icon

Nevyrovnala jsem se s nekojením a cítím se špatně...

25. dub 2025

Ahoj, moc dobře vím, že je úplně zbytečné nad tím přemýšlet, ale posledních pár dní mě to nějak vzalo...
První dcera nedonošená a přes snahy o kojení se mi nespustilo mléko. Obrečela jsem to a bylo to ok. Hlavně, že přibírá a je v pořádku.
Syn se narodil na konci prosince a měla jsem ohledně kojení nastudováno. V porodnici 2. noc začal strašný řev a syn nebyl k utišení, ano se nepřisával. A s tím jsme bojovali i doma. Mléko se mi spustilo, odsávala jsem i elektrickou odsávačkou, ale syn měl u prsou problém s přisáváním a jen řval a řval. Řešeno i s 2 laktačními. 5 týdnů jsem kombinovala kojení a dokrm, kterého začalo být víc a víc... Myslela jsem, že jsem se s tím smířila, že bohužel bude i syn na UM.
Jenže pak se 2 kamarádkám narodily miminka a kojily. A stejně tak příbuzná z manželovi strany také kojí. Vlastně z kamarádek nemám žádnou, která by měla mimčo na UM. A a mě to nějak dolehlo a cítím se strašně. Z těla jsem kojit a zase se to nepovedlo...

Strana
z2
avatar
lucieevita
26. dub 2025

Mně hned po porodu operovali, vnitřní krvácení. Protože jsem ztratila hodně krve, dostávala jsem dvě transfuze a možná i proto, že těhotenství bylo náročné než u většiny lidí, co znám, tak se mi prostě žádné mléko nevytvořilo. Bojovala jsem v porodnici, doma odsávačka, různé přípravky na kojení, na prsa.. covid, všude zavřeno, neměla jsem ani jednu lahvičku. Byl to děs. Ale mělo to své výhody, o kterých určitě víte, že jsou. Máte zdravé miminko, to je důležitější. Krásný vztah a vše kolem se dá určitě mít i bez kojení. Buďte spokojená, užívejte si to. Zase se více vyspíte, než ty maminky, co kojí🥱🙂na lahvičku už jste zvyklá, víte, co dělat, brala bych to pozitivně 🙃

avatar
kitty_cat34
26. dub 2025

Já ti rozumím… po císaři jsem se nemohla také rozkojit, kloboučky, dokrmování(lahvička, cévka), 2 laktační poradkyně, byla jsem z toho psychicky na nervy, moc jsem chtěla kojit. Zlomilo se to, až když jsem začala kojit v leže a miminko se mnou začalo spát v posteli…

avatar
utrikocku
26. dub 2025

Chápu, že je Ti to líto. Ale věřím, že se ty pocity časem zmírní. I kojené děti v okolí vyrostou a nebude Tě to tolik zraňovat mít to před očima. Navíc velmi brzy budou interakce s miminkem pestřejší a ten kontakt bude hojivější a rozmanitější ❤️ kojení je jen jeden puzzlík v celé skládačce

avatar
utrikocku
26. dub 2025
@martina1317

Me se u tretiho nepovedlo nic, krom toho, ze to prezil… nakonec byl cisarem ve 30tt, nekojila jsem protoze to neudychal (odsavala jsem na prazdno 8 tydnu a hrozne jsem o to bojovala ale neslo to, nemohl)…. Musela jsem se naucit mu osetrovat stomii, mel kyslik, litat s nim po doktorech, pak na operaci…….. ted bude mit rok od narozeni (bio), ale odpovida tak 6 mesicum stezi. Bojujeme s jidlem. Pokazdy si rikam, ze kdyby byl kojenej, bylo by to vsechno ruzovy, ale to se nedozvim. Stve me kdyz se v noci vzbudi na mliko a trva mi nez mu ho ohreju v ohrivacce (ma specialni mleko) a musi na to cekat…. Ale nenadekam nic …

@martina1317 také to řešíme a koupili jsme průtokový ohřívač na vodu a ihned to po stiskutí nalije vodu v přesné teplotě a v ml, co máte nastaveno
Funguje to bezvadně, kdybyste chtěla konkrétní tip mohu poslat do zprávy. Přeci jen člověk bude dělat to UM nejspíše dost dlouho xrát za den. K vodě jen nasypete UM a rozmícháte. Také máme speciální UM.

avatar
eru88
6. kvě 2025

Ahoj, mam to podobně.
Syn se narodil a nechtěl moc sat. Nemela jsem tedy o kojeni moc nastudováno (chyba) a souhlasila jsem s dokrmem, pro velky pokles vahy. Pak začal bojkotovat prso uplne. Neco malo vypil pres kloboucky (10-20 ml) ale trvalo to hodinu a pak jsem stejne musela dat lahev s um a to vypil 120... Mela jsem tu i laktační a poradila mi dokrmovat cevkou, jenze jak kdyz se vetsinou ani neprisal? Tak jsem zacala aspon odsávat ale i tak byl převážně na UM. Najednou kdyz mu byli 2 měsíce jsem jen tak zkusila prilozit a najednou se prisal. A od te doby ho kojim alespoň částečně, protože laktace se mi asi nikdy poradne nerozjela. Uz je to 8 měsícu a doufam ze vydržím co nejdyl...
Ale úplně chapu tvoje pocity, v mem okolí vsechny kamaradky koji/kojily a kdyz to slyším, tak me vzdycky tak bodne u srdce a je mi to lito, pripadam si neschopne. Prijde mi, ze jsem si celym tímhle zkazila cele to obdobi s miminkem, kdy porad brecel u prsa a ja taky.

Strana
z2