• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@zizala79 píšeš, že se nejsi schopná přesvědčit, že přilba je nutná. Pokud vím, tak nějaká silniční vyhláška (nebo jak se ten předpis jmenuje) stanovuje, že děti do 18 let přilbu mít musí. Asi tě teď policajt pokutovat nebude, ale za pár let už bude malej jezdit na normálním kole na silnici, jak ho pak přesvědčíš, že teď už ta přilba nutná je? Aby pak on za tvými zádami přilbu nesundával.
3. kvě 2013 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zizala79 my máme zatím jenom ty koloodrážedla, ale s helmou to máme nastavené tak, že bez helmy jenom na zahradě (po trávě), v momentě kdy vyjedeme před dům (v podstatě příjezdová cesta) tak už musí s helmou a holky to berou jako samozřejmost, (občas zkusí, ale prostě nepovolím)
3. kvě 2013 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zizala79 Dokud jezdila jen na "motorce", jezdila bez helmy. K "kolo-odrážedlu" si byla vybrat helmu a tu nosí. Bez helmy jen doma. Ani jsme nenaznačili, že je možnost jezdit bez helmy.
3. kvě 2013 ve 21:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pajka00 Ahoj, ranní pyžamovou záležitost řešíme už nějakou dobu (dnes zrovna je to velice aktuální téma, po ranním hysteráku, že chce oblíknout zpátky pročůraný pyžamko - trvalo hodnou chvíli, než jsme se domluvili, proč ho vlastně chce... ale pak už to bylo ok), pomohly dvě věci - jasně vymezit, dokdy ho bude na sobě mít (u nás než se nasnídá), a vysvětlit, proč je dobré se převléknout - syn už sám říká, že aby pyžamko a postýlka byly čisté (aby se mu dobře spinkalo). Snad něco z toho bude fungovat i u vás :wink: A kdyby ne, jak psala @cervena_vila , pyžamko není nutností :wink:
4. kvě 2013 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jimmy1 @yellowbanna @betelgeuzz @geliva @cervena_vila
děkuji všem za reakci, tatínek se teď několik dní snažil jít na to názorným příkladem, že když se někdo (myslím, že předváděl na sobě, ne na dítěti) bouchne do hlavy o skříň bez helmy, bolí to, a s helmou to nebolí. já jsem zvyklá, že na něj platí názorný příklad, s tím vysvětlováním to moc nefunguje, což je vzhledem k věku asi normální(?), nejvíc mě štve, že to nevidí na lidech/dětech kolem, hned jdou moje argumenty do háje. samozřejmě, že mu věci i vysvětluju a on rozumí a chová se podle toho, ale s tou přilbou je to prostě abstraktní a odejmutí kola mi prostě přišlo hrozně drsný
4. kvě 2013 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zizala79 na kolo jedině s přilbou, pokud jedete ven, v některých věcech je třeba se k tomu postavit tak, že tak se to dělá, takový je zákon a jinak to nejde, ty to nemáš v sobě, přilba ti nepřijde důležitá, tvůj postoj dítě vnímá. Nutnost nosit přilbu je i v zákoně, stejně jako autosedačky, takže to snese klidně srovnání - my jsme to podali jako fakt, když jdeme ven do parku a jedeme na kolech nebo odrážedlech, tak jedině s přilbou - žádná jiná možnost není a kluci to přijali prostě jako fakt, přilbu si sami vybrali, aby se jim líbila a mladší sice nasazování nemá rád, ale ví, že prostě bez ní by na kole nejel. Taková věc je na rodičích, aby dokázali dítě "přesvědčit", na každé dítě platí něco jiného - vysvětlování, pohádky, obrázky, dítě neumí posoudit riziko, pokud mu tu přilbu nedáš, abys "měla klid", nepřijde ti důležité chránit jeho zdraví, tak mu ji dávej alespoň kvůli zákonu...jako rodič máš povinnost chránit zdraví svého dítěte, kdyby se vyboural na kole a neměl přilbu, možná by tě i mohli pak obvinit ze zanedbání péče....odejmutí kola není rozhodně tak drsné jak případný pád bez helmy
4. kvě 2013 v 19:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ameliejulliette Nás teď zachránilo, že má pyžamo-kombinézku...takže když se jí chce hned po vyspání čurat,vysleče se komplet zhora a už jí nechce do toho soukat zpátky a je ochotná si oblíct už normální oblečení..uvidíme, až dáme zpět normální pyžamo, jak to bude:slight_smile:
4. kvě 2013 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zizala79 Ale ty mu přece kolo nebere. Může na něm jezdit s přilbou. Pokud přilbu nechce, jezdit nebude. Je to jeho rozhodnutí.
