Již se stalo tradicí, že se na Koníku draží ruční výrobky. Výtěžky jsou věnované pro postižené děti uživatelek Koníka. Alespoň doposud.

Co potřebujete vědět?:

• 6. dražba probíhá celý duben
• Celková částka půjde pro Vanesku
• Vše probíhá ve skupině Charitativní dražba
• Přispět můžete i bez dražby

Podívejte se, co o dražbě napsala @helulela, jedna z organizátorek:

Co vlastně je ta dubnová dražba?

Maminka vanesa16 popsala, proč Vaneska potřebuje finanční pomoc: "Před čtyřmi lety v březnu se nám narodila krásná "zdravá" holčička - Vaneska. Slovo ZDRAVÁ nás celkem brzy opustilo. Já měla pochybnosti asi od 2,5-3 měsíců, kdy byla Vaneska pořád jako novorozeně, jediné, co na pár vteřin dokázala, bylo pást koníčky, nic víc. Prý je líná, ale to mě moc neuklidňovalo. Ve 4 měsících jsme byly poprvé hospitalizovány skrz neklesající teploty a slabší febrilní křeče a tehdy se konečně začalo něco dít. Začal náš nekonečný kolotoč. Hospitalizace..vyšetření..čekání na výsledky a mezi tím neustálá rehabilitace Vojtova a Bobathova metoda až 5x denně, z toho jednou týdně návštěva rehabilitace. Magnetická rezonance, vyšetření na metabolické vady a genetika negativní. Závěr byl opožděný psychomotoricky vývoj. V 10ti měsících jiný neurolog stanovil DMO s tím, že je velká šance udělat pokrok. V tu dobu Vaneska jen ležela, uměla pouze pár slabik (táta, bába, ham, baf, udělat paci paci a uchopit hračky). O měsíc později přestala dělat i to málo, co se naučila, a začaly stereotypní pohyby ručiček, neustále si je dávala do úst a zpět, její celodenní aktivita mimo spánku. Byla jsem s ní odeslána na podrobnější vyšetření metabolických vad. Po prvním setkání s lékaři nám bylo doporučeno, že by udělali vyšetření na genetické onemocnění jménem Rettův syndrom. Výsledky byly o 4 měsíce později a v září 2013 byl potvrzen Rettův syndrom s ne zrovna moc dobrou prognózou, ale vzdát jsem to nechtěla. Od té doby je Vaneska skoro učebnicový příklad tohoto onemocnění. Komplikace za komplikací. Trpí chronickým silným zahleněnim, proto se ukončila Vojtova metoda, u které se dusila. Byli jsme na Slovensku v láznich, kde byl malinečký pokrok, který opět za pár měsíců zapomněla a právě ztracení naučených dovedností patří k tomuto onemocnění. Od malička mezi tím vším byla několikrát hospitalizována ze zápalem plic. Rok po určení diagnózy se přidal abnormní záznam na EEG - epilepsie a další opakované hospitalizace. Záchvaty měla dva, jinak se to projevuje při usínání a buzení - dává očička v sloup. V říjnu 2014 se Vanesce narodil bratříček Davídek a od té doby navštěvuje Lila domov (stacionář + školičku), kde se ji moc líbí. Často měla záchvaty pláče, neutišitelné, trvající i hodinu, u kterých se zjistil vysoký tlak, tak po třetím roce dostala léky na uklidnění, po kterých ji alespoň tohle trápení přestalo. Ale nastalo další..téměř přestala přijímat tekutiny a každých 14 dnů ji trápí vysoké horečky už od května loňského roku. Několikrát hospitalizována, ale bez efektu a pořad dokola antibiotika. Vanesčin stav se za poslední měsíce dost zhoršil. Má mixovanou stravu, ale už to není dítě co vše s ní. Špatně se ji polyká, dáví se a dusí. S tekutinami je to čím dal horší, max zvládne injekční stříkačkou 200 ml za den a to je velký boj. Nejspíš je dehydratovaná, unavená a pak jí stoupá teplota. Tak čekáme na zavedení PEGU, které by mělo být do pár týdnů a tím budeme Vanesce podávat tekutiny, léky, stravu a ústy jen co má ráda a dokáže spolknout. Zatím ji drží čilou nutrindrinky v krému, dokáže být veselá, usměvavá , ale zatím ještě převažuje její utrápený pohled. Nyní je na tom tak, že jen leží. Nedrží hlavičku, nesedí, neleze, nestojí, nemluví a ruce neustále vkládá do úst plus začínají bolesti zad. Jednu speciální pomůcku už má a tou je kočárek /židlička. Rádi bychom ji alespoň trošku zpříjemnili život dalšími pomůckami jako je například speciální autosedačka/zádržný systém do auta, o který si chceme žádat, nebo speciální vyvýšenou postelí, kterou bude nejpozději do roka také potřebovat a také jsem zvažovala kašlacího asistenta, o kterém jsem se dozvěděla, že by ji usnadnil vykašlávání hlenu, na které nemá sílu. Všechny tyhle pomůcky jsou relativně dost drahé a naše finanční možnosti nám nedovolí Vanesce je dopřát. Proto Vám děkujeme za jakoukoli pomoc, která by alespoň malinko dopřála Vanesce lepší život. S pozdravem a poděkováním maminka Lucka s Vaneskou"

Před Vánoci jsem díky synově pomoci přišla o mobil. O ten chytrý, jak se dnes říká. O ten, co byl občas jediným mým spojením s okolním světem. Když jsem tak koukala na roztříštěný displej, hlavou mi běželo akorát: ,,No nazdar, co teď, vždyť nebudu online. Jak budu komunikovat, když ne na Messengeru? A co moje druhá, babská rodina na FB skupince"? Věděla jsem, že moderní dotykáč musím nahradit stařičkou Nokií (ano, tou, u které syn téměř před rokem ochutnal tlačítko a zajistil si tak první seznámení se záchrankou). Pocity pár minut po "katastrofě" lze vyjádřit jen slovem - zoufalství. 

