Jak řešit šikanu a manipulaci u 10leté dcery?
Já už nemůžu jsem v 7.mesici těhotenství ale to asi není ten důvod proč se tohle děje. Mám dvě dcery 8 a 10 let. 8leta dcera má taky občas svoje ale ta starší je extrém.
Dozvídám se že ve škole sikanuje děti. S učiteli nemluví a vše zkouší vydirat brekem. První jsem myslela že je jí ve škole ubližovano ale pak jsem mluvila s paní učitelkou i asistentkou kterou mají ve škole a bylo mi řečeno že ty problémy delam
ona a když ji to děti vracejí tak se dostává do role objeti. Tim myslim ze ze sebe zacne delat ublizenehk chudáci.
Když s ní chci mluvit a vše probrat tak se mi vysmeje do obličeje ale opravdu zakeřně až v ní vnímám cosi a teď nevím jak to popsat...zlého něco zákeřného.
A když není po jejím je schopna brečet a vydírat i 4 hodiny.
Už jsme zoufalí. Já pak chodím spát s pocitem selhání.
Nespím a vnímám že miminku tohle neprospívá...podotýkám že to chování bylo dříve než jsem otěhotněla jen se to jako by každým rokem stupňuje. Prošli jsme i několik terapii ale na všechno kašle jen pořád neustále něco chce.
Stručné shrnutí
- Desetileté dítě v diskuzi projevuje manipulativní chování doma i ve škole, včetně vydírání plačem trvajícího až 4 hodiny a šikany spolužáků.
- Rodiče uvádějí předchozí konzultaci v pedagogicko-psychologické poradně s hodnocením „hraniční ADHD“ a několik absolvovaných terapií, které dosud nepřinesly trvalé zlepšení.
- Doporučená řešení z diskuse zahrnují opakované dlouhodobé psychologické nebo rodinné terapie, ambulantní středisko výchovné péče (etopedové, psychologové), spolupráci se školním poradcem a důsledné nastavení hranic v rodině.
Nejčastější otázky
Q: Kdy vyhledat pedagogicko-psychologickou poradnu nebo školního poradce pro problémové chování dítěte?
A: Pedagogicko-psychologickou poradnu nebo školního poradce je vhodné kontaktovat při opakovaných problémech ve škole (šikana, konflikty s dětmi) nebo při domácím manipulačním chování; v diskuzi byla zmíněna předchozí konzultace v pedagogicko-psychologické poradně jako první krok.
Q: Co nabízí středisko výchovné péče a kdy ho využít?
A: Středisko výchovné péče poskytuje ambulantní terapie s etopedy a psychology a bylo v diskuzi doporučeno pro případy, kdy jsou problémy jak doma, tak ve škole; v textu byla konkrétně uvedena dobrá zkušenost se střediskem v Brně.
Q: Jak nastavit hranice, když dítě vydírá plačem?
A: Doporučuje se důsledně neumožňovat dosažení cíle vydíráním, opakovaně vysvětlovat, že „vydíráním se ničeho nedosáhne“, nabízět a trénovat alternativní způsoby (požádat, kompromis) a případně přitvrdit u pevně stanovených následků.
Q: Může být problém způsoben pubertou nebo ADHD?
A: V diskuzi se zmiňoval začátek puberty jako možná příčina návalů nálad, zároveň pedagogicko-psychologická poradna diagnostikovala „hraniční ADHD“, takže obě možnosti byly uváděny jako relevantní a doporučována další odborná diagnostika.
Q: Pomůže rodinná terapie a jak dlouho trvá léčba?
A: Diskuse uvádí, že rodinná nebo dlouhodobá psychoterapie je doporučená a že se nejedná o jednorázový zásah; zmíněno bylo, že „bude jich spousta“ a že jde o „běh na delší trať“.
Q: Jak řešit obavy z role otce a žárlivost na budoucí sourozence?
A: Doporučená opatření zahrnují posilování jistoty lásky a role „velké sestry“, chválit pozitivní chování, zapojit dítě do příprav na miminko a v případě potřeby konzultovat situaci s odborníkem nebo Rodičovskou linkou.
Závěry z diskuze
Shoda
- Je nutné vyhledat odbornou pomoc (pedagogicko-psychologická poradna, školní poradce, středisko výchovné péče, psycholog).
- Problém může souviset se vstupem do puberty a/nebo s náročnou rodinnou situací; je doporučena dlouhodobá práce.
- Potřebné je nastavení konzistentních hranic doma a neuvolňování chování vydíráním.
Sporné názory
- Někteří považují chování za dědičnou agresivitu inspirovanou otcem, zatímco jiní ho vnímají jako reakci na rodinné trauma, žárlivost nebo volání o pomoc.
- Někteří doporučují změnu školy jako řešení, zatímco jiní považují práci na rodině a terapii za primární řešení.
- Někteří věří, že krátkodobá intervence stačí, jiní zdůrazňují potřebu dlouhodobé, opakované terapie.
Otevřené otázky
- Zda konkrétní dítě získá stabilní zlepšení po dlouhodobé terapii nebo jestli problém přetrvá do adolescence.
- Jak přesně rozlišit „hraniční ADHD“ od projevů pubescentní nestability nebo poruchy chování.
- Jak nejlépe zapojit otce a změnit jeho dosavadní zapojení, aby to pozitivně ovlivnilo chování dítěte.
Zmíněné značky a firmy
pedagogicko-psychologická poradna, středisko výchovné péče, školní poradkyně, Rodičovská linka
Zmíněné produkty a metody
ADHD, hraniční ADHD, terapie, rodinná terapie, ambulantní terapie, etopedové, školní poradkyně, nastavení hranic, odměny za domácí práce, změna školy, Duolingo, PS5
Místa a osoby
Brno
Jinak to praní změnit školu je také zvláštní, pokud někam daleko nedojizdela.
@brabechanule to jako vážně? Proč by se dítě, byť 10lete mělo nazývat parchantem???
Mé dceři bude v létě 10let, už s ní bohužel clouma puberta, bývá drzá, ubrecena a kdo ví co...vždycky jsme to zvládly "ukočírovat" tím, že prostě ví, že se nám může s čímkoliv svěřit...a ano "starosti" má víc než dost...
Jenže hodně důležité, je si pro deti udělat čas, jak pro tu 10letou, tak i pro tu mladší, že tě budou mít na chvilku jen samy pro sebe, nemluv pořád o miminku, ano narodí se, ale ne hned zítra, i tahle velká změna, může zapříčinit tohle chování...
@brabechanule že by to bylo moderní výchovou? Prostě dcera ví, že si může dělat co chce a Vy jen komunikujete, trest nic nehrozí, tak překračuje hranice
Neprecetla jsem všechny odpovědi. A z těch co jsem přečetla to jasné zaznělo. Volání o pomoc.
Kolegyně má 10letou dceru. Rozvedená je 3 roky. Otec si děti (má ještě 4leteho kloucka) nebere, sem tam na nějaký nákup, výlet, a občas za nimi přijde domů. Poslední rok a půl ji neustále slyším, co holka vyvádí. Doslova jsem ji dostrkala, aby promluvila s třídní učitelkou a ta navrhla konzultaci se školní poradkyní. Ta má nějaký psychologický vzdělání. Holku rozmluvila a vlastně se dostalo na povrch, že ji strašně stve, jak se táta chová, že svoji současnou partnerku bere na dovoleny, kupuje ji značkový hadry, ale že je - děti - nikam nevezme, nic pořádně nekoupi, a když koupi, je to jen drzhubne.
Otec dostal od poradkyně instrukce, aby se situace zlepšila, jenže je to takovej "chudák", že naopak kolegyní ještě seřval, že co má co tahat holku k psychologovi, že je holka zdravá a jen ji udělá guláš v hlavě.
A to můžu s klidným svědomím říct, že kolegyně má vztah s dcerou super - povídají si o všem, jen prostě ten nedořešený vztah táta/dcera tam je a asi i dlouho bude.
Důležité je, že se holčina svěřila i s tím, co se bála říct máme, protože měla strach, že jí to ublíží (např. Ze tátu nenávidí za to, jak se chová k máme i když je u nich doma, že na ně kašle, že ......)
Situace se pomalu uklidňuje, kolegyně dostala instrukce, jak se chovat v případě, že má zase své záchvaty vzteku (řev na celej barák, mlácení dverma atp) ale je to běh na hooodne dlouhou trať.
Tady neni jina cesta nez cesta odborniku! Vam už přerostla pres hlavu. Dela si co chce a delat dal i bude. Psycholog je dobry prvni krok, ale co nejdrive. Nebude to jedna návštěva, bude jich spousta nez se holka otevře, ale necekejte!! Tohle chovani by se mohlo zakorenit a pak už se tezko odstranuje.
@brabechanule Vazne se jdi někam poradit, potřebujete získat náhled, což není snadné. Prijmout, ze ty emocni vylevy muzou byt uplne normální. Jinak se v tom strašně zasmodrchate. To, jak se o situaci vyjadřuje mladší dcera se mi nejeví úplně odpovídající jejímu věku a nenechala bych ji takto o sourozenci mluvit.
Změnit svoje chování budete muset všichni, jestli se to má nějak pozitivně posunout.