Děti se často obracejí na rodiče pouze s prosbou, jestli by si mohly pustit tablet, počítač nebo televizi. Svých maminek a tatínků by se ale měli správně ptát: „Co nového si dnes společně zahrajeme?“ Proto vzniká aplikace HopSkoč, která má za cíl posílit pouto rodičů a dětí při opravdových herních zážitcích.

Mobilní aplikace HopSkoč je vlastně takový nápadník plný her a rozvojových aktivit pro děti a jejich rodiče. Zásoba her se neustále rozrůstá, takže vám nikdy nedojde inspirace. Nemusíte se ale bát, že byste se v pestré nabídce ztratili. Hry se dají třídit podle věku vašich dětí, hodnotit a ukládat do oblíbených nebo vyhledávat podle kategorií. Chcete zabavit dítě při cestování nebo v čekárně u doktora? Žádný problém, stačí vybrat příslušnou kolekci. 

Nápad na herní aplikaci vznikl ve školce

Jak už to tak bývá, nejlepší nápady nabízí sám život. Dovolte mi se podělit o osobní příběh vzniku nápadu aplikace HopSkoč:

Když jsem jednou vyzvedával děti ze školky, tak si zrovna kreslily. Dostaly za úkol namalovat svoji nejoblíbenější hračku. Většina dětí namalovala plyšáka, panenku, autíčko nebo tablet. Jedna holčička však nakreslila pána, jak ji drží za ruku. Paní učitelka nechápala a zeptala se jí, o koko se jedná. Odpovědí jsme byli překvapení: “To je přeci můj tatínek. S ním je ta největší zábava.” 

V ten den jsem se rozhodl, že chci být také takový tatínek. Vlastně bych si přál, aby každé dítě mělo takového tatínka a maminku.

Zelné listy jsou podobné magnetu, protože vytáhnou nemoci z našeho těla. Krom toho, že se zelí ve většině případů využívá na přípravu různých druhů jídel, zelí je též výhodné pro léčení určitých stavů. Tady se dovíte, na co nám může posloužit.

Když máme poraněný kotník nebo problémy s otoky nohou, obalme toto místo čerstvými listy zelí a utáhněme obvazem. Pokud chceme mít co nejlepší výsledky této léčby, doporučuje se s tímto obkladem spát.

Štítná žláza je mimořádně důležitá, protože její hormony pomáhají růstu, metabolismu a fungování orgánů v trávícím systému. Jestli chcete vyléčit vaši štítnou žlázu a obnovit tak normální fungování, dejte zelní listy na krk, kde je umístěna štítná žláza. Listy překryjte obvazem nebo šátkem. Musíte spát s obkladem a můžete ho odstranit v ranních hodinách.

Když máte nesnesitelné bolesti hlavy, můžete mít problémy s očima. Avšak bolest může být způsobena nadměrným stresem nebo únavou. Proto použijte obklad z čerstvých listů zelí na spánkové a horní části hlavy. Dejte si na hlavu nějakou čepici nebo klobouk, aby listy držely na svém místě.

Když mají ženy silnou bolest kvůli kojení, mohou si na prs přiložit listy čerstvého zelí a bolest odezní. To lze provést přes den nebo i v noci.

5.článek  ze série DÍŤĚ JAKO PARŤÁK

Znáte pořekadlo CO TĚ NAZABIJE,TO TĚ POSÍLÍ?Zkuste se zamyslet a odpovědět si jedním slovem na otázku, o čem tohle pořekadlo je?

Ano, správná odpověď je ZKUŠENOST. Souhlasíte se mnou?

Dnešní článek je o DŮLEŽITOSTI vlastní zkušenosti.

Patříte mezi ty rodiče, kteří svým dětem vždy perfektně vysvětlí, co, proč a jak mají udělat a trvají si na svém, protože děti přece musí poslouchat?

Nechci se s Vámi hádat.  Já přece vím, že vše děláte ve víře toho, že pro své dítě děláte jen to nejlepší, že z něj chcete vychovat slušného člověka a možná, že si to budete myslet i potom, co dočtete tenhle článek. A možná taky ne. 

Těhotenství není pouze doba, kdy se maminka těší na příchod miminka. Toto období je rovněž spjato s obrovskou zátěží pro ženský organismus. Příbytek na váze, zhoršení pleti, otoky končetin, zvýšená citlivost, nechutenství… Budoucí maminka má v tomto čase zvýšené nároky nejen na potřebu kvalitních živin, ale především všech potřebných látek, které musí zajistit nejen sobě, ale také svému miminku!

Na co nezapomenout!

V první řadě je nutno dodat tělu vitamíny a minerály, které jsou nezbytné pro správný vývoj plodu a zdraví maminky. Jedná se hlavně o vitaminy skupiny B6 a B12, které snižující míru únavy a vyčerpaní. Přispívají k tvorbě červených krvinek a k posílení imunitního systému. Dále vitamin C, který pomáhá především k vstřebávání železa a vitamin D zajišťující vstřebávání vápníku, důležitého pro stav zubů a kostí. V neposlední řadě je dobré dodat kyselinu listovou. Právě ta je skvělým pomocníkem při dělení a diferenciaci buněk. Ovlivňuje růst zárodečných tkání a normální krvetvorbu. Její potřebné množství naleznete v doplňku stravy Elasti-Q® kyselině listové 800.

Těhotenství se často podepíše na zhoršené kvalitě vlasů, a proto je vhodné doplnit také dostatečné množství zinku. Skvělé reference sklízí doplněk stravy Elasti-Q® Vitamins & Minerals s postupným uvolňováním vitamínů a minerálů. Jednotlivé složky tohoto multiminerálního a multivitaminového přípravku pro těhotné a kojící ženy jsou koncipovány s ohledem na hormonální změny v organizmu ženy. Přípravek obsahuje optimální množství prvků všeobecně doporučovaných v období těhotenství a kojení, jako je vápník, hořčík, železo, zinek. Díky systému postupného uvolňování tak dokáže organizmus ženy efektivně využít veškeré obsažené látky.

Myslete do budoucna!

Chcete bystré miminko? V tomto případě dodejte tělu nezbytnou omega-3 mastnou kyselinu DHA, kterou si tělo ženy nedokáže vytvořit samo. DHA přispívá k normálnímu vývoji očí a mozku plodu kojence. Naleznete ji v unikátním doplňku stravy Elasti-Q® ProMimi DHA . Přípravek neobsahuje jód a je tedy vhodný i pro těhotné s poruchami štítné žlázy.

Svátky plné vody, sladkých koláčů a barevných dekorací už jsou za rohem.  I vy se naplno věnujete velikonočním přípravám? Dopřejte si chvilku na oddech a pojďte si s námi zasoutěžit. 🙂 Správnou odpovědí na jednoduchou otázku můžete získat až 750 Kč poukázku na nákup produktů v PEPCO!

Soutěžní otázka:

Svou velikonoční výzdobu si můžete zkrášlit i touto originální dekorací. K její výrobě vám postačí jen pár věcí. Uhádnete, která v seznamu chybí?

Dobrá rada: Dovolíme vám použít i malý tahák. Najdete ho zde:

Milé maminky, budoucí maminky a fanynky Modrého koníka,

jsem ráda, že právě tento týden je zde věnovaný kojenecké vodě Rajec a doufám, že strávíte v naší společnosti příjemné předvelikonoční chvilky. Na co se můžete těšit?

• Nakousneme zajímavá témata nejen o pitném režimu.
• Nabídneme speciální poradny s našimi odbornicemi – pediatričkou a bytovou architektkou, která poradí, jak nejlépe zařídit dětský pokojík.
• A v průběhu celého týdne budeme soutěžit!

Těším se na náš společný online týden… Ptejte se na cokoliv, co vás zajímá!

J.

A P.S. Navrhuji tykačku, souhlasíte? 🙂

“Kdo bude pěkně kreslit, dostane bonbónek.” Věřte nevěřte, jednou nabízeli mým dětem bonbón i u zubaře!

A tak máme všichni už od dětství v podvědomí uloženo, že sladké = dobré. Přejeme si sladké sny, říkáme, že máme sladké děti. A když si dáváme něco dobrého na zub, no je to snad něco dobrého na zub??

Cukr je takový trojský kůň: dobře chutná, ale jakmile se dostane dovnitř, podporuje záněty všeho druhu, oslabuje ledviny, zvyšuje riziko rakoviny (!) a mnoho dalšího. Polaskejte se se šíleným seznamem stosedmnácti položek.

Proč se tedy při vší té osvětě cukrem ládujeme mnohem víc než naši předkové?

Odpověď je jednoduchá. Cukr je droga a to velmi, velmi levná droga. Možná se vám slovo droga zdá přitažené za vlasy. Mrkněme se tedy na to jak cukr v našem těle funguje: uvolní do našeho mozku dopamin, takže se cítíme jako v rauši. Hladina krevního cukru vyletí do výšky, cítíme příliv energie. Tělo ale ví, že to není v pořádku a uvolní inzulin, aby hladinu cukru zase srovnalo tam kde má být. Sladké mámení opadne a s ním dorazí i únava, apatie nebo podrážděnost. Samozřejmě bažíme po dalším cukru! (a nemusí to ani být v podobě sladkostí, často nám stačí prostě se naládovat čímkoli).

Tak a teď přestaňte číst, zavřete oči a zkuste si poctivě říct jak se cítíte předtím než se vrhnete na něco sladkého…… ?

M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází

Z pondělí tu je jen jídelníček….člověk se snažil hlavně navařit, abychom nebyli o hladu…;)

Taky konečně došla probiotika obsahující Saccharomyces boulardi - kmen, který se prý věnuje likvidaci candid;) Mám je na doporučení poradkyně Žanety, tak uvidíme. Beru ode dneška.

Jídelníček:

Ráno: Podušená a osmažená zelenina na sádle + maso z vývaru

Vývar se zeleninou, vajíčko na měkko

K napsání tohoto článku mě inspirovala @kulenka.