Doma jsem muže chvíli přesvědčovala, že nutně potřebuju novej přístroj hned. Byl ale neoblomný.
,,Ne, objednal jsem ti novej displej, to do tý doby přežiješ. Tak nebudeš viset na chatu a Facebooku".
Haha, copak on ví něco o tom, být týden zavřená s nemocným dítětem doma a nemít možnost nějaké konverzace? Na PC přes den skoro nemůžu, syn ho považuje za skvělou hračku. A když mě vidí telefonovat, chce si samozřejmě povídat taky. Zkusila jsem to přes práci, musím přece sledovat, co se děje a komunikovat. Bez úspěchu. Ačkoli - úspěch přišel, jen jiný, než jsem čekala.

Jsem offline...a svět se točí dál

První dva dny jsem byla bez dotykáče jak bez ruky. Nic nepípalo, nechodily zprávy, nemohla jsem sjíždět weby. Byla jsem nesvá, roztěkaná. Ale pak se to zlomilo. Začalo mi být mnohem líp. Najednou jsem se uvolnila, uklidnila, neřešila tisíc věcí najednou. Na procházce jsem se věnovala naplno synovi, nebo si jen užívala pohled na to, jak si hraje a objevuje svět. Bez nutkání, že musím zkontrolovat, jestli mi nepřišel neodkladný pracovní mail. Nebo jestli kámošky nepíšou na Messengeru. Všechny záležitosti jsem vyřídila při jeho poledním spánku, nebo brzo ráno, než vstal.

Večer, když Batole dřímalo v postýlce, jsem místo vypisování na chatu sedla po měsících ke klavíru, vytáhla omalovánky nebo si pustila film. Když jsem jela sama do města, brala jsem si knížku. Venku jsem fotila foťákem proto, že jsem si chtěla uchovat vzpomínku. Ne kvůli čárce na Instagramu. Líp se mi spalo, protože v posteli jsem relaxovala, neodpovídala na zprávy. Kdo mě chtěl kontaktovat věděl, že musí zavolat nebo poslat SMS. Žila jsem mnohem víc reálný život, se svou rodinou, s přáteli z masa a kostí.

Rozbít mi mobil zafungovalo skvěle. Možná syn věděl, proč to dělá. Ano, byla jsem i na můj vkus moc online. Po pár dnech mě hrozně vyděsilo, jak moc času mi závislost na online světě brala. Stále jsem "potřebovala" být dostupná. Tu zkontrolovat mail, tu odpovědět na FB, přečíst zprávy, kouknout na oblíbené blogy. Sosala jsem spoustu dalších informací, o které jsem ani nestála. Ale neuměla jsem si to zakázat. Nedobrovolné odstřižení od internetu a sociálních sítí mi dalo hodně. Svobodu. Cítila jsem se neuvěřitelně volná a klidná. Jako bych byla nedostižná úplně. Schovaná, připravená vidět se jen s tím, s kým chci a kdy chci. Sama, ale spokojená, ne osamělá.

Když jsem se před měsícem měla k chytrému Androidu vrátit, vlastně se mi nechtělo. Bylo mi dobře, už jsem si zvykla. Sice mi občas naše Messengerové povídání s kamarádkami chybělo, ale dostala jsem víc. Nakonec jsem dotykáč vzala na milost. Jednak fakt dobře fotí (a foťák prostě pokaždé nemám), jednak jsem si řekla, že vyzkouším svou vůli. A pokusím se jet v online omezeném režimu. Přiznávám, k večerním chatovým (nebo na naší fb skupince) konverzacím jsem se vcelku ráda vrátila. O víkendech a při procházkách s dítkem ale často mobil nechávám v šuplíku. A nechybí mi. 

PPrPr

M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází

Jinak je třeba se první den po víkendu dát dohromady, hlavně nakoupit a navařit!

Udělám velkou dávku brownie z červené řepy, mám na to fakt chuť…ale dám si až zítra.

Večer koupím bio kuřátko (má přece tak jinou chuť, než to rychle rostlé…), dělám poctivý vývar a stehýnka nechám upéct na další den.

Jinak AM. jí máčené pekany! Nevím, jak to mají ostatní děti, ale naše cácorka prostě oříšky zvládá akorát jako rozmixované máslíčko, jinak se prostě dáví. I když kde oříšky vidí, tam by si jich přecpala pusinku…přitom znám kluka, co min. od roku jí ořechy normálně. A konečně jsme přišly na to, že měkčí pekany po namočení nesušit, ale přímo konzumovat je nejlepší. Změknou dostatečně. A am je miluje.

Mám neblahé posuny ve střevech, přece jen víkend zanechal své dědictví… večer průlomový průjem. Tohle není v pořádku...

Založení rodiny, nemusí být vždy procházka růžovým sadem. Přesto je vždy dobré zachovat klidnou hlavu.

V současnosti se hormonální antikoncepce stala běžnou záležitostí pro mnoho žen. V okamžiku, kdy se rozhodnete založit rodinu a připravit tělo na těhotenství, je potřeba se připravit na řadu změn, které nejsou pouhým okem viditelné, ale přesto probíhají.

Netlačte na pilu, všechno chce svůj čas…

Mějte na mysli…

Je důležité si uvědomit, že tělo po vysazení hormonální antikoncepce prochází úplně novou fází. Zažívá změny spojené se správným nastartováním menstruačního cyklu přírodní cestou, na kterou už dávno zapomnělo. U většiny žen trvá až 2 běžné cykly, než naběhnou do přirozeného rytmu po vysazení používané antikoncepce. Jestliže se ani vám nedaří otěhotnět, může to být právě jeden z důvodů.

Pozor! Existují různé druhy antikoncepce!

M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází

Návštěva proběhla celkem pohodově, hlad tentokrát nebyl;) Zeleniny bylo dost, a když už i chyběla, tak se zase našlo něco v mrazáku, co se ani loupat nemuselo. Takže paráda. K buchtám jsem si ostentativně čichala a zálibně se dívala na neGAPS jídla s myšlenkou, že jestli si dá m., tak si asi dám taky. A on si nedal…:(  :DDD

Maminku jsem donutila uvařit pořádný gapsovský dvacetihodinový vývar z kuřecího a hovězího. Dokonce všem i chutnal:D Takže úspěch. Jen o Brownies se maminka vyjádřila něco ve smyslu – to je ale hnusné…:DD

M. už je v pohodě, podle všech indicií byla špatná stolice nedofermentovaným kefírem. Teď již pije i domácí kefír v pohodě bez příznaků. I slunečnicový chléb toleruje v pořádku. Ale při cestování prostě posuny do další fáze nehrozí…

Jediné, co vázlo, byla probiotika. Ve čtvrtek došla, v pátek je m. vyzvedával, ale zapomněl v práci. Takže jsme dobrali C.D. a potom bylo už jen S.B. – nedávala jsem si plnou dávku. V sobotu malý průjem. V neděli nic. Do této doby jsem měla stolici dobrou, pravidelnou, s malými výkyvy…co se děje? Že by cestováním??

Am. na návštěvě baští kde co…na jedné straně ji nechci nějak nutit do GAPSu (svoje si už užila), takže rýži k obědu od babičky dostane. Ale pak už jen člověk vidí, jak v té směsici dětí vyběhne a zase zaleze JEHO dítě a v ruce drží nespecifikovaný piškotkový řez a ještě čímsi plněný…:D Tak nevím…na návštěvě fakt nehrotím. Když já už mám na stravování tak absolutně jiný názor než ostatní…že nejlepší možný způsob, jak přežít s úsměvem, je s úsměvem mlčet;)

M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází

Čtvrtek. Dnes je opět den C – tzn. cestování. To byl i jeden z důvodů, proč jsem si vždycky myslela, že u nás prostě GAPS nehrozí… moji rodiče, kteří budou muset být konfrontováni s naším novým jídelníčkem, aniž bychom ochutnali jejich domácí tradiční sváteční buchty. Že m. si opravdu nedá ani hlt piva, i když to je přece jenom troška… Mnoho návštěv, kde za krátkou chvíli se budeme snažit vysvětlit, že nebudeme jíst to, co nám nachystali… ale stejně jsme se těšila, i když jsem byla ulítaná jako stěhovavý motýl. Člověk řeší takové starosti, jako co bude po dobu mé nepřítomnosti jíst manžel (odjížděla jsem ve čtvrtek a m. dojel za námi až v pátek večer), co budu jíst já s dcerou po dobu cestování a min. další den aby byl nachystaný + jak vyřeším jídlo na víkend, + jsem cestovala s krosnou, kde se ještě vešel nočník pro malou (bez něj se prostě nevyčurá…) :DD Když vše zpětně píšu, tak to zní celkem šíleně, ale já si to fakt užila, připojila se mladší sestra a m. měla prostě z cestování vánoce.

Jinak na čtvrté fázi zkysneme asi déle… když se cestuje, tak se moc rozumně posouvat nedá…

Jídelníček:

Ráno: Míchaná vajíčka, olej z tresčích jater + kysané zelí

Odpoledne: Vepřový vývar se zeleninou a masem + probiotika C.D.

Krásný den všem! Ráda bych se podělila s chápajícími lidmi o své vjemy a poznatky při nošení dítěte od narození.

Od prvního okamžiku, kdy naše dcerka přišla na svět jsem s ní v nepřetržitém kontaktu. Je pravda, že kočárek jsme pořídili, ale hned při první procházce, kdy malá byla v peřince  uvnitř bylo zle - pro mě. Úzkost, kterou jsem pocítila, jako kdyby byla strašně daleko. Věděla jsem, že musíme být při sobě, protože je to hodně důležité pro vývoj nás obou. Od té doby spolu chodíme všude - nákupy, turistika, práce, procházky... Nošení je mnohem pohodlnější. Vzniklo mezi námi úžasné pouto - ne závislost. Vyvíjí se rychleji, než děti vozené v kočárcích, je samostatná, neubrečená, veselá pohodářka.

Samozřéjmě jsem se setkávala (nejčastěji u rodiny) s negativními názory typu: co její záda, bude mít křivou páteř, měla by jen ležet, zase je slepice chytřejší , než vajíčko 🙂 atd., tohle je jedna skupina lidí, ale člověk se na ně nemůže zlobit, protože oni nic jiného neznali a možná nechtěli znát. Druhá skupina jsou lidé, kteří vás zastaví na ulici a řeknou vám, že je dobře, že miminko máte u sebe, mimi je spokojené, zažívá dění kolem sebe po "boku" maminky- tatínka. Spousta lidí se usmívá, když nás vidí a to potěší!

