• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nedonošeňátka a jejich vývoj a trápení. Je jejich vývoj zpomalený?

Wekky, to mi je luto. :frowning2:

Pozerala som nedavno jeden dokument o predcasne narodenych detoch a vraj od 24tt ide uz o predcasny porod, deti mozu prezit, takze vtedy uz deti asi resuscituju. Ale zaroven tam hovorili, ze az od 26tt maju deti sancu, ze zostanu bez vaznych nasledkov. :unamused:
25. črc 2008 v 15:48  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milá Deina, tak teraz viem zase o trošku viac,že nám možno chýbal len krôčik k cieľu, som z toho tak nešťastná a unavená, ale zároveň viem,že to chce trošku času, ktorý by tie rany pofúkal.Len na človeka padá taká strašná neistota,či podnikol a podstúpil všetko čo bolo treba....Hlavne keď večer rozsvecujeme sviečočku v okne...
25. črc 2008 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Wekky - je to strasne :frowning2: .
Mozno Ti pomozu osudy podobne skusanych zien a ich anjelikov na www.anjeliky.sk. Je to velmi pekna stranka. Vela sily prajem.
25. črc 2008 v 17:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
wekky je mi fakt strašne ľúto, čo sa Ti stalo, ale neboj sa, určite sa ešte dočkáš zdravého dieťatka. Moja maminka pred mojim narodením stratila 2 detičky, pri prvom tehu dostala rubeolu, tak sa jej nikto na nič nepýtal a spravili jej potrat, vtedy sa to tak robilo a druhé miminko, to bola asi v piatom - šiestom mesiaci, zrazu bolesti a narodilo sa jej v nemocnici a asi aj hneď umrelo, podrobnosti neviem, nechcem jej jatriť rany. No a potom, som sa narodila ja , sestra a brat. Budem držať palčky, aby sa Ti už len dobre vodilo :slight_smile:
25. črc 2008 v 18:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
wekky, je mi velmi luto. budes mat navzdy pri sebe anjelika :pensive:
25. črc 2008 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Wekky lékaři mají za povinnost zachránit život dítěti je li ve 24tt(ukončeném). Nevím jak je tomu na Slovensku ale v ČR je 12 nemocnic, které jsou uspůsobeny k tomu poskytnout takovému miminku veškerou péči.Sjíždějí se tu všechny maminky u kterých takový předčasný porod již probíhá.
Pokud je dítě mladší...berou jeho narození jako potrat :( Je to hrozné ale je to tak.

Chodím ještě na jeden chat kde se holčička narodila 24+2tt ale věř mi že to že přežila je zázrak.

Miminka narozená 34tt(ukončený) se berou z neonatologického pohledu za donošené a mohou se narodit v jakékoli porodnici.

Věř že příroda to tak chtěla a že se stalo to co se stát mělo :( Vím že to musí neskutečně bolet.....a jistě by jsi to nepřála zažít žádné ženě.....myslím si ale že na tebe za pár měsíců bude jistě čekat jiné děťátko které bez problému donosíš.
Přeju ti mnoho síly lásky a rodinné podpory :slight_smile: kterou jistě s manželem potřebujete :slight_smile:
25. črc 2008 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ďakujem vám všetkým, toľko pekných slov.....je milé si prečítať aspoň o iskierke nádeje, veď ja ju vlastne v sebe mám, len musí preraziť na povrch.Ešte raz ďakujem všetkým,ste milé.
25. črc 2008 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teraz to musi byt velmi tazke, ked je to take cerstve. :frowning2: Drzim ti palce, aby ta iskierka coskoro na povrch prerazila. Dufam, ze mas pri sebe ludi, ktori su ti oporou.
25. črc 2008 ve 20:25  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
určite tou najväčšou oporou je môj manžel, spoľahlivý a citlivý.....a asi najväčším sklamaním kamarátky, ktoré by človek rád uvidel ako v nemocnici, tak i teraz počas týchto dvoch týždňov, kedy čas je neúprosne dlhý a noci bezsenné a tmavé....Ale možno práve preto to spoločne prekonáme a raz si povieme,že boli sme v tom "len" dvaja, ale o to silnejší.Ja verím na šťastné konce.Inak by neboli na svete rozprávky.
25. črc 2008 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
wekky, nas Domi sa narodil podla tehotenstva v 27.tt, ale ked sa narodil, a vlastne aj podla sona pred porodom pisali, ze to bolo 24+5 tt. Samozrejme ho hned resuscitovali, a na umelej plucnej ventilacii bol cca 40 dni. a potom este niekolko dni zavisly na kysliku. Nam tak hovorili, ze ked je dieta narodene v 24.tt tak maju lekari povinnost zo zakona urobit pre to dieta maximum, aby mu zachranili zivot. Nepytaju sa nikoho, oni to proste musia urobit. Ale ak je aj diet narodene v 23.tt a je zjavne zivotaschopne (neviem vsak ako sa to posudzuje), tak robia pre neho maximum. V BB kde som ja rodila maju nejake uz odrastene dietatko zachranene u nich narodene v 23.tt.
Ja som ale rodila spontanne, nie cisarskym, mne sa normalne rozbehol porod.