4. kvě 2013 ve 20:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
malej dostal přilbu už na tu první dětskou motorku někdy v roce a půl a bez přilby neexistovalo, aby na ní vyjel ven... přilba se oblíkala už doma stejně jako boty. pak už plynule přešel na firstbike, rovněž s přilbou. tohle je zrovna jedna z dalšíc věcí (po minule zmiňovaném smrkání), kterou neřeším.
prostě to tak je.
v autě se jezdí v sedačce, na kole s přilbou, přes cestu se chodí za ruku, při rýmě se smrká a když je nemocný a je třeba brát léky, berou se léky. tečka. hotovo dvacet. :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:

na druhou stranu, pyžamo třeba neřeším vůbec. přes všední dny v pyžamu snídáme, pak se převlíkáme do školky/práce, přes víkend když chce, je v něm klidně celej den, dostane pak na večer na spaní čisté.

myslím, že jsou věci, není jich sice moc, ale jsou, o kterých se prostě nediskutuje - týkající se zdraví, bezpečnosti apod.
a pak je ten zbytek, o kterých se diskutovat dá :slight_smile:
4. kvě 2013 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@betelgeuzz @reruna @fender jo, já ty vaše argumenty racionálně chápu, ale fakt to nemám v sobě, nechápu proč, protože přes sedačku v autě vlak nejede, to je jasný, ale helma mi prostě (teď!) nepřijde tak důležitá, ne tolik, jako to,ž e vím, že na hlavě fakt nic nesnese. proto je mi ho líto, ale je fakt, že když někdo řekne, že jeho dítě nesnese být v sedačce, tak ho taky kritizuju, až odsuzuju. ale je to pro mě prostě těžký, je mi ho líto! musím holt vytrvat a dostat si to do hlavy nejdřív já sama. ještě jako doplnění, snažím se prostě konfliktům předcházet, ale tady to nejde. je mi jasný, že konflikty budou, ale pokud můžu, snažím se třecí prochy eliminovat, proto mi to asi tak vadí, že tady to nejde a beru to jako vlastní selhání, že nejsem schopná to vyřešit bez toho, aniž by se cítil ublíženě a brečel u toho
4. kvě 2013 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zizala79 myslím, že tady tě nikdo odsuzovat nebude :wink: od toho tu je spousta jiných témat :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: :zipper_mouth:

a víš jak... mrňata jsou jako radary. alespoň většina z nich. takže pokud ty vnitřně cítíš, že vlastně není až tak důležité, aby tu helmu měl, a navenek na ní trváš, tak on to možná vycítí a je z toho zmatený....

ono to vypadá, že je to prkotina... můj malej jezdí dobře, ale jednou nějak blbě najel na nějaký nevinně vypadající klacík a přeletěl přes řídítka od firstbike.... helma byla promáčklá na spánku. kdyby ji neměl, asi ho z té cesty rovnou seškrábu :unamused:

myslím ale, že tady tě nikdo odsuzovat nebude :wink: od toho tu je spousta jiných témat :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: :zipper_mouth:
4. kvě 2013 ve 23:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender díky :slight_smile: jj, on má zatím též "jen" odrážedlo, ale jak jsme šli do toho parku, tak jel kousek z kopce (proti plnému zábradlí na mostě), má Puky, a tam je taková ta ploška na nohy, no, teď nee, ale třeba za dva měsíce přijde na to, že si na tu plošku ty nohy dá a pak to neubrzdí a do něčeho najede nebo spadne. to jsem si jako uvědomila, že to není košér bez helmy, po rovině si tu nezbytnost vysvětlit nedokážu (max nějaký jiný dítě, že do něj narazí nebo tak, to už se taky skoro stalo, tzn. taky se rozsvítila kontrolka)
4. kvě 2013 ve 23:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zizala79 přesně - nejdřív se musíš přesvědčit o nezbytnosti helmy ty, pak tento svůj postoj už pevně předáš dítěti, předtím jsem nepsala, že bych tě chtěla odsoudit, ale abych ti poradila, proč zrovna v tomhle máte se synem konflikty - děti vnímají mnohem více postoj rodičů - jak se tváří, jakým tonem něco říkají, co vyjadřují celým postojem těla a výrazem.
Je dobré si uvědomit, že syn poroste, bude jezdit rychleji a nebezpečněji, pak přejde na z pukyho na kolo a přesvědčit ho později bude možná ještě složitější, než teď.
5. kvě 2013 v 08:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zizala79 , zaujala ma Vasa diskusia na temu helmy, u nas velmi pomohlo, ked sme povedali, ze aj motorkari na motorke musia mat helmu :wink:. Nas syn teda nie je ziadny jazdec, kolo-odrazadlo mm neschvalil, takze sme nekupili, teraz ma novu kolobezku, na tej ale bol asi len 2x, takze ziadna nebezpecna jazda, ale helma bola
6. kvě 2013 v 18:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
holky, mazec! dneska si dítě vzalo kolo (má ho zaparkované v pokojíčku), dojelo za mnou do kuchyně, tak já, ať si jde pro helmu, šli jsme tam spolu, on si ji nechal nasadit a super. a pak mi ukazoval scénku, jak to s helmou nebolí, když se bouchne do hlavy o přebalovák a bez helmy jo (a chodil si pro pusinky). no mega pokrok z mého pohledu. děkuju všem za pošťouchnutí a povzbuzení! jsem zvědavá, jak to bude, až půjdeme příště ven s kolem
10. kvě 2013 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
ahojky holky, jdu si k vám po radu :wink:
náš prcek má od mala "strach ze tmy". Usínat i spát musíme u světla. Což mi nevadí. Nepříjemné je, že to v poslední době má i ve tmavších prostorech - když jsme třeba byli v divadle pro děti, nechce do pavilonu v ZOO, když jdeme na výstavu a je tam přítmí tak spustí pláč atd....prostě prohlásí " tma nelíbí, nechci" a pláč, takže hned mažeme pryč :unamused:
Vůbec nevím jak to vzniklo, nikdy jsme ho ve tmě zůstavat nenutili. Jediná hodně špatná zkušenost, kterou zažil je operace, kterou měl jako měsíční miminko, tak možná z toho plyne ta nejistota..kdoví..jinak byl vychovávan dost kontaktně, nosící atd... Nemáte nějakou radu jak mu s tím nějak pomoct ? Neřešila bych to jenže jemu je to pak evidentně líto, když se po chvílí uklidní, že jsme z dané akce odjeli a kamarádi, tam třeba zůstali :frowning2: Když se ho ale ptáme zda chce zpátky, tak zase spustí že je tam tma, že nelíbí.. takový zamotaný kolotoč :rolling_eyes: Díky za tipy :wink:
14. kvě 2013 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lolelole zrovna jsem na tohle četla článek - Dr Šmolka k to mu řekl - je třeba zapříst s dítětem rozhovor, zjistit kdy se začlo bát a (možná to evokovala nějaká knížka, zaslechnutí hovoru, utržek z filmu) Operace to asi nebude, soudím dle toho, že můj syn byl na operaci 2x v plné narkoze 3týdny a pak ve 15 měs. Napiš jak řešíš nějakou konkrétní tmavou situaci...
19. kvě 2013 ve 03:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lolelole To s tou narkózou může být, já jsem při druhé narkóze zjistila, že má jediná noční můra pochází z té první. Ale do bdělého života se mi to nepromítá.

Ale napadlo mě, že by si s sebou mohl nosit světýlko - led lampičku, máme doma třeba kačenku nebo lego panáčka, co svítí nohou. Nebo takové ty hračky, co svítí ve tmě jako hvězdičky, co se lepí na strop. Dokonce jsem viděla i barvy na obličej, co ve tmě svítí. V divadle mu to možná neprojde, ale do zoo dobrý.
19. kvě 2013 v 19:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila
@lynks dík za názor holky - asi nepomůže než to trpělivě přečkat do doby kdy si to nechá "racionálně" vysvětlit. Malý je hodně vnímavý a citlivý, často v noci "zpracováva" zážitky z předešlého dne, tak to hold bude chvílí trvat...
..ale jinak vzali jsme ho dnes schválně na zkoušku do divadla pro děti v mateřském centru - kde bylo světlo, bylo to normálně v telocvičně, kde chodíme, kde to zná a stejně se seknul - nechtěl tam být, takže s kulturou je na nějakou dobu zase utrum :grinning:
19. kvě 2013 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks tmavou situaci řešíme tak, že doma máme zapálené mini svetýlko v chodbě i v pokojíčku. Když někam jdeme( divadlo, výstava, zoo..) a začne plakat že tam nechce, že je tam tma, tak ho nenutíme. Prostě když spustí, tak odejdeme pryč - vlastně i proto abychom neotravovali ostatní návštěvníky :wink: Pak říka to své oblíbené " Kido tam nechtěl, byla tma.." a na to mu říkam, že to nevadí, že příště půjdeme někam kde tma nebude. Pak když se uklidní tak se ho ještě zeptáme, zda se chce vrátit, ale většinou řekne že ne, takže odcházíme...no a pak cestou domů o tom mluví stylem, že mám z toho pocit, že mu je líto, že tam nebyl..to mě přávě kvůli němu mrzí nejvíce :frowning2:
19. kvě 2013 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky, už som na pokraji zo silami, nedavno som tu pisala že dcera ma hystericke zachvaty, to mala 2,5 roka teraz ma 3 roky a 3 mesiace a nejde to k lepšiemu ale k horšiemu, zlosti sa kvoli každej hluposti, u nas je hysterak už asi na dennom poriadku a neda sa nijak utišit, napriklad niečo chce ale nepovie mi čo len kriči, niečo sa jej nepodari začne sa zlostit plakat, kričat. Ked chce niečo čo naozaj nemože a nechcem jej to dat, zase ten hysterak a u nej bohužial kompromis nezabera, robi to aj vonku nie len doma, napriklad ked ideme z kramu mam plnu tašku a ona si spomenie že chce na ruky, ideme do školky zo školky tiež hysterak, ale nie preto že by do tej školki nechcela ist, len plače a vystraja a npovie pečo, proste ona sa zle vyspi alebo ja neviem čo a od rana do večera len cirkusuje. Najhoršie je že som na nu uplne sama a už naozaj niekedy nevladzem, tatinek ked ona vystraja tak sa len zatvori do izby k PC a radčej nič nepočuje a nič nevydi, alebo len na nu vrieska a dviha na nu ruku, nehovorim aj mne ked už fakt rupnu nervy, tak jej dam cez prdel, ale on, on proste nema cit v ruke nevie sa kontrolovat a už ju naozaj zopar krat tak udrel že som mala strach, aby jej neubližil tak sa snažim ju pred nim chranit a mala to samozrejme využiva, ale nemožem dovolit aby ju mlatil, pretože on sa vobec nevie kontrolovat, všetko nechava na mna, stale sa somnou hada nech snou niečo robim, alebo že ju ignorujem a to len preto, že už ked naozaj snou nevladzem