Kdy jste u dětí zaznamenali příznaky vývojové dysfázie?
Ahoj,
ráda bych se zeptala na vaše zkušenosti – kdy jste si u svých dětí začali všímat příznaků vývojové dysfázie nebo výrazného opoždění řeči?
Syn bude mít na konci června 20 měsíců. Je fyzicky šikovný, chodí od 11 měsíců, nebojí se lidí, působí spíš zvídavě. Ale v komunikaci nás některé věci znepokojují:
Nepoužívá žádná konkrétní slova, jen slabiky, zvuky
Nereaguje moc na výzvy, neukazuje, nenapodobuje
Hračky ho většinou nezajímají, spíš ty zvukové
Reaguje na hudbu a rytmus, ale neukazuje a nikdy nic nenapodobuje
Rozumí jen několika výrazům, a to často jen s gestem
Nemá potřebu sdílené pozornosti, když něco objeví
Vím , že je ještě čas, ale s vidinou toho, že u dysfázie je dobré začít s cílenou péčí co nejdříve, si radši zjišťuji informace. Budu moc vděčná za vaše zkušenosti – kdy jste začali něco tušit vy? Co vás přimělo to víc řešit?
Díky moc! ❤️
Ve 4 ,5 letech jsem začala chodit s dcerou na logopedii.Začala mluvit ve 2 letech.A to jenom pár slov a ještě k tomu blbě.Na VD mně logopedička upozornila po pár sezeních.Do toho dcera hodně marodila.Takze se logopedie často rušila.Co nebylo dobré.Ale nějak jsme to zvládli.Pred nástupem do školy jsme byli v SPC.Do školy nastoupila už s papírem z SPC.Ma vývojovou dysfazii a poruchu pozornosti.Ted ve druhé třídě se diagnostikovala dyslexie, dysgrafie a dysortografie.
Podle mne je dobrý začit s dobrým klinickým logopedem.Na psychologa nebo SPC je čas.
Syn ma vyvojovou dysfazii a projevu jsem si zacla vsimat kolem 2.roku,kdy se jeho vrstevnici zacli rozmlouvat a celkove meli takove jine chovani. V cca tech 2 letech pouzival par dulezitych slov,jako mama,tata,auto a pak nejake citoslovce(ham,bum,ee) a zacal delat zvuky zviratek. Ale hodne si to prizpusoboval,takze to vzdy neznelo tak,jak ma. Pak zacal skladat i vety ze svych slov ci citoslovcu,napr.auau auto bylo sanitka,ee auto policie a popelari...Byl schopen takto skladat vety,clovek k nemu potreboval slovnik. Hrubou motoriku mel vzdy dobrou,chodil v roce,brzy jezdil na odrazedle,kole,je sportovni typ. Horsi to bylo s jemnou motorikou. Ukazoval kolem roku a pul,vzdy byl hovorny,spolecensky,moc si nechtel hrat s hrackami,max.auticky nebo delal veci se mnou- uklid,vareni atd.Ve 3 letech jsem si uz byla jista,ze tam neco bude. Ve 3 letech jsme se dostali k psycholozce,na klinickou logopedii a foniatrii. Zprvu se mluvilo o opozdenem vyvoji reci,po 4. roce uz o dysfazii. Ted je mu 8 let,chodi do bezne ZS a dle vyjadreni SPC ma vadu kompenzovanou. Nevypada to ani na dalsi poruchy uceni,uvidime. Umi vsechny hlasky, plyne cte,pise diktaty bez chyby. Ted se zjistilo jeste ADHD,zkrizena lateralita.
U nás byla pediatrička od nějakých dvou a půl roku zřetelně nervozní, že málo mluví, ale přímo to neřešila. Ono to bylo na hraně - syn nějaká slova říkal (a navíc s čistou výslovností, žádné komolení), ale málo a jednotlivá slova. Navíc ve dvou a půl roce se mnou odcvičil Sokolský slet, takže vlastně "šikovné, společenské dítě", že. Zároveň tou dobou chytnul fakt brutální separačku a odmítal ode mě na krok. Trvalo to určitě přes půl roku. Měsíc po sletu jsem znovu otěhotněla a těhotenství snáším fakt blbě, takže nebyla síla nic řešit. Těsně před třetími narozeninami začal slova spojovat a ohýbat, ale zpětně jsme si uvědomila, že šlo hlavně o naučené fráze. Nicméně bylo to přesně to, na co se pediatrička ptala - jestli spojuje, tak jsme si obě oddechli, že "má své tempo, ono to půjde". Reálně začít kolečko vyšetření a terapií mě donutila až moje mamka v synových 3,5 roce, kdy se rozbrečela, že mu nerozumí a nedohodne se s ním. Do školky měl jít pak ve třech letech a osmi měsících, kdy už jsme měli psychologické vyšetření (s podezřením na autismus, ale neuzavřenou diagnozou) a byly v péči logopeda. Školce jsme to nahlásila, po třech dnech adaptace mě požádali, ať jdeme do SPC, vyžádáme si asistenta a ať syn nastoupí až po tom, co bude asistent. Což se povedlo v čerstvých čtyřech letech. Syn tou dobou prakticky nerozuměl mluvené řeči (což mi ukázali až v tom SPC), uměl nějakých 500 slov, ale i pasivně rozuměl zhruba tak stejnému počtu a ještě měl problém si uvědomit, že na něj vůbec někdo mluví. Reagoval prakticky na chování lidí kolem a gesta, ne na zvuky. Hlavní problém byl, že se nedržel u skupiny a nebyl schopný reagovat na hromadné pokyny do pléna....
V současné době je ve druhé třídě běžné zš s asitentem a "nějak zvládá". STále mu dělá velký problém delší, samostatný slovná projev (jako třeba říct, co ten den dělali).
U mladšího poučeni vývojem staršího jsme disfazii začali řešit někdy ve dvou a půl roce (logopedka nám ho dřív nechtěla vzít). Mladší byl výrazně komunikativní, společenský, ale domlouval se sérií gest, pantomimi a jednotlivých slabik . Ve dvou a půl roce uměl sotva 30 "zvuků s ustáleným významem" - obvykle nešlo o slovo, ale třeba začáteční slabiku - plus asi 10 gest (nikdy jsme nezačali systematicky znakovat, ale syn některá gesta opakoval tak často, že jsme je začala používat místo slova taky) a uměl z toho složit "větu".
Je momentálně předškolák, půjde do školy bez odkladu, ovšem též s podporou asistenta. Slova stále dost komolí, neumí sykavky a podobně, ale co se plynulosti projevu a schopnosti vyprávět týče, je na tom líp, než starší brácha (a řekla bych, že v normě).
Syn byl cca do 1,5 standartni, pozdeji se zacaly objevovat odchylky, ale porad se pohybovat na spondni hranici normy (ted je v prvni tride) a je videt vyrazny rozdil mezi vrstevniky. Od 3 let chodime na logopedii a fyzioterapii. Je vcelku chytrej, spustu veci vyrovna, ale stoji ho to obrovske mnozstvi energie a ta unava vede k nevyrovnanemu, emocne nestabilnimu chovani, ve skole ma asistentku, ta zenska je andel v lidskem tele
V osmnácti měsících jsem tehdejší pediatričku upozorňovala, že je "něco jinak." Ta to tehdy bagatelizovala a odbyla mě, že kluci jsou prostě pomalejší. Ve dvou letech jsem si vydupala žádanku na logopedii. Po půl roce čekání na termín vyslovila stejné podezření (VD+ADHD) logopedka, následovalo kolečko ještě na foniatrii, neurologii, psychologii a PPP.
@bustedka jako kdybych četla o svém synovi, tomu je teď 21m. Můžu se zeptat, jak jste pokrocili?
Dcera měla do 2 let celkem normální vývoj řeči (pár smysluplných slov, rozuměla bez problémů, byla celkem komunikativní). Po 2 roce se to ale vůbec nehnulo (podezřívám jednu věc), naopak začala mluvit jen svou vymyšlenou řečí, nenaučila se za rok žádné normální slovo. Od 3 let logopedie, ale nebylo nám nějak víc zdůrazňováno, že by to mohla být VD, nikdy nám nedoporučili žádné podpůrné věci (a to jsme měly celkem 3 klinické logopedky). Sama jsem si v jejích 5 letech něco našla, protože jsem teda čekala větší zlepšení, než reálně bylo. Pořád jsem měla za to, že má jen opožděný vývoj řeči. Ty věci jí velmi pomohly, takže v čerstvých 6 šla do první třídy a je v první třetině třídy, naučila se sama zbývající RŘ. Teprve v jejich 6 letech mi logopedka začala více zdůrazňovat, že má VD - když už jsme vlastně byly z nejhoršího venku 😀 Občas řekne gramaticky něco nesprávně, ale jinak jí čeština jde, píše diktáty vět bez chyb, čte teď na konci první třídy skoro plynule, básničky si pamatuje brzy, není to na ní skoro poznat. Možná to, že jsem ji nebrala jako VD (a "neomlouvala" ji tím, třeba v MŠ), tak se dokázala rychle zlepšit, plus samozřejmě ty podpůrné věci, co jsme dělaly, udělaly hodně (Benaudira, neurovyvojovka, primární reflexy, odblokace...). Neměla jiné projevy VD, hrubou motoriku měla od mala skvělou, brzy koloběžka, kolo, brusle, skejt, porozumění měla dobré, logika nadprůměrná, soustředění skvělé, komunikovala s námi (její vymyšlená řeč měla svou logiku, byla to i celá souvětí)... Jen ten jazyk byl takový líný a málo se hýbal.