Pes, kočka a miminko. Múžou k sobě?

Ahojky, potřebovala bych poradit, jestli je nutné držet mimčo co nejdál od domácích mazlíčků.Máme 7týdeního chlapečka,jiný zvířátko doma nemáme 🙂 , zato oboje rodiče ano. Jedni psa, druzí kocoura.Zatím jsme jim nedovolili,aby se k miminku jenom přiblížili.Tchýně na mě koukala ovšem dost divně,že chudinku pejska-rozmazlenýho ritchbacka-musí zavřít do jiného pokoje.Chystáme se na návštěvu k našim a s kocourem to bude ještě horší.je mi jasný,že musím dávat pozor,aby mimču nevlezl do postýlky,ale nevadí třeba jenom to,že byt je plný chlupů,ikdyž máma samozřejmě uklidí? Díky moc za rady
lamia
15. dub 2008
hele,kuličko,jana má naprostou pravdu,u nás už musím kočky před Aničkou bránit!!Máme 3 kočky,teda domácí je hlavně kocour,kočky věčně někde lítají po venku a malé se bojí a nešly by k ní,ale kocour je mazel,malou miluje,Anička jeho taky. Slovo čiči (teda tsitsi...)bylo jedno z prvních,které Anička uměla,jinak jsme teda sice nepouštěli kočky do pokoje,kde malá spí,aby nelezly do postýlky,ale jinak chodí všude a v poho,tak chce to častěji vytírat a vysávat,samozřejmě kočky odčervovat,ale jinak naprostá pohoda,jak píšu,třeba dokud si jen hrála na zádíčkách nebo bříšku,tak kocour pravidelně chodil ležet k ní na deku a předl,vůbec by si nedovolil k ní přiblížit,teď k ní jde,ale lehne si vedle,malá ho hladí (v rámci možností,samozřejmě taky občas tahá za ocas,tlapy a tak...to se holt musí hlídat) a spokojenost oboustranná.Takže já už vůbec nehlídám kočky,ale jen dítko,aby jim neubližovalo a nikdy žádnej problém neměl,oči má obě,neudusily jí,červy nemá....prostě žádnej z kočičích mýtů se nepotvrdil 😃
jasminke
15. dub 2008
Ahojte, no neviem, coho mame doma viac na zemi, ci mojich vlasov alebo kocurich chlpov 😃 ... Kazdopadne, s kocurom nie su zatial ziadne problemy, uvidime vsak neskor, kamaratke syn ostrihal ich macke vsetky fuzy, a potom chudak dlho dlho do vsetkeho narazal🙂)))..... Myslim kocur ]-(
cuchre
15. dub 2008
my mame dve macicky a dvojmesacneho krpca....chudence male, bali sa ho, teraz je to lepsie, ale ked zacne plakat, tak sa dekuju...a mam na ne menej casu, teda na tulkanie, tym trpi hlavne kocur 😞
bihan
15. dub 2008
Jani, ja už sa o tú našu mačku bojím 😃 Malá sa za ňou vkuse otáča a ak sa náhodu mačka priblíži, vždy príde o slušnú kopu chlpov :-N Ale čo celkom nechápem (aj keď ma to teší), tak mačka je absolútne ofenzívna a tie chlpy si nechá trhať stále... No, je fakt, že máme dlhosrstú mačku, ale tiež neviem, či je po byte viac mojich vlasov alebo mačacích chlpov 😉
bustik
15. dub 2008
Aponchie - tvůj případ ještě dejme tomu chápu. Zvířátko jste měli jen chviličku a někdy je prostě povaha zvířátka nepředvídatelné. Pak chápu, že samozřejmě miminko je přednější, a když jste mu našli plnohodnotný náhradní domov, tak OK 😉
bustik
15. dub 2008
Lyongirl - znovu jsem si pečlivě přečetla svůj příspěvek, jestli tam nemám nějaký překlep, ale ne, takže předpokládá, že sis slovo mazel vyložila jako manžel, ale mazel = mazlíček, dejme tomu jinak miláček. Takže ano, náš kocourek je náš mazel, miláček, mazlíček - jak chceš. Manžela mám z rodu lidského, ne zvířecího 😃

Ano kocourka jsem neporodila, to máš pravdu, ale vypiplala jsem si ho. Starám se o něj, dávám mu jíst, pít, když je nemocný tak s ním běžím k doktorovi a strachuji se o něj - většina kdo má domácího mazlíčka, tak mi dá jistě zapravdu, že to prostě je právoplatný člen rodiny. Ale chápu, že vzhledem k tomu, že zvířátko nemáš, tak to nemůžeš úplně pochopit. 😉
Dál si trošku protiřečíš, jestliže se dává pryč protože dítě leze v chlupech, tak se dává pryč kvůli chlupům. Pro mě je jednodušší vzít vysavač a vysát. Vysát proto, aby dítě nelezlo v chlupech a já nemusela chodit v drobkách.
To je právě chyba, když si někdo neumí uvědomit, že pořízení zvířete je zodpovědnost. Je to závazek na X let, stejně jako u dítěte. Taky se o to musíš starat, živit a dávat mu cit. Každopádně velké díky tvým přátelém, protože pro někoho s tvým názorem opravdu není větší zvířátko vhodné.
bustik
15. dub 2008
Jana.1 absolutní souhlas, moc hezky to vždycky napíšeš. Já jak mi hlavou proudí tolik myšlenek, tak kolikrát neví jak je pořádně dát "na papír". Takže vše co si napsala, pod to se můžu podepsat 🙂
llucinka
15. dub 2008
Taky bych ráda přispěla svým názorem...

V roce 2003 jsem si pořídila do pražského bytu kočičku, britskou modrou. Snila jsem o tom od malička, že budu mít v bytě kočičku, vyrostla jsem na vesnici a kdykoliv nebyli naši doma, brala jsem naše micky do baráku. :-N Naši mi samozřejmě nikdy nedovolili, abychom kočku koupili. Byla jsem šťastná, když jsem si pak po osamostatnění jela pro naši Cassie k chovatelce. Dokonce s krabicí, protože už mi nezbyly penízky na přepravku |-| Od první chvíle, co jsem ji uviděla, jsem se do ní strašně zamilovala, možná i proto, že se jí při porodu zlomila špička ocásku, což samozřejmě není pod srstí vidět. Cestou metrem strašně kňourala, doma kňourala ještě tři dny a já byla už hotová, protože jsem měla nemocenskou a byla s ní celý den doma, ale pak si začala zvykat... Byla jsem u všeho, co prožila, při každém odstraňování zubního kamene, kdy ji museli uspat a čistit, jsem trnula, jestli se mi probudí. Po kastraci, kdy jsem si ji přivezla domů a druhý den stále nebyla ok a já zjistila prokousnutý jazýček, jela jsem s ní zpátky a zaplatila tisíce za její léčbu. V té chvíli jsem si uvědomila, že kdybych o ni přišla, strašně moc by to bolelo a moc by mi chyběla... když jsem se vrátila k našim, mamka mi řekla, že kočka bude ve sklepě. Tak jsem jí řekla, že jestli ona, tak pak i já. Rezignovala a o pár dnů později slyším: taťko, pusť Cassie na židli, chce si sednout 😃 a taky: Cassie, pojď, koupila jsem šunku 😃

Když se narodil Matýsek, měla jsem rozmyšleno, co bude. Cassie samozřejmě s námi zůstane, nikdy nikomu neublížila a zastávala jsem názor, že když si se synem na sebe zvyknou od mala, nebude problém. A opravdu zatím není. Matěj si Cassie pohladil poprvé ve třech měsících a ten úsměv, co se mu vykouzlil na tváři, to byla nádhera. Dneska když ho mám v náruči, Cassie si vyskočí na okno a nechá se od něj pohladit... Už ji zatahal i za ocásek, ale ona stála a nechala se.
Pokud by se stalo, že by měl Matěj alergii nebo cokoliv podobného, Cassie by si vzali rodiče, kteří bydlí o patro níže.

U nás je kočka právoplatný člen rodiny, má svoji židli, cokoliv chce, snažíme se jí vyhovět. Já i manžel ji máme nesmírně rádi. A Matěj také. A právě díky tomuto kontaktu věřím, že si vytvoří kladný vztah ke zvířatům jako my dva.

Nikdy jsem neřešila žádné chlupy ani podobné věci, prostě se povysává nebo vytře a je to. Nikdy bych ji nedala pryč jen kvůli tomu, že máme miminko. Slyším ze všech stran: jejda a co ta kočka, co máte doma??? Když byl Matěj malinký, obcházela ho s metrovým odstupem a každou noc spinkala pod jeho košíkem. Až nyní si dovolila se k němu přiblížit a když se ožene ručičkou, okamžitě uteče.

Souhlasím s bustikem, kočka nebo pes, to je bytost, to není věc ani hračka. Když se pořizuje, musíte myslet na to, že jednou budete mít děti, že jednou bude nemocná nebo nemocný, a smířit se i s tím, že jednou umřou... Láska ke zvířatům a dítěti se nedá srovnávat, ale přesto má tolik společného....
llucinka
15. dub 2008
A proto nesnáším všechny, kdo si pořídí zvíře z rozmaru a pak ho ještě s vánoční mašlí nechají někde u silnice. ]-(
ebh
5. pro 2017
Mám doma 3 kočky, žijí pouze v bytě. Mamka mě pořád straší, že až budu těhotná, tak mi skočí na břicho a bude problém.. jaké máte zkušenosti vy???
35_a_budu_mamka
5. pro 2017
@ebh Mám doma 2 kočky a 60kg psa a ani v těhotenství ani s mimi nebyl nikdy sebemenší problém.
ebh
5. pro 2017
@35_a_budu_mamka děkuji za uklidnění...taky si to myslím..ach ty maminky😏
azanka
5. pro 2017
U nás je pes s dítětem v jedné domácnosti, místnosti a občas i posteli. Dítě krmí psa křupkama a misky jsou de facto taky společný. Budu tomu říkat, že budujeme imunitu 😃. Ze začátku jsem z toho byla lehce nervózní, ale teď už jen koukám, co ti holomci zase vyvádějí.
volfici
5. pro 2017
@ebh máme dvě kočky a dva psy, všem jsem na začátku vysvětlila, že teď na mě nemůžou skákat a musí dávat pozor 😉😂, ne vážně, je to naprosto v pohodě, kočka si občas přijde lehnout ke mě, zkraje jsem se snažila držet si od horní části těla, aby si na mě nelehala, ale rozhodně není důvod k panice, že se něco stane. Stát se může kdykoliv cokoliv a kočka skákající na břicho mě trápí ze všeho nejméně....