tak ju zatvorim do izby nech sa tam vyvzteka a potom zaspi, ale to trva aj hoinu, alebo ak niečo robim a nemožem sa venovat prave jej, varim, upratujem, a pod. Nemožem predsaa 24 hodin v kuse sa venovat len jej, aby ona nevystrajala to by nebolo navarene ani upratane ani nič. Ale to že on si sadne k PC a vie len vrieskat a neda si vysvetlit že krikom nič nevyrieši tak toto nevadi, on ma rad svoje dieta vie sa snou aj pohrat, ale ak na mu pride amok, tak ruky od nej preč. Niekedy sa sprava že len ja som rodič a on nič, jeho vyhovorka no ja chodim do prace!! Ako keby tam bol 24 hod. denne. Ja nemam pravo na odpočinok, všetko sa na mna vali. Pondelok sa chistam s malou k doktorke, nech nam da odporučanie k psychologičke, lebo takto to dalej nejde.Ale mam pocit že onedlho ja budem potrebovat psychiatra. Prepačte že som sa tak rozpisala, ale ja sa nemam komu vyrozpravat, zijeme v CR, celu rodinu mame na Slovensku a ja ich nechcem zatažovat mojimi problemami. :frowning2: :frowning2: :cry: Niekedy lutujem že som sa vobec vydala.
1. čer 2013 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinahost ahoj, upřímně - je mi líto, jak to u vás je a přeji, at to zvládnete dát do pořádku.
Bohužel si myslím , že tohle se netýká jen malé, ale celé rodiny, vztahů mezi vámi. Ona a její projevy nevůle jsoujenom důsledek toho, co vidí a slyší. Pokud se táta chová tak, jak popisuješ, je to pro ní ohromné trauma - je přijata jenom někdy.....a tvoje nervozita to celé dovší. Možná je to z její strany jen obranná reakce, táta nic, máma ve stresu....je fakt v citlivým věku, vnímá všechno i když si myslíte, že vás třeba neslyší a tak. Zkus na ní koukat jako na toho, kdo odnáší ne úplně dobré vztahy a způsoby jednání doma....ne že vy trpíte kvůli tomu, jaká ona je...je to opačně :frowning2:. Doufám, že se to dá pochopit, jak to myslím:slight_smile:. Těžko radit, ale možná bych zkusila řešit tatínka - s ním, výhradně, v klidu, když nebude nějak vytočený. Zeptej se ho, že nevíš jak dál, at on navrhne, co by se dalo dělat, že těžko něco vyřešíte bitím malé..ona v podstatě nedostává to "plus", jen vždy negativní reakci. Když se ti podaří tátu přesvědčit - bylo by ideální zkusit nějakou fromu rodinné terapie, není to žádná ostuda, je to cesta, jak z toho ven. Ty jsi už unavená, plná výčitek, manžel neví, jak řešit výchovu (ruce pryč to nevyřeší), takže kdyby vy dva jste se dobrali nějaké shody, společně se dohodli...jsem si jistá, že i malá by byla úplně jiná. Moc moc držím palce, určitě se neomlouvej a piš, ono někdy to psaní pomůže utřídit si myšlenky.
1. čer 2013 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 To je to že tatínek ked snim rozpravam v klude tak si zo všetkeho robi srandu, alebo obvinuje mna
že ju ignorujem a ja neviem čo ešte,ale on si nikdy chybu neprizna, alebo ja mu niečo hovorim a on len pozera do PC a ani nemukne a potom zneho vyleti " bud ticho neser ma" a urazi sa. A ak sa nam podari normalne rozpravat a myslim si že si aj on trochu uvedomi čo robi, tak pri prvom probleme sme zase na začiatku. Už mu dohovarala aj jeho vlastna mama, nie len jemu ale aj mne. Sice ona snami nežije, stretavame sa tak 4-krat za rok a naposledi ked tu bola tak sama videla ako vyštartoval na malu a ja som sa nahnevala a som jej skoro všetko povedala. Niekedy sa aj on sam sprava ako male dieta. Ja viem že aj ja robim chybi, ale už nevladzem.
1. čer 2013 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinahost Ahoj, znie to akoby ste sa trápili všetci traja - boli na hrane s nervami. Určite sa to dá riešiť, neboj, aj tu trošku pokecáš, zo seba dostaneš, aj u psychologa si zodpovieš na otázky a začneš sa viac vyznat v situácii.
No chce sa opýtat dve veci:
1:čo robíte s manželom sami preseba a každý za seba?
2 Ako reaguješ keď malá vyvádza..napr to jak ste šli z obchodu a ona chcela na ruky.
1. čer 2013 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks Ahoj, že čo robíme sami pre seba? No priznam sa že nič on pride z prace ani sa neprezlečie a prve čo urobi, sadne si k PC a večer on sedi pri PC do pol noci a ja v poslednom čase chodim spat skoro, lebo som unaven a ja nebudem čaka kym on sa rači postavit od PC. Kym sme nemali malu a neboli sme manželia, tak skor sme sa venovali jeden druhemu, chodili sme na večeru, porozpravali sme sa, chodili sme na vyleti, chodili sme večer vonku a tak. A čo robim sama pre seba, nič lebo aj tak nemam na nič čas, volala ma kamaratka nech si idem snimi večer niekam sadnut alebo pobehat po obchodoch a tak, nech pridem na ine myšlienky, ale popravde ja nechcem a bojim sa nechat malu s tatinkem. Napr. Hladam si pracu a chodim na pracovne pohovory a už sa stalo že som prišla domou mala spala ale taka uhykana od toho že plakala a ked som sa jej dotkla tak uplne vystrašena sa zobuila. Ide aj o to že ona je na mna strašne naviazana, ked bola ešte malinka a povedala som manželovi že nech snou ide vonku, pokočikovat na pieskovisko ked bola staršia tak to trvalo hodinu nech sa račil postavit a ist, ale to okolo toho bolo tolko reči že až. Alebo ak som nahodou niekam odskočila a zdržala som sa tak za 5 min telefon že kde som a že nech okamžite pridem domov lebo mala plače a pridem dieta plače a on si sedi pri PC, alebo ja varim mala začala plakat, alebo sa mi začala tahat na ruky a on sa nepostavil a nevzal ju kym som mu nepovedala. A ako to riešim ked mala vyvadza? Tak napr ked sme išli z toho obchodu: Ona začala vyvadzat a sadla si na zem, no samozrejme som sa ju snažila prehovorit , že mamka ma tašku, že ju nemožem vziat na ruky a že jej dam doma naminku, pustim jej rozpravku ak sa pekne postavi a pojde sama, ale ona si len sadne na zem a vrieska na celu ulicu že ludia vykukuju z okna čo sa deje. Skušala som ist do predu a nechat ju tam sediet , no nepohnem snou, tak som ju nakoniec chitila za ruku a tahala ju domov , ale kym sme došli domov tak ešte 3 bola na zemi, ale došli sme domov a doma to pokračuje, a začne že chce rozpravku ktoru som jej povedala že jej pustim, ale zase ja jej poviem že žiadna rozpravka nebude lebo vystraja a ja som jej povedala že bude rozpravka len ak pojde pekne sama domov. Snažim sa ju ukludnit tak že si ju pritulim k sebe, ale to somnou tak bojuje , že či verite alebo nie ona ma v sebe tolko sily že ju proste nevladzem udržat, minule tiež tak vystrajala chytila sa postele, ale tak sa jej držala, že som snou nemohla pohnut a ked som ju od tej postele dostala, tak ma začala bit, pestičkami začala sa mi tak pod rukami krutit ako had, tak som mala strach aby si neubližila, tak som ju nechala nech sa vyzlosti a potom ked sa trochu unavi tak ma necha aby som ju ukludnila, a ked sa jej pitam čo chce, prečo plače, nech mi ukaže čo chce tak mi povie že NEVIEM a ked sa konečne ukludni a pitam sa jej prečo plakala tak tiež povie že NEVIEM, alebo ked vydim že sa začina zlostiti a pytam sa jej čo chce tak zase neviem, ponukam jej lego kocky, začne snimi hadzat že nechce, ponukam jej niečo papat, pojdem snou k chladničke nech si vyberie čo chce, ona že chce jogurt, dam jej jogurt otvorim jej ho ona začne zase lebo ona taky jogurt nechce, proste ona sama nevie čo chce len sa zlosti, a ak to vyvrcholi do extremu tak to sa jej vobec ani dotknut nemožem, niekedy som pri nej kym sa trochu neukludni a niekedy ju necham samu kym sama nezaspi. Niekedy sa mi ju podari ukludnit ešte hned na začiatku a to vysvetlenim, že to nesmie lebo.... ale nie stale sa mi to podari a hlavne ak je manžel doma a ešte po nej začne vrieskat a dvihat na nu ruku že mala sa až boji tak to len zhorši, ale jemu to nevysvetlim. Nehovorim aj ja na nu dvihnem hlas, už ked ma fakt vytoči, alebo dostane na zadok, ale viem že bitkou a krikom toho vela nevyriešim, prave naopak .
2. čer 2013 v 10:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinahost je ťažké ked manžel vobec nemá zaujem na výchove dietata. To treba zmenit, treba stanovit hranice, obom dvom, tak to ja vidím.Ty máš akoby strach z ich zlej nálady. Preto sa snažíš predchádzat akémukolvek stretu.Proste malá nieže nevie čo chce, ona presne vie - chce aby si jej stanovila hranicu, aby vedele kam až može.Deti sa cítia neisté ked nevedia čo si až možu dovolit, je to akokeby sa chceli opriet a hladali za sebou stenu, ale stále padajú dozadu. Preto sa stupňujú jej vzdory a nálady - ona chce po tebe hranicu a ty jej neorzumieš to ju musí strašne vytáčať a preto aj bije, lebo sa asi cíti nepochopená. Zrovna niečo podobné som aj ja riešila pred časom a zistila som, že kedď mu dorazne poviem, že NIE, a inak to nebude, tak sa skludnil. Jasné že je nepríjemné, ked začne robit scény na verejnosti, ale treba vydržat,
Viac sa rozpíšem ak ti nevadí, až neskor, zachraňujeme potopu v dolnej časti domu teraz. Začni mysliet na seba - ako v lietadle - najprv si nasadí masku mama a potom nasadí matku dietatu - alias mrtvá / zničená matka dieta nezachráni.
2. čer 2013 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@martinahost je mi moc líto, že tm se takto staví k vašemu dítěti i k tobě:frowning2: upřímně fakt nevím, jestli se ti to povede změnit, pokud on nebude chtít, tak nenaděláš asi nic - ale musíš si zkusit si s ním promluvit a dát mu šanci, ale rozhovor musí být při vypnutém pc, tak aby tě vnímal a ne abys ho rušila od nějaké hry či co tam pořád dělá...sepiš si třeba předem na papír, co mu chceš říct, konkrétně body, co ti vadí - a pak chtěj po něm řešení a vše si zapisuj, i když si bude dělat legraci, třeba přijde na to, že to myslíš vážně, něco navrhni i ty a pak spolu zkuste vyškrtat, co pro vás není přijatelné a na ostatním se dohodnout - pokud něco takového nezvládneš sama, tak mu navrhni nějakou poradnu, zjisti si předem, kam byste u vás mohli zajít. Ale pokud odmítne spolupracovat, tak bych velmi zvažovala, jestli v takovém vztahu setrvávat, není to dobré ani pro tebe ani pro malou - její chování odpovídá spíš dítěti o rok mladšímu. Kdy začala chodit do školky? jestli až teď, tak to může být silná reakce na tu změnu. Při takových hysterických záchvatech se vyplatí většinou dát porozumění - ty se vztekáš, protože chceš.... nebo odejít třeba z místnosti, někomu pomůže odvést pozornost na něco jiného, začít mluvit o nějakém zážitku z rána... Hodně pravdy má i lynks, ona potřebuje cítit jasné hranice a tvůj pevný postoj - přečti si třeba knížky Děti potřebují hranice, Rodiče určují hranice (J.UweRogge), nebo Jak mluvit,a by děti poslouchaly. Respektovat a být respektován - to ti pomůže ti ve vztahu k tm.
A když malá je ve školce a ty nemáš práci, tak máš dost času na to, aby sis udělala chvíli pro sebe každý den, začni třeba cvičit, zajdi si na nákupy, na kafe, přečti si knížku, najdi si nějaký koníček - něco třeba upeč, uháčkuj atd. hledej si práci a nemysli pořád na to, že malá zas bude mít hysterák
2. čer 2013 v 17:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@lynks
@reruna
Dakujem vam za povzbudive slova a za rady, každa rada nad zlato. Dcerka je niekedy ako anjelik, aj počuvne niekedy na to dorazne NIE, alebo ju chytim za ručky prinutim ju aby sa na mna pozerala a vysvetlim jej to, aby to pochopila čo jej hovorim a ona je velmi rozumne dievčatko a potom niekedy chodi po byte a hovri mi že: Nemožem lebo.... no zaleži podla situacie, ale ked to na nu pride tak nezabera nič a hlavne ked mame ocka doma a ešte do toho začne vrieskat tak už vobec. Ja niekedy nezvladam situaciju ak je to už fakt extrem, ale manžel už vobec. Momentalne snami ani nerozprava a to len preto že som malu pred nim chranila. Niečo som pozerala v skrinke kde mame lieky a mala je na lieky strašna, rada berie lieky Boh chran aby niečo ostalo v jej dosahu ( ale to ma po mne, ja som tiež rada brala lieky :slight_smile: ) no a začala strašne vrieskat, manžel bol po nočnej a spal, ako chapem že bol unaveny, ale čo mam malej zalepit usta aby nevrieskala, tak som ju vzala na ruky a chcela som snou ist do obyvaku, no len to že otecko vybehol z izby a začal vrieskat ako nepričetny že som sa zlakla že dostanem aj ja, no a keby som malu nedržala na rukach tak zase od neho dostane a vela nechibalo, tak som na neho zvrieskla nech sa ukludni a odvtedy ticha domacnost, potom mala sa k nemu ozyvala a ignoroval aj ju, tak som mu povedala že ak somnou nerozprava tak dieta ignorovat nemusi.
4. čer 2013 v 17:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinahost no to som myslela tým, či robíte niečo pre seba, lebo to vypadá že máte vybité baterky, hlavne muž - treba ho poslat do krčmy :slight_smile: Nie vážne, akého má koníčka, niečomu sa venuje, kde može byt len sám bez vás a tešilo by ho to? To isté aj ty by si mala najst, Asi sa ti to zdá nerealizovatené, že nemá kto byt s malou, ale na druhú stranu si asi nachádzaš dovody sama, že to nejde.Urči si čo potrebuješ a stoj si za tým. Je uplne normálne vybuchovat a byt nervozny ked nemáš energiu - a tú si dobíjame tým čo nás teší a naplnuje...Ale máš to tažké s takým mužom, no holt, držím palce
4. čer 2013 v 17:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks Čo je jeho koníčkom? Praca, PC- Praca, PC a zase len ta praca a zase PC. Ale važne, niekedy ide aj na pivo samozerejme bez nas, alebo maju firemne posedenia s kolegami z prace, minule si boli zahrat fotbal, bol na hokej ked dostane volne listky od šefa, ale nie je to velmi často. A ja momentálne potrebujem len prácu a potom budem uvažovat nad koničkami.
4. čer 2013 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek