Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
    Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Děvčata - vy co máte dcery. Jak pojmenováváte intimní partie svých dcer? 😀 Tuhle diskuzi vedu už nějaký ten čas. Věc se má tak, že u nás v rodině bylo lidské tělo vždy tabu, takže já sama k tomu nemám vztah. Ale nechci, aby to Terka měla stejné. Odmítám to nazývat nějakým holčičím jménem, ptž mi to přijde trochu jako urážka (julča, kačka). Zároveň nesnáším slovo pipinka apod. Jsou to slova, která ani nedokážu vyslovit a červenám se, jen to píšu😀 Já neumím ani mluvit o té své, takže zatím používám slovo TO. Jak to máte vy?

    bustedka
    2. črc 2016    Čtené 5123x

    Má 60ti hodinová cesta k pokladu jménem TEREZA

    Měla jsem krásné těhotenství bez příznaků. Téměř nic mě nebolelo, ani jednou mi nebylo špatně, jen ten poslední měsíc byl na motoriku lehce složitější 🙂Termín porodu byl 9.7.2016 a já počítala s tím, že budu spíše přenášet- tak nějak jsem to cítila v kostech a navíc ani doktor nenaznačoval, že by se něco blížilo.

    V pátek 24.6.2016 v 1:48 ráno mi praskla voda. A jedno vám o té vodě řeknu, nikdy bych nečekala, že ji bude tolik 😀 Asi moc koukám na filmy, ale vždy, když nějaké těhotné hrdince praskla voda, tak jen ucítila mokro na noze a dál nic. To, že ze mě bude voda odcházet až do porodu a navíc v takovém množství, to mě tedy nenapadlo. /Jak jsem se totiž dozvěděla od PA, voda se po prasknutí neustále dotváří/. 

    Kontrakce stále nepřicházely, ale i tak jsme vyrazili do porodnice. Nastalo klasické kolečko: příjmová ambulance, monitor, vyplnění dotazníků, odvod na porodní sály, opět příjem, opět dotazníky, vyšetřovna, monitor. Výsledkem bylo, že kontrakce opravdu nemám, vodu taktéž ne a proto si mě tam nechají. Pokud by se porod nerozjel do sobotního rána, dostanu vyvolávačku. Asi hodinu po uložení na lůžko bolesti sice začaly, ale byly velmi nepravidelné a ne až tak moc bolestivé. Celý pátek mi jen natáčeli monitory a stále mi říkali, že musíme čekat 🙂

    Zprvu jsem si říkala, že by bylo fajn, kdyby táta Terky dostal k svému pátečnímu svátku narození dcery, ale smířila jsem se s tím, že v pátek prostě neporodím. Sobotu jsem však měla za jistou. To má totiž svátek děda. Sobotní bolesti byly už mnohem horší, ale pořád se jednalo o nepravidelné rádoby stahy - jednou po 4, pak po 10, pak po 20, pak po 2 min a takto pořád dokolečka. A k rozjezdu nepomohly ani 2 vyvolávací tablety. Naspala jsem 2hodiny tím, že už jsem únavou na konci každé "kontrakce"usla, abych se za pár minut zas bolestí probudila.

    V noci ze soboty na neděli už byly ale bolesti hodně velké a já už opravdu vše musela prodýchávat. Dostala jsem injekci na utlumení bolesti, ať si trochu odpočinu a vyspím se. A světe div se, injekce na uklidnění vyvolala porod. 

    Vzhledem k tomu, že jsem byla na předporodním pokoji s dalšíma 2 holkama, poprosila jsem, zda už nemůžu na porodní box. Nechtěla jsem holky rušit mým hekáním a neustálým chozením a sprchováním. 

    V neděli 26.6 ve 3 ráno jsem měla ještě kousek čípku a začínala jsem se teprve lehce otevírat na 1 cm. No a začalo to 🙂 Byla jsem už neskutečně unavená, občas už jsem opravdu zahekala při bolesti, ani nevím, zda to bylo opravdu tak bolestivé, nebo jsem už byla tak moc unavená. Když mi před 6 oznámili, že jsem otevřená ztěží na 2 cm, chtělo se mi už brečet, že to tímhle tempem už nedám. Domluvili jsme se, že uděláme klystýr, ten třeba cesty rozjede a až budu trochu víc otevřená, dáme epidural. (Jinak holky, klystýr všem doporučuju. Podání je sice nepříjemné, ale spíš se jedná o stud a pocit lehkého ponížení, ale oproti tomu, co vás čeká, je to nic. Navíc díky klystýru jsem se během hodiny otevřela na 4 cm a ten pocit vyčištění je k nezaplacení, určitě lepší, než následná nehoda.)

    O půl osmé ráno dorazila má sestra, která mi až do konce byla neskutečnou oporou. Pamatuju si, jak přišla a já zrovna řvala. Pořád jsem si říkala, že přece už nemůže existovat horší bolest, ale světe div se, každých pár minut jsem se přesvědčovala o tom, že to jde 🙂

    Kolem 8 hodiny přišla záchrana v podobě epiduralu. Vím, že hodně holek do epi jít nechce kvůli rizikům. A i já byla připravená, že to zkusím bez něj. Ale po těch bezesných hodinách (v tu dobu to bylo cca 52 hodin) jsem brala jakoukoli pomoc všema deseti. A můžu říct, že toho vůbec nelituju. Kontrakce cítit byly, ale ve srovnání s tím, co tomu předcházelo, to byla procházka růžovým sadem. A od té chvíle to bylo super🙂

    Když jsem ve stresu, nebo mě něco bolí, většinou se snažím vtipkovat, jsem ironická a celkově se snažím situaci nadlehčit. Takže i díky tomu jsem následující 2hodiny prožila s úsměvem na rtech, i PA se mým ironickým poznámkám dost smály a celkově se tak odlehčila atmosféra, že jsem nabrala tolik potřebnou sílu. 

    A pak EPI přestal fungovat.... Já byla otevřená na 8 cm a měla neskutečnou potřebu tlačit. Vše jsem prodýchávala, věděla jsem, že už se to blíží. Asi po hodině a půl mně už dali na monitor a PA začala promasírovávat hráz. S tím, že se mám kontrakci snažit prodýchat, ale jakmile už to bude k nevydržení, mám si klidně zatlačit(taky jste myslely, že třikrát zatlačíte a dítě je venku? 😀 ). Takže necelou hodinu jsem potlačovala, malá pořád nebyla dole. Nakonec mě otočili na bok, ani nevím jak se to povedlo a 3 kontrakce jsem musela vydržet v té pozici, aby se malá srovnala. No a pak už to šlo ráz na ráz. Asi na 4 zatlačení byla malá venku. A doteď si pamatuju ten pocit vyklouznutí, kdy společně s ní odteklo i hrozně moc vody a mně se neskutečně ulevilo. 

    Malou mi hned dali na bříško a já na to stvoření koukala a nevěděla jsem moc co se děje. Byla jsem šťastná, unavená, ale nebyla jsem dojatá, jak to někteří mají🙂 (o tom, jak jsem ale našla lásku k malé napíšu příště 🙂)

    Díky skvělé práci PA a masáži hráze jsem měla jen jednu lehkou vnitřní trhlinku, kterou mi zašili (jinak za celé těhu jsem nepoužívala anibal, ani nic podobného, žádný maliník, cvičení apod). Vlastně mi nic nebylo a když mně pak po 2 hodinách odváželi na šestinedělí, bylo mi až trapně, že mě starší paní tlačí na vozíku 🙂

    Takže suma sumárum... Plánovala jsem si porod v pohodě a ačkoliv to malé trvalo, v pohodě to opravdu bylo 🙂 Vlastně to, že přišla na svět až 26.6.2016 ve 12.07 mně přesvědčilo o tom, že to bude silná a dominantí holka, kerá ví, co chce. Protože jen proto, že se narodila až v neděli bude mít den sama pro sebe a svátky svého dědy a táty ji nebudou kazit plány 😀