Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Protože se Vás většina ptá kolik cca stojí IVF popřípadě IUI, dávám sem ceny, které jsme s partnerem hradili my 🙂 Ceny jsou orientační, neboť každá žena má jinačí léky nebo jinak stimulaci 🙂
IUI: Udělán test PCT za 300Kč a po něm 3krát IUI po 1350Kč, celkem tedy 4.350Kč
IVF: 20krát Merional 800Kč, 10krát Merional 400Kč, 4krát Merional plná cena 1.320Kč, Prodloužená kultivace (PK) 7.000Kč, ICSI do 8oocytů 9.000Kč, 10krát doplatek ICSI (dalších 10oocytů navíc) 10.000Kč z nich 2nevyšli, tak vráceno 2.000Kč, Test integrity DNA 2.500Kč, Kryokonzervace 1embria (víc jsem jich neměla k zamrazení) 4.000Kč (plus první 3měsíce uchování jsou zdarma a každý další se platí 200Kč). Celkem tedy za IVF 33.020Kč
Každé CAR má svůj cenník, já chodím do Brna do Heliosu a ceník mají na stránkách včetně vysvětlení veškerých zákroků a případného chatu po e-mailech, kdyby jste měli jakékoli dotazy.
Odkaz na ceník Heliosu v Brně a další rady od nich přikládám:
úhrady pojišťovnou a ceník: http://www.sanatoriumhelios.cz/uhrady-pojistovn...
asistovaná reprodukce a vše o ní: http://www.sanatoriumhelios.cz/asistovana-repro...
Všem přeji ať brzy najdou dvě čárky, včetně mě 🙂
GAPS – DEN OSMNÁCTÝ AŽ DVACÁTÝ. GAPS NA NÁVŠTĚVĚ
M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází
Návštěva proběhla celkem pohodově, hlad tentokrát nebyl;) Zeleniny bylo dost, a když už i chyběla, tak se zase našlo něco v mrazáku, co se ani loupat nemuselo. Takže paráda. K buchtám jsem si ostentativně čichala a zálibně se dívala na neGAPS jídla s myšlenkou, že jestli si dá m., tak si asi dám taky. A on si nedal…:( :DDD
Maminku jsem donutila uvařit pořádný gapsovský dvacetihodinový vývar z kuřecího a hovězího. Dokonce všem i chutnal:D Takže úspěch. Jen o Brownies se maminka vyjádřila něco ve smyslu – to je ale hnusné…:DD
M. už je v pohodě, podle všech indicií byla špatná stolice nedofermentovaným kefírem. Teď již pije i domácí kefír v pohodě bez příznaků. I slunečnicový chléb toleruje v pořádku. Ale při cestování prostě posuny do další fáze nehrozí…
Jediné, co vázlo, byla probiotika. Ve čtvrtek došla, v pátek je m. vyzvedával, ale zapomněl v práci. Takže jsme dobrali C.D. a potom bylo už jen S.B. – nedávala jsem si plnou dávku. V sobotu malý průjem. V neděli nic. Do této doby jsem měla stolici dobrou, pravidelnou, s malými výkyvy…co se děje? Že by cestováním??
Am. na návštěvě baští kde co…na jedné straně ji nechci nějak nutit do GAPSu (svoje si už užila), takže rýži k obědu od babičky dostane. Ale pak už jen člověk vidí, jak v té směsici dětí vyběhne a zase zaleze JEHO dítě a v ruce drží nespecifikovaný piškotkový řez a ještě čímsi plněný…:D Tak nevím…na návštěvě fakt nehrotím. Když já už mám na stravování tak absolutně jiný názor než ostatní…že nejlepší možný způsob, jak přežít s úsměvem, je s úsměvem mlčet;)
GAPS – DEN SEDMNÁCTÝ. ZASE CESTOVÁNÍ…
M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází
Čtvrtek. Dnes je opět den C – tzn. cestování. To byl i jeden z důvodů, proč jsem si vždycky myslela, že u nás prostě GAPS nehrozí… moji rodiče, kteří budou muset být konfrontováni s naším novým jídelníčkem, aniž bychom ochutnali jejich domácí tradiční sváteční buchty. Že m. si opravdu nedá ani hlt piva, i když to je přece jenom troška… Mnoho návštěv, kde za krátkou chvíli se budeme snažit vysvětlit, že nebudeme jíst to, co nám nachystali… ale stejně jsme se těšila, i když jsem byla ulítaná jako stěhovavý motýl. Člověk řeší takové starosti, jako co bude po dobu mé nepřítomnosti jíst manžel (odjížděla jsem ve čtvrtek a m. dojel za námi až v pátek večer), co budu jíst já s dcerou po dobu cestování a min. další den aby byl nachystaný + jak vyřeším jídlo na víkend, + jsem cestovala s krosnou, kde se ještě vešel nočník pro malou (bez něj se prostě nevyčurá…) :DD Když vše zpětně píšu, tak to zní celkem šíleně, ale já si to fakt užila, připojila se mladší sestra a m. měla prostě z cestování vánoce.
