přeji Ti hodně sil a poradím. Za každou maličkost se pochval. Protože nikdo jiný to za tebe neudělá 🙂
@baruniceslepice
@bartunci2012
Jsem ráda, že jsem doma, ale prostě jsou i chvíle (a že jich není málo) kdy mě sejří opravdu celý den (i více dní), prostě vše je špatně. Jako, co jsem na rodičáku, jsem byla nejblíž k vyhoření než kdy předtím. Nestidím se to přiznat...a ani si nemyslím, že by to měla být třeba ostuda o tom mluvit 🙂
Článek si ukládám do Záložek v mobilu. Protože kolikrát cítím naprosto to samé. A pokud si někde postěžuji, slyším tak proč jsi chtěla 3 děti? A to nevědí že tajně toužím možná ještě po jednom do budoucna 😂 tak už radšu mlčím, své pocity spolknu a jedu dál.
Nejhorší jsou komentáře okolí, že prožívám nejkrásnější období v životě, tak ať si to užívám. Na pokraji fyzických i psychických sil jsem se vrátila na chvilku do práce a i když je to složité, cítím se v práci konečně zase jako já. Protože na mateřské jsem zmizela. Pořád se ale potkávám s tím, že o tomhle se NEMLUVÍ!
Začni psát komentář...
A počkej, až ti zpětně dojde, jak moc ses v tom článku zmýlila. Až totiž začneš chodit do práce a děti do školky a školy, tak pochopíš, jaká pohoda to byla být doma... skutečná dovolená. Ale uznávám, k tomu člověk musí dospět sám. Já už jsem zpět 5,5 roku a celou dobu s láskou vzpomínám.