Naši rodiče to s námi určitě mysleli dobře a dělali vše pro naši spokojenost, ale bohužel nenosili. S čistým vědomím a svědomím. Ale???? Řekla bych, že právě proto je většina z nás neprůbojná, bojí se projevit své emoce, city a jsme ustrašení atd.

Dovoluji si napsat, že v dnešní době je mnohem více času a kdo ho nemá pro své dítě, tak by se měl přinejmenším zamyslet!!! Pravda je ta, že nošení dětí je svým způsobem "oběť" od rodiče. Člověk v prvé řadě musí chtít a nesmí být pohodlný!

Připadá mi, že k dnešnímu dni začíná nosit mnohem více lidí. Snad vědí proč a neberou to jako trend. 

Týden utekl jako voda (a to doslova… 🙂), a tak bych vám chtěla moc poděkovat, že jsem se tu díky vám cítila jako doma. Ale ještě než se úplně rozloučím, chtěla bych tu slavnostně vyhlásit všechny soutěže, které jste měly možnost s kojeneckou vodou Rajec tento týden absolvovat.

Všem vítězkám srdečně gratuluji a moc prosím o zaslání korespondenční adresy – abychom mohli vyslat naše poštovní holuby z Rajecké doliny se všemi cenami! Výherkyně velkých soutěží (první tři v pořadí) prosím pro jistotu i o uvedení telefonického kontaktu.

Přehled cen a jejich výherkyň:

ORIGINÁLNÍ MEDVÍDEK RAJEC - https://www.modrykonik.cz/blog/eliskan/, https://www.modrykonik.cz/blog/rollinka/,  https://www.modrykonik.cz/blog/paullet

55 LITRŮ KOJENECKÉ VODY RAJEC - https://www.modrykonik.cz/blog/monnn

MĚSÍČNÍ PITNÝ REŽIM RAJEC PRO CELOU RODINU - https://www.modrykonik.cz/blog/vendik84

Tenhle článek je učebnicový příklad toho, jak nás programy z dětství ovlivňují po zbytek našeho života.
„Tak jo,“ říkám si. „Velikonoce klepou na dveře, měla bys chystat výzdobu, vajíčka, připravit si recepty na mazanec a na velikonočního zajíce…..“
Přesto, že mám malé děti, se mi do ničeho z toho nechce. Vím, že to nakonec udělám, protože děti se těší a tradice by se měly předávat, ale stejně jako každý rok to udělám s obrovskou nechutí. Nezachrání mě ani to, že je to společný s dětmi příjemně strávený čas.

Ačkoliv jsou Velikonoce krásným svátkem jara a měla bych se na ně těšit, mám to přesně obráceně. Nemám ráda přípravu na ně, ani Velikonoce samotné.Dopoledne Velikonočního pondělí každý rok doslova protrpím a očima posouvám pomyslnou ručičku na digitálních hodinách. „Už aby bylo 12 hodin, snad už potom nikdo nepřijde.“

Normálně se na návštěvy těším, miluji je. O Velikonocích bych se ale nejraději zavřela do trezoru, aby za mnou nikdo nemohl, nechci nikoho vidět.
Všechno to začalo před lety. Jako dítě jsem každé Velikonoce protrpěla. Spolužáci, kteří mě o tomto svátku navštěvovali, nebyli zrovna ohleduplní. Každý rok jsem prosila maminu, aby neotevírala, každý rok zbytečně. Smála se: „ Jen si to užij.“

„Užívala jsem si opravdu moc.“ Kluci, kteří za mnou chodili se do mě vždy pustili všichni najednou, ale já měla zadek jen jeden. Nejedna pomlázka minula svůj cíl. Rudé pásy na mém těle od lopatek po kolena se do druhého dne proměnily na modřiny.

Několik let nekončící kolotoč. První nepříjemný zážitek, strach a nechuť absolvovat to znovu, opakující se stejně nepříjemný zážitek a zase strach a nechuť….

Krásně zakotvený program v mém mozku, který naskočí každý rok před Velikonocemi. Není to pro mě svátek jara, ale den plný nepříjemností a povinné bolesti, i když se mě to už v této podobě netýká.

Díky naší spolupráci s portály na prodej potravin si můžete ušetřit čas i při shánění zásob kojenecké vody Rajec. Vše, co potřebujete, si jednoduše naklikáte online, v e-shopech s potravinami, jako je Koloniál.cz, Rohlík.cz nebo třeba iTesco.cz. Váš nákup dostanete pohodlně až do domu a v čase, který vám vyhovuje. 😉

Podle mých zkušeností je tato služba “jak dělaná” pro mnohé těhulky nebo novopečené maminky, které se snaží maximum času věnovat svému drobečkovi. Díky online prodejnám je rázem dilema, jak zabezpečit kvalitní pitný režim a zároveň zvládnout těžký nákup s dítětem po boku, rázem vyřešené.

Nakupujete i vy online? Diskutujte s námi na našem fóru: www.modrykonik.cz/forum/dny-s-kojeneckou-vodou-rajec/nakupujete-potraviny-a-napoje-pres-e-shop.

Dny s kojeneckou vodou Rajec trvají už jen do zítřka, v kontaktu s námi však můžete být i nadále!

Najdete nás na facebookovém profilu www.facebook.com/RajecCZ, kam můžete posílat fotky, postřehy, ale i veškeré vaše dotazy. Dozvíte se tu také aktuality ke všem našim chystaným novinkám a akcím.

Také bychom vám rádi představili náš web www.rajec.com, kde kromě všech důležitých informací k vodě a pitnému režimu najdete například i tolik oblíbené ukolébavky. 😉 A samozřejmě zde jsou i veškeré podrobnosti k naší velké soutěži o medvídkův dětský pokojíček, která končí už za pět dní.

Tak “na napsanou” i na ostatních našich online kanálech. 😉

J.

PS: A moc vám děkuji za veškerou aktivitu, vaše názory, ale i fotky! Celý týden byl pro mne velmi inspirativní... Pokud byste se chtěly i vy podělit o dojmy z projektu Dny s kojeneckou vodou Rajec, budu moc ráda za zpětnou vazbu. Kritikou ani chválou šetřit nemusíte! 😉 Rádi se poučíme z případných chyb do příště... Děkujeme!

"Mě rodiče taky nechali vyplakat, museli nechtěla sem sama usínat a maminka,už z uspávání moc unavená. Nic mi to ale neudělalo! Mám s rodiči prima vztah! Tak v čem je problém? "

O pevném poutu k rodičům - v psychologii se používá mnohem častěji anglický název attachmentu jsem poprvé slyšela v době kdy jsem, už měla dceru. Tenkrát se mi  dostala do ruky knížka na téma poruchy attachmentu. U dětí v náhradní rodině se o poruchách pevného pouta k rodičům ví a mluvím mnohem častěji, než v rodinách běžných. Nicméně, je to záležitost každého jednoho dítka a jeho rodiče.

O co přesně jde? 

Tvorba attachentu začíná, už v prenatálním období, kdy miminko v bříšku slyší hlas matky, cítí její pohyby, vnímá její psychické rozpoložení, cítí se chtěné milované nebo naopak. Ihned po porodu, miminko pozná svou maminku ani ne tak očima jako čichem. Pevné pouto k matce se prohlubuje blízkostí, tulením,kojením, reagováním matky na potřeby,pláč dítka,ohleduplnou péčí..tím vzniká pouto lásky a důvěry. Toto pouto se každým dnem prohlubuje, dny týdny, měsíce..

Dítko cítí, že je chtěné, milované,že je dobré, že svět je dobrý, cítí se bezpečně a sebevědomně začíná objevovat svět s bezpečnou osobou - maminkou za zády.

Po prvním roce života se na toto pevné jisté pouto, začne stavět výchovou v podobě hranic.

Také už máte za sebou ranní protažení? 🙂 Určitě se shodneme na tom, že cvičení v těhotenství je individuálním rozhodnutím každé z nás. I mnohé aktivní sportovkyně radeji vypustí 9 měsíců tréninku, pokud se na něj vnitřně necítí… Naopak některé těhulky s pohybem, například s jógou, začínají prakticky až v době těhotenství a nemohou si to vynachválit!

Podle mne jsou ideálním řešením pravidelné procházky s budoucím tatínkem, díky kterým se nejen udržíte ve formě, ale také si v klidu společně popovídáte o věcech, na které jindy není čas. Ale - ať už jste aktivní nebo raději více odpočíváte - nikdy nezapomínejte na pravidelný pitný režim, který je v době těhotenství (a samozřejmě i mimo něj) jedním ze základních tajemství úspěchu, jak se udržet fit a v pohodě. 😉

M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází

Mno…včera večer jsem ještě uklohnila jakousi banánovou buchtu (http://zivakultura.cz/2016/02/bananova-buchta-vzhuru-nohama/), ale nějak chlubit se není čím… jen nechápu, že am. tak jela…recept určo dobrý, ale chyba bude někde mezi troubou a mojí maličkostí…

Hm..celé dopoledne prolítané…odpoledne peru a vařím (teď moje velice oblíbená činnost:DD). Užívám si pečené zeleniny (tu fakt můžu, to bych se ujedla) a snažím se něco upéct (jakože buchtového – tahle chuť stále není uspokojená…).

Zkouším brownies z červené řepy (http://zivakultura.cz/2014/03/brownies-3x-jinak/), pouze místo kakaa tam nasypu karob (myslím, že je to vhodnější na úvodní fázi, karob není zakázán, tudíž povolen. Kakao je sice povolené, ale jen semtam na plné). Noo…a slavím úspěch! Zkouším i kokosovou verzi, lidi, to jde fakt jíst! M. je z toho celkem na větvi, a že to musí donést ochutnat do práce, prý jestli uhodnou, z čeho to je. Heh..já se snad do té řepy zamilovala…chutná mi jak fermentovaná, tak pečená, tak v buchtě:DD

Jinak žádný posun, m.příznaky neodezněly, čekám s ním…jí to stejné, co já, pouze bez kysaného zelí. Syrovátku zatím nemá, kefír dnes neměl.

PS: večer mi je cosik na zvracení…asi jsem toho zplácala víc, než jsem měla…

Určitě to znáte... Chcete JENOM CHVILKU na to, abyste zavolali kámošce, babičce (aniž by do telefonu z vašich úst znělo NESTRKEJ TO DO PUSY, NEOPÍREJ SE O TO SKLO, NESTAHUJ SI TY PONOŽKY), chcete JENOM CHVILKU, abyste dopsali status na fb, dočetli si ten zajímavý článek (který mimochodem máte rozečtený už 3 dny). Taková chvilka s dítětem dostává úplně nový rozměr, musíte se na ní totiž připravit!

Tak za prvné - je potřeba toho raracha náležitě zabavit. Možností má každá máma určitě několik, u nás většinou funguje jídlo. Keksík, kukuřičná křupka nebo podobný vynález mi dá cca 2 minuty. Určitě si teda nic nepřečtete, protože stále jedním okem šilháte, jestli se nedusí nebo nerozmatlává rozmočenou křupku po zdi. To mi připomíná, že se musím stavit na očním a tu šilhavost začít korigovat.

Hračky taky fungují - zejména, když se jedná o mobil, ovladač k televizi, časopis nebo něco podobného. Důležité je, aby to bylo něco, co může rozbít/sníst/roztrhat a bude to opravdu škoda.

Skříně - chvíle, kdy se Kýša naučil otvírat skříně se pro nás doma stala opravdovým požehnáním. Když si totiž otevře nějakou skříň, začne z ní všechno vyhrabávat, ochutnávat, válet se ve všech těch vyhrabaných věcech a roztahávat je po celém bytě. A dá vám to minimálně 5 minut klidu.

Všechny tyhle fígle mají jednu věc společnou. Pár minut klidu je vykoupeno následným (minimálně půlhodinovým) úklidem. Je potřeba umýt nábytek a oškrábat zdi od zbytků jídla, najít mobil, protože zvoní neznámo kde (v nočníku, pod gaučem, v myčce na nádobí), všechno oblečení znovu srovnat, aby bylo ready na další nájezdy.

Nejlíp funguje spánek. Jen se musíte smířit s tím, že škodič nebude spát, když se to hodí vám. Chápejte, plánování je blbost! Vy i vaše okolí se musí stát nesmírně přizpůsobivým!

Začalo to tím, že sem se rozhodla mít děti...

Lukášek přišel celkem nečekaně a přitom už jsem myslela, že pozdě....

Že sme v očekávání sme zjistili asi po dvou letech známosti...už sme spolu skoro bydleli a brali sme to jako další level...

Těhotenství naprosto bezproblémové, všichni se těšili (z manželovo strany první vnouče, takže sme všem staším sourozencům vypálili rybník), z mojí strany celkem bezemocí (asi osmé vnouče, přičemž, nejstarší sestra oznámila těhotenství s novým partnerem pár měsíců před námi)...

Lukášek se narodil 18.9.2008 (termín 21.9)...jakáto náhoda, že prvoděděček zrovna na den přesně slavil 59...porod teda nic moc, táta nechtěl být při tom, ale kvůli komplikacím a slušivému fialovému oblečku zůstal..a do teď nelituje...

Užívala sem si vše co šlo..lákovali sme, nosili v šátku, tatínek to moc nedával, ale přizpůsobil se. Lukášek byl mazílek a konečně sme byli rodina...asi tak do půl roku jeho věku, než sem se začali snažit o další (tatínek chtěl tři děti, ať si to dělám, jak chci...ikdyž po našem slavném porodu slevil na to, ať sama řeknu)...

Krásný den dámy 🙂

Skoro po měsíci jsem se dokopala napsat článek o mém prvním porodu. 🙂 Nejsem spisovatelka, tak doufám, že to bude dávat smysl 😀

1.3.2016 Jsem šla na předporodní kontrolu ke svému gynekologovi kde mi provedl Hamiltonův hmat (již po druhé, po prvním odešla zátka). Já jsem mu oznámila, že mám pocit občasného úniku plodovky, ale nic strašného. Pro jistotu mě zkontroloval na UZ a zjistil, že tam mám málo plodovky a, že mě pošle do porodonice kde mi vyvolají porod. Tak jsme s manželem nasedli do auta s taškama a jeli do porodnice s doporučením od dr. V této době jsem už měla pravidelné, ale snesitelné bolesti. V porodnici mě sestřičky příjmuly, natočily monitor a přišla doktorka. Ta mě vyšetřila, udělala UZ a Hamiltona (velmi drsným způsobem, zlatý můj dr 😀 ). Na konec se rozhodla, že sice vody mám málo, ale ještě to jde. Poslala mě domů s tím, že se mám v pátek 4.3. hlásit na vyvolání. Že mi píchnou vodu a půjde to samo (jako kdyby mi ji nemohli píchnout ten den). Do zprávy napsala bez bolesti i když jsem ji jasně říkala, že je mám a, že jsou větší než při cestě do nemocnice. No, tak jsme jeli domů 😀 Bolesti byly stále a pokračovali celou středu (2.3.) ve dne v noci.

No a pak v noci na 3.3. se ty bolesti zesílily a zpravidelnily. Nakonec o půlnoci přišla jedna kontrakce, slyšela jsem lupnutí a tekla voda 😀

 Tak jsme vyjeli. Cesta byla strašná ! Museli jsme jet pomalu, protože neuvěřitelně pršelo. Do porodnice jsme přijeli 0:30. Zde mě (hurá jiná dr) vyšetřila a zjistila, že opravdu rodím 😀 sestřičky byly úžasné! Udělaly mi klistýr (u kterého jsem myslela, že vypustím duši 😀 ale opravdu pomohl a porod urychlil). Na porodní sál jsme se dostali kolem 1 hodiny ranní. Tam jsem chvilku "skákala" na balóně a manžel mi masíroval a nahříval kříž. 🙂 Ve 3 hodiny jsem prosila manžela ať zavolá sestřičku, že mám neuvěřitelné nutkání tlačit. Ani nic na bolest jsem nestihla 🙂 Sestřička přišla, vyšetřila a zjistila, že to je na spadnutí. 🙂 Pak mi pomohla a přes hlavičku přetáhla branku (což nebylo zrovna příjemné, ale prý mi tím pomohla od další bolesti). Následně přišla dr. hodily mi nohy nahoru.

Nevím jak to mají ostatní, ale mě vše tak bolelo, že jsem nerozeznala kdy je kontrakce

Pár dní po revizi jsem byla přesvědčená, že už, jak by asi pravil klasik, slunce nikdy nevysvitne... Naštěstí můj gynekolog je drsný zkušený muž a místo neschopenky, kdy bych seděla doma a pročítala diskuze na internetu, kde jsem udělala chybu, mě poslal hned druhý den do práce. Náladu mi pozvedla kolegyně, která si mě v kuchyňce pátravě prohlédla a vysekla poklonu: "Teda Karjo, ty jsi dost zhubla, co?" "To víš, liposukce..." vysvětluji, jak je možné zbavit se přes noc vypouleného břicha.

Ale sleduji na sobě, že jsem notně oslabena. Jednak jsem se dobrovolně přihlásila do realizačního týmu jednoho odporného projektu, jednak v nějakém pominutí smyslů přislíbila pomoc s chystáním občerstvení pro poměrně velkou zahraniční delegaci.

O víkendu jsme vyrazili na ohlášenou návštěvu tchýně a tchána. Tchýně, na rozdíl od kolegyně, se domnívala, že jsem teda fakt nějak ztloustla, a pohotově vytáhla jakousi knihu o hubnutí, kterou si koupila v levných knihách, ale u té diety se nesmí margotka, tak by mi ji dala. Knihu, ne margotku...S díky odmítám.

Odpoledne jedeme navštívít tetu Martu. Teta Marta žije v pohraničí. V oblasti, kam by se i bohyně ze Žítkové bály vkročit. Tety tu věří na skřítky a lesní víly a v dlouhých zimních večerech vyvolávají duchy. (Dlužno podotknout, že zde není signál.  Pak by asi tety založily Skype a vrhly se do kyberprostoru...)

Teta je doopravdy ztělesněním moudré čarodějky. Na každou chorobu umí namíchat

čaj, počasí na druhý den vyvěští z pavučiny a její kynuté buchty jsou prostě kulinární zázrak. Po posilujícím čaji a pekáči buchet se na mě teta zahleděla a prohlásila :"Víš o tom, že jsi těhotná? V červenci budeš rodit. Je to holčička. S Helčou jsme vyvolávaly ducha Karla Jaromíra Erbena a ten nám to řekl." Zachovala jsem dekorum a snažila se jí přesvědčit, že ani Erben neví všechno. Ale teta si trvala na svém. Manžel nakonec psychicky nevydržel a všechno vyklopil. Návštěva skončila neslavně - tchýně uraženě odešla na vycházku, tchán (cíťa) se zavřel na záchod, čímž mě naštval, tam jsem se chtěla zavřít já, v koupelně má teta strašnou zimu, a teta ve svém pokoji vyvolávala ducha Marie Terezie. Šestnáctinásobná matka ji přišla jako důvěryhodný zdroj informací. Výsledku jsme se ale nedočkali, odjeli jsme dřív, než Marta vyšla z pokoje. Třeba přece jen něco Marie vyvěštila....

Spustili jsme největší změnu od existence služby PRO. Stal se z ní balík výhod. Aktivovat si ho může kdokoliv a už není třeba si na to vytvářet nový účet.

Používání služby PRO bylo dosud zaměřeno pouze na komerční prezentaci. Nebylo možné přispívat do fóra ani vstupovat do skupin. Kvůli tomu jste si často vytvářeli dva účty. Jeden pro prodej a druhý pro své soukromí (diskutování ve skupinách a ve fóru). Proto jsme celou službu zjednodušili a nyní můžete využívat celou stránku i s balíkem PRO.

Na PRO již není nutné přihlašovat se přes podstránku www.modrykonik-pro.cz . Ta bude brzy zrušena. Vše už máte na jednom místě a přímo na www.modrykonik.cz .

Co nabízí PRO?

1. Reklamní příspěvky ve svém blogu

Balík PRO jako jediný nabízí možnost prezentovat své zboží, služby a slevy v Blozích. Ostatní balíky (PLUS a bezplatný účet) tuto možnost nemají a jejich reklamní příspěvky mohou být zablokovány.

Dnes jsme spustili největší změnu od existence služby PRO: přesunutí PRO na kmenovou stránku www.modrykonik.cz . Služba PRO se tak stává nástavbou běžného profilu a vy jste získali všechny funkce, které na koníku pro uživatele máme.

Přihlašujete se tedy už na www.modrykonik.cz, přihlašovací jméno (login) i heslo vám zůstává stejné. Původní přihlašování na www.modrykonik-pro.cz bude fungovat do 18.4., pak se definitivně zruší.

Co se tedy změní?

Stejně jako dosud můžete pro komerční působení využívat svůj bazar a svůj blog. 

Na ostatní části stránky můžete volně přispívat, ale JEN nekomerčně. 