Otázka zněla velice jednoduše: "Jak správně a s citem vysvětlit dítěti, že je někdo adoptovaný nebo jednoduše žije u náhradních rodičů?

Neberte to prosím jako dogma, je to jen můj názor...

S tímhle problémem jsem se setkala vlastně hned, když jsme si malou přivezli domů. Vozila jsem kočárek s tím maličkým spícím miminkem a přišly do něj zvědavě nahlédnout sousedovy holčičky ve věku něco mezi 4-7 lety. "Teto, vy jste chtěli miminko?" " Ano chtěli." "Teto, vy jste si ji dovezli z domečku?" "Ano z domečku." "Teto tam jsou děti, které nikdo nechce?" "EEE nechce, takhle to přesně není... Jsou tam děti, o které se rodiče nemůžou postarat, protože jsou nemocní nebo mají jiné důvody... No a nebo je nikdo nechce."

A další otázky, tentokrát od dospěláků. " Jak to mohla udělat, jak ji mohla opustit?"

Tenkrát jsem tam stála zpocená na celém těle a říkala jsem si, jak je dobře, že tomu to miminko ještě vůbec nerozumí.

10 důvodů proč si vybrat náš internetový obchod:

1. Zákazník je u nás na prvním místě

2. Slevy 3-7% podle hodnoty nákupu (http://www.pulzsro.cz/sleva-5-15-jak-ji-ziskat )

3. Cena dopravy od 40,-Kč, doprava zdarma již od 1.000,-Kč ( http://www.pulzsro.cz/doprava )

4. Stovky spokojených zákazníků - přečtěte si recenze našich klientů ( http://obchody.heureka.cz/pulzsro-cz/recenze/ )

5. Rychlé dodání zboží - zboží, které je skladem odesíláme do 24 hodin od obdržení platby

M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází

Mno…první vycestování s GAPSem nedopadlo nejlíp… Tiše jsme se shodli, že téměř devadesátiletého dědu, který opravdu špatně slyší, nebudeme žádným výkladem o dietě zatěžovat a prostě to zamlžíme. Eh…rozepisovat to asi moc nebudu. Konečně, děda hlady netrpěl🙂 Aby náhodou neměl hlad, tak si na něj vzpomnělo i ostatní příbuzenstvo, důsledkem čehož měl přebuchtováno (buchty a pečivo všeho druhu i stáří o téměř nespecifikovaném množství). Hned při příchodu do kuchyně udivilo několik bochníků chleba sušících se na radiátoru (asi pět velkých), ze kterých byly poctivě ukrojeny dva plátky a dost. To jen tak pro představu, stůl byl ostentativně plný pořád. Děda měl obrovskou radost, že mu zásoby konečně s naším příchodem zmiznou.  Jak se mýlil…. Abychom to moc nerozváděli, tak jsme se vymlouvali na to, že jsme najezení… ale lhát se nemá a to myslím smrtelně vážně. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat…

Hladovění…jak je kruté při plném stole….🙂 To máme za to lhaní. Tak.

Naše zásoby byly neplánovaně poskrovné, alébrž vše oříškové jsem preventivně nejedla a čekala na mlhavou bolest břicha. Naštěstí nepřicházela, tak jsem raději v sobotu ráno hladověla s dvěma kokosovými muffinami až do oběda  -zásoby se krátily, neprozřetelně jsem jich večer ujedla. M. hladověl se mnou….zbytek muffinů mi nechal, oříškový chleba mu nejel…am. si dala od všeho a jako jediné jsem jí udělala vajíčko, když děda na chvíli odešel (vykládal při přípravě oběda – přece jen už byl delší dobu sám).

Konec lkaní. Navařeno, najezeno. Byli jsme o zelenině a mase. Děda měl navíc brambory a do vývaru nudle. Víkend odešel a my přežili. Snad poučeni…bolest břicha se jen vzdáleně párkrát ozvala a umlkla. Tuším ty ořechy…chvíli je vynechám, asi toho bylo moc nového. Možná i neplánovaný hlad trošku pomohl🙂

PS: Změna smýšlení se pozná na zaběhnutých věcech. Dědova klasická otázka: „tak já dám kočenkám zbytek polivke, ja?“ Moje reakce na dva dny tažený vývar byla téměř prudká – NE! Děda pouze odtušil: „Tak já jim teda dám granule.“

http://i.gr-assets.com/images/S/photo.goodreads.com/hostedimages/1388359292i/7809732.jpg

UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂

V této sérii článku bych se ráda věnovala nejčastějším argumentům, kterým musíme my, příznivci bosé chůze, čelit. Já i můj muž už jsme proti nechápavým reakcím okolí víceméně imunní. Já většinou nereaguju, chápavě se usmívám a nechám ostatní, aby mi očumovali boty z dílny Leváka Boba. Můj muž to se svým „No kdybys potřeboval boty, tak se s nima už narodíš, ne?!“ dotáhl už na trochu vyšší level.

Každopádně se vám pokusím nabídnout vysvětlení, kterým můžete před škodnou v revíru argumentovat. Nebo se o to aspoň pokusit.