Jinak na čtvrté fázi zkysneme asi déle… když se cestuje, tak se moc rozumně posouvat nedá…
Jídelníček:
Ráno: Míchaná vajíčka, olej z tresčích jater + kysané zelí
Odpoledne: Vepřový vývar se zeleninou a masem + probiotika C.D.
Pojdmě to udělat jinak = nošení dětí od narození
Krásný den všem! Ráda bych se podělila s chápajícími lidmi o své vjemy a poznatky při nošení dítěte od narození.
Od prvního okamžiku, kdy naše dcerka přišla na svět jsem s ní v nepřetržitém kontaktu. Je pravda, že kočárek jsme pořídili, ale hned při první procházce, kdy malá byla v peřince uvnitř bylo zle - pro mě. Úzkost, kterou jsem pocítila, jako kdyby byla strašně daleko. Věděla jsem, že musíme být při sobě, protože je to hodně důležité pro vývoj nás obou. Od té doby spolu chodíme všude - nákupy, turistika, práce, procházky... Nošení je mnohem pohodlnější. Vzniklo mezi námi úžasné pouto - ne závislost. Vyvíjí se rychleji, než děti vozené v kočárcích, je samostatná, neubrečená, veselá pohodářka.
Samozřéjmě jsem se setkávala (nejčastěji u rodiny) s negativními názory typu: co její záda, bude mít křivou páteř, měla by jen ležet, zase je slepice chytřejší , než vajíčko 🙂 atd., tohle je jedna skupina lidí, ale člověk se na ně nemůže zlobit, protože oni nic jiného neznali a možná nechtěli znát. Druhá skupina jsou lidé, kteří vás zastaví na ulici a řeknou vám, že je dobře, že miminko máte u sebe, mimi je spokojené, zažívá dění kolem sebe po "boku" maminky- tatínka. Spousta lidí se usmívá, když nás vidí a to potěší!
Naši rodiče to s námi určitě mysleli dobře a dělali vše pro naši spokojenost, ale bohužel nenosili. S čistým vědomím a svědomím. Ale???? Řekla bych, že právě proto je většina z nás neprůbojná, bojí se projevit své emoce, city a jsme ustrašení atd.
Dovoluji si napsat, že v dnešní době je mnohem více času a kdo ho nemá pro své dítě, tak by se měl přinejmenším zamyslet!!! Pravda je ta, že nošení dětí je svým způsobem "oběť" od rodiče. Člověk v prvé řadě musí chtít a nesmí být pohodlný!
Připadá mi, že k dnešnímu dni začíná nosit mnohem více lidí. Snad vědí proč a neberou to jako trend.
Milé koníkovky a pro mě hlavně cérky, dnešním dnem se s Vámi loučím, děkuji, že jste se zapojily do soutěží, přispívaly svými komenty do příspěvků. Ráda jsem vám Vsetín a Valašsko jako takové představovala. Věřím, že vás alespoň některá místa zaujala a společně se svými rodinami, kamarády naše Valašsko navštívíte. Zítra přebírá štafetu další koníkovka a já už se těším na další kout naší krásné země. Protože ať jste na světě kdekoliv a je tam třeba krásně, tak domov pro každého je jen jeden. Pokud byste měli ještě jakýkoliv dotaz a nebo se při cestě na Valaško chtěli ke mě stavit na frgál a slivovi, ráda vás přivítám @elena2907 -🙂 Hezký večer.
Jako poslední, co bych chtěla zmínit je uctívání tradic a svátků. Valašsko je velmi bohatá oblast, kde se dodržují lidové zvyky, obyčeje a tradice. Od nepaměti se v nich prolínají vlivy křesťanské a pohanské. Dodržování lidových zvyků je spíše spjato s vesnicemi v okolí Vsetína, ale také v samotném městě bychom řadu z nich ještě našly. Ať už se jedná o advent, vánoční období, 3 krále,Masopust,Velikonoce,stavění máje, Svatojánské ohně a Dušičky. A jelikož jsou Velikonoce, řekněme si něco o nich :
Velikonoce
Velikonoce patří k vrcholům církevního roku a pro křesťany byly vždy nejdůležitějšími svátky. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Krista po jeho ukřižování. Noc, kdy Kristus zázračně vstal z mrtvých, se začala označovat jako Velká noc, odtud název Velikonoce.
Oslavy ve velikonočním období mají dávnou tradici, která souvisí s příchodem jara, slunce a tepla.
Pašijový týden
Poslední týden čtyřicetidenního půstu se nazývá pašijový nebo svatý či veliký. Začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím. Hned po květné neděli začíná velké čištění v domácnosti, neboť Velikonoce jsou již přede dveřmi. Všude po venkově se bílilo, upravovalo nejbližší okolí domu, čistila se okna, připravovaly nové šaty.
Sazometná středa
Středa před Božím hodem velikonočním patří ještě k postní době. V lidovém prostředí se jí říkalo škaredá, protože se toho dne vymetaly komíny. Škaredá prý proto, že se Jidáš škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí toho dne nikdo mračit, jinak by se škaredil pro všechny středy v roce.
Zelený čtvrtek
Měla se také jíst zelená strava (špenát, různé druhy zelí), aby byl člověk celý rok zdráv. Kostelní zvony zní toho dne při mši naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty, „ odlétají do Říma“. Hlas zvonů nahrazovaly o Velikonocích nejrůznější klapačky, řehtačky. Na zelený čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce, smetí se odnášelo za humna či na křižovatku cest, aby se v domě nezdržovaly blechy.
Velký pátek
V katolické liturgii je dnem hlubokého smutku, nekoná se mše a bohoslužba je sloužena jen ze čtení textu a zpěvu. Na Valašsku na Velký pátek vyháněli dobytek s východem slunce k potoku, kde jej umyli a sami se umyli také, aby byli zdrávi a dívky, aby byly hezké. V tento den se také házela do studánek svěcená sůl a svěcené vazové dřevo. Obecně se na Velký pátek nepracovalo. Bylo zakázáno jíst chleba. Nesmělo se hýbat se zemí, nesmělo se také prát prádlo. S Velkým pátkem byla spojena víra v magickou sílu země a zázraky, které se toho dne dějí. Podle lidové víry se země otevírala, aby na krátkou dobu odhalila ukryté poklady.
Bílá sobota
Toho dne se světil oheň. Tomuto úkonu se také říkalo „když se Jidáš pálí“, hospodáři si při něm světili kousek dřeva vazového, březového nebo klokočového, opalujíce je nad ohněm. Vezme-li se z toho svěceného ohně uhlík a dá se to chléva, v němž se chová černý dobytek, bude se mu dobře dařit a nic mu neuškodí. Posype-li se tím uhlím a popelem pole, bude se dařit obilí. V zahrádkách se na Bílou sobotu selo kvítí.
Boží hod velikonoční
V rámci svátku se provádělo okázalé svěcení velikonočních pokrmů – beránka, uzeného masa, ale také vajec, chleba a vína. Těchto jídel se po kousku užívalo před obědem, aby náhlý přechod k tučné stravě nepřivodil obtíže.
Pondělí velikonoční
O pondělí velikonočním, které se nazývalo také „červené“ podle červených vajec, se slavila mrskačka. Chodili po ní děti, chasa, ale i ženatí muži. Děti sbíraly po příbuzných a známých malovaná vejce, dospělí mrskali ženy na potkání i po domech. Na Valašsku se mrskačce říkalo „šmigrust“. Ženy a děvčata byly vyšlehány tatarem nebo jalovcem, vyzdobenými barevnými stuhami, a na oplátku dávaly různobarevná vajíčka. Tento rituál se do dnešních dnů nijak nezměnil.
V hlavě mám Velikonoční program
Tenhle článek je učebnicový příklad toho, jak nás programy z dětství ovlivňují po zbytek našeho života.
