Autismus u dítěte. Máte zkušenost?
Dobrý den, chtěla bych poprosit o zkušenosti rodičů, kteří mají u svého dítěte zkušenost s autismem. Nehledám diagnózu přes internet, spíš bych ráda slyšela, jestli vám některé chování připomíná začátky, které jste pozorovali u svých dětí.
Syn má 16 měsíců , není narozen předčasně a jako miminko byl hodný , klidný vše v pořádku , jediné s čím měl problém už od narození byl nějaký zkrácený sval oblasti kolem krku tudíž se přetáčel pouze na jednu stranu. Docházely jsme kvůli tomu na cvičení a nakonec se vše spravilo.
Jsou ale věci které mě u syna znepokojují. Napíšu prvně asi negativa poté pozitiva.
Dost se zajímá o točení koleček , například jsme na zahradě u babičky kde mají děti různé koloběžky , kola apod. Syn vidí u ostatních děti jak koloběžku používají a snaží se to napodobit = jdu svezu ho on se hezky drží , chápe i že se má odrážet nožičkou po chvíli sleze koloběžku shodí a točí u ni kolečkem.
Nebo kolo - prochází kolem shozeného kola u kterého jsou přídavná kolečka přijde k němu a opět tím začne točit. Neříkám že u toho stoji hodinu , ale má k tomu sklony.
Nenaučil se stále ukazovat na věci. A ani za věcmi které mu chci ukázat já se neotáčí , pokud se na něco letmo koukne 1z50 když na něco ukážu a stejně ho to nijak extra nezaujme.
Neotáčí se na jméno. Toto řeším už asi od 1 roku možná i dřív jsem si začala všímat že nereaguje na jméno ( hluchý určitě není ) , sedí buď si s něčím hraje , kouká na pohádku nebo cokoliv jiného a můžu volat třeba 20x jeho jméno , ale reakci ve formě otočení se na mě dostanu opět tak 1 z 50 kdy to zkusím. Ale když je v jiné místnosti a já na něco zavolám tak přijde.
Nemluví , jediné co umí říct je “ mňam “ když chce jíst nebo nějaké křupinky. Když mu říkám “ řekni máma nebo táta “ občas se pokusí zopakovat ale slovo “ mama “ říká spíš s B stejně jako baba a “ tata “ něco jako “ káka” . Když kolem nás projde pes asi 3x z něho vypadlo “baf” , ale je to opravdu nárazově a nepoužívá to běžně. Kromě “brm” to dělá když ho třeba vezu pravé na koloběžce nebo když si hraje s autíčkem.
Občas má chvilku kdy se sám začne točit , nebo také často “ třepe “ z hlavou ze strany na stranu. Když mu řeknu ať přestane koukne se na mě zasměje se a dělá to dál. To stejné je i u toho když do věci / někdy i do nás bouchá hlavou. Ale nemyslím si že to dělá se záměrem úplně ublížit.
Velmi ho zajímá vysavač , vždy když vysavač vytáhnu hned k němu přiběhne a zkoumá ho snaží se ho sám zapojit do zásuvky. Když vysavač začnu zvuku se prvně lekne poté ale běhá za ním tudíž soudím , že se mu to líbí.
Co se týče nějakého společného hraní nebo poznávání ( například knížek ) není šance aby ho člověk nějak extra zaujal a on vydržel sedět a hrát si semnou. Když mu chci ukázat knížky a co je na obrázku a říct mu , většinou mi ji vytrhne z ruky letmo se podívá na obrázek začne přetáčet strany pak to dá do pusy ožužle a zase otáčí strany. Ale pozornost u toho co se snažím mu ja říct nebo ukázat udržet neumí a ani asi nechce. Přijde mi že ho to vůbec nezajímá co mu říkám nebo ukazuji v ten moment ho zajímá daná věc. S čím si chvíli hrát vydrží jsou autíčka ty si je schopny chvilku vozit po zemi
Hračky má k dispozici všelijaké jelikož mám ještě starší dceru 4roky , takže hraček a plyšáků je opravdu dost , v pozadí mu pouštím pohádky aby neměl úplně ticho jelikož potřebuji přes dopoledne uklidit , uvařit vyprat a podobně. On ale nejradši tráví čas tím že si vyhází polštáře ze sedačky na koberec včetně dek , lehne si a mazli se v tom s flaškou v puse a kouká na pohádku. Pokud už vstane většinou vše jen vyhází něco z toho si vybere = například plastové oboce z kuchyňky a to u toho žužlá. Nebo chodí a vytahuje kde co po bytě ( boty , hrnce , věci z koupelny apod.)
