Je v 32 letech pozdě na první dítě?
Ahoj holky maminky, chtěla bych znát váš názor na to mít první dítě takto pozdě. Před deseti lety, když mi bylo 18, jsem si říkala, že do mých pětadvaceti bych chtěla první dítě. Pak nějakou dobu trvalo než se objevil ten pravý partner, pak jsem si říkala ok, tak do třiceti dítě bude, pak proběhlo období, kdy jsem dítě nechtěla vůbec, cestovali jsme, atd. Nyní mne ještě čeká v rámci mého oboru dokončování kontinuálního vzdělání, které budu mít hotové předpokládám za 3-4 roky, tedy ve věku 32 let. Myslíte, že je rizikové mít takto pozdě první dítě (také počítám samozřejmě s variantou, že to nepůjde hned jak na to vlítnem bez ochrany, takže to může být i později)? V kolika letech jste měly první vy? Teď si trochu vyčítám, že jsem si minulý život neuspořádala líp a nedokončila si všechny své povinnosti dřív, ale je pravdou, že ještě nedávno jsme o děcku neuvažovala vůbec, jenže najednou jako blesk z čistýho nebe to ze dne na den přišlo a dítě bych chtěla, ovšem opravdu až budu mít "klid a vše hotové," abych pak měla čas opravdu jen na rodinu.
Mě se malá narodila v den mých 31 narozenin a neměnila bych. Ideálni čas asi není nikdy, ale já jsem ráda za to že přišla až později. Stihla jsem trošku cestovat, užívat svobody, vydělat nějake peníze a v podstatě si myslím, že jsem se "vyblbla" a teď jsem v roli mámy šťastná. 😊
@makak21 mě to připadá přesně naopak. Já první ve 24 a druhý ve 26. Všechno jsem tak řešila až jsem se z toho zbláznila. Teď je mi 31. Řada bych ještě nějaký dite měla bohužel mi to psych ani fyz stav neumožňuje. Mám pocit, že bych si ho teď konečně užila, spoustu věcí neresila atd.. 🙂
Já měla prvního syna v 26, druhého syna ve 30 a třetího syna ve 33 letech.
Dej na sebe, jen na sebe. Nikdo to nerekne, kdy je to idealni. Prvni syn se mi narodil dva tydny po mych tricetinach, druhe cekam ted (32). Nekdy si rikam, ze jsme mohli pockat, nekdy zase ze jsme do toho meli jit i driv 🙂.
jsem stejný případ jako @josefina79 první dítě ve 33 letech jen díky IVF druhé ve 36letech podařilo se zázrakem přirozeně (zrovna dnes slaví rok♥), jinak ve všem souhlasím s josefinou79
Ja budu mit prvni dite v 31 letech a i kdyz jsem si to taky planovala driv, tak osud tomu chtel jinak. Zase jsem prozila spoustu jinych veci, ktere bych s prckem uz asi absolvovat nemohla. Vetsina mych blizkych pratel zacala s detmi taky az po tricitce a spis mi prijde, ze jsou naopak o to vic v pohode. Uz maji zamestnani, zajistene bydleni, jsou vyzralejsi a ted maji dite, na ktere se muzou soustredit a neresit treba existencialni veci. Takze za me zadny strach, urcite neni pozde 🙂
Souhlas že člověk míní a život mění. Já začala v 24 což je ideální věk i fyzicky a čekali jsme na dceru 7 let! Žádný problém nikde a dítě nešlo...Čekalo nás psychické peklo, byl to hnus. Druhé se mi snad narodí v 33, jestli to dobře dopadne. Jsem sice těhotná a dcera nemá ještě ani dva roky, ale už jsme na to kvaltovali prakticky hned po porodu, páč jsme nemohli vědět, zda a kdy se to ještě podaří a museli jsme počítat s tím, že budeme čekat další dlouhé roky.
Štvou mě ty ztracené roky, taky bych byla ráda mladší, ale neměla jsem nejmenší možnost si nějak vybrat nebo to ovlivnit. Jsem ráda, že jsme to neodkládala třeba až mi bude 30, byla bych asi pěkně překvapená že by se mi to pak povedlo až v 37.
Nevysvětlitelná neplodnost je dnes docela fenomén a rozhodně nesouvisí s tím, že se na to nesmí myslet. To se vždy chápavě usměju, když to někdo kvákne.
Přeju ti, aby ti to pak šlo na povel, protože 32 je ještě ok, ale může ti být klidně i 40 až se ti to povede.