Moje rada vztahující se ke všem negativním postojům zní: Buďte přesvědčeni o tom, co děláte. Pak vás totiž nezviklá ani sebepromyšlenější útok.🙂

Ještě než se dostanu k podstatě článku, ráda bych zdůraznila jednu věc:

Článek č. 4 ze seriálu JSME PARŤÁCI

Také jste ten rodič, který se neustále zlobí, že si jeho dítě po sobě neuklízí?

Po bytě se všude možně válí různé hračky, tablety, mobily, notebooky, pastelky a jiné věci, které děti přes den vytahají a už po sobě neuklidí? U nás to bylo zrovna tak.

Tenhle nápad jsem dostala v době, kdy mě změť různých kabelů a nabíječek visících snad ze všech zásuvek v bytě, válejících se po podlaze v různě velkých propletencích přiváděla k šílenství. Stále dokola jsem je rozmotávala a uklízela  do šuplíku v obývacím pokoji. Za 2-3 dny to bylo to samé. Uf.

Jsem máma, která skoro vůbec nekřičí, nemám to ráda. Stává se mi to tak jednou, maximálně dvakrát za 10 let. 

Tak ne, přiznávám se, tak 2x do roka se rodině taky podaří mě pořádně naštvat a potom jsem jak vichřice. 🙂 Lidé, kteří mě znají, o mě říkají, že moje trpělivost je nekonečná, skoro mají pravdu. Ale víte, jakou mi to dalo práci, než jsem se to naučila? Děsnou! (-: Chcete  se to také naučit?

Bylo nebylo. Jednou po výplatě si rozjařená učitelská rodinka koupila konzervu tuňáka. Byl v akci za 169 Kč, no nekup to! Tak jsme to koupili. Už samotný nákup byl však opředen dramatem, ostatně jako většina akčních nákupů v Lidlu. Takové ty drobné projevy násilí jako podrážení nohou, slovní napadání a nakonec přetahovaná o poslední kus čehokoliv, to už k tomu neodmyslitelně patří. Bez toho by tuňák nebyl tuňákem, kobereček koberečkem atakdále  (doplňte si, o co jste se naposledy porvali vy).

Asi po týdnu, kdy tuňák poklidně odpočíval u nás ve spíži, jsem zdrchaná po celodenní nadvládě dvou malých tyranů zachraňovala své nervy sklenkou vína. S tou se probudily i gurmánské choutky nejrůznějšího charakteru. Abych to zkrátila, ten tuňák si vyloženě říkal o načnutí. Dala jsem si trošku nebo dvě a poté jsem konzervu důvěřivě uložila do lednice. Současně mě napadlo, že bych z něho mohla něco uvařit.

Následujícího dne jsem se nasoukala do zástěry s kočkou a odhodlána pokořit Láďu Hrušku jsem brázdila stránky internetu ve snaze sehnat nějaký snadný recept na cosi s tuňákem. To by bylo, aby nebylo, když toho tuňáka bylo skoro kilo, no ne?

Soustřeďte se na tvar slovesa být. To préterium mluví za vše. Co není, může být. Ovšem jen když to někdo dojde koupit. Znovu. Přes noc totiž za velmi podezřelých okolností zmizela půlka konzervy.

No nic, i z té poloviny konzervy ještě pořád můžu udělat chutnou a zároveň výživnou večeři. Alespoň v to doufám.

Jenže po návratu Satanova pomocníka ze vzdělávacího zařízení se strhla bitva na život a na smrt. Dítě č. 1 nahodilo výraz měsíc hladovějícího lachtana a demonstrativně vystavilo na odiv vystupující žebra. Pak se bez varování vrhlo na tuňáka a cpalo se jím hlava nehlava. Dítě č. 2 vycítilo příležitost k důkladnému tréninku hlasivek. Začalo ječet a ohlodávat konzervu. Sice netušilo, co v ní je, ale davové šílenství je nade vše. Třeba z toho něco kápne.

Ahoj 🙂 Bojuju dlouhodobě s nespavostí, v těhotenství se mi to ještě zhoršilo..tak se s vámi chci podělit o nějaké tipy. Většinu už možná znáte, ale třeba objevíte něco, co by vám mohlo pomoct. Minimálně aspoň vědomí, že v tom nejsme samy ;)

Základní tipy ohledně spánkové hygieny v těhotenství

- Spát a vstávat ve stejnou dobu;

- Nepít vůbec kávu, nebo si ji dopřát během dopoledne, uvádí se, že kofein se vstřebává v těhotenství dokonce až 18 hodin. Pozor na kofein v čaji (ovocného se to netýká 🙂), v čokoládě, v kakau, v nápojích colového typu, STOP by měly mít energetické nápoje;

- Asi hodinu před spaním si dát něco malého, lehkého k jídlu – nejít spát hladová ani přejedená;

- Dodržovat pitný režim přes den, nedohánět to večer, pak nás budí kromě miminka ještě i plný močový měchýř a to víc, než je nezbytné 🙂

To, co nám pomohlo, byla protikvasinková léčba podle Věry Zíkové. Držíme ji již 2. měsíc a úspěšně.

Důležité je:

1) pročištění organismu, odkyselení - prostředek Hylak forte,

2) dieta - omezení sacharidů a mléčných výrobků,

3) zinková mast na postižená místa.

V žádném případě se nepromašťuje. Naopak se nechává kůže oloupat.

Plodnost ve smyslu přivádění dětí na svět je ovlivňována několika faktory, které působí již od našeho prenatální obodobí. Tedy v době, kdy jsme se teprve vyvíjeli u maminky v děloze. Už zde se totiž tvoří pohlavní ženské buňky - vajíčka. Jejich počet je v řádech milionů. Po porodu pak postupně klesá a každý měsíc v době dospívání o další jedno přicházíme, pokud není oplodněno.

K plodnosti ženy však není důležitý jen počet vajíček. K tomu, aby vajíčka dozrávala, je zapotřebí, aby náš hormonální systém pracoval “správně”, měli jsme dostatek živin a minimum zátěžových látek v těle (toxiny, chemické sloučeniny, nadbytek kyselých látek).

Na plodnost ženy (ale stejně tak i muže)  mohou mít ale vliv také situace, které nás provázejí již od našeho samotného početí (viz. například Stanislav Grof a teorie Čtyř bazálních prenatrálních matric). Je zapotřebí, abychom byli psychicky vyrovnaní v minulém, přítomném i budoucím čase. Kromě toho také potřebujeme mít zralý vztah s mužem, který je připraven stát se otcem.

Když to vše zkrátím a shrnu, snaha o vyrovnaný život v každém směru (práce, vztah k sobě, mateřství, mužům, své rodině, svému tělu apod.) je nedílnou součástí celkového zdraví, které je předpokladem k další reprodukci.

Při práci s páry, kterým se zatím nedaří počít dítě nebo jej donosit a porodit, doporučuji nejen práci s tělem, ale stejně tak  zpracování svých traumat, strachů, pochyb, stresu apod., které mohou mít velký vliv právě na početí.

Na světě existuje jen málo párů, které opravdu nemohou počít dítě a nebo je to z různých závažných příčin ztíženo. Jedná se zejména o vrozené vývojové vady reprodukčních či jiných souvisejících orgánů (např. žlázy s vnitřní sekrecí), těžké poúrazové či pooperační poškození orgánů apod.

Bamboolik - naskladnili jsme:

noční pleny, včetně zvýhodněné sady 3 kusů - http://www.pulzsro.cz/kat/nocni-pleny?ipp=18&order=1

svrchní kalhotky - http://www.pulzsro.cz/kat/svrchni-kalhotky?ipp=18&order=1

vícevrstvé pleny - http://www.pulzsro.cz/kat/vicevrstve-pleny-2?ipp=18&order=1

přebalovací podložky - http://www.pulzsro.cz/kat/prebalovaci-podlozky?ipp=18&order=1

Zase jsem použila tři tečky na konci, prý je používám často. Ale život mě naučil, že nikdy nic není uzavřené, definitivní, napořád...jedna tečka prostě patří až na konec, kdy tělo zůstane, ale "duše" už není.

Kdyby tady byla máma, byla bych něčí středobod světa.

Kdyby tady byla máma, my všichni bychom měli spojovatelku a rodina by se nerozpadla na milion kousků samostatně fungujících.

Kdyby tady byla máma, hned bych zvedla telefon a začala jí brečet všechna svá trápení. 

Kdyby tady byla máma, nepochybně bychom se pohádali kvůli "té" věci.

Kdyby tady byla máma, našeho Čudlíka by miloval někdo snad víc než my.

