Včera v noci jsem nemohla usnout (znáte to, muž někde  na oslavě, dítě spí v pokoji..) a najednou jsem se vrátila v čase. Vzpomněla jsem si na dny na koleji. Každé ráno (pokud to šlo) jsem si nakrájela banán na co nejtenčí plátky (kupodivu mě to na chvíli nasytilo), sedla jsem si s tím k oknu na stůl a jedla. Výhled z 16. patra byl nádherný...no nebyl nic moc, ale ta výška. 

  Co je ale podstatnější, vzpomněla jsem si na lidi, které jsem tam potkala, stali se nedílnou součástí mého každodenního života a kteří...jsou pryč. Byla tam moje první spolubydlící Eva, takový malinký "plašoň", Janča, která se pořád učila, nikdy s náma nikam nemohla a nakonec procestovala celý svět a ještě se nevrátila. Dále Hanka, se kterou jsme v neděli odpoledne "poslouchaly" rozhlasové pohádky a spoustu večerů strávily hraním karet při flašce vína a Zuzka, která jediná mi zbyla.

  Jsem od přírody zvědavá a moc by mě zajímalo, jak to se všemi (nejen jmenovanými) dopadlo - kolik mají dětí, jaou mají práci, život..ale jsou pryč. Kontakty se ztratily s mobilním telefonem, starým diářem..prostě s časem. Člověk by si řekl, že v době internetu je jednoduché je vypátrat a musím přiznat, že ze zvědavosti jsem už pár jmen do googlu zadala - ale kupodivu mi nic nevypadlo. Pravda nemám facebook, ALE otázkou je - chtěli by i oni, abych je našla?

  Jak jednou řekla nějaká paní spisovatelka v rádiu - zakořenění lidé nemají čas a chuť navazovat nová přátelství, protože mají svůj okruh přátel, které nestíhají navštěvovat, mají rodinu, děti, které zabírají opravdu spoustu energie a času, práci..a toto by přece bylo "nové přátelství", protože na zarostlých základech nejde stavět, protože co bylo, může být teď jinak. 

  A tak na ně mám jen vzpomínky a protože neblednou, tak asi silné. Otázkou je kolik přátel jsem takto už ztratila a kolik jich ještě ztratím.

  Teď mě napadlo, že už jich moc nebude, protože člověk se v mládí pohybuje mezi spoustou nových skupin lidí a utváří si svůj život, který v druhé části vede - a tam už nejsou příležitosti a čas - jak řekla ta paní spisovatelka v rádiu...