První v 18 letech,druhé v 23 letech a třetí v 33 letech. Když bylo nejmladší 9 let,narodilo se mi první vnouče. Mám pořád,co dělat.😀
Ahoj, když budeš babičkou v 64 - 67, tak to je přece ideální ne? Stejně musíme do cca 65 makat, takže zrovna půjdeme nějak tak do důchodu a budeme mít na ty děti čas🙂 A pokud žiješ trochu zdravě, tak počítej, že tu tak do 80 určitě budeš 😀
Jinak já mám za sebou dva "hrazené" pokusy IVF bez úspěchu a i těch cca 50-60 000 pro nás byl celkem problém a to jsme oba pracovali. Třetí pokus měl být už s darovaným vajíčkem, protože bychom na něj jako nehrazený, čtvrtý pokus už neměli, darované vajíčko stojí cca 50 000, když to platí pojišťovna. Na to jsme dostali od rodičů a nakonec se ty prachy hodily už na dítě. Vím, že mi do toho nic není a má otázka je možná vlezlá, ale mohla bys mi prosím třeba do SZ napsat, jak jste finančně řešili 18 pokusů IVF?
Máte s manželem náš obdiv, tohle zvládnout i fyzicky a psychicky je jen pro otužilé, opravdu. Gratuluju k úspěchu a že jste se nevzdali.
ano, jak říká @josefina79 a @vanule, na vnoučata je třeba taky myslet. Jestli naše děti budou mít děti taky takto pozdě jako my, ne-li později ( u syna by to nebylo nic neobvyklého, u chlapů věk nehraje až takovou roli), my už se bohužel nemusíme vnoučat ani ve zdraví dožít, nebo už jim rozhodně nebudeme fyzicky stačit. Můj děda mě ještě (spolu s mým tátou) učil lyžovat....
no když ti budou muset stačit síly na to, abys min. 8,5 hodiny makala v práci, tak pohlídat vnouče pak zvládneme taky ne? Věk dožití se výrazně posouvá a i dneš ní 50 vypadjí jinak než kdysi, kdysi to byly babičky v šátku, co mají život za sebou. Toho bych se už tolik nebála. A ono je docela dobře možné, že budeme muset makat i do 70, takže síly mít budeme muset. Ostatně tety a strejdové, kteří jsou teď čerství důchodci, stejně musejí makat dál, protože by z důchodu jen živořili a mají vnoučata ve školkovým věku. Můj otec jde do důchodu teď a na ty dvě vnoučata bude mít sílu určo ještě 10-15 let. Mně se můj děda věnoval i v pozdním věku, do 80 chodil na hory a všechny nás předběhl. Zemřel po devadesátce, prababička se dožila 104 a do poslední chvíle chodila, je to relativní.
Víc bych se bála, že se mi nepodaří být nikdy matkou, než že budu stará a slabá babička. Ale ke zvážení to je taky. Ostatně naše babičky obě dřou do úmoru a nějaké hlídání nebo co je science fiction, čas budou mít, až opravdu v důchodu, teď makají přesčasy, víkendy a když mají zrovna volno, hlídat se moc neženou. Asi tak 😵
Jsem rodinny typ -deti jsem chtela klidne od osmnacti 🙂)) bohuzel jsem nemela stesti na partnery, a tak jsem vystudovala VS, pracovala, jezdila po Evrope, zkusila zit v Londyne, uzivala si kamaradek -kaficek, nakupovani (ale stejne bych to vse vymenila za deti).....toho praveho muze jsem nasla ve 29. ani ne poroce jsme se sestehovali a zacali si prat miminko, povedlo se napoprve, rodila jsem ve 31, druhe 33 -a ted ve 35 bych si prala otehotnet se tretim-to bych ho porodila ve 36......diky tomu, ze jsem si uzila, mi neprijde, ze o neco prichazim -vse, co jsem chtela stihnout, jsem stihla 🙂))ted jeste ten jeden zazrak 🙂))
jo a jinak, mam starsi rodice -mamka se na tehdejsi dobu vdavala pozde ve 28 letech, bracha byl ve 30, ja ve 32 -tatka mel 43, kdyz jsem se narodila ja 🙂)) mam vitalni rodice, kteri se nam venovali -moje mamka je aktivni doted 🙂))
Ahojky,řeknu ti k tomu jen tolik,ze tahle diskuze je úplně k ničemu.Pro někoho je brzy i v 35,pro jineho pozde uz v 25.Vnimani teto skutečnosti je velmi subjektivní,silné ovlivněné tím,co kdo prožil.Mne se první potomek narodí v mých bez par dnu 31 letech.Roky jsem studovala,takže jsem si vydreny komfort,který nyní mam,chtela taky užit.Ale co hlavně,proste jsem se na dítě necítila z několika důvodu.A po nejake době jsem začala cítit,ze uz jsem připravena fyzicky,psychicky i ekonomicky a ze po dítěti vlastně touzim vic než po čemkoli jiném.A tak jsme si s manželem pořídili poklad,který zrovna nosím pod srdcem,a jsme šťastnější než kdy driv.Muzes mít plány jake chces,ale dítě k tobe přijde,až se to ma stát,u nás to bylo takhle "pozde",ale jsem přesvědčena,ze přesne tak to mělo byt.Moc to neplanuj,nezkoumej,nepocitej,jen se zamysli,co citis a podle toho se rozhodni,jake kroky ucinis.Kazde rozhodnuti bude spravne😉
Tak ja jsem si vždy přála první dítě okolo 26 let. A doufám že se mi to taky splní ;) ale záleží jak se cítíš, já mam dostudováno, slušnou práci a s manzelem procestovaneho pulku světa, takže se těšim na novou etapu života a roli mám. Vím že jsem si vse uzila naplno a nebudu si vyčítat, že jsme měli ještě počkat. Take hraje roli ze chci mit cca do 40 už větší samostatného děti. Ale to je opravdu na tobě a o tom jak to ty cítíš. ;)
To je individuální a spoustu věcí je navíc ještě napsaných ve hvězdách. Já jsem na děti dlouho neměla ani pomyšlení, nejdřív jsem studovala, do toho pracovala, pak jsem samozřejmě chtěla ještě něco dokázat v práci. To všechno klaplo. Pár let před 30. narozeninami jsem se rozešla s dlouholetým přítelem a několik let si užívala single život. Super etapa a jsem ráda, že jsem si ji mohla vyzkoušet 😀
Teď mám chlapa a chceme rodinu, bylo mi letos 33. Dřív to prostě nešlo, buď jsem nebyla naladěná já, nebo nebyl chlap, nebo tak nějak okolnosti (ještě jsme spolu nebydleli nebo neměl dořešenou minulost, a hlavně prostě asi nebyl pro mě ten správný čas). A tak nějak jsem to akceptovala, prostě věci byly, jak mají být.
Během posledního roku se mi ovšem začalo dost bortit zdraví, a jsem věčně s něčím na kopici, a ne zrovna s banalitami. A navíc jedna z těch nemocí prakticky vyloučila do budoucna možnost umělýho oplodnění.
Takže sice toho pořád nelituju, prostě vím, že to tak mělo být a jsem na místě, na kterým mám být, a zatím se tím nějak neužírám a snažím se najít hlavně cestu zpět ke svýmu tělu a věřím, že se všechno zase srovná, ale když se mě někdo zeptá, radím moc neotálet. Prostě když se podívám zpět, opravdu jsem byla na vrcholu fyzických sil mezi 20 - 30 lety. Neříkám, že teď bych nezvládla dítě nebo tak, ale snažila bych se prostě využít té síly mládí 😀
Takže za mě je závěr takový, že pokud máte někdo partnera, který je taky pro, máte ozkoušené společné bydlení, jste soběstační, tak bych s blížící se 30 nechala věcem volný průběh. Kariéra i studium se dá dělat i s dítětem.
Ale jinak bych zase rozhodně netlačila na pilu jen proto, že mít dítě po 30 je čistý zlo.
PS - Ale jsou lidi, který budou v plné síle a otěhotní na první dobrou ve 40. Prostě těžko radit 😉 Tak se hlavně rozhodnout, aby s tím člověk byl spokojený sám.
@dzungala my jeli hodně v nativech a minimálkách. Vzhledem k tomu, že jsem se dost často bohužel nedostala ani k transferu, tak byl třeba jeden pokus "jen" za 6 000 Kč . Asi 3x nebo tak nějak jsem se nedopracovala ani k OPU, takže vzhledem k nativu nebo minimálce s Clostylem to bylo za 0. Navíc jsme si dobře vybrali centrum, které vzhledem k našim potřebám vycházelo finančně nejlíp. Tak jako tak jsme v tom zahučeli tak za 250 00 Kč :(. Ke konci už jsme to teda ani moc nepočítali, ale plus mínus to tak bude.
Jinak k tomu, kdy mít děti ... stejně si to každý musí rozhodnout sám, já jen píšu svůj názor a zkušenost. Myslím, že hodně lidí si myslí, že "když to nejde, tak půjdeme na IVF". Taky jsem si to myslela, i když mne samozřejmě nikdy reálně nenapadlo, že by to bylo potřeba. Ale pak jsme s tím strávili několik let života, kdy jsme tomu obětovali opravdu vše a najednou jsem viděla, jak mi ten čas protýká mezi prsty. Studovat, cestovat atp.. to člověk může donekonečna, ale ženská má na ty děti opravdu jen omezený čas :(
Ahoj. Pozdě podle mého subjektivního názoru není. Ale takový svůj čistě osobní strop pro první dítě mám v pětatřiceti...Myslím, že rozhodnutí mít dítě je veliká zodpovědnost a každý z nás by se měl rozhodnout natolik rozumně, aby zvládl své dítě vychovat a zaopatřit. Čili měla by být podle mě reálná šance, že ještě oslavíš třicáté narozeniny svého potomka. 😉 Já vím, nikdo z nás neví, kdy si pro něj přijde - někdo zemře už ve čtyřiceti na nějakou nemoc či úraz, někdo je čipera do pětadevadesáti...ale určitá statistická pravděpodobnost tu je a té bych se držela. :D Jak už tu někdo psal - tohle je strašně, ale opravdu strašně individuální...V dnešní době rozhodně nebudeš nějaká "bílá vrána", když porodíš první dítě až po třicítce...Ale pokud v sobě cítíš touhu po dítěti, je nesmysl to potlačovat z nějakých pragmatických důvodů - ještě chci udělat doktorát, ještě chci být povýšen, ještě chceme koupit nové auto....Řiď se jediným pravidlem - pořiď si dítě tehdy, až ho budeš CHTÍT...A pak je jedno, jestli je ti dvacet nebo třicet pět...Je to tvůj život a tvoje odpovědnost.Věř mi - i studium se dá zvládnout při dítěti, když se hodně chce - sama pár takových případů ve svém okolí mám, hned tři moje spolužačky z VŠ měly už dítě/děti a patřily k nejlepším v ročníku. 😉 Jediný důvod pro to dítě odkládat navzdory vlastnímu pocitu je: když jsem v neutěšené ekonomické situaci a vím, že bych dítě neuživila, když nemám vhodného partnera, když jsem nějak vážně nemocná a nevím, zda bych péči o dítě zvládla...jiné důvody mě asi nenapadají...
Prvé dieťa som porodila v 32, druhé porodím teraz v 34, dieťa je to najlepšie, čo ma mohlo stretnúť, samozrejme vznikajú v rodine nové situácie, hádky s manželom kvôli blbostiam a starostlivosti, ale to je život, dieťa je naša radosť. A vela záleží aj od kondičky ženy, dnes sú prvorodičky aj v 43.
Ak by som mohla vrátiť čas, chcela by som deti aj skôr, my sme premeškali 3 roky tým, že sme to nechávali na prírodu. Treba ísť aspoň na základné vyšetrenia gynekológovi, na folikulometriu, spermiogram, hormonálne vyšetrenie, mne zistil, že mi nedozrievajú dobre vajíčka, bola som aj na laparoskopickej operácii, doktor vypálil ložiská endometriózy, po operácii som otehotnela do mesiaca.
Já razím názor,že do 35 není pozdě,pokud stihneš do té doby tolik dětí,kolik jich chceš mít.Čili,pokud chceš jen jedno,je čas do 35,jestli chceš tři,tak už ve 33 je na první pozdě,pokud nechceš mít mezi dětma jen roční rozdíl.A to nemluvím o tom,že to nemusí vyjít tak,jak si plánuješ.
ve 32 na díte pozde není. Ale jak víš , že přijde v těch 32? Co když to tak lehce nepujde? Já když jsem rodila dceru tak mi chyběli tři týdny do 19. Syn se narodil když mi bylo 34. Takže těžko budu radit, když podle mně jsem měla první skoro a druhé pozdě. Ale každý to má a cítí jinak. Podle mně do těch 30 první určitě.
Prvni syn se mi narodil v 35 letech a 4 mesicich, druha dcera nedavno v 38 letech a 2 mesicich. Otehotneni, tehotenstvi i oba porody dikybohu v pohode. Energie mozna neni tolik co "za mlada", ale dlouho jsem cekala na toho spravneho chlapa 😉
syna jsem jako první dítě mělav čerstvých 34 letech, druhé čekám a přijde chvilku před čtyřicetinami. Ano, kdybych byla mladší a asi i měla lépe placenou práci,pak bych si představovala klidně 3 děti. Ale tak to prostě není a nebude. Když bylo synovi půl roku,měly (třída 30 holek) jsme sraz od střední.na něm se nás sešlo 5 čerstvých matek, z toho 3 prvorodičky a od té doby se narodila ještě řada dalších děti, tzn.že holkám bylo 35 a více. Že budu (pokud vůbec) mít dítě pozdě, mi bylo jasné už na té střední. Prostě na rovinu, doma jsme měli zrcadla a vždy jsem si byla vědoma toho, jak vypadám a že urvat kohokoliv, kdo by se mnou dítě vůbec chtěl "tvořit", bude běh na dlouhou trať. Nicméně, povedlo se hned jak jsme si řekli, že to zkusíme, další měsíc jsem to už nedostala, takže to o věku taky úplně nebylo.
@lamiaaa 32let určitě není pozdě,podle mě skoro ideální věk 🙂 Já měla první v 21,druhé ve 38letech a oboje má něco do sebe a když se zamyslím, mít dítě někde mezi tím by bylo možná nejlepší 🙂 Kolem mě je spousta maminek které si pořizovali děti mezi 30-40lety,je to běžné,normální,to jen v dobách komunismu byl trend porodit do 25let.
Dovolte mi oznámit vám, že vám právě začly tikat biologické hodiny 🙂. Když se to před cca dvěma roky v osmadvaceti stalo mně, vykašlala jsem se na všechno, a šli jsme "na věc" 🙂. Neohlížela jsem se už na nic, smlouva v práci se naštěstí vyřešila "sama" někdy v mezidobí, až se skoro stydím, že jsem otěhotněla asi čtrnáct dní poté, co mi začla běžet ta na dobu neurčitou 🙂, dům taky není dostavěný, takže jsem na našeho dnes devítiměsíčního drobka celé dny úplně sama (manžel imrvére na stavbě), občas sice čekám, kdy mi z toho houkne, ale nezalitovala jsem ještě ani jednou. Snad jen toho, že jsme do toho nešli dřív 😉). Mateřství je něco úžasného, absolutně naplňující a už muže zpracovávám na to, že nebudou původně plánované dva kousky, ale rovnou tři 🙂. Říká ta, co ještě loni touhle dobou nevěděla, co s tím dítětem bude dělat... 😀. A ne, nemáme klidného andílka spícího 20 hodin denně, ale pěkně svéhlavého rebela 🙂.
Chtěla jsem mít dvě děti do 30. To mám,prvni ve 26, druhé ve 28. Pak už mi přišlo pozdě. No a teď mám nového partnera,a kolem 35 možná zkusíme dítko. Teď mi je 33, rozdíl oproti třeba 28 nevidím,necitim,kolem mě kamarádky,spoluzacky teď jsou těhotné,na mateřské nebo plánují druhé. Strašně moc jich řešilo dítě až po 30.
Mně měla mamka ve 35, nepřijde mi to pozdě,i když tehdy se to tak bralo.Mame babičku v důchodu,je to príma.
Plánovala jsem první dítě po 30, ideál 32. Život plány mění a prvního synka jsem měla téměř ve 38, ale ničeho nelituje. Je to super, užívám si ho každý den, je to naše zlatíčko🙂). Vůbec to není pozdě.
Podobné diskuze
- Syn v 10 letech nemá sestouplá varlátka. Není už pozdě na operaci? Bude moci ...1
- První ivf ve 34 letech. Máte zkušenost a vyšlo to?16
- Jsem ve 34 už stará na první dítě?47
- Roční dítě pozdě usíná a pozdě vstává, nevadí mu to zdravotně?29
- První dítě ve 35-36 letech56
- Chci být porodní asistentkou ve 27 letech, je to pozdě?12
První dítě jsem měla v 34 letech, teď je mi 37 a čekám druhé. Kdybych mohla vrátit čas, jdu do toho dřív. V těch 28letech.
Bohužel jsem dlouho nemohla najít toho pravého, se kterým dítě mít. Jinak se vše ostatní dá posunout, dělat souběžně - studium, dům, byt, další vzdělávání...
Moje děti budou mít 18, když mi bude 52/55 let. Když budou oni mít děti ve 30ti, bude mi 64/67 let.... i tohle jsou důležité věci na zvážení.
Jinak - první dítě máme po 5 IVF, druhé čekám po 13 IVF. NIKDY jsem neměla žádný gynekologický problém, na prohlídky jsem chodila pravidelně, antiko jsem vždy po čase vysazovala, MS mi vždy naběhla v pohodě... byla jsem zcela ukázkově zdravá do té doby, než jsme se rozhodli mít rodinu.