Fanatismus okolo kojení a dlouhodobé deprese
Píšu sem příspěvek, protože už nevím,jak dál. Rodila jsem v říjnu plánovaným císařem a kojení jsem neřešila, taky jsem o tom nic nevěděla (nemám v rodině maminku ani jinou ženu, kamarádky jsou všechny už před důchodem nebo v důchodu). Dcerku mi asi osm hodin po porodu (v celkové anestezii) přinesli a hned nutili do přisání, nešlo to kvůli špatnému tvaru bradavek. Tak mi táta a manžel přivezli kloboučky. Bylo to ještě horší,malá řvala,já celá bolavá po operaci,do toho hormony. I teď zpětně se celá otřesu:((. Nejhorší bylo jít žebrat o příkrm, ty sestry fanatici pořád ať kojím...dopadlo to tak,že malá nepřibírala,dostala žloutenku a já celé dny probrečela a každý den prosila manžela, ať nás odveze domů,dokonce to došlo tak daleko,že jsem v porodnici uvažovala o sebevraždě:( O tom,že vztahu s dcerkou to mučení každé dvě hodiny nepřidalo,ani nemluvím. Když nás pustili (ukecala jsem jednu hodnější sestru,aby jí před kontrolou nalila sunarem), doma jsem.okamžitě nasadila UM, přestala kojit,ale bohužel pravé prso mi ty expertky rozkojily,takže jsem dostala zánět. S holkou se to srovnalo,po UM je spokojená a úžasně hodná, ale bohužel mně zůstaly deprese,nemůžu se z nich dostat, skončila jsem na AD a výsledek je,že už nechci další děti kvůli tomu fanatismu okolo kojení. Proto se ptám,proč se sakra v 21.století žena nemůže svobodně rozhodnout,jestli chce nebo nechce kojit? Klidně,ráda bych si do porodnice to UM koupila, jestli jde náklady...ale proč proboha tohle? Málem mě to stálo život (a to jsem před porodem nebyla ani trochu labilní,prostě jsem do toho martyria s kojenim byla normální veselá ženská). Dostávám se z toho pomalu,ty deprese tam pořád jsou,dokonce tak,že mě občas nutí si přihnout ze sklenky víc,než bych měla,noční můry jsou na denním pořádku. Prosím všechny,které mají podobnou zkušenost,aby mi napsaly,že v tom nejsem sama,jinak už nevím:(
@astyna no nvm, ja si z kojeni vleze a v pololeze parkrat blokla zada.... a btw zakladatelka se sama ptala, v cem je to mm takovy zazrak, tak se nekdo zminil o mm kuracek. Podle meho nazoru pro srovnsni, ne proto, aby bylo ublizeno Mezi nami, ac jsem kojici, tak mm od kuracky bych pro sve dite. A od fetackyfetacky uz tuplem ne, nemela bych z toho dobry pocit.samonepouzila).
@ astyna sorry, ja ten mobil uz fakt vyhodim. Mm od kuracky bych svemu diteti nedala a od fetacky uz tuplem ne, mela bych z toho blby pocit.
Přesně. Šlo o srovnání mm a um. Taky to nemyslel jako útok. Zakladatelka tu neustále povyšuje um nad mm a je spokojena a ja ji to preju, ale zároveň dodává informace, ze si clovek rika, jestli vubec o kojení něco vi. Jako treba otázka proč je mm lepší atd. Myslim, ze tu na ni nikdo neni zlý. Jen kdyz tu žena napise, ze ona to taky neměla jednoduché s kojením, ale podařilo se, tak si to nikdo nebere jako příklad, ale hned ji tu sepsete, ze je kojofanaticka a jak se povyšuje.
Diskuzi jsem nečetla, možná se tedy opakuji. Personál udělal ohledně kojení dost chyb, takže si nic nevyčítej. Ono asi po císaři nebude kojení tak automatické, jako po normálním porodu bez komplikací. Mám známou, která k druhému porodu šla rovnou s doporučením od MUDr. k nepřikládání po porodu, zastavením laktace a dítě bylo hned na UM. Takže i tak to jde. Dítě i matka jsou ok a to je hlavní.
Když kojení jde a matka kojit chce, tak fajn, sama kojím dlouhodobě, ale když to nejde, tak se svět nezboří. Moje generace vyrostla prakticky na UM, jsem spíš výjimka, že mě máma kojila.
😀 no vidíš, jakou blbost dokážou lidi vyloudit na klávesnici. A to si představ, když někomu řekneš, že něco nejde. To to tuplem zkusí 😀
Ono je to pořád ze všech stran - je minimum těch, kterým to šlo normálně a přirozeně. Pak jsou ty, které tomu obětovaly mnohdy i své zdraví vč. bradavek a ty to mají jako svůj olymp a musí to zmínit pokaždé a v každé diskuzi. Pro mě to teda fanatismus je. Já už ty jejich nicky za ty roky znám.
Já vím, že jsme schované za počítači a anonymitou, ale takt a soudnost se strašně ztrácí. Vy si ani neuvědomujete, jaké zvěrstvo takovéto odsuzování napáchá na psychice ženy, která zklamala v základní funkci ženy - biologické - kojit. Pak se musí uchlácholit tím, že dítě netrpí hlady. Krásné video dala jasmína.
@astyna zverstva pachal Stalin, ted trochu prehanis.... 😉
A treba muj pohldd: prvni dite jsem nekojila, mrzelo me to moc a mrzi dodnes .Ale jsem naopak rada za ty informace a zkusenosti, i kdyz se mi to zpocatku necetlo zrovna nejlip. Pravda, psychika je sfina, ono zalezi i na tom, jak si ta ktera prebere, co cte nebo slysi. @astyna
Cetla jsem jen nektere příspěvky ale z části zakladatelku chápu, já se na začátku jako mladá prvorodička setkala s takovym fanatismem okolo kojení, že jsem každý večer po dobu 2 měsíců brečela jaká jsem neschopná kráva, že kojí kde kdo a já to nezvládla.. Měla jsem těžkej porod, na sále se malý přisál krásně pak mě převezli na šestinedělí, byla jsem vyřízená, museli mi dát transfuzi a léky na železo, injekce na zavinutí dělohy, .. do toho prišla sestra a bez mého souhlasu mi sáhla pod košili na prsa a začala něco o tom že tyhle mladý holky vědí o kojení prd a že mám "moc pevný prsa" že se mi mlíko neudělá.. to už se mi chtělo brečet.. dovezla od medely el. odsávačku a jelo se, malýho chudaka nechali o jedné dávce um a pak čekali až se rozkojim.. z téhle jejich slavné metody se mi prsa nalily jako blázen a měla jsem je jak z žuly, na to přišla rada nad zlato ať odstříkam do úlevy.. takže 80ml z jednoho prsu.. opravdu do úlevy.. malý nechtěl vůbec k prsu, měl žloutenku a byl hodně unavený, mě taky nebylo do smíchu s 12 stehama a sesitym čípkem ale sestry zajímalo jen jestli kojim.. a furt s malým na váhu.. vyfasovali jsme kloboučky .. a malý stejně podle váhy pil tak 25-30ml což mi řekli že je normální... V porodnici jsme byli 5 dní, protože malý nepřibíral a já byla o den navíc pod dohledem kvůli té děloze a ztrátě krve... To že jsem během 3 dnů měla bradavky do krve a brečela při každém kojení bolesti a zoufalstvím ze malý nechce pít a hubne mi moc nepřidávalo. Doma jsem odstrikavala a malý pil už 60ml.. (přes stříkačku) a na kontrole po 14 dnech zase úbytek na váze takže přikrmovat.. už jsem byla naprosto psychicky i fyzicky vyřízená.. Tak jsme dokrmovali UM a jezdili se každý den vazit, malý hned začal přibírat tak jsem byla moc šťastná.. ještě během té noci se mi za 3H ucpal mlekovod a zánět prsou jako blázen.. na pohotovosti se doktor zhrozil když ty prsa viděl a řekl mi že mi dá nejsilnější atb co mají a buď to do druhého dne zabere a nebo mi to budou muset řezat.. to už jsem začala brečet jak želva že jsem totálně neschopná a doktor mi řekl že nejlepší by bylo ukončení laktace .. a já potom vsem, po absolutním psychickém vyčerpání ze ani neumím nakrmit svoje dítě, že jsem tak unavená že ani nejsem schopná se najíst jsem kývla. Atb naštěstí zabrali, ale jen jsem je dobrala rozjel se mi zánět dělohy s kyretáží, takže další atb.. Když se mě někdo zeptal zda kojim a já řekla že ne, setkala jsem se jen s opovržlivými reakcemi. Nevím jak si nějaké maminky můžou myslet že um je jednodušší.. ono pořád dokola prevaret vodu, sterilizovat lahvičky a kontrolovat teplotu, vychytat jaké um mimču sedne.. to není sranda. Každopádně já svoji éru kojení vzdala,.. dlouho jsem říkala že jestli bude druhé kojit nechci. Ale změnila jsem názor a pokud to druhé bude tak to zkusím znovu, ale už žádné kloboučky, žádná elektrická odsávačka.. prostě to půjde přirozeně nebo nepůjde, lámat to přes koleno nebudu..
Každopádně hodně lidí, si neuvědomuje jak je žena v období šestinedělí zranitelná, tím spíš by se měli snažit pomoci a ne dělat chytroliny. Ve středověku buď měla rodina peníze na kojnou, měli kozu nebo krávu a zvládlo se to nebo ty děti umíraly, buďme rady že v dnešní době máme možnost um. Protože ne každá maminka má dar od boha kojit. 😉
Jsem po dvou plánovaných císařích, chvilku trvalo než jsme se rozkojila, ale zvládla jsme to... Kamarádka bohužel takové štěstí neměla... Také CS, masáž ohledne kojení, nepodpora ze strany manžela měla za následek těžkou poporodní depresi... podle mě je nejdůležitější, aby byla spokojená maminka a miminko... Pokud maminka cítí, že ji kojení ubíjí či ji z nějakého důvodu nevyhovuje, neměla by se trápit, protože vše se přenáší na dítě...
Je pravda, ze clovek je v tom sestinedeli uplne strasne zranitelnej. Myslim, ze pokud je clovek hodne silna pohodova povaha, nebo ma stesti na mene rozhozene hormony, nebo uz si v zivote nejakou tezsi zkouskou prosel a vi, jak sam sebe v tomto 'ukocirovat', tak je to jednodussi, ale pokud se clovek jeste s rozhazenymi hormony nesetkal, nebo se nesetkal s tezkou situaci, nebo vubec nema zkusenosti s peci o male miminko, tak to sestinedeli je obrovsky sok. Miminko zacne brecet a clovek absolutne netusi, co s tim ma delat, a kdyz do toho nejaka sestra nerespektuje soukromi maminky, saha ji bez dovoleni na prsa, nebo zacne s nejakou opovrzlivou poznamkou nebo s kritikou, tak i kdyz to v tu chvili mysli dobre, tak to tu maminku totalne polozi. Celkove je zena pri porodu a tesne po nem strasne zranitelna.. zakladni instinkt cloveka je v takovy situaci se schovat nekam do jeskyne s ditetem a aby ji partner nosil jidlo a piti. A porodnice ma od takoveto situace strasne daleko.
@astyna Tak rozumný člověk naštěstí ví, že UM dnes není taková tragédie. Jsou bohužel i ženy, které se nedokážou do druhého vcítit. Vidíš-a já myslela, že to je tak spíše u mužů. My bychom měly mít více pochopení, intuice, dokonce se nám nemusí vše servírovat po lopatě. ..No zdá se, že to tak není u všech žen. 😔Jinak děti jsem sice kojila, ale přesto bych si vybrala být raději nekojená s veselou a sebejistou maminkou-být mimino. To už bohužel nejsem-někdy tedy škoda...
Mne prijde, ze se to tu zvrhava jako vždycky v diskuzi. Nekojici si přijdou hrozne dotčené, kdyz tu někdo řekne, ze mm je lepší nez um. No proste je. Ale nikdo tu nikoho neodsuzuje, ani nezranuje. Kolik je žen, které nekoji protože jim to je nepříjemné, nebo to omezuje jejich životní styl (praci, koníčky) vubec o nic nejde. Jsou to vaše rozhodnuti a dosud jsem zde v diskuzi neviděla nikoho, kdo řekl, ze se zakladatelka nebo kdokoli ve stejne situaci nesnazil. Proste kdyz to nejde, tak to nejde a můžete si ty prsa ždímat. Myslim, ze většinová populace to chápe a neni nutné kojici nazývat "módními biomatkami". Snažila jsem se zakladatelce vysvětlit, ze to s ni v nemocnici nemuseli okamžitě myslet zle, deprese nemusí byt nutné jen z přístupu a začátky kojení jsou u málokoho hladký.
Po své vlastní zkušenosti dneska už vím, že nikdy neříkej nikdy. Tvrdila jsem,že UM v žádném případě. Stejně tak jsme tvrdila, že porodím bez epiduaralu, to přece dám. Po osmi hodinách bolestí po dvou minutách jsem vyměkla a skončila na epiduralu. Po porodu jsem omdlévala, tak mi malou nosili jen na pomazlení, takže se mi zpomalila laktace. Nebyla to vina sestřiček, já byla fakt mimo, nezvládla bych dřív kojit. Každopádně jsem se nemohla rozkojit, malá se krásně přisávala, ale okamžitě usínala, nevzbudilo ji nic, měla jsem málo mléka. Přes veškerou snahu mou i sestřiček, jsme odcházeli s dokrmem. A já se tím šíleně trápila, že nejsem schopná ukojit své vlastní dítě. Kojila jsem, odsávala jsem mléko, dokrmovala um a byl to šílený kolotoč. Já na dně, výčitky až na půdu, že do malé cpu um, no mazec. Stálo mě to hromadu energie, nervů, slz, dvě laktační poradkyně, dva léčitele, homeopatika, Moremilk, no zkusila jsem opravdu všechno. Šátkovala jsem, spala s malou nahá, pila 4 litry denně a furt jsem měla pocit, že je malá hladová a že to nestačí. Až druhá léčitelka mi otevřela oči. V podstatě mi řekla, že je to celé jen o mé psychice, že mléko mám, malá hlady neřve, že ve chvíli kdy se s tím dokrmem smířím a přestanu tolik chtít a tolik to řešit, že to půjde. A když ne, tak budu dokrmovat, no a co!!! Taky mi řekla, že mám následovat svou intuici, že každá máma ji má a má přestat poslouchat rady druhých, a poslouchat sama sebe a to co je pro ni dobré. Co je dobré pro jednoho, totiž nemusí být dobré pro druhého. Dala mi homeo na můj psychický klid. A světe div se, mně to neskutečně pomohlo. Našla jsem si svou vlastní cestu a malá se ve finále od dokrmu odstavila sama a já plně kojim. Kdyby se tak ale nestalo, tak bych dokrmovala a už bych z toho neměla výčitky, stejně jako už nemám výčitky z toho, že jsem to nezvládla a nechala si píchnout epi. Prostě to bylo moje rozhodnutí a já dělala pro sebe a své dítě to nejlepší. Ano, kojení má být to nejpřírozenější, ale prostě není pro každého. Někomu to nejde, někomu to je nepříjemné, myslím si, že být v pohodě, je mnohem důležitější. Kamarádka zoufale chtěla kojit, z porodnice ji poslali domu s tím, že je rozkojená, ačkoliv nebyla a malá ji doma zkolabovala hlady a skončila na jipce. Od té doby je na flašce, protože maminka už má takový strach z toho, aby se to neopakovalo, že prostě potřebuje vědět, kolik vypila. Nakonec začala dávat umělé asi po měsíci, protože ten boj s odsáváním byl neúnosný. Obě jsou spokojené a hlavně v klidu. Každý to máme jinak a každý máme právo se rozhodnout. To právo volby je skvělé. Takže ať si každý najde svou cestu, odsuzování tu není na místě. Nesuď nikoho, v jehož botách jsi neušel jeho cestu.
@arwen_arina Naprosto vás chápu. Já jsem kojila jen asi 14 dní přes kloboučky, mam vpáčené bradavky, takže byl u mě problem. Měl silnou žloutenku a neměl sílu sat a pořád spal. Hubnul a nepřibíral. Tak jsme v jeho 14 dnech života skončili v nemocnici. Tam jsem začala odstrikavat mléko a dávala mu to flaškou. Všude jsem četla, že se musí kojit, kojit, kojit. Všichni kolem mě mi říkali, hlavně ať jsem.v klidu já a bude v klidu i malý. Úplně jsem to odstrikavani nenáviděla, vydržela jsem to 3.mesice a pak přešli na umělé. Po celou dobu odstrikavani jsem.byla nervózní, podráždění, pořád jsem brečela, že nejsem schopna kojit a malý to že mě vycítil a nejdl a byl podrážděný. Jakmile jsme přešli na umělé, tak jsem se uklidnila hlavně já a malý pár dní po mě.
Takže se podepisuji pod to, že je nejhlavnější, aby byla maminka v pohodě a bude i prcek.
Nevím jestli se můžu přidat do diskuze. Kojím v pohodě, ale musím se přiznat, že mě ta kojící hysterie taky pěkně štve. Hlavně ta nadřazenost některých! kojících nad nekojící. Nejsi horší matka, pokud dáváš UM. Ani své dítě určitě nemiluješ méně, když nekojíš. Většina mých kamarádek nekojily, nemohly, jedna měla fakt depky, jako ty, neřešila nic jiného, než kojení, odsávání atd. Pořád dokola. A nemám pocit, že bych byla o něco lepší, než ony. Neprošla jsem si tím co ony, tak je nebudu soudit. A pokud si má člověk dnes možnost zvolit, jestli bude rodit doma nebo v porodnici, stejně tak si má možnost zvolit, jestli dá UM, nebo ne. Za ty nervy to nestojí.
Osobně mi vadí jakýkoliv "fanatismus", který se ohledně rodičovství teď rozmáhá. Všeho moc škodí a vadí mi extrémismus a věčně hádky ohledně kojení a UM, spaní v postýlce nebo s rodiči v posteli, šátkování a kočárkování, jsme zastáncem zlaté střední cesty a především toho, ať si to každý dělá po svém. Každý tíhne k něčemu jinému a především každé dítě je jiné. Moje malá je ráda v šátku, ale usne mi jedině v kočárku. V šátku se mnou vaří, uklízí, ale neusne mi tam a to ji v něm nosím od 9. dne a dřív v něm spala, teď už prostě nechce, takže dvakrát denně chrupe spokojeně v kočárku. Od narození se mnou spala v posteli, poslední měsíc se mi budí každou hodinu, tak teď zkoušíme postýlku, jestli ji třeba nebudím, a je to lepší. Byla jsem zastáncem kojení a při tom mé dítě bylo prvních pár týdnů krmeno i umělým mlékem. Každý to máme prostě jinak a co je vlastně opravdu správně? Takže opakuji, nedejme na rady druhých ,poslouchejme svou vlastní intuici a srdce a bude nám hej!
Souhlasim,jsou to kojofasistky. Jeste ze si to doma clovek pak muze udelat po svem, koupit Nutrilon a nazdar.
Chapu,ze nektere matky jsou masochistky,ale zdaleka ne vsem vyhovuje mit dite prilepene na prsu.
@lili_liska_z_lesa No přilepené bych ho ani mít nemohla-co ty další děti? Kdy by byly ony?Už se některé ani nelepí-spíše si myslím, že jim kojení dalo dobrý základ a jdou si svou cestou-tak jako by to mělo být...Jinak při kojení jsem přečetla hodně knížek-jinak na ně nemám moc času...🙂Přeju zdravá a spokojená liščata.
Teda holky...ja jsem z toho v šoku, jak malo toho dneska ženská vydrží...klidně mě vyhoďte...není to ve zlém úmyslu...jen prostě mě ta realita trochu děsí
@bekyc Za nervy ne, ale je to určitě k zamyšlení-co vůbec za co stojí...Já nějak nešílela , jen jsem prostě dělala, co jsem cítila jako dobré. Nejde-li to, ať nekojí -já taky auto neřídím-řešila bych všechny na silnici a to konkrétně v autě zrovna není nic moc,takže řídí ten rozumný, nic neřešící, ten klidnější...🙂Syna jsem nemohla kojit déle a projevila se u něj brzy celiakie, mám teorii, že by to bylo méně razantní, kdyby se kojil do 2 let, jako dcera, u které jsme téměř nic nepozorovali. Prokázané to mám jen u 2 dětí a pouze vlastním pozorováním. Ti ostatní celiakii nemají.
@kika_21 nekomu vyhovuje mit dite na sobe nalepene v satku a kojit kazdou pulho
Pulhodinu,jina radsi UM a na ctyri hodiny klidek. Hlavne my,co musime na MD pracovat, jsme rady,ze neco jako UM vubec existuje.
@lili_liska_z_lesa Taky pracuju a šlo to.Asi jsem extrém-ne úplně ten extrémismus co se týká honění sebe sama doporučuju-spíše ne..😉
@lili_liska_z_lesa tak ja mela malou prvni pulrok pricuclou nonstop (nadsazka) na prsu ne proto, zda to vyhovuje ci nevyhovuje MNE, ale proto, ze to vyhovovalo JI. Ale nemam to hozene tak, ze bych se zotrocila a sebeobetovala, vlastne to byla jedna velka pohoda. 😀
@kika_21 je vyhoda,ze UM muze pripravit kdokoli z rodiny a v pohode,coz se mi velmi hodilo. Pritom nemam pocit,ze je me dite o neco ochuzene.
Jinak sousedka na md pracovala a kojila zaroven, a to i v praci. @lili_liska_z_lesa
@lili_liska_z_lesa Tak v určité době ještě nikdo nebyl tak velký, aby mohl a muž není moc s dětmi-spíše hodně pracuje-babička jen 1 a 180 km-takže taky ne. Tak už bylo jeno, jestli nakojiet a jít na doučování, nebo připravovat-jinak dělám hlavně z domova-plus to doučování. Profesi vet. sestry jsem dělala spíše mezi MD, i když také občas i s malou-ale měla jsem ji s sebou-pan dr. měl naštěstí také mimino v té době, takže chápal...
@mialagia
Víš, on je možná zakopaný pes v tom, že ty matky nejen, že napíšou, že kojí XY měsíců (to by bylo v pohodě), ale hned na to pokračují v tom, co si všechno vystály a jak ten svůj kampf vyhrály. Jako by ta nekojící matka raději utrácela Xtisíců za umělé mléko, pořád umývala lahve, vstávala z postele a chystala mléko uprostřed noci, když kojit vleže v polospánku je přece tak pohodlné /min tady to slyším pořád/. Takže vy kojící to vlastně máte tak jednoduché, protože ted je i tak společnost nastavena.
Za mé mámy to bylo opačně - na ni se dívali skrz prsty, že venku kojí (ségra je dubnová), že nekrmí Feminarem, protože ten je přece nej pro dítě, že nekrmí příkrmy. Každá doba má něco - stačí se podívat na vývoj chodítek.
Já bych matce, která má dítě a prošla si depresí a bluesem nikdy nenapsala to, co slyším tady. Chlubit se můžete na diskuzích pro Vás určené. Tady chce spíš slyšet podporu, já bych si to bývala tenkrát přála a díky bohu mám skvělého manžela, který vždy každého, pokud byl se mnou, usadil, protože věděl, co jsem si vystála a jen díky zázraku jsem podruhé těhotná.
Víte, i ta milosrdná lež, dámy, je někdy lepší, než tvrdá pravda do očí. Hlavně, že napíšete že i MM kojící kuřačky a fetačky je zdravější než umělé mléko. Bodnout hlouběji jste nemohly. Občas si říkám, že jsem štastná, že se nemusím nad nikoho povyšovat a vytahovat své mateřské úspěchy, protože mám i svůj další život.