6 let sama. Je nějaká naděje?

2. led 2024

Před šesti lety jsem opustila vztah, s jedním děťátkem, otec si celkem rychle našel náhradu, já v podstatě ihned taky, ale bylo to moc brzo, a tak za dva měsíce rozchod, za další půlrok jsem se zamilovala, ale on ne a tahle situace trvala asi rok a půl. Mezi tím korona vše zavřené, a přišel vztah, který jsem říkala , že nikdy nebude a to milenecký s ženatým. Ten jsem nakonec ukončila. Pak jsem se rok vídala, s jedním takovým bláznem. Tam jsme věděli oba, že by to nebyl dobrý nápad. Ale lidský jsme si rozuměli moc. Najednou me začal tlačit věk a tak jsem se nechala uhnat chlapíkem, se kterým jsem si ,ale vůbec nesedla partnersky, a než ho tahat za nos a vnitřně se deptat, vztah jsem velmi rychle ukončila. Takže mám jedno starší dítě a novorzene a jsem sama. Chybí mi šíleně chlapske objetí, celkové ta stálost. V rodině mám hlídání, ale nějakou emocionální podporu vůbec, spíš jen deptani a podkopávání sebevědomí. Kamarádi mají vlastní rodiny moc nikam nechodí.seznamky jsou zkoušela, ale buď ženskou tahaj do postele nebo jsou nějací divno nebo nechtějí ženu s dítětem. Moc bych někoho chtěla za partnera ale zároveň už jsem ztratila veškerou víru. A je mi moc smutno a taky vím, že s tímhle duševním rozpoložením vůbec nejsem atraktivní a tahle situace je že mě cítit nejspíš celých těch 6 let marného hledání. Tak se chci vypovídat protože už nemám komu a nikdo pro mě nemá řešení. A já jen závidím těm stastnym. Co si hned nekoho najdou a já už nemám naději. Nebo nějaká je?

Takjsevypovídala

irmamala
2. led 2024

Chápu, musí to být smutné. Podle toho popisu mi přijde, že jsi to vzala moc zhurta, možná to chtělo fakt jen víc času. Najít si chlapa s jedním odrostlejším dítětem by bylo mnohem snažší, než s novorozencem. Nebo alespoň já si nedokážu představit navazovat vztah s miminem. Řešení žádné není, resp. je jediné a nikdo v tvé situaci ho nechce slyšet - chce to čas. Ale jestli rok, nebo pět, to ti nikdo nepoví. Až mimčo povyroste a bude si ho brát jeho tatínek, budeš mít zase víc svobody a víc možností. Teď bys podle mě sáhla po někom jen ze zoufalství.

jancazao
2. led 2024

Za nedlouho to bude 7 let, co jsem s dětmi sama.
2 roky po rozvodu proběhl asi půlroční vztah, kdy jsme se navštěvovali ob víkend, když byly děti u tatínka. Vyklubal se z něj alkoholik a chorobný žárlivec. Tak jsem zase na chlapy zanevřela. 2 roky na to jsem měla kamaráda, byla to v podstatě platonická láska se dvěma úlety. Od té doby nic, jako bývá mi smutno, chtěla bych moc vztah. Ale ti chlapi prostě nechtějí.
Já mám naštěstí kolo a v létě jsme si pořídili kocourka, takže už se mám i s kým mazlit😃
U mě je asi trochu problém to, že jsem už docela stará a mám relativně malé děti.
Drž se a věř, že jednou ten pravý přijde 🍀

pampeliska1313
2. led 2024

Mám trochu naděje - moje máma se poprvy vdala ve skoro padesáti. Celej život na mě jinak byla úplně sama. Měla jen dva románky a vždycky ženáč..🫣Mrzí mě, že se takhle trapite. Třeba bude lip.)

trdelnik234
2. led 2024

Ahoj, obdivujem,ze zvladas dve deti sama.
Si fakt dobra! To na uvod.
Citala som tvoj prispevok velmi pozorne a podla toho,co pises,Ty vobec nemas problem niekoho si najst,ale skor vyselektovat spravneho chlapa.
Netlac na pilu (viem,ze toto nechces pocut),ale zeny,co surne niekoho hladaju,tak vysielaju signaly pofidernym chlapom.
Chlap vycitil zufalku.A to nechces.
Kde sa da zoznamit?
Vsade, uplne vsade,ale za predpokladu,ze budes mat v hlave upratane,budes prijemne upravena a zaujimava (chlapi su vizualni nebudeme si tu klamat).
A nebudes hned tlacit na pilu....
Kazdy mesiac si daj nejaky ciel.Napriklad raz za tyzden vybehnut na bike sama aspon na polhodinu. Alebo na nakup.
Hocico.
Pripadne menej casto,ak sa ti neda.
Ked ti budé smutno,tak si to pekne odzi,odsmutni.
Je to normalne.Si aj zena,nielen matka.


.

trdelnik234
2. led 2024

A fakt si myslis,ze su vsetky zeny co su vztahoch stastne?
Urcite nie permanentne.

martinka_33
2. led 2024

A já znám 3 týpky co jsou sami a ne a ne narazit na tu správnou babu 😀

trdelnik234
2. led 2024

@martinka_33
Ja tiez poznam par nezadanych kolegov.
Niekedy staci pokecat pri pive,polozit tie spravne otazky a hned vies preco su sami 🤣🤣🤣.
Ani muzi to nemaju jednoduche. To je pravda

barulina
2. led 2024

Byla jsem na tom velmi podobné. Dala jsem šanci jednomu ze seznamky a teď jsme spolu dva roky a budem se brát. A to já teda neměla ani to hlídání. Takže neztrácej naději 🍀

irmamala
2. led 2024

@trdelnik234 Naprostý souhlas. Jen když nehledáš, tak někoho najdeš. Já nevím, jestli to z nás čiší ta zoufalá snaha, ale prostě tak to funguje. Já jsem nikoho nehledala (bo vdaná) a svého druhého muže jsem poznala na kroužku našich dětí. Zahřmělo, uhodilo a bylo vymalováno. A přesně jak píšeš, to, že je někdo ve vztahu, neznamená, že je šťastný. Naopak, denně tady čtu zoufale příběhy nešťastnách ženských, které nedokážou ze vztahu odejít. To zas radši být sama než s debilem.

martinka_33
2. led 2024

@trdelnik234 ono je to.tezky potkat toho pravejo a cim jsi starsi a mas neco odzite tim je to narlcnejsi, prozoze uz vis co chces a co nechces.

trdelnik234
2. led 2024

@irmamala
Bohuzial to tak asi bude.
Mam to potvrdene od muzskych kolegov.
Ze vraj vysielame take signaly vtedy,ze je to strasne antisexy a zlaknu sa....
Jedna taka u n'as robi.
Velmi pekna,sympaticka, slobodna,bezdetna a ùz tri roky sama.
Ovela krajsia,nez väcsina kolegyn v nasom veku.
Brutalne isla po jednom z nasich kolegov.
A presne tym ho odradila.
Za prve bola hned k dispozicii,za druhe bolo z nej na kilometre citit,ze chce seriozny vztah.
Dopadlo to tak,ze si nakoniec nasla u nas v podniku Friend with Benefits.

trdelnik234
2. led 2024

@martinka_33
Ani mi nehovor!
Presne.
Kebyze teraz zostanem sama,tak chcem ambulantny vztah (typek pride,spravi co ma, zajdeme niekam, sme v kontakte a nemame inych partnerov, ale kazdy plati dane za seba,ma svoj byt a stara sa o svoje deti).
Mozno sa tomu hovori inak,neviem,zatial nepotrebujem vediet 🤣

garfa4
2. led 2024

Taky jsem sama, od těhotenství, takže odhadem nějakých 6 let. Samota je špatná, nutnost řešit vše sama je někdy šílenství a o nervy. Já tedy nikoho nehledám (nepůsobím tím pádem zoufale, přesto jsem za ty roky nikoho nepotkala). Holt někdo má, někdo ne. A platí to o všem i o lásce....

autor
2. led 2024

Moc děkuju za zprávy a názory já jsem aktivně chlapa hledala, protože jsem ještě chtěla vytvořit rodinu, dítě mi rostlo a už víc vnímalo. Chtěla jsem druhé dítě a čekání na pana božského jsem přehodnotila na to že bude stačit, když mě bude mít rád a že já se nakonec zamiluju. Bohuzel jsem narazila na člověka, který mi ukázal čím jsem
Nejspíš ty chlapi odrazovala a pochopila je jak se cítili. Říkali mi že se moc snažím a jak je vidět jak chci. Když jsem byla mladá a všechno měla na háku. Nebyl problém najít chlapa, teď všichni jen postel a nazdar. Snažím se být nad věcí, ale přijdu si jak olysalej soliter ve větru, co se každou chvíli vyvrátí, protože nemám tu oporu rodině a ani v pratelych kteří do teď papouškování jak si někoho určitě najdu to ty zadání, pak další co jsou sami celý život, no tak ty mi můžou těžko radit ve vztazích a pak ty, co říkají miluju tě každý rok někomu jinému, takže každému pitomci k kterýho já bych neoprela kolo, a za rok placou co si našli za debila a za mesic na novo s jiným. Ale i tak jim závidím že aspoň chvíli citili tu lasku. Začala jsem chodit do posilky , a ani nikdo o koho bych stála tam snad nebyl a ani mě nikdo za tu dobu neoslovil. Přibrala jsem 10kg, jsem celá oteklá, oblečení abych se do něj vešla mám od mami protože s mateřskou na novou garderóbu nemám a nejvíc, když se vidím v kabince v zrcadle je mi do pláče. Chtělo by to psychologa ale volala jsem jednomu třikrát pokaždý nějak neměl čas tak jsem se na to vyprdla... No a tak...
Ale moc děkuju všem za reakce a že jsem se mohla vypsat. A za podporu a za to že někdo je na tom stejně ,i když mu to samozřejmě nepřeju.

trdelnik234
2. led 2024

Kludne mi napis IP,ked sa budes potrebovat rozpravat.
To budé dobre.
Snaz sa udrzat zdrava a psychicky v pohode.
Zvysok sa spravi.

sorboni30
2. led 2024

Být tebou, najedu na seznamku a zadam si tam, že hledas kamaráda, který má dítě, je sám a hledá kamarádku na společné chvíle, výlety atd.. ono z kamarádství může časem něco vzejít a opravdu je lepší někoho poznávat chvíli déle než s někým skočit do postele a být sám..

autor
2. led 2024

@trdelnik234 napíšu, díky 🙂

@sorboni30 no ale víme jak to mají chlapi s kamarádenim, a tak je to jen do doby než by si někoho našli, na seznamkach mi nabízeli povětšinou hlavně kamarádství s výhodami...
Je pravda že jsem byla vždycky hodně obklopena muži, a jak se postupně začali usazovat, tak mi asi prostě chybí ten mužský element, a nemusí to být přímo vztah

jahodi
3. led 2024

jestli máš na posilku, tak bych prozatím snad raději ty prachy investovala do placeného psychologa. Já měla jednoho online po dobu 7 měsíců, stálo to hodně, ale stálo to opravdu za to.

Jo a použila jsi slovo "solitér". Tak bych ti doporučila fb skupinu Solitérky. Už to tam sice moc nežije, ale zakladatelka skupiny má super eBook pokud vím zdarma právě pro ty, co jsou zrovna samy. 👍

sorboni30
3. led 2024

Tak já mám kamaráda, kterého jsem poznala před 20 lety na seznamce.. ano byl s výhodami. Ale my si tak nějak na začátku ujasnili co chceme.. já si pak našla partnera. Ale vždy jsem měla někoho komu se můžu svěřit a viděla jsem i pohled chlapa..což mi pomáhalo když jsem měla partnera atd..Někdy se z přátelství stane víc pokud jsou dva sami

cattus
5. led 2024

Jsem sama 5 let s nyní již téměř 8 letym synem. Za tu dobu 2 vztahy. Jeden cca půl roku, druhý přes rok, ale aktuálně začínám třetí rok opět sama.
Nijak aktivně nehledám, věřím, že toho správného někde někdy poznám.
Podotýkám, že je mi 40+, nejsem modelka, takže ten následný výběr je poměrně hodně zúžený.
Důležitý je nehazet flintu do žita. A hlavně to nebrat tak, že bez chlapa se nedá žít. Je spousta věcí, které by člověk rád sdílel, měl tu pomocnou ruku,měl někoho rád. Ale na druhou stranu si říkám, že jak si to udělám, tak to mám a nikdo mi do toho nebude kecat, nebude se snažit mě měnit.

autor
5. led 2024

@cattus já vím, právě že mě ten mužský element odešel ze života už ve dvaceti a musela jsem převzít ty chlapske věci na sebe, a ano umím si udělat spoustu věcí sama ale i tak člověk potřebuje podrzet něco, třeba dělat střechu atd. To v jednom člověk neudělá a dvě hlavy ví víc než jedna a úplně se necítím na to, i když nějaké zkušenosti mám, dělat ze sebe odborníka. A pak to skončí u vecnyho doprošování líných chlapů, kterým se prostě nechce nebo chlapů ochotných, který vůbec nejsou váš typ, ktery to dělaj jen proto že si pak myslej že u vás máj šanci. A pak další jsou kamarádi, který máj ale svejch starostí dost a vy relane nemáte jak se jim revanzovat. Tak se necháte ukecat typkem, který vám nabulikuje že je pro vás splněný sen a to spociva v tom že teda ochotně zatluce jakýkoliv hřebík, ale citové je totálně plochy a při každý vypjatý situaci se rozklepe jak osika, a ten chlap a objetí musíte být zas vy. A já to táhni už 15 let a ksakru už si zasloužím nějaký objetí a něhu. A místo toho, se chlapi leknou a od toho ruce pryč. A nebo jo máj zájem ale jsou ženatí (ti taky něco udělají jen proto že si myslí, že z toho něco kápne)a neboto jsou singl chlapi ale prostě pro vás nejsou absolutně přitažlivý, asi to má důvod proč jsou sami.
Myslím že problém je v tom že jsem tak strašné samostatná, že aby byl chlap pro mě fakt chlap musí to být chlap. Třeba například to že mě zajistí finančně a já se nebudu muset dřít ve třech pracích. A já mu klidně doma jak se to říká, udělám kuchařku a milenku ale zbytek obstará on. Ale to je jen v červený knihovně.