• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Miminko se budí a usne jen u prsu. Co s tím?

12. prosince 2014 
@majkoz neřídím :wink: - přepravovat se dá různě, buď řídí manžel nebo jezdíme MHD/vlakem. Že to někdy nejde je samozřejmé, ale jde o to to eliminovat a rozhodně nenechávat miminko brečet cíleně (čekat, sž se rozbrečí naplno - to mi taky přide celkem drsné, co tím dítě učím - že musí ječet, aby bylo vyslyšeno? Že pokud nejde skoro o život, matka na něj kašle?)
6. pro 2014 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@katyxq Pokud nejde skoro o život, matka na něj kašle? No mám dost, kolik dětí jste vychovala? Já je přeci nenechávala brečet cíleně, ale když si s tím usínáním nemohli poradit a začali brečet, tak jsem přišla..No nebudu se již víc obhajovat, jsem si jistá, že své děti vychovávám podle svého nejlepšího svědomí a nemám za potřebí se o tom dohadovat s někým, kdo mne má touhu poučovat, chtěla jsem napsat urážet, ale to by se Vám těžko povedlo :wink:
6. pro 2014 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak my jsme ten samej pripad maly se mi probouzi xkrat za noc a porad chce prso... ale maly mi nadmerne pribiva na vaze kvuli kojeni... mam tucne mlicko a od dr. jsem dostala zakaz kojit pres noc.. JENZE kdyz ja mu to prso vecer nedam... malej rve a rve.... takze ja musim a nevim jak ho to mam odnaucit
6. pro 2014 ve 12:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majkoz měla jsme na mysli tuto tvoji větu "tři dny jsem k nim běhala, když se pobrekávání změnilo v řev" :sweat_smile: ... ale každý dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. I kdybych na toto měla nervy, tak s povahou naší malé bych jí pak dávala do klidu hodinu.
6. pro 2014 v 19:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majkoz Zrovna s tím řízením je to takový dost blbý příklad. @katyxq neřídí, já ano a to dost, i když někam jedeme všichni, řídím většinou já. NIKDY bych si netroufla nezastavit, kdyby mi vzadu dítě v sedačce začalo regulérně řvát a já jela sama (což je u mě hodně časté). S oběma děckama jsem toho najezdila fakt hodně, s mladší jsem od jejích dvou měsíců až do půl roku co týden pendlovala po D1 mezi Prahou a Brnem. Většinou mi po vyjetí usnula a prospala celou cestu (a dělá to i doteď), ale občas se stalo, že najednou začala plakat. Nikdy to nebylo bez důvodu. Jednou se stalo, že při tom svém hemžení se v sedačce si pod sebe nějak blbě podsunula nožičku - kdybych s ní takhle jela z Brna až do Prahy, tak si ani nechci představovat, jak by ta noha vypadala na konci cesty. Občas se stalo, že měla hlad dřív, než jsem počítala - vždycky jsem s sebou ale vezla termosku s vodou, láhev a UM, nebylo nic jednoduššího, než zastavit a nakrmit ji. Je to podstatně náročnější jezdit sama s miminkem, než když jede celá rodina, to je pravda, ale řvát jsem žádné ze svých dětí během jízdy nikdy nenechala a nenechám.
6. pro 2014 v 19:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Takže asi takto: paní učitelko, jdeme o půl hodiny později, protože malý nemohl cestou zabrat a musel si podoudat prso.. Danku, promiň, ale ten chleba Ti domažu za dvacet minut, malej brečí... Štěpí, dnes nepojedeme na lezení, protože malýho bolí bříško a v autě by plakal..atd..jinak sedačku vozím vedle sebe, takže opravdu nehrozí, že by malý trpěl skrzevá blbě podsunutou nožičku..Ale asi je hodně blbý vozit sedačku vepředu, žeee..
6. pro 2014 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@majkoz Sedačku vepředu fakt nevozím, jednak tam mám funkční airbag, jednak je to vepředu přece jen rizikovější.. Nehledě na to, že když řídím, těžko budu u toho zároveň třeba krmit... Ale to je asi taky dané tím, že já jezdím trasy o dost delší.