Můj blog

Dneska bych vám ráda představila novinku, která rozšířila naše “řady” od začátku roku. Vyslyšeli jsme vaše přání a přišli na trh s tou nejhezčí kojeneckou vodou, jakou jste kdy viděly. 🙂

Jde o malé 0,33l balení, k jehož vzniku nás inspirovaly samotné maminky. Ty si přály mít lahvičku vhodnou svou velikostí a váhou pro jejich nejmenší. Naše mini balení je navržené tak, aby bylo co nejideálnější pro malé dětské ručičky. Nechybí mu praktický sportovní uzávěr, díky kterému nevyteče ani kapka nazmar. 😉

Kojenecká voda Rajec pochází přímo z Rajecké doliny a mezi její nejlepší vlastnosti patří přirozeně nízký obsah dusičnanů a minerálů. Její výhodou je i to, že se nemusí převařovat. Splňuje ta nejpřísnější kritéria při výrobě, kontrole i skladování a má zkrácenou expirační dobu na 6 měsíců, což zaručuje její čerstvost.

Pokud by vás to zajímalo, další informace najdete na www.rajec.com/pitny-rezim-cz/voda-pro-matky-a-deti. 

Předem předesílám, že sem si všeho vědoma, nejsem hloupá, ani nijak utiskovaná (ani naše děti), vše sem si zvolila sama(moje děti sice asi ne, ale daří se jim dobře)....prosím berte s nadhledem....

Číslo jedna - Lukáš

Toho kluka miluju....když je ve škole...odpoledne ve znaku přemlouvání, že by si měla napsat úkoly...Luky, tak teď, mám chvilku, tak na to mrknem, ne? Víš, že večer budu skákat kolem holek....Pokud se náhodou zadaří a úkoly se splní dřív než obvykle (obvykle znamená v 9 večer) tak mám plný dům bubáků, zombí a podobných příšer, co ječí všude okolo a není místo, kde by se člověk zašil...Víkend je v podobném duchu, většinou duchu motliteb....motliteb stylu: Ať už je venku teplo, aby na chvilku vypadli ven...

Číslo dvě - Vitorka

Skvělá úžasná holčička, která potřebuje mít nad vším kontrolu...když něco řeknu, přetlumočí to o minutu mladší sestřičce stylem....Jijiko, íš, jedeme a babikou, íš, ale ne inou. A babikou inou pojedeme ítla...Od babičky má přezdívku (panikářka) a ne náhodou...když se něco děje, Viktorka jako první piští, utíká a ostatní, protože neví proč, se přidají...Naprosto nechápu, proč taková rozumná holka, co všechno ví, dokáže rozmatlat palstelínu na zdi ložnice (kde si to táta každý večer kontroluje) nebo vykuchat pyšáka a s jeho výplí si hrát na to, že sněží....největší katastrofa je, když se číslo jedna spojí s číslem dvě....nejen, že poslouchám neustálé stížnosti od čísla tři, protože ji nechcou pustit do pokojíčku, nebo že ji mlátí apod...

Číslo tři Lilinka

Tak už sme se trošku sehráli....

Ráno vstávám ve 3čtvrtě na sedm...udělám svačinu, Lukymu a tátovi nachystám snídani, zapnu myčku, zapnu pračku, zatopím...o půl 8 odjíždí směr škola...

Vivinka spí, Viktorka spí, Lilinka spí...kolem půl deváté až deváté vstávají. Oblečeme, hygiena, snídaně...mezitím Vivinka znovu usne. Přes poledne má nejdelší spaní a stihnu nejvíc věcí. Holky sou v pohodě, je blok pohádek na déčku, pokud je teda nenapadne vzít útokem naši ložnici, to je vždycky pohroma (plastelína na zdi, krém na zadeček všude, včetně našich holek, kterým se vůbec nepříčí svlíknout se kvůli tomu donaha, taky už sem ze zdi stírala dubovou kůru v gelu - ale pozor, to vše jen v ložnici)...

Na oběd dojde táta, nechá holkám polívku a na druhý máme většinou co zbyde od večeře, pokud to teda táta v noci nevymete 😀

Odpoledne jdeme ven, když není počasí, jsme doma...děláme s holkama nějaký aktivity (vytiskla sem jim super věci na rozlišení barev, co kam patří (co do kuchyně, obýváku, koupelny), zvlířátka (co plavou, chodí, létají), zvířátka)...už se slušně orientují...

Kolem šesté příjde táta a začíná nám to pravé tóčo...večeře, chystání na spaní, pyžamo, zuby, úkoly (jó, když Lukyho to nebaví, když na něj mám nejvíc času, když dojde ze školy, musím u něja stát s Vivinkou v náručí, holkama honícíma se po baráku a tátem dožadujíc se teplé večeře)...

Už jste slyšeli o velké soutěži o Medvíkův dětský pokojíček s kojeneckou vodou Rajec? Vyhrát v ní můžete zařízený dětský pokoj nebo jednotlivé kousky nábytku, které s láskou a citem vybrala zkušená architektka a maminka tříleté Elenky, Lucia Ortutová.

Zajímají vás podrobnosti?

• Soutěží se až do 31. 3. 2016, takže stále máte šanci vyhrát!
• Vaším úkolem je sbírat soutěžní etikety z kojenecké vody Rajec (z velkého 1,5l i malého 0,33l balení) a zapisovat unikátní soutěžní kódy do formuláře na naší webové stránce www.rajec.com/vyhrajte.
• Tam si také vyberete cenu, o kterou chcete bojovat - pokud postupně zakliknete všechny kusy nábytku, soutěžíte o kompletní zařízení dětského pokojíku.
• Etiketu rozhodně nevyhazujte a schovejte si ji - budete ji potřebovat pro případ výhry.

Máte-li dotazy, ptejte se, jsme tu pro vás - ať už tady na Modrém koníkovi nebo na stránce www.rajec.com, případně i na Facebooku: www.facebook.com/RajecPramenitaVoda.