Bylo 20.1.16 a v 9.15 doktor na prohlídce stanovil, že mám v 21.00 nástup. Byla jsem nervózní, šťastná, že se blíží den D, čípek nebyl vůec nachystný a přenášela jsem, proto se doktoři rozhodli můj porod vyvolat. Měla jsem a mám sklony k trombofílii, kvůli mé výšce 156 cm a odhadu miminka 3300 g, že mi porod vyvolají, abych nemusela později na císař a proto, že placenta rychleji stárne, když máte sklony k tombofílii. Večer před odjezdem do porodnice nastalo nečekané a jela se mnou krom manžela, také maminka a tatínek, kteří jeli všichni domů po krásném rozloučení a v 21.09 jsem byla už na sesterně a sepisovaly jsme různé papíry, které byly ještě třeba. V 21.45 zhruba přišel doktor s porodní asistentkou a zavedl mi 4 čípky za čípek kvůli preindikaci, po zavedení a vysvětlení situace mě personál porodnice opusil, že se mám do rána krásně vyspat a načerpat síly na zítřejší den. Asi v 22.00 mi praskla voda, kterou mi asistentka potvrdila. Nachystali mi čaj na celou noc a já přes noc snědla celou čokoládu. V průběhu noci jsem měla lehké kontrakce, které mě občas probudily, ale zase v zápětí jsem usnula. Kontrakce nastupovaly po 7-8 minutách, ale v průběhu noci ustaly. Ráno asi v 6.50 přišel tentýž doktor, kterému měla právě končit směna a čípky mi vytáhl a zkontroloval nález, který zněl "výborně, to se nestává tak často, čípek nám krásně zmizel". Pak mi asi v 6.57 zavedl tabletku na vyvolání porodu. Pak už se jen čekalo, co se bude dít dál. Zatím jsem se cítila velice dobře, šťastně a napjatě, kdy uvidím ten náš poklad. Asi v 8.20 jsem dostala klystýr. Snědla jsem kolem 9.00 banán, protože jsem už byla hladová a vzápětí na to mě přišla zkontrolovat porodní asistentka a mě bylo zle po banánu, to se mi nikdy nestalo a bohužel šel banán ven a bohužel jsem nebyla kompletně vyčištěná a šlo s tím ven i následek klystýru, no prostě trapas. Ale porodní asistentka mě utěšila, že se to občas stává a najednou jsem byla klidná. Říkala jsem asistentce, že mi je zle z hladu, tak byla tak hodná a donesla mi piškoty, ale bohužel jsem snědla jen jeden a víc to nešlo. Celou dobu do porodu mi bylo zle z hladu a možná i proto jsem necítila žádné bolesti z kontrakcí a ani jsem nebyla schopná sledovat po kolika minutách mám kontrakce, nebyli ze mě nadšení, tak mi asistentka dala monitor bez drátů, aby sledoval srdíčko malé a mé kontrakce, abych mohla kdykoliv na wc a hýbat se, pomohlo mi to, že jsem mohla měnit kdykoliv pohyb. Asi v 10.30 asistentka svolala lékařský tým, malé se u mě nedařilo a rozhodovali se mezi akutním císařem a jiným méně invazivním řešením, rozhodli se mi dát kyslík, abych lépe dýchala, protože malá měla jen 80 tepů za minutu a jak mi bylo vysvětleno dávno před porodem, tak má být min.100 a více. Díky bohu se malé začalo opět dařit a já se začala otevírat a porod se posunul dál. Kolem 11.30 - 11.40 jsem byla otevřená na 6 prstů a opět se u mě seběhl celý tým porodníků, protože jsem měla už kontrakce na tlačení a tak se rozhodlo, že se jde tlačit. Během pár 6-8 kontrakcí byla malá princezna na světě a to dne 21.1.16 v 11.51 s hvězdnými mírami 47 cm, 3010 g a obvod hlavičky 33 cm. Během porodu následoval nástřih, vypuzení placenty trvalo pouhé 3 minuty a pak se šilo, bylo to nepříjemné, ale zubař je daleko horší než porod. Asi do 14.15 jsme bondingovali, jen zaplakala u měření a už o nás nebylo slyšet vůbec. Pak nás odvezly s princeznou na porodní pokoj, ale bohužel nás na 2,5 hodiny odloučily, byla se po porodu nahřívat, já se atím najedla a přišla se podívat na malou, jak jí koupou a pak už jsem jen čekaola, až mi ji dovezou. Kolem 17.00 už jsme byly jen spolu a to naštěstí trvá do teď a jsme všichni spokojená rodina a těšíme se, až budeme opět v očekávání a pořídíme snad brášku do párečku, ale hlavně, že to bude zdravé. Všem přeji pohodový a bezbolestný porod, tak jak se zadařilo nám s Eliškou.

Článek č. 3 ze série JSME PARŤÁCI

Stalo se to jistě každému z Vás. I já jsem ten problém mockrát řešila. Je to už ale nějaký ten rok zpátky. Od té doby jsme děti i já v pohodě.

-„Mami kup mi prosím lízátko“.

-„A jaké by si chtěl broučku? Pojď si vybrat“.

Brouček si vybere z nabízeného sortimentu lízátek a společně s Vámi pokračuje v nákupu.  Pár kroků od Vás je mrazák se všemi těmi úžasnými zmrzlinami a nanuky. Brouček se pustí nákupního košíku a utíká se podívat, co že je v tom mrazáku dobrého.

-„Tenhle nanuk mi minule moc chutnal. Pamatuješ, jak jsi mi ho kupovala? Prosím kup mi ho.“

http://www.maminka.cz/getthumbnail.aspx?q=100&height=330&width=660&crop=1&id_file=120744127

UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂

Už dlouhou dobu chci napsat tento článek. Sbírala jsem čas, náladu a hlavně materiály. Dnes a denně vidím venku děti. Dnes a denně jim koukám na boty. A dnes a denně mě neopouští jistá míra zklamání. Zklamání z toho, že všechny mámy si hlídají kojení, nošení, výchovu nevýchovou. Ale na nohy vlastních dětí jim asi nezbývá čas.

Ve spoustě věcí už nedáme na pediatry, nemocniční personál v porodnici, drahé polovičky, matky, otce, babičky, dědečky, jiné matky. Máme přístup k informacím a vlastní rozum. Stále jsou ale oblasti, kde mohou naše znalosti pokulhávat. Obouvání (nejen) dětí je jednou z nich.

„Děti instinktivně chápou, že obuv je něco nepřirozeného. Malé dítě se okamžitě pokouší zout si cokoli, co mu obujete, batolatům je nutné neustále připomínat, že se mají obout (nebo si botky nechat na nohou), a dokonce i starší děti nejraději chodí bosé (ačkoli některým už ‚nezbytnost‘ bot stačilo okolí vtlouct do hlavy). Než děti dokončí základní skolu, jsou plně přizpůsobené a přesvědčené, že chodit naboso je nebezpečné, nehygienické a za určitých okolností i nezákonné (nic z toho samozřejmě není pravda). Je to nešťastné, nezdravé a naprosto zbytečné.“ (Howell, 2012, s. 101)

Nohy jsou takové naše druhé ruce. Přestože nám už neslouží k uchopování potravy, obejít se bez nich by nám dělalo značné potíže. Jejich hmatová funkce má svůj smysl. Pro člověka jdoucího bosky je důležité (a často také příjemné) cítit povrch, po kterém jde. Je měkký, tvrdý, studený, teplý, jemný, hrubý, suchý, mokrý. O tohle všechno nás konvenční obuv ochuzuje. Často slýchám: Když mně je to nepříjemné, chodit bosky. Bingo! To je právě to. Něco, co bylo tisíciletí naprosto přirozené (a to hlavně fyziologicky!), nám najednou není příjemné. Dětem však ano. Jejich nohy ještě nejsou zdeformované společností. Pro ně jsou nohy stále ještě nedílnou součástí jejich propriocepce. Ale jen na chvíli. Než přijde máma a všechno to změní.

Dneska je MDŽ! Tento článek píšu pro všechny ženy dětné, které jsou doma nebo v práci! Chci sdílet své přednosti i zadnosti!

V neděli mi pěkně šlapalo dopoledne! Vstala jsem v šest a hodinu se svým osobním trenérem cvičila. Trenér je teda totožná osoba s manželem, ale musela jsem to tak napsat, protože to zní frajersky dobře! 🙂

Martin po cvičení odjel demontovat svou výstavu a já začala vařit, a že jsem toho stihla. Dala jsem kynout kváskový chlebík, udělala těsto na cibulový koláč, které mi sice dalo zabrat, protože nešlo vyválet, ale nakonec se povedlo a už se chladilo na balkóně v pečící míse. Oloupala jsem kopec cibule a dala ji na pánev. Mezitím jsem udělala těsto na meruňkové knedlíky z domácího kozího tvarohu. Cibule už byla pěkně sklovitá, a tak jsem ji dala na těsto, zalila smetanou s rozšlehanými vajíčky a bylinkami a šup s ní do trouby. Vyrobila jsem kokosové mléko a začala vymýšlet, co s tím kokosem. To už jsem měla ovšem uválené knedlíky, když jsem se rozhodla upéct kokosové sušenky.

A potom všem pečení byla trouba akorát rozpálená na chleba, který pravě vykynul, tak šup tam s ním.A nakonec jsem uvařila ty knedlíky a Martin se vrátil zrovna domů! :D

A proč to píšu? Jednak se ráda pochválím, když mi jde práce od ruky, která z nás hospodyň ne? Ale hlavně chci ukázat i tu odvrácenou stránku rádoby dokonalosti, a to, že naše děti, zatímco já byla v kuchyni, seděly před televizí a stihly zkouknout dvě nové pohádky. Přiznávám, fakt se dívali na bednu 3 hodiny vkuse! Vůbec jsem se o ně nestarala! Teda, když pominu, že chtěly na snídani každý něco jiného, že jsem jim chystala oblečení a oblíkala je, některé i dvakrát, občas se za mnou přišli malí kluci potulit nebo se chtěli vykakat, a potom chtěli všichni svačinku. Párkrát se mi přišli schovat pod sukni nebo něco zamíchali, ulizovali těsto a táááák podobně.

Takto to totiž chodí skoro každé dopoledne. Uklízím a vařím a děti si samy hrají nebo koukají na pohádky a já z toho nemám žádné výčitky, taky proč? Jsem líný rodič v plném pracovním tempu, cítím, že tak tvořím teplo domova. A taky mě to baví. A vůbec. I ta telka k dětství patří! Čím víc ji budu zakazovat, tím více po ní budou toužit. A když je těch pohádek moc, samotné je vypnou a vymýšlí, co by kdyby, když si s nimi nehraji a učí se, jak spolu vyjít bez mámy a táty.

Pro všechny, koho čeká vyšetření v CAR nebo prostě jen čekají, až konečně objeví své vytoužené dvě čárky. My se snažíme zatím jen rok, ale už nám není pětadvacet, takže jsme se rozhodli jít štěstí trochu naproti. Neznáme ještě ani výsledky všech testů, takže tenhle román na pokračování nemá žádný happy end a nemá zatím ani konec. Je to jen pro pobavení, povzbuzení a hlavně pro představu, co takové vyšetření plodnosti obnáší.🙂

"...tak napiseme zadanku" slysim rikat svoji gynekolozku. Po roce hypnotizovani bilych testu a prodychavani ste reprízi vety "nemysli na to" to zni jako rajská hudba, konecne! Jeste ten den vytacim cislo z papirku. "Prosim, centrum asistovane reprodukce Motol..." Ha! Tak ono se to nečte "kar" to zahadny slovo CAR , ktery na Koniku vsude vidim a nikdy me nenapadlo se zamyslet, co to vlastne znamena. Proberu se rychle ze zamyšlení a s prijemnou pani na druhem konci telefonu domluvim termin vstupní konzultace...prekvapive uz za 2 tydny, parada!

VSTUPNÍ KONZULTACE

Vchazime s manzelem do cekarny, kde sedi nekolik paru s podobnym vyrazem jako my. Ten nas je nejpritroublejsi, jsme tu poprve. Iniciativne se hrnu do sesterny, nahlásit se, ze jsme tu. Jsem mile odvelena zpet na chodbu a cekame, az si nas zavola doktorka. Z pod stropu, kde visi dve televize, se ozyva huronsky smích divaku Na stojaka, kteří zrovna ocenuji vykon „blby blondýny“. Do cekarny vchazi pani s neuveritelnym bubnem a spokojene se usmiva. "To je reklama?" posepta mi manzel do ucha. "Pani Š..." vola sestricka, vchazime do ordinace, kde nas vita mlada pani doktorka "dobry den, ja jsem Ned... teeeda, vy jste vysoci!". Podivam se na meho skoro dvoumetroveho manzela ze svy výšky 177 centaku a snazim se predstavit si nase deti. Ve velke, ale utulne ordinaci se nas doktorka vyptava na rodinnou anamnezu, pravidelne pritom tuka do klavesnice a medovym hlasem vysvetluje na obrazcich co vsechno nas v pristich týdnech ceka za vysetreni. Ja, samozvana doktorka planovaneho rodicovstvi, vystudovana na Koniku, souhlasne prikyvuju, manžel kouka trochu vydesene na "kozu" kousek od nej, a velmi detailne rozkresleny a popsany obrazek penisu primo pred nim. Nenechavaji nic nahode a posílají nas sakumprdum na vsechno, jsme nadseni. Rozloucime se, na sesterně jeste oba necháme dve ampule krve jako suvenýr na hormonální profil a pohlavni choroby a s plnou taskou zadanek odchazime.

1DC - volam dle instrukci na objednani vysetreni pruchodnosti vejcovodu - kontrastní latkou pod rentgenem. "Bohuzel uz je plno, mame na to vzdycky jen tri mista. Zavolejte si zase dalsi cyklus" rika mily hlas do sluchátka. Nechapu..."Plno? Takze za mesic se mi to muze stat zase?" "Bohuzel je vas hodne a mist malo". S vypětím vsech sil neposilam sestřičku do haje, loučím se a jsem rada za svoje kratší cykly.

3DC – HORMONÁLNÍ PROFIL a AMH

Někdo se možná bude divit (já už se nedivím), ale většina matek se v tom jistě najde!

Pěnové puzzle - dostali jsme jich několik. Barevné čtverce, které do sebe zapadají, jsou měkoučké, hřejí na podlaze a jsou vyrobeny z …,  Bůh ví z čeho. K nim jsme také dostali větu NEBOJ, TO NEMŮŽE NIKDY UKOUSNOUT. Věřte, že může. Pořád dokola jsme s Lukášem lítali po bytě, hledali ty minikousky a rvali mu je z pusy. Jestli existuje peklo, bude vystavěné právě z tohohle!

Časopisy - když poprvé snědl kus stránky, volala jsem hystericky našemu pediatrovi, jak moc ho to ohrožuje na životě. Zeptal se, o jaký časopis šlo. Byla to Epocha. Pan doktor měl radost, že to nebyl žádný bulvární plátek a prý máme inteligentní dítě, které ví, co je dobré. Tak alespoň tak. Už jsem úplně klidná. Jen ho nenechávám žvýkat Cosmopolitan. Těžko říct, co by to s ním udělalo.

Odpadky – v případě, že přijde světová válka, zombie apokalypsa nebo jiná událost, která nás donutí žít na skládce a živit se odpadky bude naše dítě jediné z rodiny, které přežije. Není přeci nic lepšího, než si do pusy narvat směs použitých vlhčených ubrousků, česnekových slupek a to vše zalité mlíkem, které zbylo v krabici. Jo, vlastně je…. Rozbalit posranou plínu a hezky se v ní pomatlat!!!!

Krémy a sprchové gely – nejvíc mu chutná Rybilka (pro neznalé se jedná o krém na prdel – jeho), ale nepohrdne ani douškem olejíčku po koupání (Hipp je prý nejlepší). Když se do sebe snaží vyprázdnit sprcháč, při škytání z něj vychází bubliny. Jednou bude zapsán do Guinnesovy knihy rekordů jako největší chodící bublifuk!

Více na KYSMONTE.BLOGSPOT.CZ