6. pro 2014 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majkoz No, nenechat dítě nikdy brečet se dá tak nějak u jednoho, pokud člověk neřídí a skáče šipku třeba ze záchoda, jenom aby miminko ani minutku neplakalo. Ale s více dětmi je to nemožné. A to mládě na to musí být uzpůsobené, přirozeně měly matky mnohem víc povinností i dětí, to by bylo poškozených chemií! Já myslím že i nejradikálnější zastánkyně nenechání dítěte ani chvilku bez útěšného prsa neustále k dispozici pochopí, že s druhým dítětem musí občas (mnohokrát denně:D) volit kterému z dětí bude teď poškozovat chemii když bude chtít chránit chemii druhého křiklouna .o)
6. pro 2014 ve 21:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
u kojence stresový pláč několikánásobně horší - batole a starší dítě už ovladá i různé způsoby vyrovnání se s frustrací, umí si říct, co potřebuje, umí si pomoct samo, případně podle instrukcí, dokáže za maminkou přijít .... alo jo, sama jsem zvědevá, jak nám to v létě půjde :wink:, každopádně šátek bude velký pomocník
6. pro 2014 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tamarila Tak ono je nechat brečet a nechat brečet. Když je víc dětí, tak by přes den ta ženská kolikrát musela mít dvě hlavy a čtyři ruce (nebo i víc dle počtu dětí :slight_smile: ). Mě zaujala v tom příspěvku ta zmínka o řízení, protože já si fakt neumím představit jet hodinu se řvoucím miminem vzadu. A co mi taky hlava moc nebere, je to nechávání vyřvání miminek večer či v noci při usínání.
6. pro 2014 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@katyxq Ono to půjde - bude muset :wink:. Ségra teď čeká druhé, termín má na začátku února. Neteř (v lednu jí budou 4 roky) je poměrně hodně kontaktní. "Tréning" měla hned na začátku těhotenství, protože jsem skončila akutně ve špitále na 3 dny a ségra se mi starala v té době o pětiměsíční dcerku. Jí pomohlo zapojit mladou do péče - podávala jí plínky, oblečení, lahvičky, když dala tu moji na hrací deku, tak neteř se tam válela s ní a ukazovala jí hračky - žárlila, to jo, ale obešlo se to bez vztekání a bez řevu. Jen ségře jednou suše oznámila, že by se taky mohla starat i o ni :grinning:. U mě je to taky náročné, ale v jiném směru - počínající puberťačka a kontaktní mimino - taky super kombinace :slight_smile:
6. pro 2014 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@somalicats No hodinu se řvoucím dítětem vzadu bych samo dobrovolně nejela. Ale už se mi třeba stalo, že jsem byla v koloně, nebylo kde na krajnici zastavit a malá vzadu ječela jak tur. Přestože mi ta situace nedělala dobře a byla jsem opocená stresem, tak prakticky jsem pro ni nemohla nic udělat. A trvalo to docela dlouho než jsem dohopsala někam kde šlo zastavit. Hodina to sice nebyla, ale půl určitě. Prostě jsou situace v životě kdy nelze jinak, a odmítám že by to poškodilo mozek či nechalo následky. To kdyby byli děti takový křehulky, že by jim jekot způsoboval trvalý následky, tak by se lidstvo neprospívalo napříč všemi věky a celou zeměkoulí. A to opravdu nenechávám své děti ani pípnout když nemusím, taky nejsem zastánce nechávat vyřvat ať si na cosi nezvykají. Ale nejsem ani fatalista. Pokud někdo vyřvat nechává, ale své dítě vychovává s láskou, tak si nemyslím že je to tak horký.
Navíc nechodím v botách těch, co děti na usínání nechávají. Mě obě usínají a spí v pohodě, tak se nemusím k ničemu takovýmu uchylovat. Ale mám i kamošky, který měly taky názor že nechat vyřvat na noc je málem trestný, a nakonec se k tomu uchýlily. V rámci duševního zdraví a zdraví dítěte - aby ho nemusely zabít :D. Jako dokážu pochopit, že pokud někoho burcuje dítě 20x za noc, pokud kočka ztrácí radost ze života i mateřství nevyspáním, tak se k tomu uchýlí. Koneckonců - pokud nemá energii přes den, stejně to odnáší zase to dítě. Takže pokud zkusí nechat vyřvat a pomůže to, tak happy end. (Předpokládám tedy jaksi, že se nenechávají vybrečet malí kojenci co z toho nemají rozum)
6. pro 2014 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tamarila Jasně, všechno v mezích zdravého rozumu. Taky na dálnici nezastavím hned, prostě se musí vydržet, než dojedu na nejbližší parkoviště. Jinak já to beru u kojenců, starší děti jsou zas o něčem jiným.