Inak o Domim vsade hovorili a hovoria, ze je to "maly zazrak", ze sa na svoj tyzden tak drzi. V BB sa 3 tyzdne pred Domim narodil chlapcek, rovnaky tazden ako Domi, a mal podstatne viac komplikacii, aj ked bol kratsie na UPV ako my, je dodnes zavisly na kysliku, neviem presne ako to doma riesia, mam len info z druhej ruky :frowning2:.

wekky, prajem ti, nech ta bolest rychlo preboli, a nech sa coskoro mozete tesit z krasneho donoseneho zdravuckeho babatka.
25. črc 2008 ve 20:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je dobre, ked to manzel tak dobre zvlada a je ti oporou. :slight_smile: Uvidis, ze nabuduce to uz ten stastny koniec bude, ako z rozpravky.

Gucz sem raz dala link o predcasne narodenych detom, tam hovoria aj o tom, kedy dieta zachranovat musia (http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1095946610-diagnoza/207562241500017-17.01.2008-16:40-extremni-nezralost-u-novorozencu.html?from=0). A na tehotenstvo.academy.sk dokonca pisu, ze aj babetko nar v 22tt dokaze prezit, aj ked zriedkavo. To musi byt taaak malilinkate babetko, ani si to neviem predstavit.
25. črc 2008 ve 21:11  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přesně jak psala Jana je velmi těžké porovnávat nějaké konkrétní případy....prostě některé děti chtějí žít a jiné né. Mysly na to že to tak příroda chtěla a mohlo by to možná dopadnout i hůř :( Třeba nějakým doživotním postižením atd. Takto máš před sebou Nový čistý nepopsaný list a je třeba jej rychle zaplnit. Myslím si že to nikdy nepřejde že při vzpomínce vždy píchne u srdce....důležité ale je aby jsi myslela na to že se ti podaří otěhotnět znova a vytoužené děťátko donosíš.
25. črc 2008 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
weeky To je mi opravdu líto jde mi z toho úplně mráz po zádech. Jen mě zaráží, že jakmile tě přivezli do nemocnice, dali ti nějaké léky, aby zpomalili odtok plodové vody. Nemáš pocit, že tam došlo k nějakému pochybení lékařů? Mě začala také odtékat plodová voda v 25tt+7 a v 26tt+0 jsem porodila (Adámek byl velikostí na 27tt) Hned mě převezli z okresní nemocnice do Brna, kdy jsou pro tyto případy vybavení. Ihned jak zjistili, že mi odtéká voda, tak mi dali nějaké léky, aby se nestahovala děloha, přitom jsem žádné stahy necítila, jen mi prostě tekla voda. V Brně mi řekli, že se pokusí těhotenství podržet co nejdéle, že každý den navíc je dobrý. Jenže pak zánětlivé markery ukázaly infekci a nechali tomu volný průběh a já jsem porodila spontáně. První tři dni byl na plicní ventilaci a pak 43 dní na kyslíku v inkubátoru. Z kyslíku se mu moc nechtělo a tak doktorka taky naznačila, že pokud se nebude dařit, může dojít i ke krajnímu řešení, jak psala myslím janina, že by jsme ho dostali domů z kyslíkem. Ale nakonec to zvládnul a šel domů bez kyslíku :slight_smile: Já osobně mám dodnes pocit, že pochybil můj gynekolog. Byla jsem u něj ve středu a on jen řekl, že mám mykózu a dal mi Tantum rosalgin a poslal mě domů a mě v pátek praskla plodová voda, takže se pořád domnívám, že jsem tam měla už tehdy infekt, ale on to nezjistil. Nevím, nechce se mi v tom už šťourat. Pořád mě ale hlodá představa, že bychom snad mohli mít druhé dítě, ale mám strach a potom co jsem četla příběh weeky mám depku. Já vím, že to je život a že to musíme brát jak to přichází, ale nevím jestli na to mám dost energie. Obdivuji tvou mamku Gucz, že to zvládla. Moje švagrová musela jít na potrat v pátém měsíci, protože miminku zjistili vadu a přežilo by stejně maximálně do porodu. Bylo to hrozný, všechny v rodině to všechny zasáhlo. Teď mají ale krásnou tříměsíční holčičku a začali jak psala andulka s čistým listem. Je ale fakt, že někde v srdci zůstane jizva, ale příroda je k nám milostivá a člověk většinou to horší zapomene.
Week ještě pro tebe moje motto : "Bože dej mi moudrost přijmout, co nemůžu změnit a dej mi sílu změnit, co změnit můžu."
25. črc 2008 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Weeky a mozno by ti pomohlo porozpravat sa s dievcatami, ktore prezili to iste. Je tu jedna tema vo Volnej diskusii (http://www.modrykonik.sk/forum/show.php?vThreadID=63701&vGroupOffset=0), velmi smutna, ale tie baby sa v nej navzajom pekne podporuju.
25. črc 2008 ve 22:08  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj Gyn mi zdělil že bych neměla otěhotnět do 18ti měsíců minimálně.Že je statisticky větší předpoklad že se to bude opakovat a porodím zase dříve. Rozhodla jsem se tedy počkat.

Weky tebe se to ale netýká....ty můžeš po nějaké menší pauze klidně zkoušet znova. Mé kamarádce se to stalo taky....musela porodit ve 24tt(miminko mělo vývojovou vadu) a když jsem sní o tom mluvila držela svou 3měsíční holčičku v náručí a přesto při vzpomínce na to co bylo před rokem plakala.
25. črc 2008 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milé dievčatá,dostala som sa teraz k vašim milým vetám a musela som ich čítať niekoľko-krát. Ako píše Agrousek, voda mi začala odtekať v nedeľu poobede a na poslednom vyšetrení som bola v stredu,všetko bolo v poriadku, ak sa budem šetriť v pohode malého donosím,všetky testy v úplnom poriadku, brala som len magnézium.V nemocnici som dostala magnézium a injekcie proti možnému zápalu. O 9 dní som porodila bežnou cestou. Nemáme zatiaľ výsledky z histológie placenty,ale všetky ostatné výsledky boli v poriadku, malý nemal zistené vývojové chyby. A čo sa týka pochybenia lekárov-veľmi nerada hovorím na túto tému, lebo sama tomu tak málo rozumiem.Vždy som verila a aj verím tomu,že robia maximum čo sa dá. Snáď ma len zarazilo to,že ako to v nemocnici býva,že vás vyšetruje viac lekárov, tak že boli tam odlišné názory na problém. A to na jednej strane-všetko je v poriadku vy aj dieťa-nohy hore a kľud,voda sa tvorí,len vydržať. Iný názor-nohy hneď dole, to nemá cenu a vôbec to nie je v poriadku, je to prebiehajúci pôrod/alebo potrat/, to už dnes ani neviem, bol to začiatok 25 týždńa. A snáď ešte jedna vec, určite každá žena v takejto situácii potrebuje najviac zo všetkého nádej.Aj keď maličkú, ale je to tá najpevnejšia zbraň pre psychiku. A mne sa stalo,že som sa rozprávala s jedným veľmi príjemným pánom doktorom a ten mi pozrel do karty a povedal, že šanca ja asi tak 50 na 50, ale on vždy verí tej lepšej stránke života, preto som tam ten čas trávila ako na nejakom kľudnom medzníku života kde môžem vyhrať dôležitý boj a potom sa mi stalo,že mi v jedno ráno iný človek povedal,že moja šanca je nulová. A vtedy začalo skutočné vnútorné nešťastie.
26. črc 2008 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ešte musím napísať, že tá veta od Andulky4 o tom nepopsanom liste v živote je krásna, práve si všetky vaše názory prečítal môj manžel, samozrejme,že po čase sa dáme zase na boj a samozrejme, že veríme, že ho vyhráme....čo by to bol za život, no nie?!
26. črc 2008 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
wekky držím palčeky, hlavu hore, určite sa Vám to podarí :slight_smile: , hlavne treba veriť
26. črc 2008 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
cauko,zdravim vas z dovolenky,dostala som sa na chvilku k internetu tak som vas chcela pozdravit :slight_smile:
27. črc 2008 v 09:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky elinka27 ako bolo? A ako sa má Jakubko?
27. črc 2008 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Wekky, drzim palce. Som rada, ze sa s manzelom nevzdavate a budete bojovat dalej. :wink:
27. črc 2008 ve 22:26  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Babulky, mam kamosku, ma 5-tyzdnoveho chlapceka s porodnou vahou 970 g, 29.tyzden, teraz ma nejakych 1100 g. Doma ma 1.5 rocneho starsieho syna a ma krizu z toho, ze je uz 5 tyzdnov v nemocke, maly je anemicky a malo pribera, dari sa jej malo odsavat, doma male dieta a tak vsetko - ako sme uz aj my prezili. Poradila som jej par veci, ako v nemocnici nezblbnut, ale predsa - napiste svoje rady, ako ste zvladali ten nekonecny cas v nemocnici. Ja som jej radila ist na priepustku domov, kedy sa len da, aj viac krat ako 1 x tyzdenne, strikovat vecicky na nedonosenecke, alebo nieco ine vyrabat, zobrat priepustku a ist len tak do mesta,... Co ste robili vy, aby ten cas tam bol zmysluplnejsi?
28. črc 2008 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
hmmm my sme boli na izbe matiek štyri, takže sa dalo stále s dakým baviť. Každé tri hodiny sme šli za deťmi, keď len pozrieť na začiatku, potom aj kŕmiť a prebaliť, tam sme sa zdržali aj 45 minút, potom sme si odstrekovali mliečko na izbe, aby ho bolo čoraz viac, tak aj vyše pol hodiny, niekedy aj hodinu v kuse. A keď nám zostala chvíľa času pred ďalšou návštevou detičiek, tak sme si čítali časopisy, alebo sme pozerali telku, alebo sme šli do potravín, pri konci pobytu som štrikovala kamarátke svetrík. Bolo vtedy riadne horko, tak sme sa aj dosť často sprchovali. Ja ani neviem ako to ubehlo a zrazu bol večer a šlo sa spať. Keďže som s kamarátkou odstrekovala aj v noci okolo tretej a pred šiestou ráno sa už vstávalo, už večer o pol desiatej som spala ako bábo
28. črc 2008 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
a držím tomu drobčekovi aj jeho maminke palce, aby boli čoskoro ok a aby šli skoro domenko :slight_smile:
28. črc 2008 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Co je horsie, ze v Presove je taky system, ze dietatko si mozes navstivit len 2 x denne - o desiatej a o stvrtej, kym maju sestricky prestavku - samozrejme, kym sa nechodi kojit. Ale take nieco ako prebalenie, prip. kupanie - to nehrozi. Takze si tam cely den a celu noc, 2 x sa pozries na dieta, kazde 3 hodiny odsavas a to je vsetko. Vraj sa pytala, ci by mohla ist domov, kym maleho nebude moct kojit - vraj prikladaju ked ma dieta 1800 g - ale povedali, ze ked raz prepustia matku, uz ju naspat na oddelenie nezoberu :frowning2:
28. črc 2008 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je divny system. :frowning2: Nas maly bol na JISke len chvilku, ale aj tak som za nim mohla hocikedy prist (pokial nebola akurat vizita) a takisto manzela hocikedy pustili. Neviem si predstavit, ze by som za nim nemohla chodit. A potom sme uz boli na izbe spolu, takze som mala co robit - davat mu jest, prebalovat a tak. :slight_smile: A kedze malinky vela spal, vlastne v kuse len spal (mal aj zltacku) a budili sme ho na jedenie, mala som plno volneho casu. Najprv som si dokoncila pracu, z ktorej som narychlo vypadla (koniec polroka v skole a ja som nemala pripravene hodnotenia), potom som pisala listy (to je take moje hobby), pozerala TV, rozpravala sa s ostatnymi maminami, chodil za nami na izbu manzel a ja som chodila von, ked prisiel niekto iny na navstevu. A vela som citala, vela odsavala, s tym som sa dost natrapila a tiez som vela spala, pretoze som bola chora (to som ani nevedela, ze mam zapal pluc, dozvedela som sa o nom, az ked som po prepusteni sla k doktorke :confused: ) a dost ma to vycerpavalo.
28. črc 2008 ve 21:58  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
A zabudla som sa pochvalit, ze sme dnes boli na rehabilitacii. :slight_smile: Sestricka, ktora nas mala na starosti, bola zlata a povedala, ze pre maleho je to ozaj len prevencia, pretoze vsetko robil spravne a bol velmi sikovny. Ukazala nam dva cviky, ktore budeme robit doma a o mesiac sa mame ukazat.
28. črc 2008 ve 22:00  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já to měla stejné jako Deina.
David byl na JIPce 6dní a to jsem za ním mohla chodit od 10.00do 19:00 kdy jsem chtěla /krom vizity
Pak jsem s ním byla 14dní na pokoji....takže jsem měla kupu práce
28. črc 2008 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
No já si také nepamatuji, že bych se nudila. Odstříkávala jsem mlíčko, četla časopisy a pak taky za Adámkem. Nás tam také pouštěli jen jednou denně ale bylo to nějak od 14 do 17 h a to jsem tam byla skorem celou dobu. Mně také hodně času zabralo to odstříkávání a pak jsem byla vždycky tak unavená, že jsem každou chvíli využila na spánek. Já jsem ztratila při porodu hodně krve, takže jsem se cítila i dost slabá. No a po týdnu mně pustili domů, že nemají volná místa a tak jsem musela každý den dojíždět. Hrozně jsem to vobrečela, protože jsem měla pocit, že i když nejsem přímo s ním, jsem tam někde blízko u něj, ale pak jsem musela z nemocnice a dojížděla jsem. Nakonec jsme to tak nějak skouleli, ale jsem ráda, že je to za námi. Takže mě přijde, že mi to taky hrozně uteklo, byla jsem vždycky večer ráda, že jsem ráda a každou volnou chvíli jsem se snažila odpočinout a myslet na pozitivní věci, abych se nestresovala, abych o mlíčko nepřišla. Ne vždycky se mi to ale dařilo :wink: Každopádně kamarádce držíme palečky, aby bylo všechno dobré a mohli jít brzy domů spolu.
28. črc 2008 ve 22:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
No abych pravdu řekla, neumím si to vůbec představit, že má doma ještě takle malé dítě a musí být v nemocnici. Musí se jí i po tom druhém moc stýskat. Přijde mi to od těch lékařů docela bezohledné. Vždyť může být v nemocnici třeba i 2 měsíce a co to malé doma? Já bych si teda dupla, vždyť tam není nic platná. Mlíčko může odsávat doma a vozit ho tam jednou denně nebo se dá také poslat po sanitce z nějaké nemocnice, kterou by měli blízko.
28. črc 2008 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek