Pomoc lidem s Diogenovým syndromem
Znáte někoho ve svém okolí, kdo má v domácnosti opravu nadměrný nepořádek?
Brodí se odpadky, hromadí spoustu nepotřebných věcí a i přesto si nepřipouští, že je něco špatně?
Takové lidi hledám! Chci pomoci právě osobám, kteří trpí Diogenovým syndromem, případně jakoukoli psychickou/fyzickou poruchou, která mu neumožňuje vlastními silami napravit aktuální stav jeho žití.
Spustila jsem komerční sbírku, která na rozdíl od dobročinné sbírky nabízí za finanční dary i odměny.
V posledních dnech jsem se však setkala s různými reakcemi na projekt, který jsem spustila. Mnoho lidí mě podporuje, fandí mi a oceňuje, že pomáhám těm, kteří to skutečně potřebují. Zároveň se ale objevují i pochybnosti – někteří nevěří, že je má pomoc upřímná, a tvrdí, že si tím jen hledám zákazníky nebo že je sbírka falešná.
Proto chci zdůraznit, že sbírka probíhá přes Donio, kde jsem podepsala smlouvu s přísnými podmínkami. Finance tedy nelze využít na nic jiného. Nejde ani o způsob, jak si hledat nové zákazníky (podnikám s úklidy v domácnostech). Naopak, těch mám tolik, že v současnosti nové ani nemohu přijímat. Přesto si vyhrazuji víkendy právě na tuto nezištnou pomoc.
Ráda pomohu dobrovolně, bez nároku na finanční odměnu. Vybrané finance slouží především k úhradě nezbytných nákladů, jako jsou čistící prostředky, svoz odpadu, služby deratizační firmy a další výdaje spojené s úklidem.
Budu si vážit jakékoli podpory – ať už finanční, nebo ve formě sdílení.
Pomoc lidem s Diogenovým syndromem je stále opomíjené téma, kterému se věnuje jen hrstka lidí a vzhledem k tomu, že se mezi takovými lidmi často pohybuji, ráda bych pomohla mnohem více...
Zároveň budu též ráda za kontaktování, pokud tedy někoho takového, který by tuto pomoc ocenil, znáte. 🙂
https://donio.cz/uklidpronemocne
@konidana Ono jde uklidit vše, resp případně pouze uspořádat. Záleží pak pouze na tom, zda dotyční stále využívají pro pořádek pořadače, úložné boxy apod, aby se pořádek neudělal znovu 🙂 Kdežto lidé s psychickou poruchou mívají jiný problém, mnohem větší a nejedná se bohužel pouze o neuspořádané věci. Mnozí by se divili, co jsem už v úklidech zažila, s čím jsem se poprala a co vše se podařilo uklidit 🙂)
@poctiveuklidy no kdyz jsou vsude veci, naradi a bedny tak mezitim proste uklidit nejde, kdyz ty bedny neni kam jinam dat... Jako jo, usporadat to, by byla cesta k lepsimu, ale na to nejni cas ani penize. Protoze cas jsou penize a ani jednoho se nedostava....
@poctiveuklidy no a když lidem uklidis, co pak? Udělají bordel znovu? Nebo je tedy ta tvá pomoc i jiná, když nejde jen o bordel
@lis6 Tuto otázku zodpovídám přímo v popisu projektu: Vím, že samotné zbavení se nahromaděných věcí problém úplně neřeší. Proto v rámci projektu lidem po mém úklidu nabídnu i možnost další psychologické podpory. Pokud bude třeba, zajistím lékařskou pomoc a veškerý postup budu konzultovat s odborem sociálních služeb. Ráda bych pomohla nejen s důsledky, ale i s příčinami.
Podobný projekt je asi projekt_uklizeno na Instagramu.
@poctiveuklidy já do toho nechci nějak stourat, myslím, že je hezky, že chceš pomoct. jen si myslím, že by ta terapie měla tomu úklidu předcházet. jinak je to brzo zpět při starém a je to mrhani lidskyma silama.
@westie Ano, holky mají podobný projekt. Akorát já bych ráda řešila situaci více do hloubky, pokud to bude možné. Tedy vyřešit i příčinu, ne jen "uklidit", proto veškeré kroky konzultuji se sociální službou a s lékaři.
@gbp Lidé s Diogenovým syndromem často pomoc odmítají, i když ji potřebují. Dokud žijí v nepořádku, většinou si neuvědomují, že mají problém, nebo se stydí. Úklid je první krok, aby se vůbec dalo začít řešit jejich zdraví a další pomoc od lékařů. Mnohdy se jedná také o lidi, kteří mají za sebou životní tragédii, uzavřeli se do sebe a "rezignovali". Takoví lidé si například tuto skutečnost uvědomují, ale stydí se, kam to až nechali zajít. A protože si s tím sami neporadí, rozhodnou se tzv. "přežít/dožít". Občas ale rodina či právě sociální pracovník/lékař ví, co je za problém. Proto po konzultacích také vím, že toto je odrazový můstek k tomu, to všechno změnit.
@poctiveuklidy Hezká myšlenka, ale bez terapie nemocného je to prostě k ničemu, za pár týdnů bude ve zpět... Tchyně je taková střadatelka, sbírá úplně všechno, NIC nevyhodí, každý kelímek i prasklý kbelík, tričko na cáry, použité houbičky na nádobí, prošlé potraviny... vše potřebuje.
Žijeme v dvougeneračním domě, když jsme se nastěhovali, tak nebyla jediná místnost, kde by nebyly krámy až po strop už od vstupních dveří. Vyhazujeme, pořád, hledá místa, kde to nenajdeme... Situaci řešíme, už si uvědomuje, že má problém, někdy sama řekne ať to vyhodime, ale je to na dlouhou trať, jeden úklid nic neřeší.
@shirilka Však ale ja tady upozorňuji a odpovídám na dotazy, ze tu nejde prave jen o jeden uklid, ale o komplexní pomoc. Viz komentáře…
@poctiveuklidy Ano, já Vám rozumím, jak říkám myšlenka je to hezká, jen jsem chtěla říct, že se jedná o opravdu běh na dlouhou trať, něco co se nedá vyřešit jednoduše během pár měsíců/let🙂
@shirilka Bez odrazového můstku to však nejde. A pokud byť jen sám dotyčný, či rodina chce, je větší šance na úspěch 🙏 Jednu takovou zákaznici mám. První velký úklid a vytřídění proběhlo před rokem. Od té doby jezdím každý týden na hodinu pravidelně poklidit (sociální zařízení, umýt podlahy, vynést odpadky). Pani se špatně pohybuje a tak je pomoc nezbytná. Co je však důležité, již další věci nehromadí a celou situaci si následně uvědomila. Tedy pokud se mi podaří byť jen jednomu dalšímu pomoci, budu velmi ráda ❤️
Drzim Vam palce, toto povazuji za moc hezkou myslenku. A ano, z meho pohledu je prinosne cloveku ukazat, ze to jde i jinak a ze se po chvili ve vlastnim prostoru i citi lepe a pomuze mu to s uvedomenim problemu. Ja si tim sama pred lety prosla. Nezaslo to tedy do nejakeho extremu, ale kdyz jsem prochazela depresi - diagnostikovanou, nejednalo se jen o splin, bylo mi tak nejak vse jedno, nebyla sila resit to, byla tam i rezignace a celkove takovy zastreny pohled na vse. Problem jsem zacala resit, na generalni uklid si pozvala kamaradku na pomoc. Toto se zopakovalo parkrat, vzdy za nejakou dobu se nahromadily veci, ale nic hrozneho, co by se nedalo znovu vyresit. Az jsem sama dosla do bodu, ze to uz nechci resit stale dokola opakovane, takze dalsi uklid probehl vcetne rozsireni uloznych prostor. Opet jsem si vzala k ruce 2 kamaradky, ktere mi pomohly vse sestavit a hlavne - pri trideni me drzely a racionalne mi rikaly "pouzijes? K cemu? Jak dlouho jsi tu vec nevidela/nepotrebovala?", takze jsem diky nim vyhazela mnohonasobne vetsi mnozstvi veci. Otocilo se to, ze me dokonce zacala ta organizace bavit a od te doby mam doma uklizeno, ve skrinich krabicovy a poradacovy system, ve vsem prehled, nikde mi neprekazi krabice,...chapu, ze tento syndrom je mnohem horsi, ale muze se stat i u bezneho cloveka, ktery nikdy zadny problem nemel. A muze se postupne zhorsovat, protoze presne jak bylo psano, najednou se podiva a ma pocit, ze na to sam nestaci. Ja mam stesti, ze mam v okoli dve kamaradky, kterym se nebojim cokoliv rict, sverit se a vim, ze mi pomohou a podpori. Ale pro lidi, kteri jsou na tom hur, nebo nemaji nikoho, na koho by jednak dali a druhak komu by se nebali rict "hele, sama to nedam, je toho moc, jen se podivam a radeji delam, ze to nevidim, protoze jen pohled a predstava se do toho pustit me desi"...takze za me mate velky palec nahoru a urcite toto povazuji za zasluznou cinnost. 👍
Jo my. Ale nemocny nejsme. Proste to tady uklidit fakt nejde, kdyz ma chlap v kuchyni dilnu a obcas i v koupelne (v nasem mini byte 2kk)