To by bylo tak nějak asi vše k tomu co mě znepokojuje. Teď bych rada popsala i druhou stranu “ mince “ ať to nepůsobí , že vidím jen to špatné.
Syn navazuje oční kontakt a skoro vždy se usměje.
Vyhledává mě. Když odejdu do jiné místnosti, většinou za mnou po chvíli přijde a dívá se kde jsem a co dělám
Když něco chce a nemůže na to dosáhnout, přijde za mnou a snaží se mi dát najevo, co potřebuje , né tedy vždy , ale občas se to stane . Například měl na komodě pití a křupky, na které nedosáhl. Přišel za mnou do jiné místnosti, díval se na mě , pochopila jsem že po mě něco chce , šla jsem tedy za ním = dovedl mě ke komodě. Nabídla jsem mu pití, to si nevzal tak jsem mu nabídla křupky, vzal si je.
Také když mu něco nejde nebo nedosáhne většinou u věci jakoby “ kňoura “ tim pádem ja pochopím že potřebuje pomoct.
Vyhledává kontakt se starší sestrou i ostatními dětmi a dospělými členy rodiny. Chce si s nimi hrát nebo chce vzít na ruky. Když doma blbneme se starší sestrou , směje se tomu a chce se také zapojit.
Zároveň když třeba ležíme u TV at už ja nebo dcera nebo tatínek , přijde lehne si vedle a mazlí se a tulí.
Má velmi rád hudbu, když například hraje hudba a on začne tancovat a já začnu dělat zvuky do rytmu, otočí se na mě, usměje se a vypadá, jako by kontroloval, jestli to také vnímám.
Přináší mi například svoje boty. Nejsem si jistá, jestli tím skutečně říká, že chce jít ven, ale působí to tak , jeden den dokonce když jsme sw chytali ven donesl i moje boty , takto nosí třeba i brýle a chce abych si je nasadila nebo kloubouček , čelenku. Když si věc nasadím směje se tomu.
Rozumí některým slovům jako je = ne , pojď , nesmíš , pojď mnam. Někdy když dělá něco co nesmí a ja mu řeknu “ ne , nedělej to “ se na mě podívá usměje se a dělá to dal někdy ještě víc . Přijde mi to jako naschvál ne že by nerozuměl tomu co říkám. Ale třeba když řeknu dones pití tak necháme co po něm chci. Zvládá jen tyto základní slova.
To jsou takové základní body , které mi přijdou podstatné. Nevím zda zbytečně pozoruji a hledám problémy tam kde třeba nejsou , nebo moje obavy mají nějaké reálné opodstatnění. Na nějaké vyšetření musím ještě 2 měsíce počkat , dřív mi pediatr žádné doporučení nedá. Ale tuhle obavu mám už od jeho roku , která začala právě na tom nereagování na jméno a jsem opravdu už občas zoufalá jak to vlastně je. Proto bych ráda požádala vás rodiče dětí , kteří autismus mají potvrzený o radu zda jste třeba se svými dětmi zažily něco podobného.
Starší dcera které jsou 4 roky byla opravdu ve všem dá se říct tabulková , v 10 měsících začala chodit , v roce si uměla říct o pití , dudlík , máma - táta - baba - baf - mňau vše valila bez problému. V roce a půl mi skládala dřevěné vkladačky bez chyby , prostě vše rychle a bezproblémově. Určitě nechci děti porovnávat jelikož chápu že každé má své tempo , na dceru jsem měla určitě i více času co se týče pozornosti než na syna. Ale jsou věci u kterých si nejsem jista a ráda bych znala názor zkušenějších. Předem všem moc děkuji za radu , názor nebo zkušenost. Hezky den.
To nejsou ukazatele, kluci jsou jiní, nemůžeš srovnávat s dcerou. Kluky baví vše, co se hýbe, točí, vrčí a dost dlouho u toho vydrží. Klidně začnou mluvit až ve 4 letech a rovnou ve větách.
Ahoj,
Odpovím asi dost dlouze, ale odpovídám jako matka desetiletého vysokofunkčního autisty.
Prvně chci napsat, že můj syn chodí do běžné zš (byť s odkladem), na normální kroužky a pod a vlastně běžným způsobem zvládá. Jsou vidět určitá omezení, která neznalé okolí u dítěte jeho věku překvapí, ale kdyby byl holka, svede se to na úplně běžnou stydlivost.
Ještě dodám, že původní diagnoza syna byla vývojová disfazie, teprve s nástupem do školy přepsaná na autismus... A stále je hodně na hraně těchto diagnoz.
K tomu, co popisuješ u svého syna: ano, vidím hodně podobných znaků: špatné porozumění slovním pokynům, opožděné ukazování, opožděná řeč, ale zároveň touha komunikovat a být s druhými.
Chtěla bych propojit dvě věci: neukazování a nezájem o knihy. Za obojím je nevnímání abstrakce: dítě nechápe obrázek kravičky jako krávu, ale právě jako ten obrázek (barevnej papír). Stejně tak nevnímá natažený prst jako směr, ale jako právě natažený prst. Bohužel ukazování je důležitý způsob učení. Zkuste ho to naučit: ukazujte na věci, kterých se můžete přímo dotknout a o které víte, že má dítě v tu chvíli zájem - za začátku na ně tím prstem poklepávejte, později ukazujte na několik centimetrů. Klidně to dělejte jen s pár věcmi, které víte, že zná (třeba to pití, boty a pod.), ale zase ne jen s jednou věcí. Případně si stoupněte za dítě, vezměte jeho ruku a ukažte jeho rukou. Dítě se pravděpodobně po chvíli chytí a ukazovat začne.
Píšete, že má starší sestru: to je super - zkuste ho učit přes ni, pokud bude ona ochotná. Můj syn měl svět rozdělený na "věci, co dělají dospělí" a "věci, co dělají děti" - odkoukával a učil se primárně od dětí, ne od dospělých. Takže pokud chcete něco naučit syna, zkuste to jakoby učit ségru. On se pravděpodobně připojí a pochopí, že tohle může/má dělat. Ostatně to připojení ke hře popisujete také.
Nezakazujte mu ty "divné" věci, pokud k tomu není důvod typu "je to nebezpečné" nebo "už tím vytáčí okolí". Dítě "ví", proč je dělá - stimuluje tím oslabenou nervovou dráhu a tím jí pomáhá posílit. (Takže ať si třepe ručičkama a točí věcma do aleluja, pokud se třeba nemotá vám hlava z toho, že na něj koukáte).
Další věc - už "terapeutická": popisujete zvláštní vztah ke zvuku. Zkuste dítěti umožnit co nejvíc si hrát se zvukem tak, aby se na něj zároveň muselo soustředit a rozlišovat ho. Zatím je asi brzo, ale všechna taková ta přiřazování zvuků k něčemu... ale i taneční aplikace, nebo jednoduché hudební nástroje... Váš syn má nejspíš problém s rozlišením zvuku, ale zároveň velký zájem o zvuk - to je super! Nechte ho ty zvuky zažívat opakovaně - co nejvíc opakovaně.
S tím souvisí i učení řeči: nazývat věci vždy stejně a jednoduše (žádné "jé koukej, pejsek - haf haf", ale jen "haf", žádné "dáš si šťávičku?" ale "pití?").
A na závěr jednu poznámku ohledně diagnostiky: je super, že si všímáte odlišností, ale v šestnácti měsících je malý. Velmi pravděpodobně nanajdete lékaře, který vám rozumně vyšetří dítě v roce a půl. Protože prostě skončí v pásmu širší normy a nikdo nebude stále vědět nic. Neříkám "neřešte to s doktory", ale říkám "nečekejte jednozančný výsledek". Co ale můžete udělat:
1) zkuste zjistit, jestli v okolí nemáte Rannou péči (sociální, nikoliv lékařská služba - obvykle pod diakonií)
2) pokud máte možnost hudebních nebo pohybových kroužků pro úplně nejmenší, případně ergoterapie. Úplně nejlepší je smyslová integrace, ale asi je na ni ještě malý.
3) velmi doporučuju facebookovou skupinu "rodiče dětí s vývojovou disfazií" .
Držte se. Kdybyste si chtěla o něčem z toho chtěla povídat přímo, reaguju na soukromé zprávy pomalu a se zpožděním, ale reaguju.
Předem napíšu, že je mnoho forem autismu. Takže neznamená, že to co popisuješ nemusí být autismus, ale i může.
Takže náš kluk se začal projevovat vlastně už před prvním rokem, kdy jsme ani nijak nezkoumali, že je něco špatně. Nebo si to možná jen nepřipošteli. Od mala miluje písmenka a čísla. Vlastně se u něj projevila jakoby fotografická paměť. Dokázal v 10 měsících rozeznat, co jsem napsala. Tím myslím, že když jsem napsala na papír Peny, okamžitě začal křičet Emi a věděl, že jde o Penny market, kam jsme chodili nakupovat. To samé Billa a spousta dalších slov z našeho okolí. Hrozně ho fascinovali letáky z obchodů. Naopak v pozdějším věku dětské časopisy absolutně vůbec. Ve 2 letech Dokázal napočítat do 10, uměl barvy česky i anglicky, autobusy a jiné mhd zbožňoval taky od útlého věku. Ani ne ve 4 letech uměl číst a psát tiskací písmena. Přitom mluvit srozumitelně uměl až kolem 3 roku věku.
Pak je tu chování. Bohužel neumí ovládat vztek a s věkem je to čím dál horší. S tím souvisí i zhoršújící chování ve škole, takže musíme znovu do PPP, aby vystavili nový posudek a ve škole s ním pak lépe pracovali. Není schopen normálních hygienických návyků. Pro něj je nadlidský úkon sprcha i čištění zubů. Tím pádem se mu bohužel hodně kazí. Jeho mozek bohužel nedokáže pochopit důvody, proč je to třeba.
Na první pohled by u něj člověk nepoznal, že má autismus. To až při bližším zkoumání. Nejhorší je ten vztek, který nejvíce vybíjí právě na mě. Je potřeba s tím pracovat, ale nebude to snadné. A to se nikdy jako malý nechoval tak, že by do něčeho mlátil nebo ubližoval sám sobě. To se začalo dít až s nástupem puberty cca v půlce 4.třídy.
Jo a ještě je hodně senzoricky citlivý. To znamená, že například jídlo musí mít stále stejnou chuť a vzhled. Má jen vybraná jídla a jen výjimečně ochutná něco nového. Jako třeba letos na dovolené pleskavicu, loni třeba kari koření. I tak je pro mě těžké chytit stále stejnou chuť, takže hotovky jsou u nás minimálně 1x týdně k obědu.
Jen krátce - to točení koleček je typické, to mají autíci opravdu hodně rádi, kolečka, kutálející se věci, kuličkové dráhy.... ale na druhou stranu se hodně bojí hluku, takže mému v jeho věku by se určitě nelíbil vysavač, naopak by z něj měl záchvat jako hrom. ALE je fakt, že každé dítě je jiné, a i když má dítě autismus, i tak je každé jiné, originál, každý jinak reaguje, každý má jiné schopnosti, reaguje jinak na léky atd... Tvůj synek je opravdu ještě malinký, a ani to, že se mu nechce mluvit v tomhle věku opravdu nic neznamená. Jsi skvělá, že si všímáš, a řešíš, snažíš se s ním pracovat, zjišťovat, jak s ním jednat, to je super, a kdyby se nějaká diagnóza časem potvrdila, budeš to s ním krásně zvládat, bezva máma. Ale vydrž ještě, 16 měsíců je opravdu málo.
@simonkapl no já mám výhodu, že jsem napřed měla syna a pak dceru, protože dcera pro mě byla geniální, v roce a půl už se oblékla, sama od sebe, kdybych na syna netlačila, tak bych ho snad oblékala až do dospělosti. Takže rozhodně nesrovnávej holku a kluka,jako jasně, že to může být i obráceně, ale holky jsou podle mě obecně takhle n všechno šikovnější, kluci maj jiné zájmy , třeba právě točení koleček, umět vše rozšroubovat (a někdy i sešroubovat), a podobně. Tím bych se fakt netrápila. A reagování na jméno, no já nevím, ani jedno mi dítě nijak zvlášť nereagovalo, prostě nemaj na to čas, když maj něco důležitého na práci, stejně tak i na nějaké zákazy.
A on se každé dopoledne kouká na pohádky? To bych možná omezila.
Nevim za mě ho moc zkoumáš. Možná bude něco mít, třeba vývojovou disfazii, ale za mě bych to zatím neřešila, maximálně nějaké obecné hry na rozvoj porozumění