Kde vám diagnostikovali dítě s PAS?

ahoj maminky mám teď trochu takový problém. Já mám diagnostikovaný aspergerův syndrom, který mi objevili až v dospělosti na psychiatrické klinice, kde jsem té doby byla hospitalizovaná s jiným problém. Samozřejmě že problémy jsem měla už jako dítě jen je nikdo neřešil jelikož jsem neměla potíže s učením (spíš jsem dokonce patřila k těm chytřejsíšm) a chovala se vzorně. To že jsem nezapadalo do kolektivu, neměla kamarády a kolikrát byla málem kolektivem vyloučená nikdo neřešil a já se doma navíc bála svěřit s tím že ostatní o mě říkají že jsem divná, jen jsem furt přemejšlela proč a jak to spravit. Pak nastaly problémy i v profesi - hlavně jsem nestíhala udané procovní tempo (v obchoďácích a později i v kuchyni kde jsem zůstala spíš proto že to byl státní podnik a vždy se tam našlo těch 10 minut času pro mě navíc abych dohnala resty). Co se týče odbornosti - mám vystudovanou obchodku - tak tam jsem zas měla problémy při pohovorech, zaprvý žádná praxe a pak jsem slyšela i odmítnutí typu že se nehodím do kolektivu a to bolelo. Někdo na mě žádnou vadu nepozná a někdo už po pár větách co s ním promluvím. Je to prostě člověk od člověka, ale dost už o mě. Mám dvě děti a pětiletá Míša vypadá že se jí to snad vyhlo. V kolektivu si vede normálně a když někam příjdem v pohodě si hraje s ostatními dětmi a lalvně tedy hočlčikami. Zato mladší Péťa, nyní tříletý mi děla starosti. Je hodně ulpívavej na různých věcech, čato je zamyšlenej a těžko se mu odtrhává oč činnosti co právě dělá. Někdy si dokonce nejsem jistá zda chápe slovní sdělení co se mu říká, vysvětluje. Nejhorší situace nastává když je nějaké vypadnutí z rutiny. Např odhcázíme na vlak že pojedem na nákup a já zjistím že jsem doma něco zapoměla a musím se vrátit výtahem nahoru tak prostě hrozně řve a nemůžu mu vysvětlit že pojedme a já se jen pro něco vracím. Pokud někde něco dělámr kolektivně - třeba v mateřském centru - tak se nechce ke kolektivním hrám připojovat. Třeba na cvičení jsme ho nenutili a já se mu prostě věnovala stranou ostatních zatímco dcerka tam s nimi cvičila a hrála hry a neustále jsem ho pobízeli ať se přidá, občas se tedy trošku přidal ale byly tam holčičky třeba i o půl roku mladší než je Péťa a v pohodě všechno chápaly a zvládaly. Co se týče intelektu ten asi bude dost dobrý strašně ho zajímají čísla a písmena, pozná číslice od 1 do 9 a geometrické tvary, dála má rád různá auta, stroje a přírodu - stromy, listy a vysazenej je na šišky - oblíbenej předmět. Od září čeká Péťu školka a já si dělám moc velké starosti protože vidím s jakým usilím mu musím vše vysvětlovat a prostě se děsím toho že učitelky to s ním nebudo zvládat a že už první den příjde telefonát a´t si ho odvedu domů. Z tohot důvodu se mu snažím sehnat asistentku, ale obávám se že se to již do září nestihne. Dětský doktor mi na tříleté prohlídce řekl že bych ho zbytečně škatulkovala jako nesamosatné dítě aniž se předtím zkusí že to bude zvládat. Přesto jsem na doporučení Tulipánu (u nichž zkouším pro sebe sehnat práci jen čekám na komisi aby mě uznali jako OZZ což je jejich podmínkou) kontaktovala Lyru a jedna z pracovnic cca před 3 týdny přijela k nám odmů aby mě seznámila stím jak organizace pracuje a rovnou si Péťu zmapovala a i po té chvilce co viděla řekla že vidí že tam ten AS může být a že se nechová jako běžné zdravé dítě. Dala mi kontakt na pedegogicko-psychologickou poradnu ať řeším dg s nimi (akčoli od Lyry mu v srpnu udělají screening ale ten je jen orientační pro ně). V té PS poradně mi řekli ať se obrátím na Liberec že oni už potřebují diagnózu a tam kam mě odkázali mi také řekli že už potřebují nějaký prvnotí papír s dg. Takže vlastně nás přehazují jak horký brambor každý chce diagnézu a já nevím kde jí mám vzít. Navíc spousta lidí to u takhle malého dítěte nechce ani řešit, jenomže já prostě vidím svoje, v rysech Péťova chování spatřuji sebe samou a strašně nechci aby ho v kolektivu jednou čekalo to co mě protože to není nic příjemného, sice jsem nebyla šikanovaná (někdy trošku slovna a psychicky) ale to že o vás nikdo nestojí taky není zrovna příjemné. Někdo mi říká ať si nědělám starosti že Péťa je v pořádku ale spousta lidí mi řeklo že v pořádku není a také v tom vidím sebe jak někdo u mě pozná že se liším a jiný ne. děkuji za rady a omlouvám se za dlouhý text ale vypsat jsem to musela