„Tak jo,“ říkám si. „Velikonoce klepou na dveře, měla bys chystat výzdobu, vajíčka, připravit si recepty na mazanec a na velikonočního zajíce…..“
Přesto, že mám malé děti, se mi do ničeho z toho nechce. Vím, že to nakonec udělám, protože děti se těší a tradice by se měly předávat, ale stejně jako každý rok to udělám s obrovskou nechutí. Nezachrání mě ani to, že je to společný s dětmi příjemně strávený čas.
Ačkoliv jsou Velikonoce krásným svátkem jara a měla bych se na ně těšit, mám to přesně obráceně. Nemám ráda přípravu na ně, ani Velikonoce samotné.Dopoledne Velikonočního pondělí každý rok doslova protrpím a očima posouvám pomyslnou ručičku na digitálních hodinách. „Už aby bylo 12 hodin, snad už potom nikdo nepřijde.“
Normálně se na návštěvy těším, miluji je. O Velikonocích bych se ale nejraději zavřela do trezoru, aby za mnou nikdo nemohl, nechci nikoho vidět.
Všechno to začalo před lety. Jako dítě jsem každé Velikonoce protrpěla. Spolužáci, kteří mě o tomto svátku navštěvovali, nebyli zrovna ohleduplní. Každý rok jsem prosila maminu, aby neotevírala, každý rok zbytečně. Smála se: „ Jen si to užij.“
„Užívala jsem si opravdu moc.“ Kluci, kteří za mnou chodili se do mě vždy pustili všichni najednou, ale já měla zadek jen jeden. Nejedna pomlázka minula svůj cíl. Rudé pásy na mém těle od lopatek po kolena se do druhého dne proměnily na modřiny.
Několik let nekončící kolotoč. První nepříjemný zážitek, strach a nechuť absolvovat to znovu, opakující se stejně nepříjemný zážitek a zase strach a nechuť….
Krásně zakotvený program v mém mozku, který naskočí každý rok před Velikonocemi. Není to pro mě svátek jara, ale den plný nepříjemností a povinné bolesti, i když se mě to už v této podobě netýká.
Koníkovky dostáváme se pomalu ale jistě do finále našeho putování po Valašsku. Jsme v cíli naší dnešní trasy na Všemině. Obec Všemina patří do kulturního regionu Valašsko. Geomorfologicky je obec a její kopcovité a poměrně zalesněné okolí součástí Vizovické vrchoviny. Sousedními obcemi jsou Trnava (okres Zlín), Liptál, Jasenná a Dešná. V katastru obce se nachází přehradní nádrž využívaná zejména k rekreaci a rybaření. A na ní se půjdeme podívat. Vodní nádrž Všemina se nachází nad obcí. Služby jsou minimální, ale pro milovníky přírodního koupání dostačující. Ke slunění jsou k dispozici travnaté břehy, tenisové kurty. Okolí je vhodné zejména pro pěší výlety a cykloturistiku. Vodní nádrž obklopená zalesněnými svahy Vizovických vrchů má během letního období jednu z nejčistších vod mezi ostatními přírodními koupališti v okrese Zlín. Přehrada je rozdělena na dvě části v jedné části koupaliště jedno písčité a částečně bahnité, ve druhé části dlážděné. V blízkosti je Activitypark Hotel Všemina.
Filosofické nedělní okénko : Tak mně přijde že mě po té třicítce nějak osvítilo, začínám si uvědomovat sebe samu, a začínám se házet do pohody a užívat života.... ke štěstí mi chybí udělat jen ten poslední zásadní krok - jen najít odvahu to vše rozseknout a skončit...
Tak už i my máme roční oslavu za sebou. Bylo to krásný, suprový a nezapomenutelný. Nellinka si to moc užila a to je hlavní. Měla velkou radost a nevěděla kam dřív se dívat. Všechno klaplo podle mých představ možná i nad mé představy 😉 jelikož foteček máme nespočítaně, vložím později, ale přeci jednu Vám tu už musím dát 😉 😉
A jsme v Jasenné 🙂 Obec leží v údolí potoka Jasenky zhruba 5,5 km severovýchodně od Vizovic. O osídlení území dnešní Jasenné v době předhistorické svědčí ojedinělé nálezy z doby bronzové i halštatské i žárové hroby lidu popelnicových polí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1468. Jasenná patřila k vizovickému panství a její osudy s ním byly vždy spojovány. V roce 1567 koupil vizovické panství Zdeněk Kavka Říčanský z Říčan u Prahy, který na svém panství horlivě prosazoval evangelické vyznání. Ke svým poddaným se choval velmi tvrdě, avšak zasadil se o povýšení Vizovic v roce 1570 na město a nechal postavit zámek zvaný Nový Smilheim. Větší část obyvatel se živila zemědělstvím - polním hospodářstvím, chovem dobytka a ovocnářstvím. Ještě na přelomu 19. a 20. století zde bylo velmi rozšířeno salašnictví. V katastru obce bývalo až 18 salaší po 100 až 200 ovcí. Na salaši býval bača, který se zabýval přípravou žinčice a valach s hoňákem, kteří ovce pásli.
V době po první světové válce začala část místních obyvatel jezdit za zaměstnáním do okolních průmyslových podniků - do Vsetína, ale hlavně do Baťovy obuvnické továrny ve Zlíně.
Památky v Jasenné na které se půjdeme podívat jsou: Kostel svaté Maří Magdaleny, Mikuláštíkovo fojtství, Evangelický kostel v empírovém stylu, Přírodní památka Průkopa a lípy u kostela v Jasenné – památné stromy.
Z Liptálu se pojedeme podívat do Jasenné, ale na jídlo se stavíme na Hotel Sirákov. Hotel Sirákov v Liptále na Vsetínsku byl otevřen v roce 2003 po rozsáhlé rekonstrukci motorestu, který byl postaven v roce 1967. Hotel je vhodným místem jak pro rekreační a relaxační pobyty. V restauraci hotelu Sirákov je příjemné posezení a široký výběr kvalitních pokrmů, specialit a chuťově vynikající, zdraví prospěšné dobrůtky z hlívy ústřičné. Okolím hotelu Sirákov v Liptále vedou četné značené turistické stezky, a tak je hotel dobrým výchozím bodem pro pěší turistiku, cykloturistiku a v zimním období pro běžecké lyžování. Sjezdařům je k dispozici nedaleký Lyžařský areál Jasenka, jehož součástí je i Snowpark ve Vsetíně.Cílem Vašeho výletu může být rozhledna Vartovna, která je dominantou oblasti Hornolidečska, Vsetínska i celého Zlínského kraje. O té jsem se také zmiňovala. Dalšími turisticky atraktivními místy jsou zámek Vizovice, ZOO a romantický zámek Lešná, Pulčínské skály atd.
A jsme v Liptále 🙂 Obec Liptál (německy Lipthal, po roce 1950 krátce přejmenováno na Lipové ) se nachází přibližně 9 km jihozápadně od Vsetína. Žije zde přes 1400 obyvatel. K významným rodákům patří výtvarník a spisovatel Jan Kobzáň. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1361, kdy až papežský dvůr v Avignonu jmenoval rozhodčí komisi, která řešila spor mezi vizovickým klášterem a Šternberky. Obec spadala pod vsetínské panství, které od roku 1308 patřilo pánům z Kravař. Později se v držení vsetínského panství a tím i Liptálu vystřídali páni z Cimburka a od roku 1505 páni z Kunštátu. Jako součást vsetínského panství se Liptál uvádí až do poloviny 17. století. Mezi jeho majitele patřil i český vojevůdce Albrecht z Valdštejna. Samostatným panství se Liptál stal roku 1666. Majitelé se však zprvu často střídali. Postupně získali do svého majetku fojtství, dva dvory, zahrady, panský mlýn a pilu, palírnu, hostinec, šenk a pivovar. Na místě starého fojtství si majitelé panství vystavěli menší barokní zámek. Na přelomu 30. a 40. let 18. století v okolí působil zbojník Mikuláš Krampoťák alias Trampota z Liptálu: Památky v obci: Zámek Liptál, Kostel Archanděla Michaela, Socha sv.Jana Nepomuckého.
Liptál je ale především znám svými ,,Liptálovskými slavnostmi“ a hlavně svým souborem Lipta. Folklorní sdružení Lipta- Liptál (dříve Soubor valašských písní a tanců Lipta) je nejstarším souborem na Valašsku. Jeho historie se píše už od roku 1930. Tehdy se na jeho založení podílel akademický malíř Jan Kobzáň, jehož kniha „O zbojníkoch a pokladoch“ se stala inspirací hlavně pro mužský sólový tanec „Zbojnický“, který má soubor stále ve svém repertoáru. Lipta má v současné době 100 členů v šesti skupinách. Předvádí autentický folklor a ročně uskutečňuje desítky vystoupení doma i v zahraničí. Soubor je hlavním pořadatelem Mezinárodního folklorního festivalu Liptálské slavnosti, který se v Liptále koná už od roku 1970 pravidelně poslední víkend v srpnu. Soubor také pořádá Dětský folklorní den vždy začátkem června – první ročník se uskutečnil v roce 1987. Ovšem nejdelší tradici má ze všech akcí organizovaných souborem Valašský bál v Liptále – v únoru 2016 se konal už 72. ročník !!!! Turisté využívají Liptál jako výchozí bod pro pěší turistiku, pokud chtějí jít trasu Hostýnskými vrchy (Z Liptálu přes Baťkovou a Vlčkovou do Velíkové).
Maminky, SOS, dokázal by mi někdo z vás poradit? Malé se před týdnem objevilo pod kolínkem a na patách tohle. U lékařky jsme byly, řekla, že na ekzém to nevypadá, sama nevěděla, co to může být. Nejdřív jsem zkoušela Bepanthen a Sudocrem, to nezabralo, od lékařky jsme dostaly Tanno-Hermal na vysušení a Fenistil kapky na alergii. Nevíte, co to může být? Malá nejedla v poslední době nic nového, novou aviváž taky nemáme, doma nosí bavlněné punčocháčky nebo volné tepláčky. Už jsem zoufalá, svědí ji to a ani Fenistil nezabírá....
Dobré ráno koníkovky, máme tady poslední den s městem Vsetín a Valašskem. Dnes se podíváme do Liptálu, Jasenné, na Sirákov a toulání krásným Valašskem opustíme na Všemině. Na závěr si řekneme jaké tradice se u nás dodržují a jaký mají význam. Stihneme i poslední soutěž. Hezký den všem 🙂
Jako poslední místo naší trasy navštívíme obec Držková 🙂 Jsme na Trojáku a Tesáku, což je odsud cca 11 km, ten kousek už nám stojí za to, se do Držkové podívat. Obec Držkovou vsazenou do půvabné přírody Hostýnských vrchů nalezneme v nejsevernějším cípu zlínského okresu. Do všech větších měst jako jsou Zlín, Vsetín, Holešov nebo Bystřice pod Hostýnem je to z Držkové zhruba 20 kilometrů cesty. V obci žije asi 350 obyvatel. Dřevěné výrobky denní potřeby a dřevěné uhlí pálené v kopách (milířích) byly široko daleko známým držkovským artiklem. A pálí se dodnes. K typickým zdrojům obživy na Valašsku patřilo také salašnictví, které bylo dokumentováno i v severní části katastru Držkové (Kotáry). V obci můžeme vidět několik původních valašských chalup a muzeum dřevěného porculánu. Na kopci nad vesnicí se nacházejí pískovcové skály, zvané Držkovské skály, které využívají horolezci jako cvičné stěny.
Pevné pouto
"Mě rodiče taky nechali vyplakat, museli nechtěla sem sama usínat a maminka,už z uspávání moc unavená. Nic mi to ale neudělalo! Mám s rodiči prima vztah! Tak v čem je problém? "
O pevném poutu k rodičům - v psychologii se používá mnohem častěji anglický název attachmentu jsem poprvé slyšela v době kdy jsem, už měla dceru. Tenkrát se mi dostala do ruky knížka na téma poruchy attachmentu. U dětí v náhradní rodině se o poruchách pevného pouta k rodičům ví a mluvím mnohem častěji, než v rodinách běžných. Nicméně, je to záležitost každého jednoho dítka a jeho rodiče.
O co přesně jde?
Tvorba attachentu začíná, už v prenatálním období, kdy miminko v bříšku slyší hlas matky, cítí její pohyby, vnímá její psychické rozpoložení, cítí se chtěné milované nebo naopak. Ihned po porodu, miminko pozná svou maminku ani ne tak očima jako čichem. Pevné pouto k matce se prohlubuje blízkostí, tulením,kojením, reagováním matky na potřeby,pláč dítka,ohleduplnou péčí..tím vzniká pouto lásky a důvěry. Toto pouto se každým dnem prohlubuje, dny týdny, měsíce..
Dítko cítí, že je chtěné, milované,že je dobré, že svět je dobrý, cítí se bezpečně a sebevědomně začíná objevovat svět s bezpečnou osobou - maminkou za zády.
Po prvním roce života se na toto pevné jisté pouto, začne stavět výchovou v podobě hranic.