Mně taky starší usínala v pohodě, ta spala celou noc už od půl roka a nebyl s ní problém. Mladší taky usne bez řevu (maximálně si párkrát vzlykne, ale jinak je klid, to neřeším), budí se mi jednou za noc a to na ni reagovat musím, jinak je řev, že vzbudí půl baráku. Teď jí lezou zuby, takže je to zas o něčem jiném, jinak stačí ji vzít za ručičku a je ticho.
6. pro 2014 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katyxq Ale jasně že to půjde, a nic dramatickýho to není .o) Je to přirozený a krásný mít další. Ale jednička prostě musí pochopit, že někdy musí počkat (a chápat to nechce, aspoň ne moje). A taky dle mě nelze vždycky upřednostnit jenom kojence, protože pokud je "akuťák" (starší si třeba ublíží a je třeba jít foukat atd), tak i mimčo bude chvíli hulákat. Už se mi i stalo, že jsem musela vytrhnou prso z pusy mimču, abych běžela hasit průser batolete :D Jsou to stresovky, ale není to často. A není nuda :D Jinak gratulace, krásná zpráva :dizzy_face:
6. pro 2014 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@tamarila jo, to chápu, akutní situace jsou prostě akutní, tomu se vyhnout nedá ... no bude "veselo" i veselo. Právě se obávám, že naše individualistka kontaktní tyhle situace nebude snášet zrovna libě, na druhou stranu se na to asi ji ani sebe moc připravit nedá (aspoň plánuju co nejdřívější celorodinný bonding po porodu, aby neměla pocit, že miminko je vetřelec).
6. pro 2014 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@somalicats Jo, prostě to nějak bude muset jít :wink: - snažím se nepředjímat, že to bude problém, naopak doufám, že to půjde co nejlíp (taková ta sebenaplňující proroctví, neboli síla autosugesce, vliv nálady, to funguje).
Radši veřejně moc nepíšu, jak naše malá (ne)fungovala s autosedačkou, i když jsem byla vedle ní, tak v ní vydržela, jen když jsem ji tam dala spící a spala (doufám, že druhátko v tomto bude jiné a vydrží, protože tohle bylo o nervy moje, manžela i malé, radši jsem jezdila jinak než autem). No, každý musí zvážit sám, co je větší riziko - jestli jízda s urputně brečícím (a že ona má teda projev doteď) dítěm prý rovná jízdě pod vlivem několika promile nebo jiná možnost, jak autem dojet do cíle.
6. pro 2014 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katyxq No s tou autosedačkou - můj bývalý manžel neměl řidičák, takže já musela odjezdit vše, čili starší začala jezdit prakticky ihned po narození. Mladší - můj současný partner řídí, jenže s malou se bojí, takže z porodnice jsem se vezla sama a opět - v autosedačce prakticky od narození. Osobně si myslím, že je to hlavně o zvyku - když mrňous jezdí už odmalička, nebude mít se sedačkou tolik problém. Ale pochopitelně nic neplatí absolutně. Osobní zkušenost - nejhorší je cestování s dětmi ve věku cca 2 - 4 roky (myslím dlouhé trasy), to už chce je během cesty nějak zabavit, protože většinou už to neprospí, a nebo jezdit na noc.
6. pro 2014 ve 22:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@somalicats ale jo, z porodnice jela v autosedačce, ale stejně ji nesnášela, ona byla a je silně kontaktní - ale co jezdí po směru jízdy a vepředu, tak celkem v pohodě, i cestu přes 2h (podle potřeby pauza/y na protáhnutí) ... čili v tomhle mám zatím opačnou zkušenost než ty, malá se zabaví koukáním ven a povídáním si s námi :slight_smile: a případně jedním plyšákem.
6. pro 2014 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak jsem se rozhodla kojit a kojit,jsem ráda peč jsem se i pěkně rozkojila,malémui ted lezou zoubky a jediné co přijímal bylo mé prso,takže jsem ráda že kojím a chci kojit a budu :grinning:
9. pro 2014 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@assddffbgh Tak to je supééér, jsem ráda, že Vám to takto vychází.. Doufám, že i operace atd. ..vše v pohodě..Mějte se fanfárově, majkoz
12. pro 2014 v 00:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katyxq Cháápu.. Vy jste ty maminy "ultras", vy máte vše načtené, vygůglované, vy se nemůžete mýlit, protože to někdo někdy napsal, potvrdi něčím a blabla..koukám, že moc dětí jste zatím nezažily.., opravdu by mě zajímalo, jak ta Vaše teorie bude v praxi vypadat..ale dejme tomu..čas a Vy dejte vědět, jestli jste svoje mimi nenechali plakat déle než 2min...já jo..nebylo nazbyt..
12. pro 2014 v 00:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek