Mám manžela, přesto jsem na děti i domácnost sama. Jak z toho ven?
Milé maminky, již dlouho mě trápí naše situace doma. S manželem spolu žijeme 5 let, 4 roky manželé. Předtím jsme se znali jako kamarádi 7 let a občas něco podnikli, takže jsme se zběžně znali, i své povahy a přístup k životu. Máme dvě děti, 3 a 1 rok. Nebudu zde rozebírat do detailu starší "křivdy" a a všechny mezní události, ale jen to zasádní a to čerstvější. Manželova rodina mě nikdy nepřijala, ale za tím jsem asi před půl rokem dokázala udělat tlustou čáru a daří se mi to neřešit, prostě nad tím už vůbec nikdy nepřemýšlím. Byl to určitou dobu hlavní důvod hádek, protože manžel chtěl a vždy chce být s každým za dobře, i když třeba s něčím nesouhlasí. Myslela jsem, že když to vytěsním, tak už bude jen dobře, ale asi jsem přes to nechtěla vidět to ostatní. Už když se nám narodilo první dítko, tak mě manžel nechal hned po příchodu z porodnice samotnou, nebyl ochotný si vzít ani den volna. Vůbec. Má práci, kdy tou dobou byla příprava na sezónu, takže si objektivně nemohl vzít čtrnáct dní ani týden volna v kuse, ale... ranilo mě to. miminko neumělo pít, dva měsíce jsem byla v nonstop koloběhu, kdy jsem se nestíhala najíst. Mimčo bylo pro pokročilé a já na vše sama. Jak jsme se dostali z nejhoršího, tak už bylo lépe a docela jsem vše (i když nuceně sama) zvládala. Ještě jsem do toho dělala poslední rok VŠ dálkově. Manžel mi jednou za čtrnáct dní společně s mojí mamkou hlídal u školy miminko, mamka jim zajišťovala "catering". Abych vždy ten jeden den nemusela řešit vaření a mohla být ve škole. Oba jsme od začátku chtěli více dětí a celkem u sebe. Tak jsem odstátnicovala a přišlo druhé těhotenství. Myslela jsem si, že po ukončení školy přijde "příjemnější" období a ještě větší pohoda, ale to jsem se spletla. Asi díky vůli dodělat školu a více práce jsem nějak nevnímala, jak jsem na vše sama. Jenže po dodělání školy mi už manžel vůbec s ničím nepomáhalal a to se stupňuje stále. Byla jsem těhotná a vše těžké musela tahat sama, nákupy, kočár, vše zařizovat a dělat sama. Manžel i když by mohl, tak ze své pohodlnosti chodil a chodí do práce na děvět a později a tím pádem se vrací po šesté. NIkdy v životě nevzal sám ze své iniciativy děti po práci ven, povozit kočár, nic. S malou jsem to připisovala tomu, že chce, ať trávíme co nejvíc času spolu - chtěl vždy ať jdeme společně. No teď už vím, že je to z pohodlnosti. Přišla koupě bytu, rekontrukce, většinu věcí jsem řešila sama, jinak by to nebylo ještě teď. Těhotenství bylo do půlky v pořádku, pak krvácení a nutnost se šetřit. Ani tak jsem se pomoci nedočkala. Pravé peklo přišlo po porodu. Opět si nebyl ochotný vzít ani den volna a já byla unavená na vše sama. Naštěstí mi pracující maminka první 4 dny doma pomohla (vzala si volno). A on ten čas co mi mamka obětavě pomáhala využil po práci k tomu, aby si zašel do posilovny a čučel na mobil... Tolik ke starším křivdám. A teď současnost: jsem stále na vše sama. Před dovolenou jsem si musela sama vyměnit olej v aute, kapaliny. Vše pozjišťovat a naplánovat. Dovolenou zajistil on, ale ani nevědě adresu kam jedeme. A poslední kapka samotná dovolená. Pět dní si dovolenkoval, s kamarády popíjel do noci, abych já celou dobu v noci vstávala k dětem a ráno s nimi v šest. Sliboval mi, že když na dovolenou pojedu (už jsem nechtěla, bála jsem se, že to tak dopadne), tak mi bude pomáhat a bude se nám věnovat. Takže jsem byla úplně vyřízená. Ještě jsem po asi 5 letech poprvé onemocněla a je mi pod psa a přesto není schopný převzít domácnost a zapojit se a udělat aspoň z poloviny to co já, i když už padám na hubu. Jsem strašně naštvaná a nevím co dělat. Už jsem bohužel několikrát udělala scénu, pak i hrozila rozvodem. Když to vygraduje, tak se nedokážu udržet a mít chladnou hlavu. Vlastěn už ani soudně nevím, zda to je nebo není důvod k rozvodu, když žadné jiné problémy nemáme. Jsem zblblá z toho, jak mi říká, že je všechno v pohodě a vytvářím si to jen já u sebe v hlavě. Je mi z toho smutno. Poslední měsíce není den, kdy bych si v duchu tak desetkrát neřekla, že je to debil. :( A největší gól je, že chce třetí dítko, kteréjsme dřív chtěli oba. Ale já tuším, že se nezmění, když je to čím dál horší a nedokážu si představit, zda bych to sama zvládla. Snad kdyby bylo zdravé tak ano, ale při mensích potížích by to byl záhul. Nejtěžší je asi to smíření s tím, že strašně to další dítko chci, toužím po něm, ale nechci jej s tímto manželem. A nevím, jak z toho začarovaného kruhu ven.
@dzejn002 nehledej kouce, neprestavej prat a varit. Seber se a odejdi. Jen to mu muze otevrit oci. On nepochopi, ze mu tece do bot, kdyz budes obligatne mekka, jen budes stridat veci, na kterych si jakoze stojis. On potrebuje megafacku a tou je ztrata rodiny. Pokud s nim nehne ani to, nepotrebuje rodinu a pak neni nic jednodussiho, nez podat zadost o rozvod. Ale on musi poznat a pochopit, ze bude konec, pokud nezacne makat na tom, aby se koukal zmenil.
@sudylichozrout naprosto souhlasím. A vždycky se objeví několik dalších, které se navzájem ujistí, že všude je něco. Jako jasně, nobody is perfect, to víme, mě můj milý umí strašně vytočit, ale opravdu mám muže, který chodí do práce, o dítě se stará, vaří, když je potřeba, tak uklidí (ano, jinak to dělám já, protože vařím dosti vzácně).
Ale když si ty příspěvky přečteš, tak všechny jsou, mimo jiné, o ekonomické závislosti žen. Někde nahoře padlo, že chlap je “chodící peněženka” a sponzor a podobně. Tak pokud někdo vnímá vztah takhle, tak se asi nelze divit důsledkům. Já bych z podobně nefunčkního vztahu odešla a prostě živila sama sebe i dceru.
@drep Taky bych ráda odešla a živila sama sebe a děti. Ale moje povolání = denní, noční 12ctky. A ani jedno dítě opravdu není kam umístit pokud nemáš fungujícího manžela, rodiče v důchodu. A plat není takový, abych z toho zaplatila nájem i chůvu. Jsme na menším městě, takže maminku na vzájemnou výpomoc taky neseženu.
@dzejn002
proto jsem ti uz psala at pockas,nez ti skonci rodicak,neco si mezitim nasetri a pak jdi az budou ve skolce a ve skole.
muzes se prestehovat
@zelenaesmolda Jo až budou oba aspoň ve školce, tak už to bude nadějnejší, pak mi dokážou pomoct naši po práci... znova si to tu večer v klidu projdu a sepíšu si nějaké základní body. Taky mi došlo, že mám kam “zdrhnout” na přechodnou dobu teď v létě - zahradní domek příbuzných v kolonii zahrádkářů, sice tam není voda, ani záchod, ale přes léto je to v pohodě s výlety na koupaliště.
@dzejn002
tak to bych fakt nedelala,leto za chvilku konci a kdyz te nekdo nahlasi na socialku tak ti ty deti seberou,nemuzes zit s detma bez vody a bez zachodu
Nechci vám něco namlouvat, to si rozhodnete sama. Ale měla jsem to samé doma, naštěstí máme dítě pouze jedno, ikdyz jsem chtěla dvě.
Padala jsem na hubu a on měl svůj "svobodny" život s kamarády... chodil chlastat, ale s malou mi pomáhat prostě nechtěl, tak jsem jednoho dne odešla pryč a on se vrátil do prázdného bytu.
Chlastat tojo, ale pomáhat mi to ne...tak ať si to teď užije.
Stejně jste na vše sama, nebylo by líp bez něj?
Mě je občas teda smutno, ale vím, že najdeme lepšího chlapa a nebo radši budeme samy, než žít se sobcem, co nehne ani prstem..dělat děti tojo, ale postarat se, to už umí málokdo 🙂 Promluvte si a prestante mu dělat servis... bohužel u nás nepomohlo, ale možná vám pomůže. A pak uvidite co dal... držím palce 🙂
@dzejn002 jen ohledne toho, jestli je to malichernost, nebo neni. podle me by se melo ve vztahu resit cokoli, co dela jednoho z paru nestastnym, je uplne jedno, jak to funguje jinde, to neni argument, jde o tvuj zivot a pokud manzel neni schopen pristoupit na to, ze te neco trapi, bohuzel to o nem vypovida vic, nez si zrejme uvedomuje. je mi to lito a drzim ti palce.
Od vcerejska to tu procitam, nijak me neprekvapily ocekavane razantni komentare od nekterych jiz znamych zdejsich dam, co maji vzdycky ve vsem naprosto jasno po prvnim prispevku (uprimne bych chtela videt, jak radikalni a statecne byste byly v momente, kdyby to byla realna situace tykajici se vas a vasich deti).
Kazdopadne zakladatelko - v prvni rade bych ti rada vyjadrila podporu, nemyslim si, ze jsi jakkoliv slaba nebo neschopna se rozhoupat k akci a podobne - nahlizis na tu situaci realne tak, jak ji prozivas, vis, ze zatim nemas prostredky na fungovani s detmi sama a premyslis, co a jak do budoucna. Vubec si ted nevycitej, co a jak jsi mela delat jinak, to ti nijak nepomuze a nijak te to neposune, proste jsi jednala jako milujici zena a podle sveho nejlepsiho usudku a nikdo nema pravo te za to soudit.
Vsechno dulezite uz tu asi bylo receno - chovani tveho muze je sobecke a z nejakeho duvodu neni schopny chovat se dospele - coz znamena omezit svoje pohodli na ukor tech, ktere miluje (nebo by milovat mel).
Rozhodne si tedy nemyslim, ze vase nastaveni je v poradku - s ohledem na to, ze jsi ty nespokojena a on s tim nechce/nedokaze nic delat (protoze si nemyslim, ze stastne jsou jen ty vztahy podle nejakeho jednoho mustru - v aktualni dobe napriklad stirani rozdilu mezi muzi a zenami, gradovani rovnocennosti mezi partnery az do extremu a podobne, stejne jako v sexu si myslim, ze kvalitni vztah je ten, kde se oba partneri citi stastni a milovani a vyhovuje jim to, bez ohledu na to, jak to maji zarizene).
Zaroven ale nemam rada radikalni reseni typu “hod mu na stul rozvodove papiry”, “kufry za dvere”, “prestan se o nej starat” atd., takhle dospeli svoje problemy neresi, i kdyz urcite souhlasim s tim, ze druhy dela jen to, co ty mu dovolis, tak “nedovolit” se da i jinymi nez vyse uvedenymi radikalnimi zpusoby (a poznamka na okraj - naprosto rozumim, ze nechces deti pouzivat jako “rukojmi” ve smyslu “hod je manzelovi na krk, at vidi” - zaprve neverim, ze by to pomohlo, zadruhe by sis to jen vycitala, ze o ne nebylo dobre postarano).
Nepises vubec nic o tom, jakym zpusobem spolu jinak fungujete - jestli jsi spokojena v intimni oblasti, jestli se citis aspon v nekterych chvilich milovana, jaky vztah ma tvuj muz k detem (vim, ze je nechce sam hlidat, ale jestli mas pocit, ze je miluje, ze se o ne/o vas zajima).
Ke vztahove poradkyni, u ktere jste byli, bych rekla jen to, ze to bylo naprosto neprofesionalni chovani dle meho laickeho (nejsem psycholog) nazoru - terapeut/kouc/psycholog by mel byt maximalne objektivni a hlavne cloveka dovest k reseni prave tou terapii, ne tim, ze on subjektivne zhodnoti, jak to mate a vyrkne ortel, to skutecne neni terapie.
Jedna vec, kterou jsi zminila a ktera me zaujala a nikdo ji tu nekomentoval - psala jsi, ze manzel nema nijak dobre vztahy s maminkou, ze se o neho nikdy poradne nestarala atd., dle vseho jeho vlastni rodina nikdy prilis nefungovala, jeho sourozenci na tom nejsou tez dobre (v tomhle ohledu bych i verila tomu, ze muze vasi situaci skutecne vnimat jako dobrou, ze to nemusi byt manipulace), ale zkusila bych se zamerit na tohle - pokud nemel vlastne nikdy moznost zazit opravdove detstvi s tim, ze by si mohl dovolit byt ditetem, ze by o nej bylo pecovano, ze nemusel prilis brzy nest za sebe odpovednost, je mozne, ze mu to ted chybi. Neni schopny tu milujici peci predat dal, protoze ji sam nezazil. Dal se snazi byt tim ditetem, kterym chtel byt, stara se o sebe a sve zajmy, nedokaze se “obetovat”, treba proste nema z ceho brat.
Pokud jsi to jeste nezkousela, zkusila bych debatu zacit timhle smerem. Treba se dokazete pohnout z mista.
Osobne si tedy myslim, ze se clovek v tomhle veku uz zmenit proste nedokaze, ale existuje snad aspon mala sance, ze by, pokud ma v sobe aspon nejakou lasku k tobe a detem, se mohl aspon pokusit s tim neco udelat, pokud mu das pocit, ze se ho snazis pochopit.
Samozrejme jde i o to, jestli mas k necemu takovemu jeste chut a silu, a ne, skutecne se tveho muze nezastavam a nedelam z nej obet, jen se snazim na to nahlizet i jinym pohledem nez nasim subjektivnim zenskym (pokud by me tu chtel nekdo podezirat, ze se ho snad zastavam).
@rencinka87 krasny nazor 👍😊
Jinak prestat prat a varit...to bych ze dne na den nedelala ...ptz 8h urcite pracuje , takze nejakym zpusobem vsechny zabezpecuje
@veronicka89 a ona se 16-20 hodin denne stara o JEJICH deti. Proti tomu je i osm hodin v praci mnohdy legrace.
@rencinka87 Tak ja bych se predne do teto situace nedostala, protoze jsem si vzala muze a ne prerostle decko. Ale kdyz uz to chces vedet, tak v mych mladsich letech jsem poznala kluka, ktereho jsem opravdu milovala. Bohuzel se projevil jako magor, mel dost komplikovane vztagy v rodine a navic me prastil. Rekla jsem mu, ze kdyz to udela jeste jednou, nikdy uz me neuvidi. Udelal to na festivalu mezi hromadou lidi. Dal mi pesti, protoze jsem nechtela delat, co mi naridil. Od okolnich chlapu to docela schytal, nikdo mu neublizil, ale srovnali ho slusne. Jeste v noci pro me prijel bracha s tatou a byl konec. Opravdu me uz nikdy nevidel, byt mi psal maily a sms, jak beze me nemuze zit a ze se zabije. Svuj zivot si ridim tak, abych byla spokojena a ne abych trpela s volem/magorem, ktery si me nevazi. Cim vic zenskych se bude chovat podobne, tim mene bude v dalsi generaci pokrivenych blbecku a subinek, ktere si mysli, ze jedinym stestim zeny ma byt pece o deti, domacnost a macha.
Takze asi tak.
@sudylichozrout zas na druhou stranu prochazku na hriste nebo na pisek neberu jako praci 😉 takze porovnavat tyhle 2 veci neni moc ok...
@mis_el @martinkam22 @dzejn002 Ac nerada, hlasim se do klubu. Jak kdybyste popisovali meho muze. Mam 2 deti - 3 a 1 rok - na vse sama, za ty celkem 4 roky manzelstvi mam 15 kg dole, vazim ted 43 kg, jsem k smrti unavena. Kdybyste chteli soukromou zpravu, ozvete se. Diky.
@dzejn002 tak jinak,nepomuze ti,je liny,nezvladas,je treba si najit pani na uklid,at on tedy vydelava a fldela to nekdo jiny,taky si najdi spolehlicou hlidacku a 1-2 x tydne vyuzivej,at on plati,proste nastav jiny model bud at to udela on sam,nebo at ti pomuze nekdo jiny a oak uvidis jake to bude...a abo on se nezmeni a vetsina chlapu moc na tu pomoc v domacnosti neni,ale treba aspon si hraji s detmi nebo tak...
@veronicka89 no, nevim jak u vas, ale u nas se pece o dite teda nesklada jen z navstevy hriste a pisku. Je to celodenni hardcore zaprah s dvema cacorama, ktere maji tri roky a rok a ctvrt. A uprimne receno, kdyby manzel predvadel to, co predvadeji leckteri radobychlapi zdejsich diskuterek, byl by velmi rychle exmanzelem.
@rencinka87 Intimní oblast je asi poslední věc, která nás ještě do teď udržela pohromadě. Samozřejmě se to v ní postupně mění vždy s ohledem na těhotenství a staří dětí, ale nikdy jsme ani jeden problém neměli, vždy jsme byli oba spokojení, klapalo nám to, v tomto směru si ani jeden nemůžeme stěžovat a vím to s jistotou i o manželovi. Dokážeme o všem v pohodě a otevřeně mluvit. Na to se nás ptala i ta psycholožka a když jsme řekli oba, že jsme spokojení, tak mi opět řekla, co si stěžuju, že mám být ráda, co by za to ostatní dali/daly. Jen trochu mě odbýval v druhém těhotenství, ale pak přišli komplikace, tak nebylo co řešit. Po porodu vše bezva.
Jinak jeho vztah k dětem je pěkný. Miluje je, to vím jistě. Když přijde výjimečně ta dobrá konstelace, tak si s nimi dokáže krásně pohrát a vymyslet pohádku, postavit garáž z kostek. Ale musí se sejít všechny možné podmínky, aby to tak bylo. Když je pošlu na Písek tady pod okna, tak vidím, že si děti hrají samy, on čte na mobilu a za půl hodiny zvoní, že jdou domů, protože “malou to už nebaví a chce za maminkou”. Takže ano, má je rád, ale moc s nimi čas trávit neumí. Třeba na vyjížďku na kole by nikdy ani jednoho nevzal. To dopadl tak, ze jsem si pořídila bazarový skvělý vozík za kolo a jezdíme s dětmi sami - zajedno učím děti milovat přírodu, volnost a sport a za druhé je to pro mě jediná možnost, jak se hýbat, dělat něco pro své zdraví a hlavu...
Jeho maminku a rodinu jsme probírali mnohokrát. Manželovi se nelíbilo, jak tk bylo, nechce, aby to tak bylo u nás, ale rodičům ani mamce nemá nic za zlé. Bratrům se jen směje, jací jsou to hulváti, ale při řeči s nimi jim souhlasně pokyvuje. To i rodičům, málokdy dokáže říct svůj názor. Je velký flegmatik a jeho hlavním cílem, jak jsem to za ty roky vypozorovala, je za každou cenu byt s každým za dobře. Pro mě to už přesáhlo únosnou míru a proto jsem kontakt s jeho rodinou omezila na Vánoce, Velikonoce, narozeniny jednotlivých vnoučat. Nechci je ze života děti odepsat úplně. Raději tam mlčky ten vás s dětmi stravim a mám víte svědomí, že znají babičku a dědu. A jednou si to děti pojmou po svém. Muž tam s nimi nechodí.
@rencinka87 Přemýšlela jsem dřív častokrát velice podobně. Plakala jsem sama sobě a říkala si, že přece nemůže za takovou rodinu, že mu to vynahradím. Že si zaslouží být milovaný. Že chci být pro nej lepší ženou, než jeho maminka a pro děti lepší mámou. Jenže manžel je se sebou i našim životem spokojený, tak jak to je. Mu stačí ke štěstí, když já nebudu dělat scény.
@dzejn002 a presne toto uvazovani te privedlo tam, kde jsi. Nikdy se nemuzes porovnavat s nekym jinym. Upletla sis na sebw velky bic. Jak jsem uz rikala nekolikrat, cesta ven bude hodne tezka. Pokud je on spokojeny, nehnes s nim. Budes muset udelat kroky, abys byla spokojena i ty. A mimochodem, opravdu ber ohled na vase deti, kdyz uz to nedela on. Jake vzorce jim asi tak predate? Zamyslela ses nad tim nekdy?
@sudylichozrout mam jen 1 dite a uvarit uklidit je pro me otazka hodinky ... Kdyz nepocitam nejaky vetsi uklid / trizeni veci apod...
Takze traveni cas s detmi neberu jako praci ...
Jinak jako nelibi se mi zas naopak to prehnane kdyz je zenska s detma doma a chlap prijde z prace a je uz zapřahnuty i hned doma ...
@veronicka89 jedno dite, zadne dite. To ti povi kazdy, kdo ma deti vic a ma je kratce po sobe. S jednou dcerou jsem zvladala i v jejim kojeneckem veku pracovat z domova na full time a k tomu poresit i domacnost. Jestli neco nelze srovnavat, tak je to pece o jedno dite a pece o dve a vice deti.
@sudylichozrout Jen upozornění: já tady primárně nepláču nad tím, že nezvládám děti a domácnost, ale nad tím, že jsem na to sama a nemám oporu v manželovi. Ubijí mě to, že já našim dětem, domácnosti dávám neúměrně více péče a všeho ze sebe. Beru v úvahu, že manžel pracuje, vážím si toho, uvědomuji si, jak je důležité to finanční zabezpečení. Ale zároveň to podle mě není jediná věc, kterou by měl muž do rodiny přinášet. Navíc muž má pravidelně každý týden fotbal s kamarády, alespoň dvakrát týdně jde do posilovny, aspoň jendou za měsíc hospoda s klukama. Zatímco mě neumožní chodit si jendou týdně zacvicit - všechna ta cvičení jsou to v době jeho přiblblé pracovní doby... Jen jendou za měsíc jdu ze zdravotních důvodu na pedikůru a jendou za dva až tři se ostříhat a to si musím vždy domluvit s našima. A o tomto s nim mluvím, prosím ho o to, abych měla i čas pravidelně jen pro sebe, klidně jen dvě hodiny doma a dat si ty nohy na stůl nebo šít. Ale nedokaze mi vyhovět. Skončí to vždy tím, že jsem byla tam a tam a tam... jo byla, ale vždy se dvěma detma. Někdo asi chápe, jaká jsou kafca s kamarádkami, když mám sebou děti 3 a 1 rok. To už je fakt k smíchu. 🤣 Jako manžel.
@dzejn002 Já ti rozumím. Nemyslím si, že bys to nezvládala, ale nechápu, proč v tom vztahu setrváváš, když ti nic nepřináší? Psala jsi o tom, že tvůj muž své děti miluje. Lžeš si do kapsy. Nemiluje je, toleruje je. Kdyby je miloval, choval by se jinak. Chtěl by s nimi být, chtěl by je vidět šťastné a uměl by se s nimi zabavit. Ze všeho, co tady píšeš, mám pocit, že si lžeš do kapsy. Jsi nespokojená, ale pořád hledáš omluvy místo toho, abys prostě práskla do stolu. Už jsem to tu jednou psala, téhle tvé podřízenosti a naprosté absenci sebeúcty prostě nerozumím. On tě zpracoval do domácí puťky, která nemá absolutně žádné koníčky, nemá prostor se realizovat, může jen doma sloužit a on si rajzuje po zábavách a válí se doma na gauči. Už jen když to píšu, tak mi to přijde naprosto zvrácené.
@dzejn002 mrzí mě, jakou máš doma situaci.. pročetla jsem celou diskuzi a radu nemám ☹ jen podotknutí, že to opravdu není normál a takto rodina nefunguje. Já uvařila oběd, snědla ho (manžel chce jíst až ve chvíli, kdy prcek usne, aby měl klid), sedím na gauči a když si jde muž nandat oběd (jo, jde si ho nandat sám, má ručičky, vysokou školu, tak to snad zvládne 🙂 , tak říkám - prosím dej mi vařit vodu na kafe, já si ho půjdu zalít.. no než jsem se zvedla z gauče, tak mi kafe přinesl.
@veronicka89 Až jich budeš mít víc a budou mít rozdílné potřeby, budeš mluvit jinak. My máme 3 děti, já ještě studuji a učím na částečný úvazek a jsme v plném zaprahu oba.
@ilonne Tak tak. S jedním dítětem to byla pohodička. Opravdu jo.
@sudylichozrout jen k tomu času, co manžel tráví/netráví s dětma - mě taky nebaví vysedávat na dětském hřišti a taky mnohdy koukám do mobilu. To bych mu nevyčítala... ani bych podle toho neposuzovala, že nemá děti rád...
ale my čas s prcekm trávíme společně na aktivitách, které baví nás všechny (třeba jedem do bazénu, nebo jdem na procházku, na trhy, do města na zmrzku apod.)
@hanka_333 Manželovi rodiče o děti nikdy zájem neměli, intenzivně téměř každý den hlídají zbylá vnoučata a jsou vytížení. Moji zlatí rodiče ještě pracují, kdykoli nutně potřebuji tak mi pomůžou. Zkusím toho kouče najít. Ale manžel nechce nic změnit. I když zadám úkol, i když poprosím o pomoc, i když poprosím pětkrát po sobě, tak to neudělá, nepomůže mi. Ale ano, od teď mu přestanu prát, vařit budu jen pro děti a sebe, nebudu mu žehlit.