Cérky šikovné to zase uhodly 🙂 Jedeme se podívat na přehradu Bystřička. Přehrada byla postavena již v letech 1907-1912, za Rakouska - Uherska, ve spojitosti s již tehdy plánovaným kanálem Odra - Dunaj. Bystřička měla (a má) hráz 36.5 m vysokou a 170m dlouhou, což bylo na tehdejší dobu výjimečné a nevídané. V nedávných letech byla přehrada zpevněna cementovými injekcemi. Úkolem nádrže je zachycovat povodňové přívaly tak, aby nezpůsobily větší škody. Jak jsem již zmínila v předchozím příspěvku, nachází se cca 7 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí, v zalesněném kopcovitém terénu Přehrada Bystřička je výchozím místem pro pěší i cykloturistiku, téměř čtyřicetihektarová plocha láká milovníky koupání a vodních sportů jako je jachting, sportovní a rekreační rybaření. I když období své největší slávy a popularity již má za sebou, v jejím okolí vyrostlo bezpočet chat a rekreačních středisek, které každoročně lákají spousty návštěvníků. V okolí přehrady je spousta výborných restaurací např: U mokrošů, U Bušů, Na Nové, Penzion Oáza. O ubytování se Vám postará Chatová osada Pod Hrází (Slovan), Tábořiště Dolínky – jen ve vlastních stanech, Valašská Bůda, Camp Bystřička a mnohé jiné komplexy. V létě je hojně navštěvováno místní letní kino, kde se sklenkou dobrého moku můžete shlédnout kvalitní filmy v úžasné letní atmosféře. V areálu kina se také pořádá v létě STARÝ DOBRÝ WESTERN, který letos opět připadá na 5. a 6. srpna 2016. Takže kdo má rád country a bluegrassovou hudbu, s přesahem k folku a trampské hudby, na začátek srpna si nic neplánujte a hurá na Bystřičku 🙂
Ráda bych ještě upozornila na Klenov, kam si můžete udělat výlet. Klenov je hřbet, nacházející se na severozápadě Vsetínských vrchů asi 1 kilometr vně hranic CHKO Beskydy jižně od vodní nádrže Bystřička. Nejvyšší bod hřbetu tvoří vrchol zvaný Zámčisko (678 m n. m.), na němž se nachází zřícenina hradu Klenov. Ke Klenovu se váže řada pověstí, některé z nich jsou zachyceny v kronice obce Bystřička. Další zaznamenal ve své knize O zbojníkách a pokladoch výtvarník a spisovatel Jan Kobzáň.
A ještě malá vsuvka, na přehradu Bystřička má památku má maminka a tatínek, tady se za horkých letních nocí v roce 1974 dali dohromady 🙂
POZOR SOUTĚŽ KONÍKOVKY !!! A z Vsackého Cábu zamíříme na místo, kterého se týká má první dnešní soutěžní otázka. První tři obdrží srdéčko, když uhodnou, kam se dále podíváme 🙂 Jak se jmenuje údolní vodní nádrž, v zalesněném kopcovitém terénu asi 7 km jihovýchodně od Valašského Meziříčí? Má rozlohu 38 ha.
A pojedeme se cérky podívat na Vsacký Cáb. Pěkná, cca 14-ti kilometrová trasa, vede Vsetínskými vrchy přes Vsacký Cáb a Cábské jezírko. Túru jsme začali na rozcestí v osadě Dušná, zde jsme nechali auto. Odtud jsme šli po asfaltové lesní cestě lemované červenou turistickou značkou směrem na Vsacký Cáb. Cesta vede lesem a pouze na dvou místech jsou omezené výhledy jen díky vykáceným stromům. Trasa vede téměř po rovině. Chata Vsacký Cáb, nyní nazývána horský hotel, je postupně opravována a dostavována. Zde se posedíme a občerstvíme se. U chaty je menší lyžařský vlek. Za pěkného počasí se dá posedět venku. Od chaty je omezený výhled jihovýchodním směrem. Kolem prochází tzv. Baťova naučná stezka. Pokračujeme po žluté přes turistická rozcestí Ptáčnice a Pod Ptáčnicí směrem k Cábskému jezírku. Tento úsek je velmi pěkný, jdete po lesní nezpevněné cestě a tak už nemusíte uhýbat autům. Cábské jezírko vzniklo při sesuvu, který přehradil jednu ze zdrojnic vodního toku Malá Bystřička, později bylo uměle prohloubeno a opatřeno hrází. Nad jezírkem jsou v lese zajímavé pískovcové skály.
Buďme fit i v těhotenství
Také už máte za sebou ranní protažení? 🙂 Určitě se shodneme na tom, že cvičení v těhotenství je individuálním rozhodnutím každé z nás. I mnohé aktivní sportovkyně radeji vypustí 9 měsíců tréninku, pokud se na něj vnitřně necítí… Naopak některé těhulky s pohybem, například s jógou, začínají prakticky až v době těhotenství a nemohou si to vynachválit!
Podle mne jsou ideálním řešením pravidelné procházky s budoucím tatínkem, díky kterým se nejen udržíte ve formě, ale také si v klidu společně popovídáte o věcech, na které jindy není čas. Ale - ať už jste aktivní nebo raději více odpočíváte - nikdy nezapomínejte na pravidelný pitný režim, který je v době těhotenství (a samozřejmě i mimo něj) jedním ze základních tajemství úspěchu, jak se udržet fit a v pohodě. 😉
GAPS – DEN ŠESTNÁCTÝ
M. čtvrtá fáze úvodní diety + pro mě potraviny z pozdějších fází
Mno…včera večer jsem ještě uklohnila jakousi banánovou buchtu (http://zivakultura.cz/2016/02/bananova-buchta-vzhuru-nohama/), ale nějak chlubit se není čím… jen nechápu, že am. tak jela…recept určo dobrý, ale chyba bude někde mezi troubou a mojí maličkostí…
Hm..celé dopoledne prolítané…odpoledne peru a vařím (teď moje velice oblíbená činnost:DD). Užívám si pečené zeleniny (tu fakt můžu, to bych se ujedla) a snažím se něco upéct (jakože buchtového – tahle chuť stále není uspokojená…).
Zkouším brownies z červené řepy (http://zivakultura.cz/2014/03/brownies-3x-jinak/), pouze místo kakaa tam nasypu karob (myslím, že je to vhodnější na úvodní fázi, karob není zakázán, tudíž povolen. Kakao je sice povolené, ale jen semtam na plné). Noo…a slavím úspěch! Zkouším i kokosovou verzi, lidi, to jde fakt jíst! M. je z toho celkem na větvi, a že to musí donést ochutnat do práce, prý jestli uhodnou, z čeho to je. Heh..já se snad do té řepy zamilovala…chutná mi jak fermentovaná, tak pečená, tak v buchtě:DD
Jinak žádný posun, m.příznaky neodezněly, čekám s ním…jí to stejné, co já, pouze bez kysaného zelí. Syrovátku zatím nemá, kefír dnes neměl.
PS: večer mi je cosik na zvracení…asi jsem toho zplácala víc, než jsem měla…
Poradí někdo? Proč když se podívám na své album přes appku, jsou tam fotky rozházené (mám je sezřazené podle zkušeností, ale přes appku jsou podle toho, jak přidávám, což pak nemá smysl) 😕😞
Pro dnešní den se s Vámi koníkovky loučím z večerního Vsetína, jdeme si s manželem dát sklenku vína a odpočívat 🙂 Zítra se už těším na další den a naše výletničení🙂 Nějak se nám to krátí. Alespoň trochu prozradím dopředu, vrátíme se na Vsetín, vylezeme na Valovu skálu a pojedeme na Vsacký Cáb a budeme pokračovat směr Valašské Meziříčí, odbočíme do obce Ratiboř, na Tesák a Troják. Vrátíme se, ale opět směr Valmez a pojedeme do Pržna a na Bystřičku. Samozřejmě všechna místa jsem neprozradila. Hezký večer všem 🙂
Další zajímavá památka, židovský hřbitov, se nachází nedaleko obce v údolí Jezerné. Na hřbitově, založeném v roce 1887 se dochovalo několik desítek náhrobků. Je mezi nimi i hrob Salomona Reicha, majitele místních skláren a někdejšího starosty obce. Byli zde pohřbívání židé místní, ale také pocházející z okolí, např. i z 20 km vzdálené obce Hovězí. Posledním pohřbeným byl v roce 1938 Alois Weis. Na hřbitově stávala márnice, kterou za 2. světové války podpálili fašisté. V roce 2000 začala hřbitov opravovat Židovská obec z Ostravy. Bylo sem převezeno i několik pomníků z rušeného židovského hřbitova v Rožnově pod Radhoštěm.
