Mám manžela, přesto jsem na děti i domácnost sama. Jak z toho ven?
Milé maminky, již dlouho mě trápí naše situace doma. S manželem spolu žijeme 5 let, 4 roky manželé. Předtím jsme se znali jako kamarádi 7 let a občas něco podnikli, takže jsme se zběžně znali, i své povahy a přístup k životu. Máme dvě děti, 3 a 1 rok. Nebudu zde rozebírat do detailu starší "křivdy" a a všechny mezní události, ale jen to zasádní a to čerstvější. Manželova rodina mě nikdy nepřijala, ale za tím jsem asi před půl rokem dokázala udělat tlustou čáru a daří se mi to neřešit, prostě nad tím už vůbec nikdy nepřemýšlím. Byl to určitou dobu hlavní důvod hádek, protože manžel chtěl a vždy chce být s každým za dobře, i když třeba s něčím nesouhlasí. Myslela jsem, že když to vytěsním, tak už bude jen dobře, ale asi jsem přes to nechtěla vidět to ostatní. Už když se nám narodilo první dítko, tak mě manžel nechal hned po příchodu z porodnice samotnou, nebyl ochotný si vzít ani den volna. Vůbec. Má práci, kdy tou dobou byla příprava na sezónu, takže si objektivně nemohl vzít čtrnáct dní ani týden volna v kuse, ale... ranilo mě to. miminko neumělo pít, dva měsíce jsem byla v nonstop koloběhu, kdy jsem se nestíhala najíst. Mimčo bylo pro pokročilé a já na vše sama. Jak jsme se dostali z nejhoršího, tak už bylo lépe a docela jsem vše (i když nuceně sama) zvládala. Ještě jsem do toho dělala poslední rok VŠ dálkově. Manžel mi jednou za čtrnáct dní společně s mojí mamkou hlídal u školy miminko, mamka jim zajišťovala "catering". Abych vždy ten jeden den nemusela řešit vaření a mohla být ve škole. Oba jsme od začátku chtěli více dětí a celkem u sebe. Tak jsem odstátnicovala a přišlo druhé těhotenství. Myslela jsem si, že po ukončení školy přijde "příjemnější" období a ještě větší pohoda, ale to jsem se spletla. Asi díky vůli dodělat školu a více práce jsem nějak nevnímala, jak jsem na vše sama. Jenže po dodělání školy mi už manžel vůbec s ničím nepomáhalal a to se stupňuje stále. Byla jsem těhotná a vše těžké musela tahat sama, nákupy, kočár, vše zařizovat a dělat sama. Manžel i když by mohl, tak ze své pohodlnosti chodil a chodí do práce na děvět a později a tím pádem se vrací po šesté. NIkdy v životě nevzal sám ze své iniciativy děti po práci ven, povozit kočár, nic. S malou jsem to připisovala tomu, že chce, ať trávíme co nejvíc času spolu - chtěl vždy ať jdeme společně. No teď už vím, že je to z pohodlnosti. Přišla koupě bytu, rekontrukce, většinu věcí jsem řešila sama, jinak by to nebylo ještě teď. Těhotenství bylo do půlky v pořádku, pak krvácení a nutnost se šetřit. Ani tak jsem se pomoci nedočkala. Pravé peklo přišlo po porodu. Opět si nebyl ochotný vzít ani den volna a já byla unavená na vše sama. Naštěstí mi pracující maminka první 4 dny doma pomohla (vzala si volno). A on ten čas co mi mamka obětavě pomáhala využil po práci k tomu, aby si zašel do posilovny a čučel na mobil... Tolik ke starším křivdám. A teď současnost: jsem stále na vše sama. Před dovolenou jsem si musela sama vyměnit olej v aute, kapaliny. Vše pozjišťovat a naplánovat. Dovolenou zajistil on, ale ani nevědě adresu kam jedeme. A poslední kapka samotná dovolená. Pět dní si dovolenkoval, s kamarády popíjel do noci, abych já celou dobu v noci vstávala k dětem a ráno s nimi v šest. Sliboval mi, že když na dovolenou pojedu (už jsem nechtěla, bála jsem se, že to tak dopadne), tak mi bude pomáhat a bude se nám věnovat. Takže jsem byla úplně vyřízená. Ještě jsem po asi 5 letech poprvé onemocněla a je mi pod psa a přesto není schopný převzít domácnost a zapojit se a udělat aspoň z poloviny to co já, i když už padám na hubu. Jsem strašně naštvaná a nevím co dělat. Už jsem bohužel několikrát udělala scénu, pak i hrozila rozvodem. Když to vygraduje, tak se nedokážu udržet a mít chladnou hlavu. Vlastěn už ani soudně nevím, zda to je nebo není důvod k rozvodu, když žadné jiné problémy nemáme. Jsem zblblá z toho, jak mi říká, že je všechno v pohodě a vytvářím si to jen já u sebe v hlavě. Je mi z toho smutno. Poslední měsíce není den, kdy bych si v duchu tak desetkrát neřekla, že je to debil. :( A největší gól je, že chce třetí dítko, kteréjsme dřív chtěli oba. Ale já tuším, že se nezmění, když je to čím dál horší a nedokážu si představit, zda bych to sama zvládla. Snad kdyby bylo zdravé tak ano, ale při mensích potížích by to byl záhul. Nejtěžší je asi to smíření s tím, že strašně to další dítko chci, toužím po něm, ale nechci jej s tímto manželem. A nevím, jak z toho začarovaného kruhu ven.
@chat_noir Jako jasne, jsou i horsi chlapi - alkoholik, nasilnik...ale pokud zenska musi delat vse krome vydelavani a vadi ji to, nechapu proc si s takovym sobcem porizuje vice deti. Pri prvni ji to treba jeste neni zcela jasne a po prvnim porodu, kdy je oslabena a na vse sama uz prece musi tusit, ze se riti do prusvihu.
@dzejn002 zrovna nedávno jsem přemýšlela, že založím diskuzi na stejné téma. U nás doma podobný. Sice třeba koš vynáší... Ale vždy s komentářem, že to dělá jen proto, že já bych to neudělala a shnila bych s dětmi v odpadcích. To samý kuchyň. Pokud ji nestihnu uklidit já, tak jí sice uklidí, ale je u toho strašně sprostej. A teď jsem taky měla střevní chřipku. Bylo mi tak zle, že jsem nedošla skoro ani do koupelny. Děti naštěstí vzala ven moje mamka, ta nám hodně pomáhá, protože on dětem věnuje času dost málo, natož aby je vzal někdy ven. Max. tu čtyřletou, oba najednou neměl venku ještě nikdy (mladšímu je rok), malého samotného vzal za celý život ven tak možná pětkrát. No a s tou střevní chřipkou - děti už byly pryč, a on mi ani nemohl hned uvařit čaj a jít koupit colu, protože nejdřív si musel chvíli sednout a pak ještě uklidit kuchyň! A to nebyl ani v práci, měl teď dva týdny dovolenou. Mamka si přitom přišla pro ty děti rovnou z práce. On je o dost starší než já a je prostě zvyklý na ten svůj klid, který si nenechá vzít. Co na tom, že já padám na hubu a moje máma to vidí a snaží se mi pomoct. Pro něj to je jen vlezlá tchýně. Ale když nás mamka někde vozí autem, kde potřebujeme (vlastní nemáme), tak to se mu náramně hodí, ani nepoděkuje. A jinak v práci sice končí ve dvě, ale většinu volného času prosedí buď na gauči s mobilem v ruce nebo u PC...
@dzejn002 Urcitym resenim by mozna bylo i vetsi zapojeni babicek ci dalsich potencialnich pomocniku.
Na terapii ci za koucem bych sla po minule zkusenosti nejprve sama, a pokud by to probihalo dobre, zkusila bych vzit partnera. Mozna to ale ani nebude nutne - hlavni problem vidim v tom, ze partner jen maximalne vyuziva ci spise zneuziva, co mu zenska dovoli. Takze zmenit by se mela hlavne ona. Treba si uvedomit, ze tohle posluhovani poskozuje hlavne deti. Budou to brat jako neco normalniho. Navic prepracovany clovek se muze zhroutit, snaz onemocni a to zas odskacou deti.
Ja nevim me prijde ze bys nejdriv mela ukazat ty hezke stranky o cem rodina je nez vriskat kvuli necemu co bylo uz driv nez jste meli deti...
Takze vylety prochazky objevovani novych mist ...travte vice cadu jako rodina dej mu nejaky ukol ktery vis ze zvladne at ma taky pocit ze doma k necemu je ...me prijde ze tim ze je v praci obdivovany a vi kde co a jak o to vic se doma strani ptz vi ze tam jsi TOP ty ....
Takze vice cadu spolu ...a at pozna i sam ( kdyz si na nakupu , kdxz varis atd) jaka sranda a jak hezke to s detma muze byt ...
At jim treba slozi stan... Vymaluje pokojicek ...nalepi s nima nalepky na stenu v pokoji ...proste at dela neco s detma a bude se citit i uzitecny 😉
A taky najdete si cas jenom pro vas 2
@dzejn002
Tim,ze najmes pani na vypomoc nic nevyresis ve vasem vztahu.Myslis si,ze on zacne neco delat protoze to bude stat penize?Ale prd.Akorat te zdupci,ze na co potrebujes vypomoc kdyz ostatni zenske to zvladaji i bez ni.
@dzejn002 pokud manžel slušně vydělává, tak bych si taky vzala paní na úklid, na žehlení, na všechno, co půjde. Pokud víš, že ho v tomto směru nezmenis a chceš s ním zůstat, tak ti to aspoň ulehčí. Co mi přijde jako větší problém, se kterým bych se já teda nesmířila, je to že se nevěnuje dětem a předpokládám, že ani tobě. Nechápu, proč chce třetí dítě, kdyz s vámi ve finále stejně nechce trávit čas, když se o ně nedokáže postarat. Osobně bych mu dala nůž na krk, sbalila jemu kufr, dala před něj rozvodové papíry a klidně mu je nechala podepsat. To je mozna jediná šance, jak něčeho docílit, možná když opravdu uvidí, že o vás přijde, že ho to aspoň v tomto směru probere. Pokud ne, tak uvidíš, že mu na vás nezáleží. Pak bych s ním začala jednat jako se spolubydlícím, vařila, prala bych jen sobě a dětem, rozhodně bych s ním nespala, dávala bych si peníze stranou a chystala se na odchod, až na to budeš připravená, až třeba půjde do práce a tak.
Nemá vypráno uvařeno a uklizeno?Tak ať to udělá! Chce aby to bylo ?Tak může vzít vlastní děti ven na dvě hodiny! Já bych s ním zatočilo ten by lítal jak motorová myš. Nejhorší je všechno dělat sama a nadávat až když to vygraduje to je špatně. Normálnka bych ho zapojila. Na tady máš dítě v kočárku jděte ven. Atd.
Heh, i já takovýho chlapa měla. Dělala jsem doma všechno. Úklid, nákupy, vaření, starost o auto, zařizování rekonstrukce, planovani a shánění dovolené. Exmanzel se staral jen o svůj playstation, fotbal, pivo a kamarády. Postupně jsme víkendy a dovolené plánovali tak, kdy se zrovna nehrál fotbal. I svatbu jsme měli v repre přestávce. Když jsem ho poprosila, jestli by šel nakoupit tak kolem toho bylo tolik keců, že mě to akorát příště otrávilo. Jednou jsem celý dopoledne uklizela a když jsem skončila, tak se mě zeptal, kdy bude oběd, že má hlad. On sám seděl celou dobu u PS. Neštěstí jsme spolu neměli děti (On nechtěl, furt je odkládal), to by dopadlo jak u vás. Jinak i finančně to z něho strany nebylo úplně top: vydelavali jsme stejně, spíš já víc a já platila většinu věcí. Nakonec mu rozvod paradoxně pomohl: bydlel poprvé sám, musel si prat, nakupovat, uklízet...starat se o věci. 🙂 Takže jsem mu vlastně snad i pomohla. 😀 On by se jinak nikdy nezměnil....
Ale bohužel souhlasím s tím, že za to si holky můžeme samy. My jsme to těm chlapum dovolily, oni jen jednaj podle toho, co jim dovolime....Zvlášť, pokud k tomu mají sklony.
Tohle je hrozne těžký soudit, kdo nezažil. Když jsem poznala exmanžela, tak byl milí, vtipný, pozorný. Byl od táty zvyklí že musel uklízet, a o spoustu věcí se postarat. Když jsme neměli děti bylo vše fajn, veškerý čas jsme trávili spolu, a taky jsem vlastně pak postupně převzala tu roli hospodyňky v jeho baráku. Děti jsme plánovali a vypadalo to že se i těší. Když to vyšlo tak jako když se to obrátilo, už jsem nechtěla chodit s ním do zakouřeny hospody, před tím mi to nepřišlo, když jsme chodívali spolu, ale chodil tam často. Takže já těhotná a skoro každý večer sama. Pak jsme se rozhodli že se vezmeme než se mimčo narodí. Asi měl pocit že, pak už nic nebude moct začal chodit do hospody ještě častěji a to mu zůstalo. Když jsem začala cítit první pohyby, tak jsem chtěla aby je taky cítil, tak mi na to řekl, to je divný na to sahat nebudu. A jak to bylo dál je jasný, na vše jsem byla sama. Když se malá narodila v 1 hodinu v noci , tak jsem mu to hned volala, a kam jinam jsem se mu dovolala, do hospody. Taky po návratu z porodnice nezůstal doma. Naivně jsem si myslela že druhý dítě ho třeba změní, když to ještě k tomu byl kluk. Vůbec. Na 2 děti sama, celý barák a zahradu sama. Babičky moc nemohli fungovat. Moje máma chodila do práce, a tchýně měla v péči 2 svoje vnuky od dcery, tak taky neměla čas. Ale zkrátím to. Vydržela jsem to s ním 13 let, z toho víc času trávil v práci a pak v hospodě. Rodinné dovolené se nekonali, on si jezdil s kamarády na motorce na výlety a já vše podnikala s dětmi sama, stejně to pak bylo to nejlepší. A za celou tu dobu na mě 3x vztáhl ruku, jen proto, že jsem mu nechtěla dělat večeře protože se mi nelíbilo, že je každý den v hospodě, nechtěla jsem v jeho opilosti s ním mít sex, a naposledy to bylo když jsem mu řekla, že už s ním nechci být. A tak se taky stalo. V podstatě jsem od něj utekla, když odjel na prodloužený víkend na motorce.
Už s ním nejsem 7 let, a jsem šťastná a spokojená, protože už nežiju v každodenním stresu, kdy přijde s hospody a v jakým stavu, a nebo jestli vůbec přijde. Tenhle vztah mě toho tolik naučil, hlavně se mít ráda a vážit si sama sebe.
Teď mám skvělého manžela, sice sám od sebe v domácnosti nepomáhá, ale on mě učí že na vše nejsem sama, a že vše sama nemusím dělat. Takže když po něm cokoliv chci tak mi pomůže, nebo mě ve všem zastane když mi není dobře, a ještě má o mě starost, a "vynadá mi", když neodpočivam a mám zas potřebu zas jít něco dělat.
A moje máma mi řekla hezkou větu k ex, když ptáčka lapají pěkně mu zpívají.
@chat_noir To my zvenku působíme taky dokonale, určitě u cizích a vzdálenějších známých. Jen Ti nejbližší to vidí. Jinak jsem si vzpomněla, že jak píšeš, že manžel vymyslel výlety apod., tak tal to bylo u nás do svatby. Pohodový, akční kluk, každý víkend měl vymyšlený společný výlet, po večerech plánoval, kupoval jízdenky, reervoval ubytování. Občas přinesl láhev vína, někdy mi koupil kytku, jindy čokošku. Neměla jsem důvod v mezičase neudělat, vo je potřeba, když on zařizoval výlety. Taky jsme společně vařívali občas večeři. Tohle vše skončilo svatební cestou a mým otěhotněním. Čerstvě těhotná jsem nastoupila do prváku (navazující) na VŠ, nebylo tolik času na výlety, které ještě občas naplánoval, ale už na můj popud a doma už mu občas bylo zatěžko pomáhat i na můj popud. A to chtěl ditko víc než já. Chtěla jsme moc, ale hodiny mi zatím netikaly, jemu jo. Jsme od sebe o víc jak deset let.
Doporučila bych párovou terapii. Pokud o vztah stojí, měl by do toho jít. A v přítomnosti terapeuta si ty věci řekněte líp než jen mezi sebou. Spoustě mých kamarádů to pomohlo, že konečně začali poslouchat a chápat, co ten druhý říká. Přijde mi dobré to zkusit, než se člověk rozhodne pro nějaký radikální krok
@nazka Jeho rodiče asi nikdy nefungovali. Mamka doma přestala vše dělat včetně vaření dětem když začal chodit do školy. Ještě na střední mu pořídila růžovou zimni bundu ze sekáče, než aby se vzepřela manželovi, který škudlil peníze a kupoval za to předraženou elektroniku, nové auto... manžel se z toho začal dostávat na brigádách a na vysoké. Po vysoké okamžitě odjel na dva roky do zahraničí a nikdy se domů nevrátil.
@eviicka Jo je takový sám od sebe. Dlouho žil sám, co potřebuje svobodný člověk v podnájmu... nikdy se před tím o nikoho a o nic nestaral, nikdy nezažil, že by se staral někdo o něj. Nedocházelo mi to. Měl mě vždy rád, já jej taky, strašně se těšil na rodinu. Do svatby bylo vše normální z mého pohledu, jasně zamilovaného...
Je pro me hrozne smutne zjisteni, kolik zenskych se fakt necha takhle ponizovat. Damy, vasi manzele a partneri se k vam chovaji jako k onucim a vy jste jim to dovolily. Normalni to neni. Nechapu, proc s takovymi sobci jste, mate s nimi deti a jeste ty deti vychovavate tak, ze z nich vyrostou stejne pokriveni dospeli. Pritom staci tak malo... Trvat na tom, ze se budou vasi muzi podilet na chodu domacnosti a peci o deti. Trvat na tom naprosto nekompromisne a pripadne se rozvest, pokud by to bylo bez efektu.
@eviicka Jo přesně, taky jsem musela uvařit pro sebe a nedokázala jsem být taková blbka, že bych mu z toho nedala... u druhého jsem si to zařídila měsíčním dovozem krabiček pro kojící maminky. To mi pomohlo, jinak by to starší odskákala. V mrazáku jsem měla ještě předvařeno...
@hanka_333 Třeba proto, že sliboval, začal více pomáhat. Konal - rozhoupal se ke koupi společného bytu, dokonce se sám účastnil bouracích prací, společně jsme udělali kus práce... navrhoval a plánoval interiéry... a pak v půlce těhotenství to šlo všechno do háje, zase všechna práce a starosti a vyřizování s firmami padly na mě. A ano, já to dělala, protože jsem potřebovala, aby to nestalo, abych se s dětmi co nejdřív po porodu mohla přestěhovat 300 km do rodného města, kde mám aspoň tu psychickou podporu v rodičích a pár blízkých, kteří v nouzi vždy pomohou...
Prekvapuje mne, kolik domacnosti jede v takovem otresne nevyhodnem modelu pro jednoho z partneru i v 21.stoleti. Mozna to tak z teto diskuse vypada, ale ne. Tohle NENI normalni! Je jedno, jak si partneri rozdeli ukoly (muj muz napr. dobre vari, takze tohle je v podstate vyhradne na nem, naproti tomu ho nebavi pece o pradlo + uklid, to obstaravam ja, atd). Podstatne je, aby jeden (zena) neodmakal vse, zatimco druhy se jenom veze.
@hanka_333 A ano, teď už to vidím, teď už nebudu blbá a tu touhu po třetím prostě potlačím. Vím, že je to blbost. Jen někdy je těžké poručík srdci, i proto tato diskuze. Manžel na mě stále tlačí, porad mi tvrdí, že je u nás vše v pořádku a že jsou na tom lidi daleko hůř, viz jeho sourozenci. A víte co? Připadám si někdy jak zmanipulovaná, když v tom s nim žiju. Kdo to nezažil, tak mu to přijde stupidní. Vždy jsem si byla sama sebou jistá, ale teď si připadám strašně nejistá a zranitelná.
@dzejn002 Mam v okoli par, kde se muz odmita podilet na peci o domacnost, ale jinak je hodny, mily, rodinu ma rad, s detmi se pohraje a hodne vydela. Tam to vyresili placenim pani na uklid, zehleni, chuvou, castou navstevou restuaraci... a vsichni jsou max spokojeni. Davam jako priklad, ze modely jsou ruzne a tohle taky muze byt cesta. Zakladem ale je, ze tu placenou vypomoc nesmi muz zene vycitat.
@dzejn002 Kamarádka měla doma něco podobného. Prosby, domluvy, pláč, hysterie zabraly jen na chvíli. Ona doma s dvěma dětmi, on přes týden pryč pracovně, o víkendu si přece potřeboval odpočinout. Vše v domácnosti zařizovala sama. Nakonec mu řekla, že už to dál nedává a teď se domlouvají na péči o dětech, finančním vypořádání a rozvodu. On je z toho hrozně zdrcený a nechápe, co vlastně udělal špatně. Přece peníze domů nosil. Jenže ono tohle nestačí. Žena, matka, má být v rodině ta královna, kterou všichni hýčkají a respektují. Ne služka.
@dzejn002
jenze on s tebou opravdu manipuluje pokud ti tvrdi,ze je vsechno ok a ohani se tim,ze nekteri se maji hur...
@dzejn002 mas pravdu v tom, ze nam, kdo jsme to nezazily, to opravdu muze pripadat az stupidni. To nemyslim nijak ve zlem, ale konstatuji skutecnost. Vis, ja se ale stejne obavam, ze se u vas nic nezmeni. Necitim z tebe zadny naser, zadnou extra touhu po zmene, nic, co by bylo rozhodne slovo. Neslysela jsem te pomyslne bouchnout do stolu. Misto toho si tu pises s podobnne nestastnyma holkama a spolecne se chlacholite, ze to vlastne tak strasne neni, ze vas preci netriska...
Prober se, naser se, udelej virval a dej mu podepsat rozvodove papiry. Nemisite k soudu, pokud se sebere a zacne na sobe makat, ale at vidi, ze konci legrace.
Bojuj za svou dzstojnost a bojuj hned.
@dura175
a ma nejakou snahu to napravit?
@maniel Soucítím s Tebou. Taky mi nebyl schopny nebo ochotný uvařit ani čaj. A i když jsem taky sotva došla na wc, tak byl ochotný vzít jen jedno ditko ven a nechal mi tu druhé. Půlku času si vydržela hrát sama, no půlku jsme si musely číst... To je u nás teď novinka prázdnin, není ochotný ani na tu cca jednu vycházeli týdně vzít obě děti, vymlouvá se a přijde mu to náročné... :( Před létem jezdil během tři měsíců na 6 služebek a po tom je to vždy horší. Asi jak cítí, že má než nás svatý klid a volnost...
@zelenaesmolda Ona to s ním řeší už asi rok a půl, za tu dobu se chlap víc věnuje dětem, to jo. Ale podléhá hysterii a vyčítá jí spoustu věcí a pořád ty víkendy tráví víc s kamarády, než s rodinou. Kamarádka ho "opustila" před pár měsíci a teď se různě střídají v bytě u dětí a řeší ty praktické záležitosti.
@sudylichozrout Naštěstí jsem vytočená fakt maximálně. Ráno musel vstát s malým výjimečně už v 5 a nezapomněl mi to v 8 vyčíst, prosila jsem ho, ať vezme malého dospat do kočárku ven a malou s sebou. Že ji porad na nic, ale když je vezme, tak uvařím. A prý vezme jen malého v kočáře, aby si ON odpočinul!! Jako že malý bude spát a on na lavce čumět na mobil a já tu padni?!?!? Dořvala jsem ho a vyhodila - ať se sebere a jde si odpočinout sám. Navíc už nemůžu vystát to, jak začíná dělat rozdíly mezi dětmi - vezmu jen toho nebo toho...jsem připravená od nej odejít, ale jediné co mě drží, je tady to naše nové doma, kde to děti miluji. Stěhování před necelým rokem bylo pro malou narocne a trvalo několik tydnu než si tu zvykla. Nemám to srdce ji odsud odvést do nějaké garsonky. Už jsme to řešili, ale on mě tu s dětmi samozřejmě nechce nechat... stačila by mi dohoda, kdyby nás tu nechal do vyššího věku dětí a pak mu to nechám... :(
@dzejn002
Podle me pripravena odejit nejsi a hledas naopak duvody proc zustat.Nejdriv to bylo,ze jim nechces brat tatu,tedka bydleni.Ne,tri lete dite opravdu nema rozum z toho,ze bydli v dome nebo v garsonce,zalezi mu na lidech kolem nej.V pozdejsim veku by to naopak bylo horsi az bude mit kamarady ve skole nebo ve skolce.
A jako,ze te nechce nechat s detmi ve vasem dome a chce si ho nechat pro sebe tak to je jenom dalsi ukazka jeho charakteru kdyz je schopny vykopnout zenskou s dvema malyma detma...
@dzejn002 Jsem na tom úplně stejně! Ještě s tím rozdílem, že auto mi chvíli půjčil k užívání a ještě před porodem mi ho prodal, takže já bývàm vyřízenà ještě z cestovàní k doktorům a po nákupech nebo vyřizovàní se třema dětma autobusem, od dětství màm navíc cukrovku, takže bývàm nemocná, vyřízenà a unavená ještě o to víc a bingo: jsme na dovolenkovém víkendu a ten debil! si sedí u snídaně a řekne mi, že já nemám nikdy dovolenou (pač jsem musela tu snídni nachystat, umýt nádobí, přebalit malého atd.), protože jsem máma a nenarodila jsem se jako chlap, věřte, že já v duchu použila daleko horší výrazy než je debil a on si přitom sobecky čumí do mobilu na fb a nezajímá ho ani vlastní roční syn nebo to, že už je poledne a jà ještě ani nesnídala!!!!!! V těhotenství taktéž - krvácení a na vše sama, po porodu - ještě se se mnou hádal a nebyl s náma skoro ani doma, takže stres jako prase, taky jsem byla místy hladová, brzo jsem přišla o mlíko😔 Vím, že ten člověk je úplně k ničemu a chce ze mě mít svoji posluhovačku a služku, ale to mu nedovolím!!!!!!