• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manželé a péče o děti. Pomáhají vám s dětmi?

1. ledna 2014 
@kristi ahojky :slight_smile: No právě si taky trochu myslím, že nedá. Přítel je ze 3 dětí a mamce doma prostě pomáhali, třeba doma myl koupelnu a záchod, přinesl těžký nákup, vytřel, umyl v paneláku schody...a když jsme se sestěhovali, tak to prostě dělal dál, takže tohle, co jsem napsala, jsem v podstatě nikdy nedělala, maximálně jdeme nakupovat spolu...Plus má zažité to, že prostě mamce hned bral z ruky všechno těžké, tašky atd..a mě to taky nenechá tahat. Jsem za to fakt ráda, ale myslím, že to musí mít ten chlap v sobě a dělat to sám, že chce, protože, jak se cejtí "buzerovanej", že má udělat to a tamto, tak to prostě vede vždycky akorát k hádkám :unamused: U nás naštěstí fakt pohodička, ani jedinkrát jsem ho nemusela "upomenout",aby si něco uklidil, skoro bych řekla, že větší bordelář jsem já :grinning:
22. dub 2011 v 09:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
A jak to bude s dětma, uvidíme, myslím, že to bude v pohodě, ale zas tady nebudu "machrovat", ukáže čas a realita :grinning:
22. dub 2011 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi suhlasím,ja myslím,že žena muža neprevychová.
Moj pomáhal doma s varením,pritom študoval náročnu školu,upratoval a tak..dokonca aj ked atestoval tak mi pomáhal ako sa dalo,pretože mladšia dcéra mala len mesiac,proste on to berie ako samozrejmost.a mna to velmi teší...
22. dub 2011 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi to máš super, já ti to i zavidím. U nás je to tchýni,ona by se rozdala, je schopná o víkendu udělat k jednomu obědu kachnu i svíčkovou, páč jeden chce tohle a druhej tohle. A bratři jen seděj a čumej, až jim to přinese pod čumák. Já už rezignovala, co můžu udělám sama, on nás zase docela dobře zabezpečí a hlavně do ničeho mi nekecá.
22. dub 2011 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bertica.h Přesně tak, můj přítel to taky dělá rád, rád mě překvapí, že přijdu domů a je uklizeno a můžeme se jít projít, ale fakt myslím, že kdyby to neměl v sobě, tak nevím, jak bych ho to v tomhle věku učila...
22. dub 2011 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristi Jj, jsem za to fakt ráda, kamarádky taky nechápou, když jim říkám, jak mě vždycky překvapí a doma všechno udělá, abysme mohli jet na výlet nebo tak. Takoví chlapi jsou, ale je jich menšina, bohužel. Nevim, z čeho jinýho to ještě pramení, ale z výchovy určitě.
Zas jestli tvůj manžel chodí z práce až večer a má náročnou práci, tak já to i chápu, že už jsou pak unavení a nechce se jim. Můj přítel je teď ve vedení jedný firmy a taky na něm vidim, že je to náročnější a je unavenější, než třeba byl v minulé práci, a často už ani nechci, aby večer ještě luxoval nebo tak, když já tak náročnou práci nemám. Ale zase chodí domů odpoledne, to jo, ne večer.
Každý si to musí pořešit, aby to oběma vyhovovalo. Blbý je, když fakt ten chlap na všechno úplně kašle a ženská je strhaná a nešťastná, to mi přijde od těch chlapů hodně sobecký, přeci to musej vidět!!
22. dub 2011 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak koukám, že mám doma taky poklad :slight_smile: jako @fangi. A souhlasím, že je to o výchově, ale na druhou stranu to musí být i v tom chlapovi zažité. Třeba manžel má sestru, výchova stejná a ta je lína jak veš, ve 30 žije v "mamahotelu" a nehrábne - nejradsi sedí před TV a cpe se :stuck_out_tongue_closed_eyes: Máma (tchýně moje) neví kde ji hlava stojí, je vdova, maj barák jak kráva, obří zahradu, nějakou havět, furt kolem toho lítá, peněz moc nemá, ale slečna prostě nepomůže, jen buzeruje a ještě dokáže vynadat, když jí umyje okna v pokoji, že jí hnula s knížkou na stole...
ale to je jiný příběh.
každopádně manžel mi s prckem pomáhá neuvěřitelně, od narození s ním je každou chvilku volnou, přebaluje, krmí, při kolikách nosil, střídali jsme se, koupe, vozí... doma uvaří, když má chut (vaří rád), dojede na nákup. Když chci, vyluxuje (je fakt, že když jsme bydleli v bytě, tak bych uvítala, aby sám přišel na to, že je potřeba to udělat, abych mu to nemusela říkat, že už je fakt potřeba), ale ted co bydlíme v domě, tak má spoustu práce ještě venku, takže se to těžko rozděluje všechny ty povinnosti. Ale jsem spokojená, rozhodně!:slight_smile:
22. dub 2011 v 09:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@handm Tak třeba těch chlapů, co pomáhají, není tak málo, jak se zdá, třeba se spíš víc rozebírá to nepomáhání, kéž by jich přibývalo :slight_smile:
22. dub 2011 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holkám, co píšou, že jim chlap nepomůže, by ale asi spíš pomohla nějaká rada, jak přimět chlapa, aby to zlepšil,ale mně teď fakt nic nenapadá, pokud nepomáhá zkusit to v klidu vysvětlit, přeci by to tomu chlapovi mělo být líto vidět svoji ženu, kterou má rád, jak "padá na hubu", když on sedí u TV. :frowning2:
22. dub 2011 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi myslím, že ani rada nepomůže. Prostě bud je ten chlap natvrdlej, nebo ne... Beru to v podobnym případě, jako má @kristi, že prostě on vydělává dobře, ona je doma a do práce nemusí, takže třeba ani nemusí tolik "pracovat" doma ona, ale třeba si zaplatí pani na uklid atd... a on si hraje s malou apod..
Ale jinak je to jen o pohodlnosti a lenosti toho chlapa a jeho nadutosti, když si myslí, že ženská je jeho služka a on je pán tvorstva... to bych vraždila :stuck_out_tongue_closed_eyes:
22. dub 2011 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, tak já si taky nemůžu stěžovat. S domácností manža nepomáhá, ale stavíme dům a je kolem něho hodně práce a děláme si úplně všechno sami, takže na domácnost už není čas. Ale synovi se věnuje maximálně. Před porodem mě doktoři strašili rakovinou a operací a tenkrát jsme řešili, co s novorozencem, pokud budu muset na operaci. Už tenkrát bylo jasné, že by se staral manžel. Pak to naštěstí dopadlo dobře a žádná rakovina ani operace se nekonala, ale byla jsem dost šitá a taky jsem měla z porodu hnutou kostrč, takže jsem si dva měsíce normálně nesedla. Tenkrát k malému vstával manžel, protože já nebyla schopná ho ani vyndat z postýlky. Přes den jsem nějak zvládala, ale zvedání z postele byl boj. Od začátku koupeme spolu, Teď , když už je Maty větší, chodí s tátou do sprchy a já pak mažu a oblíkám do pyžamka. Manža ho pak bere do ložnice, dá láhev s mlíkem a odchází a pohádku čtu já. Pokud máme víc horších nocí, tak manža spí dole na gauči, ale o víkendu si v šest Matěje vezme a já můžu spát i do devíti. Když je doma tak si s ním hraje a já si můžu číst nebo uklízet.
A moje rada pro mamky, co to tak nemají je, zkuste dítko nechat celé odpoledne s taťkou a odejít. Možná, když zjistí, že se doma neválíte, tak pochopí, že i v té péči o drobka potřebujete vystřídat. U nás to teda funguje. Pokud se musí manža opravdu postarat celé odpoledne, tak pak vždycky mluví o tom, jak mě obdivuje, že to dávám. A to nemá na starost domácnost. Do práce manža chodí mezi šestou až sedmou a domů mezi čtvrtou až půl šestou, ale jak přijde, tak si jde s malým hned hrát, maximálně si něco v kuchyni zobne a pak už jsou spolu. :wink:
Všem maminkám přeju, aby se jejich partner zapojoval alespoň z poloviny jako ten můj. :slight_smile:
22. dub 2011 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pajcula no me nic jineho, nez humor nezbyva :D Ale co, zase je pravda, ze hodne pracuje a ma dost psychicky narocnou praci, takze ho spis nechavam odpocivat. Kdyz ma volno, tak si s malym pohraje, pomazli, ale kdyz se pokaka, nebo je potreba nakrmit, sup k mamince :slight_smile: a me to nevadi. Jak rikam, radsi si to vsechno udelam sama a poradne, nez to nechat na nem a delat to jeste jednou po nem :slight_smile: Jinak vsem ostatnim zavidim, ze jim manzilci pomahaji, hlavne at jim to vydrzi :slight_smile:
22. dub 2011 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holčiny, které to zvládáte (musíte) sami Vás úpřímně obdivuji! Je fakt, že většina z nás si ty svý chlapy proťukla ve společné domácnosti ještě před porodem a asi tušila do čeho jde i když realita s miminkem je mnohdy jiná než ta malovaná ve snech. :slight_smile: Čekat, že se partner změní narozením dítěte je asi jako čekat výhru ve sportce a proto jestli je ochotný a pomáhá v domácnosti sám od sebe dle potřeby a sám vidí kde co je třeba, tak se časem zapojí i o péči o děťátko! Já sama jsem v životě vyhrála chlapa, který v domácnosti udělá co je potřeba a péče o naše děti je pro něj zábava a hra. Někdy mám pocit, že to zvládá daleko líp než já, je totiž workoholik a nedokáže chvíli jen tak sedět a nic nedělat! Hodně asi dělá výchova v rodině a proto by jsme se měli hodně snažit ať z těch našich mazlíčků vychováme pořádné chlapy, kteří mají šťastné rodiny. I když nevím do jaké míry to jde ovlivnit výchovou??? Manželův bratr je totiž opak! :grinning:
22. dub 2011 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzi82 tak to bych teda měla o malýho strach, nechat ho s mm samotnýho celý dopoledne....což je dost smutný :pensive:
22. dub 2011 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naty Ty myslíš, že by to nezvládl?
22. dub 2011 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzi82 bohužel, ani omylem....nikdy ho ani nepřebalil... :confused: ...vstal s ním za celou dobu tak dvakrát, bo sem byla už fakt mrtvá...jako když s ním je chvíli sám, tak si malej dělá svoje a on ho nechá, nijak se neangažuje...ono to je chvíli sice v pohodě, ale nedej bože, aby se malej začal nudit nebo něco vyžadoval...neví, jak si s ním hrát, co a jak oblíkat, přebalování je pro něj divný :sweat_smile: a nechutný :zipper_mouth: , neví, co a kdy jí, koupání nehrozí, protože s ním neumí manipulovat, nikdy ho neuspával atd. atd....neříkám, je věčně v práci, ale on ani nemá zájem, takže se není co divit, že to neumí...myslí si, že si s ním začne hrát, až bude velkej, ale to teda nevím :confounded: ...když malej něco chce, tak zrovna nemá čas, neví, co jako chce, a spíš ho to obtěžuje, pohroma pak je, když začne brečet, to mm "trhá" uši a tváří se, jak kdyby nic horšího nezažil :rolling_eyes: ...no, rodinný život podle mých představ... :rolling_eyes: nejhorší je, že se to začíná odrážet na mým zdravotním stavu...strašně mě to stresuje...mám jít v létě na operaci a už teď se toho děsím, protože dalším efektem toho samozřejmě je, že je malej zvyklej jen na mě, máme rodiny daleko, takže hlídání taky žádný...zkoušela jednou uspávat moje sestra, na kterou je tak nějak nejvíc zvyklej (asi tak 2x za měsíc - což je v tomhle případě bohužel maximum), a takovej hysterák sem nezažila...sem se nějak rozepsala, pardon...ale už to dlouho dusím... :pensive:
22. dub 2011 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naty, to je smutny :frowning2: Z takovych prispevku je mi vzdycky az uzko. Neumim si to vubec predstavit, manzel doma dela vsechno, prebaluje, krmi, koupe, uspava, chodi do prace samo, proste skvely tata. Deti ho milujou :slight_smile:
Snad se to u Vas brzy zlepsi, preju hlavne pevne nervy. Ach jo, proc jsou nekteri chlapi takovy sobci....
22. dub 2011 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@terkaz ani nevíš, jak je to líto mně... :pensive: hlavně kvůli malýmu...on se na něj vždycky tak těší, když přijde domů, tak je jak sluníčko,ale on...většinou ho bere jen jako rušivej element, i když mi často říká, že ho přece má rád... :sweat_smile: ...mám úplně pocit...zrady...nevím, jak jinak to říct...strašně to bolí, ale vidím, že pokud ho budu nějak nutit, stejně se nic nezmění, akorát on z toho bude zase "smutnej"..jakože to není jeho vina, že z něj dělám bůhví co...dala bych malýmu cokoliv, budu ho milovat za dva, za tři...ale táta mu prostě nenahradím...a mám strach, že když někdy uvidím v jeho očích zklamání - že si ho táta nevšímá, nechce si s ním hrát, tak to nevydržím...mm je super manžel, vždycky byl, můj nejlepší přítel a všechno to okolo, ale jako táta....to je...když o něm mám mluvit jako o Tátovi, tak cítím jen bolest, zklamání, lítost a strašnej vztek....a tohle tak dlouho držet na uzdě je strašně vyčerpávající... :pensive:
22. dub 2011 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naty, fakt nevim co na to rict. Je to smutny.
22. dub 2011 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nutit ho to asi nema cenu. Na to musi prijit sam, akorat aby pak uz nebylo pozde...
22. dub 2011 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naty A zkoušela jsi si o tom s manželem promluvit? Říkala jsi mu to tak, jak to sem píšeš? Protože tohle kdyby si přečetl, tak mu to snad přeci musí být líto. Vždyť to je fakt hrozně smutný a mnohem horší, než když chlap doma neuklízí, tady jde o Vašeho chlapečka, který dřív nebo později tohle vycítí a bude to na něj mít vliv.
22. dub 2011 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naty tohle se opravdu těžko čte :pensive: zkoušela sis s ním promluvit?
Já si to vůbec nedokážu představit-manžel děti miluje a to naše malinké sluníčko obzvlášt... Přebaluje už od porodky-vše se chtěl naučit, téměř každý den koupe...malé vypráví pohádky (i v Aj :sweat_smile: ), blbne s ní... Neříkám,že dělá vše bezchybně,ale dělá to prostě svým způsobem a malá to bere... Zkus ho nenápadně zatáhnout 'do děje'-vždyt i on o hodně přichází a pro Tebe to musí být hrozně vyčerpávající a stresující :confounded:
22. dub 2011 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeeee,tak nez jsem si precetla stranku a napsala prispevek,tak uz je tu podobny nazor od @fangi - promluvit si :wink:

22. dub 2011 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi
@lucy222 já s ním mluvila už tolikrát....ale vždycky to skončí z jeho strany: Já vím... A ten výraz, co u toho má...tak ublíženýho člověka sem ještě neviděla... :unamused: Prostě to nikam nevede...já nevím, čím to je...vypadal, že se na mimi těší, teď mám z něj spíš pocit, jako by mu mě malej vzal...jenže to je takovej začarovanej kruh - o malýho se starám jen já, takže sem z toho unavená a člověk je to prostě trochu zblblej, nikam se sama nedostanu, pokud jednou za čas nepohlídá babička (do týhle doby tak 5x), takže samozřejmě nemůžu věnovat mm tolik času, kolik by si přál, takže z toho je asi taky rozladěnej, ale nijak mi "neuleví", takže to jde pořád dokola...má spoustu zdravotních problémů, který ho omezujou...kdyby věděl, co zkouším já, každej den...já už si radši na nic nestěžuju, protože se snažím být v pohodě pro malýho...navíc je děsně zbrklej, na všechno má dost času, a pak samozřejmě nic nestíhá, takže další nervy....tak se snažím, aby i odpočíval, jenže....hraní si s vlastním dítětem (mazlení nepřichází v úvahu, protože to je přece kluk a je to divný :cry: ) ale nemá být stres.......no, prostě...už nevím co s tím....nevidím východisko....
s mm chci zůstat, on je jinak skvělej člověk a manžel, strašně to chci řešit, ale ta odezva je prakticky nulová...
výchovou by to být mohlo, jeho máti je...no comment, ale zase jeho brácha je úplnej opak...přijede k nám a hned k malýmu a už ho mačká :dizzy_face: ...kdyby mu tak dal kousek ze sebe...já to třeba s cizíma dětma taky neumím, ale vlastní...to je trochu rozdíl....
docela mi pomohlo to někomu říct...doma nemůžu - ségra má svých problémů dost, s mamkou máme trochu odlišný názory...tady nikoho nemám...většinu kamarádek sem ztratila přestěhováním před 6 lety, ty co mám z vejšky mají jiný straosti...nějak sem si zvykla si nestěžovat.....ale člověku to uleví, aspoň takhle "anonymně"...takže děkuju za přečtení a reakce.... :dizzy_face:
23. dub 2011 v 06:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zajímavá diskuze :slight_smile: U nás je to tak, že první týdny co jsme měli malou doma, tak občas vstával aji přítel - malá se narodila dřív, takže kojení u nás jaksi vůbec nešlo. Když jsem ještě odstříkávala, tak bylo jasný, že stejně musím vstávat já, ale jakmile přešla malá na UM (v necelých 2 měsících), tak občas vstal i přítel-teda spíš jsem ho musela vzbudit a dokopat k tomu, ale šel a postaral se o ni, protože já tehdy byla zralá na kolaps, spávala jsem max 3 hodiny denně. Jakmile se to ale uklidnilo a malá spává většinou celou noc, tak už ta jeho starost není taková. Je to i tím, že bývá opravdu hodně dlouho v práci, a i když je doma, tak musí naceňovat další zakázky. Takže jsem ráda, že si na malou občas udělá čas, ale je to spíš takový blbnutí. Koupal asi jen jednou, dost často tou dobou není ještě ani doma.
Druhá věc je, že všechny doktory a rehabilitace s náma objíždí a u všeho je :slight_smile: A taky mi malou občas pohlídá, když potřebuju já k dr nebo si chci jet zacvičit. Sice musím vždycky co nejdřív přijet, ale ty 3-4hodinky spolu vydrží a zvládá to i sám. Jinak aspoň praní nechávám na něm, vážně jsem neprala ani nepamatuji, max to pak posbírám a vyžehlím. No a občas uvaří i oběd - hlavně teda maso, guláš, prostě takový ty jídla, co chlapi umí líp :slight_smile:
Občas na něj vyjedu, když jsem po celým dnu unavená, že by si ji mohl aspoň večer vzít, vykoupat, nakrmit, abych já měla chvíli na cvičení nebo odpočinek, ale to se teda nesetkává s úspěchem, je to naprd :confounded: ale po přečtení ostatních jsem ještě ráda :slight_smile:
23. dub 2011 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@alti no, tak já s mužem bydlela už po 14 dnech, takže zkouška byla :wink: jen to člověku prostě zezačátku nepřijde, my jsme si vždycky poklidili, když jsme chtěli, bylo víc času atd.....
23. dub 2011 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naty Je mi to líto. :frowning2: Tak se drž a doufej, že to manžovi dojde co nejdřív. I tak bych asi zkoušela ho nenápadně vtáhnout. Možná by ses divila, jak by si poradil, kdybys ho hodila do vody. :wink:
23. dub 2011 v 10:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naty no, tak to s nim asi opravdu nic neudelas... :frowning2: na druhou stranu jestli nepomahal s domacnosti nijak ani pred tim,tak jsi asi nemohla cekat zazracnou zmenu...
Si to uprimne nedovedu moc predstavit mit doma takoveho sobce-ja bych s nekym takovym rodinu nezalozila.
MM to nastesti bere tak,ze on ma praci a ja na starosti malou-a o ty zbyle povinnosti se holt musime podelit... Takze neresime kdo vari ci uklizi-proste to dela ten kdo ma zrovna chvilku (casto ja bo jsem rada,ze si vezme malou-a on to bere tak,ze si ji aspon uzije)..
Zrovna dnes hlidal cely den-byla jsem mimo domov-nastesti ne tak daleko,aby mi nemohl malou privezt na krmeni (jinak ma doma zmrazene MM,tak si jej vynda,ohreje a male da flaskou)-a ja se fakt nebala 'co doma vyvadeji' :slight_smile:
ja nevim co bych Ti mela poradit-asi jen pevne nervy a vedomi,ze sis toho chlapa brala dobrovolne a ze ho mas rada pro jine vlastnosti nez to jaky je otec... :confounded:
23. dub 2011 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@naty A kdybys občas řekla,že někam potřebuješ nebo prostě jsi s něco domluvila, jestli by malého nepohlídal? A prostě ho do toho trochu hodit. Třeba kdyby to zkusil, tak se to naučí, zvládli by to a snad by byl i on potom za to rád, že se o malýho dokáže postarat a třeba by si k němu i vybudovat vztah, když by spolu byli sami... Nebo já už fakt nevím, je to těžký a je mi tě líto, protože je vidět, že bys to opravdu chtěla nějak změnit a on to bojkotuje :frowning2:
25. dub 2011 v 17:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucy222 no, nevím, jak moc podrobně si četla moje příspěvky... :unamused: S pomáháním v domácnosti problém nemám...já to beru tak, že mm je v práci, já doma a o domácnost se starám ráda, navíc sem zvyklá na trochu jiný pořádek než on, takže si to dělám po svým a vyhovuje mi to...navíc vím, že když potřebuju s něčím pomoc, tak z jeho strany to není problém!! On vůbec není sobec, právě naopak...jako opravdu nejsem z těch, co si myslí, že svatba nebo dítě něco změní... :rolling_eyes: Kdyby nebylo dítě, žádný problém s ním nemám...já ale řeším jeho vztah k našemu synovi...kterej se jaksi nevytvořil a já marně pátrám po tom, co je špatně... :pensive: Nevím...dřív se ho bál, ve smyslu aby mu neublížil, když byl malej, to chápu...ale prostě nechápu teď ten relativní nezájem...kdybych ho do toho hodila, tak by si asi musel poradit, ale mám takovej dojem, že by to pak bylo ještě horší...občas ho s ním vyhodím na procházku, ale to většinou malej usne, takže starosti veškerý žádný...on oceňuje, že to zvládám, to ne že ne, ale...jak to přirovnat...je to jako by měl tvůj chlap fobii (myslím reálnou opravdovou fobii) z hadů, ty by sis jednoho přinesla domů a chtěla po něm, aby se o něj začal starat...tak tak nějak mm vypadá, když po něm zkouším chtít, aby se postaral o malýho...opravdu nevím, jak se v takovým případě chovat... :unamused:
25. dub 2011 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek