17měsíční syn nerespektuje zákazy
ahoj, předem říkám, že vím že jsem někde selhala. Ale já už fakt nevím co dělat.
Máme 17m syna a absolutně nerespektuje jakýkoli zákaz ne, nedělej to přestože ví co to znamená.
Zkoušeli jsme plácnutí přes ručičku - bez úspěchu. zkoušeli jsme na zadek - bez úspěchu a to dnes už dostal opravdu si myslím dost (lezl na židli a pak stůl). Nejsem pro až takovéto mlácení. Říkala jsem si dostane jednou dvakrát na zadek a pochopí, ale on ne zakřičí, něčím hodí a vzápětí tam leze znovu. Ve vzteku i ubližuje - hlavně kouše. Já už vážně netuším, je to moje první dítě a i manžel pro kterého je to třetí dítě je bezradný, tchýně i moje máma jsou proti bití (i plácnutí po ručičce), ale jiný postup mi neporadí. Už takhle si vyčítám, že jsem špatná matka (v čemž ěm utvrzuje moje vlastní máma neustálými pochybnostmi), ale tohle bití tomu nepřidává. Někdo nějaký typ?
@normalnimatka ONO DRUHÉ DÍTĚ bylo plánované později, ale selhala mi antikoncepce a já jsem prostě nedokázala jít na druhý potrat, po pětiletech jsem se nevyrovnala ani s tím prvním...druhé dítě jsem chtěla až malému budou tak tři? jenže na evelin jsem brala atb a nějak mi uplně nedošlo, že účinek může být oslabený no a je z toho dítě no....
Možná by to chtělo , aby jste k diteti nepřistupovala z pozice MOCI .
Já sama mám skoro 18 m holčičku , a samozřejmě že mě zkouší , chce objevovat svět , chce mi pomáhat .. Děti naučíte tak , ze jim dovolite , aby s vámi bylo a něco tvořilo . Co myslíte .. já vařím tak , ze mám malou přímo posazenou na kuchyňské lince , vysvětlila jsem ji, co muže , a co ne . A když je něco špatně , tak ji řeknu , ze chápu , ze ji to štve , ale ze si musí najít jinou zábavu . Nevidím důvod , proč ji plácat .
Ono to dítě musíte vést už od miminka .. Ukazovat , co muže , ze je něco horkÿ, nebezpečný atd .. později to při dalším objevovani uplatní . Naše malá už ví , ze je kafe horký , ze na židli se sedí , a spousta dalšího .. proste čím víc si ulehčujete práci a jen zakazujete, tak vám dítě drancuje nervy a zkouší .
A vy mějte pevné nervy !
@hankaros on intonaci a ne respektovala zhruba od 10-12m pak na to začal vyloženě srá*.....horká trouba ho neodradila naopak je po mě a v tomhle mu to nevadí a chodí jí kontrolovat pokaždý když ji zapnu...pokud ho čapnu a jdu - třeba venku když jde zásadně opačně. vyvěsí se mi v ruce a ječí třeba uprostřed silnice takže situace v jedné ruce nákup v druhé vyvěšené dítě které ječí a kouše mě do ruky suer situace....když nás kousal zkusili jsme ho kousnout taky a kousal s ještě větší razancí a ječel a házel věcma
@hani1234 když vařim dopadá to tak že mám v kuchyni vytahané absolutně všecko z nezajištěných zásuvek-krabičky,alici na maso hrnce - nijak mu to nezakazuju jen to pak hodinu uklízím totéž v obýváku když vytáhá nezajištěné zásuvky nechávám ho i za cenu že běhá se spodárama na hlavě...ale taky mu nemůžu 24 hodin jen vysvětlovat navíc přijde druhé dítě a já prostě nemůžu mu dovolit zkusit ho majznout...potřebuju aby aspon v těch krizových situacích kdy jde fakt o zdravý respektoval nějaký zákaz na ségru i bráchu stačilo dvakrát plácnout po ručičce a šli dělat něco jiného tady selhává všecko
Kousání dítěti neoplácet . Dítě pak přijme kousání jako normu a uplatňuje ji dal .. Když dítě kousne , tak je nejlepší mi nabídnout něco na kousnutí .. třeba hračku, rohlik .
@geilinka Někde jsem četla, že takto staré děti nereagují na "ne" protože je to pro ně příliš složité. Pokud řeknu "neběhej" dítě musí vymyslet, co by teda místo toho mělo dělat a protože je to příliš složité, tak prostě pokračuje. Pro děti ještě není automatické, že "neběhat", pro nás znamená "stát", nebo "sedět". Takže má rada je zkusit volit příkaz v pozitivním tvaru. Šíleně lítajícímu dítěti říct místo "neběhej" "stůj" nebo "choď pomaleji, sedni si, atd..."
Když jsme to s manželem začli praktikovat, uvědomili jsme si, jak náročné je i pro dospělého člověka okamžitě vymyslet alternativu k zakázanému jednání ;) Na naší dcerku to hodně fungovalo...
A samozřejmě dávat pokyny jen v nezbytných případech, aby se to "neochodilo" ale pokud dám příkaz, je nutné vydržet a trvat na splnění... Myslím si že není potřebné děti bít, ale fyzicky jim zabránit v páchání nedovolené činnosti, nám zpočátku zabíralo nejvíc...
No, hodně štěstí, je to boj! Nás to za rok čeká podruhé ;)
Ahoj. Mám stejně starého syna. Přes ruku párkrát dostal, myslim že to pochopil, ale když ho něco naštve (já mu např. něco zakážu), taky mě plácne. Takže bych se plácání radši zdržela. Zkusila bych to tak, že když nechceš, aby něco dělal, řekni mu proč nechceš aby to dělal. Je to dost o nervy a běh na dlouhou trať. Ale v tomhle věku už ti rozumí téměř vše a vysvětlování je fakt účinnější, než plácání. Plácnutí možná pomůže, ale ne dlouhodobě. Tak třeba když mi kreslí po zemi, řeknu mu, že to má hezký, ale ať to nakreslí na papír, protože mně se to nechce pořád dokola utírat. Což je pravda - podle mě účinnější vysvětlení, než když dáš na zadek a řekneš že se to nedělá. Co SE JAKO NEDĚLÁ. Taky bych to jako malá nepochopila. Když to udělá znova, dám mu hadr ať to utře, nebo to utřeme spolu. Nebo když chce sníst modelínu, řeknu mu že nechci aby jí jedl, protože by ho mohlo bolet bříško. A že my s tátou taky nejíme modelínu, ale můžem si dát třeba jabko. Chce to trpělivost, ale myslim že mi rozumí. Někdy to zkusí, tak zase vysvětluju.
Někdy se slovu NE nejde ubránit, třeba když běží do silnice. Teď už ale říká, že silnice NENENE a chodí za ruku po chodníku. A určitě si neselhala. Znám a dokonce mám kamarádky, který daj na zadek nebo na ně křičí za cokoliv, třeba za to že dítě zakopne a ušpiní se. Nebo vezme jídlo ze stolu, který není pro něj. Jak to ale může vědět? Jejich děti jim to ale pěkně oplácej a jsou uřvaný a do všeho mlátěj. Takže jak my k nim, tak oni k nám.. a ostatním.
Mala ma skoro 2,5 roku a taky na me porad neco zkousi. Na zadek dostala, pres rucicky taky. Obcas po ruce dostane kdyz neco provede, ale zabira mi ze se ji zeptam jestli chce na zadek ona rekne ne, ja ji reknu tak toho nechej nebo to nedelej a ona prestane. Ale obcas ma vztekle dny, prijde a prasti me, chytnu ji ruku a reknu ze se to nedela, at mi to pofouka a pak toho zase necha. Ale je pravda, ze kdyz nemam dobrou naladu a jsem ve stresu, tak je podrazdena.
@geilinka Mám přesně takového syna, za chvíli mu budou 3 roky. Vydrž, věkem se to lepší. U nás vysvětlování, na zadek, atd. nefungovalo, jede si svou. Teď teprve začíná trochu vnímat co mu říkám. Leze pořád všude, ale už je šikovnější. Dříve to bylo jen o sundavání, odtahování, pořád a pořád dokola, nic jiného mi nezbylo a dělám to doteď, i když těch situací, kdy to na mě zkouší je 100x méně. Házet věcmi také z 90 procent přestal. Když jsem tomu, že něčím hodí věnovala pozornost, bylo to ještě horší. Spálil se o hrnec, pekáč snad 20x, zabránit mu v tom nijak nešlo, nechala jsem ho, přestal, až když se mu udělal puchýř, který ho bolel 2 dny (jinak mi přijde, že právě bolest moc nevnímá). Když jsem někam šla na čas, musel do kočárku, samozřejmě přikurtovaný, když jsme nepospíchali, nikdy nešel za ruku, podlamoval se, válel se i 10 minut na chodníku, jen tak ležel, až můj nezájem a to, že ho nechám, ho donutilo se zvednout, později byl největší kamarád (i můj) odrážedlo. Poslední 3-4 měsíce chodí i za ruku, sekne se jen občas a na chvilku. Prostě vydržet, kdybych byla těhotná, nevím jak bych to dávala. Od té doby co syna máme (je to třetí dítě), s klidným svědomím říkám, že kdyby byl první nebo druhý, tak tři nemáme ani náhodou. Řeči okolo z rodiny neposlouchej, oni s tebou, resp. s ním nežijí... s manželem už je to horší, to prostě vykomunikujte. U nás si ho troufá hlídat jen jedna babička a klobouk dolů před ní, další dvě si berou občas na hlídání jen holky a já to zcela chápu. Jinak je šikovný, chytrý, roztomilý, mazlivý... jen je to svéhlavý
lumpík 🙂
Hodně štěstí a těš se na mimčo, bude za odměnu, uvidíš!
@geilinka ještě dodám příklad...pastelky a fixy - samozřejmě na zeď, na skříně, na postel, atd., rezignovala jsem, jen jsem vždy řekla, že se maluje na papír a podala mu ho, což ho nezajímalo...po druhém roce přestal, maluje u stolu na papír. Byt za dva roky vymalujeme a je to 😉
@geilinka Neboj on se to nauci. Tak ho nechej, obcas spadne a uvidi, ze to nema delat. Jiste ale ten pad ze stolu musi byt hlidany, ze ho budes hlidat a nechas ho "skoro" spadnout. On se to casem nauci a cim vic je mu zakazano, tim vice to bude chiti. Me to maly delal taky, ale parkrat jsem ho nechala " spadnout" a je klid uz na stul neleze a rika nene, tytyty 🙂
@geilinka a co postavit židli na stůl? Proste vzít mu i jen tu možnost, jak tam vylézt? Ano, možná bude řvát, ale ne cely den. Tak proste ten řev tu chvíli ignorovat, říct mu, ze ho chápeš, ze se vzteká, ale ze proste na stůl se neleze a hotovo, tečka.
Já teda nevím, mám zatím 2 děti, každý je úplně jiná povaha, ale v 17 měsících oba moc dobře věděli, ze některé věci, se nedělají. A to jsem je nebila. Většinou jsem se tedy snažila jim nedat tu možnost danou věc provádět, predvidala jsem dopředu. Takže židle nahoře, spodní supliky prázdné, zásuvky zaslepené apod. Když vím, ze odcházím z místnosti a dítě bude šplhat na stůl nebo na skříň v mé nepřítomnosti, tak buď tomu prispusobim okolí, aby si nemohlo ublížit, nebo ho capnu sebou a je to. Když mám přecházet silnici a nechci, aby se dítě valelo uprostřed silnice, tak ho buď dam do kočáru nebo ho přes silnici prenesu. Ze řve? No tak řve, ale nic se mu nestalo. Na řev ještě nikdo neumrel.
@hani1234 tak to bych se s tím kousanim teda hadala. Zkousely obě děti, u obou jsem několikrát oplatila (ne silné, ale aby to cítily) i tahání vlasů. Jo, začaly brecet, já řekla vidíš to, bolí tě to, mě taky, tak to nedělej. Zkusily 2-3, oplatila jsem a od té doby to už nikdy neudelaly.
@kika266 To už se právě nedá dělat nic 😔 kamarádka je z toho jak se k ni chová nešťastná. Už tu mámu nikdy nebude respektovat ☹
Moje máma taky brečí že ji muj bracha v klídku pošle do prdele. ...Zrušila se vojna ...... výchova se čte v knížkách ...... statisticky jdeme lidsky ke dnu 😢
Každá rada bude jiná, protože každá z nás má jiný dítě. Já mám doma horkou hlavu, akčního raubíře, pokušitele, co musí vše zkoumat a rozpitvávat. Vysvětlování u nás nefunguje, to ho akorát víc vytáčí. Když byl takhle malý, nechala jsem ho zkoumat v rámci bezpečnosti, ale byly věci, co se prostě nedělají. Takže třeba: na stůl se neleze, tam se jí. Sundala jsem ho dolů a trvala si prostě na svém. Že se vztekal, jasně, ale já mu to prostě nepovolila ani za pět minut, ani druhý den, ani za týden. Do zásuvky se prsty nestrkají a tečka. Pokud chytil záchvat vzteku, tak jsem ho poslala do pokojíčku, kde se vyřval, vyřádil, proklel mě, ale jelikož neměl obecenstvo, tak za dvě minuty přišel a přešli jsme ten problém bez dalšího rozmazávání.
Takhle malý děti moc rozumu ještě nemají a prostě zkouší rodiče, zkoumají okolí a pomalu si stanovují hranice, který stejně budou zkoušet posouvat dál a dál, protože jsou to prostě děti. A na nás je ta důslednost. Teď je synovi 3,5. Ví přesně, co nesmí, co je v rámci tolerance a co může. Ví, kdy to myslím s názorem vážně a kdy je to opravdu zlé. A ví přesně, na koho si to může zkusit dovolit a na koho ne 😀
@plachetnicka Jakoze jsi ho.nechala cmarat po zdi dokud ho to neprestalo bavit? To asi moc vychovne neni. S takovou bysme.za chvili mohli kupovat novy byt.... Jak se nauci vazit si veci?
@pasiba Ja mam statnice z psychologie a ve vyvojovce jsme se ucili, ze co do ditete nedostanes do 6ti let (mysleno vychova), dostavas do nej uz horko tezko. A presne souhlasim s tebou, dneska kazdy cte o vychove miliony prirucek a, pak to dopada jak to dopada.
Btw ta tolik kritizovana vychova nasich maminek a babicek je podle lety proverena a evidentne fungovala dobre, vzhledemk tomu, ze z vetsiny nas jsou sporadani lide s vlastni rodinou...
@ilonne To by mě strašně zajímalo, z jakýho odbornýho zdroje čerpáte, co se té VĚTŠINY spořádaných s vlastní rodinou týče. Já teda takový lidi nevyhledávám, ale individuí kolem sebe vidím mraky. A to, že maj rodinu, není důkaz spořádanosti.
Na praxi jsem viděla taky super rodiny, na další narvanej azylák pro matky s dětmi. Takže ani ta tolik krizitovaná výchova, který se zastáváte, tak super nebyla.
@pasiba Použít fyzickou převahu zvládne každej. To je totiž děsně jednoduchý řešení a doufám, že se k němu nikdy nesnížim, i když se musim často hodně přemáhat, protože prostě to je přece léty prověřený, vždycky se to tak dělalo a máme to všichni v sobě. Manžel vám taky jednu švihne, když nesouhlasí a je to v pořádku, protože je na vás jinak hrdej? Ne, že...
@misuled,
tak nějak nevím, proč sem pletete tzv. spodinu lidstva s normálními rodinami. Protože co jsem si tak všimla, když jsem bydlela cca 400 metrů od azylového domu (naštěstí jen cca půl roku) pro matky s dětmi 95% z nich patřilo k naší menšině. To nebude asi výchovou.
@dominikaromanova taky jsou tam treba matky, ktery utikaj pred domacim nasilim, ktery fakt neni jen zalezitosti "spodiny lidstva".
Co je to normalni rodina?
Mam podobne starou dceru. Vyrazne "NE" doprovazim zvysenym hlasem a intonaci. Pokud nefunguje a cinnost je opravdu nebezpecna, prijdu, capnu za ruku a taham pryc. U veci, co mi "jen lezou na nervy" bud nabizim pro me prijatelnou alternativu (chce se mnou varit - muze prehazovat nakrajene veci z misky do misky, pod ribstolem ma matraci, kdyz skace ze stolku na gauc,tak jen za me pritomnosti,...) nebo neco proste necham byt a prepinam do zenoveho modu. Pokud stale chce sahat na horky caj nebo svicku necham ji, ona se jednou spali a pak uz to nedela. Praktikuju takovou tu "gorili" vychovu, nekomu se muze zdat drsnejsi, ale me funguje. A hodne mluvim a vysvetluju. I kdyz je to jak mluvit do zdi. Deti v tomhle veku proste jsou takove. Tuhle me kousla, kousla jsem ji taky a pak jsme se domluvily ze uz se kousat nebudem. Hodne se inspiruju u nevychovy, ale taky ji nelze brat dogmaticky. Hod se do klidu a nechtej po decku aby se chovalo jak maly dospely. Svet se s rozkramovanyma kalhotkama po bytr nebori 😉 Jo a taky jsem znova 2v1 a taky mi to nepridava...