• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@blandik no myslim tim, jestli nepouzivam blbe slova :slight_smile: ja prave vzdy u nene reknu i duvod, ze by se to rozbilo, a kdyz je neco, kde ma davat pozor, tak misto pozor taky rikam opatrne a treba ho chytnu za ruku a doprovazim, necham pomalinku sahnout atd.
@hamma ja prave to nene pouzivam, kdyz chce vyhazovat CD, mlatit do veze a nebo sahat do zasuvek (ktere jsou zajistene, ale i tak tam proste nema sahat. ale tyhle rady jsou pro me super, kdyz vidim, ze to jde :slight_smile:. v te knizce je to takove jeste vzdalene, i kdyz tam jsou prakticke pripady,ale je lepsi tady cist, jak to funguje.

A nemate ji nekdo v pdf, ja bych ji poslala manzelovi, on se k te knizce nejak uplne nema a v pocitaci by k tomu mel nejak bliz. :slight_smile:
9. zář 2011 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estrellita já se snažím :wink: před každým NE honě rychle zamyslet a skoro vždycky existuje varianta, jak to říct jinak - pozitivně, i když v tom je to, co chci malému říct - rabr právě nabízí třeba ty jednoslovné výzvy neb jak se tomu přesně říká. (nesahej na tu troubu - petře, trouba je zapnutá, pečeme kuře, později bude stačit jen "trouba", nebo ta známá hláška: nelez do bláta - místo toho: bláto! nebo okolo! , vůbec nepoužiješ NE. ). on se musí zamyslet, co mu říkáš a sám vyhodnotí, co to pro něj znamená....navíc odpadne taková ta vzdorovitá reakce - máma řekla ne, udělám to. oni přemýšlejí, hodně, víc, než si myslíme, a tohle je právě nutí k tomu, aby samy byly zodpovědné za to, co dělají.
NE se dá skoro vždycky obejít. Navíc jsem přesvědčená, že 90% těch okřiknutí je zbytečných, stačí dát holinky, nechat to bláto natéct do boty, protě cokoliv, aby měl zkušenost a sám rozhodoval o tom, co je ok a co radši vypustí.
Hodně tu maminky oponují tím, přeci nenechám dítě vběhnout do silnice, když letí a jede auto.Jistě že ne. Dělala jsem to tak,že úplně na začátku, když začal sám běhat, jsme si vždycky u cesty sedli na bobek, chvíli koukli, jak jezdí auta, s tím, že jsem mu řekla,že jezdí rychle a my se radši spolu budeme držet za ruku. Ukázala jsem mu, co je přechod, těšil se sám, až najde ty bílé proužky. Poprosila jsem ho, jestli mi dá ruku a řekne mi, až nic nepojede. Nebyla to taková "práce", netrvalo to dlouho a brzo sám od sebe u silnice hledal přechod, vždycky mi dal ruku, hlídal, jestli něco nejede. Jezdí na odrážedle a fakt to funguje, počká, nabídne mi ruku.
Hodně zabírá u toho vsvětlování, jak se věci mají, oční kontakt, sednout si k dítěti na jeho úroveň - vzít ho na ruku.
Já vím, že některé děti jsou hrrr, že jsou akčnější, než třeba petr, ale věřím, že se s tím dá pracovat. Trochu přemýšlení, méně slov :wink:
9. zář 2011 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik ještě máme problém u jídle...někdy dělá blbosti s jogurtem,že ho vykydá na pultík a ručičkame rozmaže...chápu že jí to baví ale čím ji mám tuhle činnost nahradit? snažím se jí vysvětlit,že tohle se s jídlem neděla,jídlo je na papání a ne na hraní a pokud to už nechce jíst tak má dát talířek sranou a ne jogurt rozpatlat po pultíku....když donesu houbičku tak to z radsti utírá.
Je pravda,že když s tím začala i s tím skákáním v botičkách po postely,taj jsem reagovala:"Ne,to se nedělá...

Když to tak celkově shrnu..*.dětičkám nezakazovat činnosti pokud je samozřejmě neohrožují nebo nehrozí zničení nábytku,tv apod.
*Chválit ale zase to nějak moc nepřehánět,spíše popsat s nadšením,co se jí povedlo.
*předem je připravit na to co se bude podnikat..půjdeme do obchodu,papat,oblékat,spinkat atd.
9. zář 2011 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
blandik: * nenegovat...ne,nemůžeš.nedělej...raději vysvětlit jak to jde udělat lépe a pokud se nám něco moc nelíbí raději odvést pozornost na něco jiného

* vysvětlovat,vysvětlovat a hlavně klidně

doplnila by jsi mě či opravila ?
9. zář 2011 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 jj, urcite, s tim souhlasim, jen on me vnima vzdy jen strasne malou chvilku, tak nevim, jestli by takove dlouhe vysvetlovani pochytil, prijde mi to tak na dite od roku a pul a dal, ale na ani ne 11 mes jeste ne, ale treba se pletu :slight_smile:
9. zář 2011 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estrellita jasně, to máš pravdu, psala jsem, že všechny děti nejsou stejné, to je jasný..
Ano, je ještě maličký, tím pádem nějaké vsvětlování souvislostí ješě nemá smysl, petrovi bylo tak asi 18m, když jsem objevila rabr :wink: , ale když omezíš sáhodlouhé komentáře na krátké hlášky, kterým brzo porozumí, bude to plus i pro tebe, už ted - osvojíš si tenhle způsob komunikace a pak ti to půjde samo, bz dlouhého přemýšlení, jak a kdy reaovat. i my se musíme prostě trochu učit :wink:
Třeb s těmi cd - neber mu je. Vydrží dost. Nauč ho "spolu". Jakmile se do nich pustí, řekni mu "spolu". NAbízíš mu tím, za jakých podmínek si s nimi můžepohrát. Nic mu nezakazuješ. Spolu si opravdu s těmi cd pohrajte, oni to přežijí. Pro něj zmizí ta příchut zakázaného ovoce a uvidíš, že zakrátko se na ně nebude sápat tak často a pokud bude chtít, přijde si pro tebe :wink: . Tohle se dáaplikvat na milion situací ...a chce t vyzkoušet, však to není dogma a nic povinného, jen varianta :wink:
9. zář 2011 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ještě musím dodat,že od té doby,co na molou nekřičím a komunikujeme spolu v klidu a v pohodě jsem celkově více v pohodě,spokojená a ne naštvaná,že malá zlobí apod.
Má to dobrý vliv i na mě :slight_smile: :wink:
9. zář 2011 ve 21:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@berenika39 Jak jsi docílila akceptace "spolu" ze strany dítěte? Situace: malá chce jíst sama lžičkou jogurt, ale nenají se (vše je na zemi + jsme v situaci, kdy její jídlo musím kvůli zdraví hlídat, takže to nemůžu nechat tak, že to rozpatlá a nenají se). Řeknu jí, že jí rozumím, že chce lžičku, ale že to budeme dělat spolu (neumí nabrat, ale umí dát do pusy) - ona na to "ne, ne, ne,...." vřískot a zuřívé máchání lžičkou. Když ji nechám uklidnit a zkusím to znovu, dopadne to opět nijak. Děkuji:slight_smile:
9. zář 2011 ve 21:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@dewnat - já jsem měla dříve taky dilema, dokonce jsem přemýšlela, co je vlastně rozmazlování a jaký to může mít vliv...ale ta klidná a vstřícná komunikace, kde se pouze informací říká dítěti jak svět funguje, člověk má porozumění pro emoce dítěte a nevychovává upozor'nováním na chyby se docela krásně vrací zpět. Někdy fakt koukám na malého - oni nás ve všem kopírujou...tak co je chceme učit - že na něčí slzy a neštěstí a touhy příjde řev a nepochopení? Nebo to, že se dá dát empatie, chápat druhého a vysvětlení co a jak...Malý mi někdy řekne, když se zlobím - že to chápe. Nebo se mě ptá, jestli se už zlobím, jestli jsem smutná...Vidím, že má sám od sebe rád pořádek, že opravdu bere svůj svět vážně, stejně jako my - že taky má práci a chce ji dodělat než odejdem - třeba mi řekne - mamko, jestli nemůžeme jít. Jetšě mám práci. autíčko musí zaparkovat. Nevidím na něm, že by nějak zneužíval situaci, že by dělal podrazy...spíše na něm vidím takový divný výraz když na něj někdo začne zkoušet nějaké finty, tkeré se na děti běžně zkoušejí...
Zatím mi to vychází tak, že když nechceme dítě předělat, nechceme mu předem servírovat řešení nebo to, co má dělat nebo nemá dělat a dáme si pár vteřin navíc na pozorování, co dítě chce a potřebuje, tak v podstatě se vyhneme spoustě nedorozumění a pochopíme mnohem lépe jejich svět. Př. je všechn zajímá a člověk někdy roste do země, protože to trvá - jsme v koupelně, malý vyběhne a někam běží...já rostu, že jakože už zase čekám...a pak doběhne s něčím, co dává smysl a já jen polknu a jsem ráda, že jsem mlčela a nesnažila se ho hned zarazit, ukáznit a usměrnit k umyvadlu a to pokud možno okamžitě....

Takže je mi jasné, že kdo to nezkusil, nemůže vůbec chápat, že tohle může fungovat a jak krásně...pro ně to je volná vžýchova, protože rodič nezasáhne autoritativně, dítě nesrovná adekvátně - tedy nezařve, neplácne se zákazem a trestem...Moc se mi líbillo v rabru, že se má pečovat o všechny tři oblasti vztahů - povinnosti, osobnost a vzájemné vztahy. Tradiční výchova je založena příliš na plnění povinností na úkor vztahů a osobnosti dítěte a rodičů..a cílem bylo vychovat poslušný stroj...
9. zář 2011 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@dewnat - k tomu jogurtu a ostaním věcem, které nám vadí - mě se vyplácí chvíli koukat na to, co dělá a proč ji to asi baví. Já myslím, že děti mají v sobě nějaký program, který jim velí, jak můžou zkoumat svět...není to tak, že když dovolíš jendou se patlat v jogurtu, dítě se v něm bude patlat ještě v pěti letech...jsou to senzitivní období...Možná si tímto zkouší pocit "hloubky" nebo to, že se ji daří zanechat stopu v jogurtu - tedy je hustý a nesleje se tak rychle - samozřejmě bez uvědomění slovního, ale v rovině pocitové, smyslové...to je vlastně způsob jak děti objevují první základy matematiky, fyziky...takže máš dvě možnosti:
1. přestane ti vadit, že si kreslí v jogurtu. a necháš ji si to užít...se slovy př. vidím, že se ti to moc líbí nebo bez komentáře a pak ji dáš houbičku, utře to.
2. bude ti to vadit, ok. Tak vymyslíš nějakou alternativu - typu prstové barvy, mouka na tácku s barevným podklakem, do ní se dá taky krestli... se slovy - jogurt je na papání, vidím, že ale chceš krestlit - na to máme prstové barvy, tácek s moukou...a dala bych jí to...malá si to užije, i dlouhou dobu bude zabavená...nerušila bych ji, nechala bych ji v hluboké koncentraci, do které se dostane...

k tomu chválení - ne každému je sympatické dítě nechválit, je to asi nejvíce sporná kapitola v rabru a hodně lidem to prostě chybí a chválí...Mě to nějak dalo smysl a vidím v tom velikou devizu do budoucna...tedy jakoby nechávám na dítěti hodnocení, jestli se mu to líbí nebo ne. Líbí se mi, že se učí vlastnímu kritickému myšlení a není závislý na tom, jeslti se to líbí máně nebo ne - tedy tím pádem jestli je obrázek hezký nebo ne. Poslední dobou se dost vzteká, když něco kreslí, zcela jasně předchází jeho mentální vývoj jeho motorickému v této oblastí. Má představu jak to chce nakreslit a nejde mu to....já mu to nevyvracím, že to má ale přeci hezké...řeknu mu jen - vidím, že se ti nelíbí, co jsi nakreslil. Tady je další papír, můžeš to zkusit znova...malý taky za mnou neběhá, aby mi řekl - mami mám to hezké, povedlo se mi to? Ale příjde - mami, chci něco ukázat...tady mám garáž...a hodně používám popis - všímám si toho, co sem u povedlo -ale jen to popisuji a řeknu mu na závěr - to máš asi radost, že se ti ta kolečka povedla. To máš asi radost, že jsi překonal strach a umyli jsme hlavu....jakoby mu neberu jeho radost tím, že mu řeknu že já mám radost.
9. zář 2011 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@dewnat - ano rovnou říct, co může udělat. Pokud se ti nelíbí, co dělá - pak se zamyslet nad jinou obdobnou alternativou, kde by si dítě mohlo vyzkoušet danou činnost - př. házení hraček - rovnou říct - na házení máme balonek, a dát ji ho do ruky. Pak teprve doplnit - hračky jsou křehké, můžou se rozbít...Vůbec neříkat, co nemůže dělat. Odvádění pozoronosti je ok, ale jen u malinkých dětí...nedokážu přesně říct do kdy ano a od kdy ne...ale př. u ročního dítětě určitě ok, dítě hned přesedlá...ale postupně to chce od toho upustit, asi to souvisí s komunikací - jak začne dítě více komunikovat - třeba jen ukazováním, zvuky...tak pak raději popsat co chce, nechat uklidnit (když je vzdor) a pak znova až je klid říct to, co může dělat (dát vysvětlení)...protože jak dítě začne více komunikovat tak odvádění pozornosti je vlastně "trapné", dítě potřebuje pocit, že se dokáže domluvit a že mu okolí rozumí...viděla jsem tohle dobře na našem, když se tchýně snažila odvést pozornost při jeho amoku k něčemu toltálně jinému - koukal na ní jajkoby spadla z višně - že co mi to tady povídáš, já ječím kvůli autíčka a ty mluvíš o ptáčcích...

a k tomu vysvětlovat - já bych řekla - nejprve pozorovat, dát si pár vteřin na analýzu - co mé dítě chce, co potřebuje rozvíjet...a pak na nalezení alternativy, respektive vyhodnocení, jestli nám to vadí...a čím se to dá nahradit, za jakých podmínek to může dělat...pak najít pozitivní formulaci...vysvětlovat pokud možno předem - kaluž se dá obejít. boty zůstanou suché...a pokud si to namíří do kaluže, tak ji nechat se namočit - pokud jste u domu a nevadí, že se vrátíte...vlastní zkušenost je nadevše. A jinak - snažit se s vysvětlením se vejít do 1-2 věty. U malinkých dětí používat podobná slova typu - křehké, opatrně, spolu...dítě si na to zvykne.

@takyja - já bych ji nechala lžičku a vzala si druhou, že bude krmit sebe a ty ji taky budeš krmit. Na to spolu si dítě postupně zvykne, zjistlí, že nemusí zrychlt, aby si něco užilo, ale že máme se snaží najít možnosti, jak se to dá dělat a že ty možnosti dávají smysl - že může dělat něco, co je i nebezpečné (př. u našeho to bylo třeba zapínání pračky spolu, šroubování šroubovákem u stolu...).
9. zář 2011 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@estrellita - ještě k tomu pořadí slov - když začneš nejdříve tím NENE, tak dítěti rozbouříš emoce a navíc mu nedáváš návod, jak na to - co tedy může. NENE + důvod nefunguje...dítě potřebuje slyšet co může dělat a jak. Důvod eventuelně nakonec. Tím nerozbouříš jeho emoce, sama se zamyslíš nad tím, za jakých podmínek to může dělat...
př. jezdí autem po zdi - reakce: auta můžou jezdit jen po zemi. Stěna se může poškrábat a zničit...Takže nejprve - co může dělat. pak důvod- co se může stát...a to co může dělat je třeba formulovat pozitivně.
9. zář 2011 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja A zkoušela jsi, že by měla svoji lžičku? U nás to docela fungovalo jednu dobu..."Krmil" se tou svojí a já jsem mu mezitím dávala normální sousta do pusy. Teď to máme tak, že si to čas od času vyzkouší sám a pak mi lžičku nechá...nebo se střídáme - jednou já, jednou on. Je to hezký pozorovat, jak se mu postupně zlepšuje koordinace ruka-oko-pusa :slight_smile:. Jo a taky u nás letí vidlička - napíchnu mu na ní sousto a on si ji dává do pusy - to mu jde líp než tou lžičkou.
9. zář 2011 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, mate mu obdiv! Mam doma skoro rocniho dablika a presne citim, ze takovy pristup potrebuje, zacinam cist RABR, libi se mi, i kdyz v praxi je to dost tezke, zvlaste protoze jsem vyrostla take v direktivni vychove. Ctu Vase prispevky, ba co, uplne je hltam :slight_smile:. Pocitam, ze brzy se prihlasim take s konkretnimi situacemi o radu. Zatim musim rict, ze syn je opravdu hodny, vstricny, ale obcas se objevi nesouhlas, vztekani a ja dost casto reaguju prikazem, pokynem nebo zakazem, zatim nebylo moc potreba kriku... Mela jsem jeste nedavno zato, ze je na nektere veci/vysvetlovani prilis maly, naopak ! Prekvapuje mne kolik veci jeho dusinka vnima, kolik veci si pamatuje, zkusi, ukaze, takze predpokladam, ze odkoukava uz ted nase vzorce chovani. Vidim, ze kdyz se sklonim, komentuji situaci, vypravim, vysvetluji, ze ma zajem, ze vnima. Co mne ted napada, ze treba ted nevim, jak ho naucit, aby mi "neutikal". Velmi dobre uz mesic chodi. Uziva si svou svobodu a rad me opousti - tj. musim byt v dohledu, uplne nejradsi je, kdyz na nej koukam, ale rad jde pryc a daleko. Kdyz volam jmenem, nebo stuj, tak to bere jako hru, zacne se smat a utika mi pryc. Nevadi mi, pokud jsme v bezpecnem prostredi, ale tech moc neni, vetsinou jsme mezi lidmi, v obchode nebo na ulici... Jak ho naucit respektovat slovo STUJ ? Ze v tomto pripade nejde o hru. Zavinila jsem si to sama, kdyz jsme doma hrali "utikej" ?
9. zář 2011 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estrellita My máme taky zaslepené zásuvky a tak mu dovolím do nich sahat - myslím, že zatím není ve věku, kdy by si mohl zapamatovat zákaz (jakože nene pochopí, ale nebude si to do příště pamatovat a i když si to bude pamatovat, tak jeho přirozená zvědavost mu prostě nedá). Nelíbí se mi totiž, že většina dětí slyší jako nejčastější slovo NE a NESMÍŠ a musím říct (i když už bych období vzdoru měla mít dávno za sebou:slight_smile:), tak když mi někdo něco zakazuje, tak mám pořád sto chutí to naschvál udělat :slight_smile:
9. zář 2011 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik díky za rady...a máš můj obdiv jak to máš perfektně s tvým prckem zmáknuté! :slight_smile:
9. zář 2011 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja...to "spolu" je možná lepší nechat na situace,které opravdu jinak dělat nejdou (krájení nožem, hra s cd :wink: , přesýpání soli do slánky..)...Nejde ani tak o to, že děláte něco společně, ale hlavně o to, že se taková věc dá dělat výhadně za podmínky, že jste u toho obě. Jogurt je jedno, může ho jíst sama....

jídlo je kapitola sama o sobě :wink: , věř, že nám to taky nejde hladce :wink: .navíc to máte ztížené tím zdravím, já bych možná v tomhle případě jen trpělivě vydržela, není to nic, co by mělo vliv na budoucnost :wink: -prostě ted patlá jogurt, za měsíc, dva už nebude. Ani bych jí nic nezakazovala, ani nementorovala, prostě: svačina, posadit někam do klidu, jednu lžičku ona, jednu ty.....zbytečně to neprodluživat, aby se z toho nestal nějaký "blbnoucí rituál". v tomhle případě asi žádné výchovné metody :wink: nejsou ty pravé.
10. zář 2011 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 @hamma @blandik Dvě lžičky už u nás byly a již dávno omrzely :slight_smile:, ale přesto děkuji. S tím jídlem je to u nás malér i proto, že malá na jídlo "nemá čas". Nepovažuje jídlo za důležité a zásadně považje za omezení, pokud je potřeba se jídlu věnovat. Já pokaždé vždycky nakonec něco vymyslím a nají se, ale hodil by se mi nějaký univerzální mustr, pro můj duševní blahobyt. :slight_smile:

Berenika, ad CD, ty u nás může sama. Já jsem hodně benevolentní, protože když se začala hýbat, uvědomila jsem si, že potřebuje poznávat svět a tak je zákaz jen na opravdu problematické nebo nebezpečné věci (zásuvka, vstup do silnice, horká trouba, žehlička, ...foťák).
10. zář 2011 ve 21:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky,
v podobných knihách RAbr se často dočítám, o tzv. měkké výchově, která je stejně nebezpečná jako výchova tradiční. Pro rodiče, které nemají Rabr dlouhou dobu vžitý je často tato měkká výchova zaměnitelná :unamused: . Nemáte maminy některá pocit????? Bych chtěla být v Rabru tak dokonalá, že mě vykolejí a absolutně rozhodí každý zvýšený hlas na dítě...a u nás se ječííí a nespí ...musím valit :angry:
12. zář 2011 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina nevím, já mám takovou představu, že měkká výchova je taková, kdy dítě nemá žádné hranice, nevede se k ničemu, co by mu zajistilo klidné soužití s ostatními, prostě se nechá růst jak dříví v lese, v domění, že má mít svobodu a dělat si co chce....jakože po americku :stuck_out_tongue_closed_eyes: . To zdaleka rabr není! NAopak, tam se klade důraz na to, abys e dítě naučilo chovat empaticky, slušně, ohleduplně, aby samo z vlastního rozhodnutí zvládalo takové ty klasické (možná jen naše) představy o "vychovaném dítěti". Nikdy bych nechtěla, aby petr byl takový ten fracek, co mlátí kolem sebe a já mu řeknu broučku, jen si bouchni, máš na to právo. To je nesmysl.
Pořád je to o těch hranicích - potřebují je jak sůl do polívky, jen ne naservírované od nás, ale společně vytvořené, prostě i při "výchově" můž dítě spolupracovat a ne se jen slepě podřizovat autoritě.
Nemrač se, nikdo si myslím není doknalý, at už s přístupem podle rabr nebo podle tradiční výchovy. Můžeš z toho použít jen něco, co vám jde, co vám funguje. Každý zvýší hlas, určitě, každý okřikne dítě, to není třeba si vyčítat! :wink: :wink:
13. zář 2011 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Ahoj,ještě jsem se chtěla poradit ohledně přecházení přes silnic .Malá prostě někdy neslyší na stůj,přes silnici přejdeme spolu za ruku.Mášprosím tě nějakou fintu jak na ni?
15. zář 2011 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@dewnat - u nás pomáhalo si předem situace probrat. Jdem po chodníku, vidím, že za 20m bude cesta. Tak už povídám o tom - že tam jezdí auta rychle, že autu trvá než zabrzdí a že přes cestu chodíme spolu. Nevynucuji si ruku, ale hlídám si, aby byl vedle mě už nějaký kousek před cestou. Těsně před cestou ho vybídnu, že se spolu podíváme, jestli jede nějaké auto... Pokud mám pocit, že je mimo ...tak ho jetšě před cestou oslovím - Miško, cesta. Spolu. Neříkám dej mi ruku, ale ruku nastavím. Pokud ji nechce dát, a zdá se mi to, že ta cesta je v pohodě, neodbočují tam př. auta, když máme zelenou jako chodci, tak ho nechám jít i bez ruky...jdeme vedle sebe. Mě se jakoby hodně vyplatilo, mu dát samostatnost, ale současně ho bedlivě hlídat. Mít ho na očích. Nemyslím, že dtíě musí vždy dát ruku už kus před cestou, ani při přechodu přes ní, ale rodič musí dítě hlídat...
A pokud ti malá nezastaví na Stůj - před cestou. Tak bych ji to hned potom vysvětlila, řádně. Hele, tam jezdí auta na cestě. Když auto někoho srazí, může ho to hodně bolet nebo i umřít. Přes cestu chodíme vždy spolu a čekáme se kus před cestou. Když zavolám stůj, čekám, že zastavíš. (a současně, když odstraníš hodně pokynů z běžného života - typu stůj, když nejsou nutné, tak pak před tou cestou by měla zastavit na místě..).
15. zář 2011 v 18:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik díky :slight_smile: pak dám vědět jak se nám to daří :wink:
15. zář 2011 v 19:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
U dcerky taky zabírá jen upozornit, Týnko silnice a sama se zastaví a nastaví ruku. A nejvíc je sama na sebe pyšná, když se sama zastaví a já ani nic nemusím říkat-to mi pak řekne, "Ani jsi nemusela říkat, už jsem velká". :slight_smile:
Dříve jsem automaticky říkala "Dej mi ruku" a to se někdy šprajcla, že nedá. Ale podle mého jsem tohle věci v rámci bezpečí a o tom nediskutuji, jestli dá ruku nebo ne. Jen jde o to, abychom to neřikali rozkazem.
U nás vše, na čem začnu trvat z pozice autority, tak se z toho stane problém. Týnka si postaví hlavu, že prostě néééé. Je tvrdohlavý Kozoroh, takže se také učím nastavovat hranice v klidu. A když zvýším hlas, pak mě to mrzí, ale asi to někdy jinak nejde a člověk není stroj.
Třeba začala dělat to, že když jde z WC, nechce si sama natahovat kalhoty. Je to sice malichernost, ale někdy mi s tím opravdu štve, když běhá po bytě s kaťaty u kotníků a zakopává :wink: . A paradoxně, když to nekomentuji, tak se oblékne automaticky.
Pořád u nás trvá jiné chování s tatínkem. Plno věcí chce jen se mnou a říká, že nechce tátu. Někdy je síla vidět, jak se její chování otočí o 100%, když táta přijde z práce.
Jak jste tohle řešili?
15. zář 2011 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, potřebuju poradit - jak jinak :slight_smile: Nevim, jak resit malyho zachvaty vzteku. Kdyz mu neco nejde, hracka nedela zrovna to co si predstavoval, tak zacne samozrejme kricet a pak se rozebehne proti mne a zacne do mne busit. Co s tím? Nebo kdyz mu pak neco vysvetluji proc a jak, mam pocit, ze vubec nevnima a chce bouchat, kousat, stipat. Trapi me to, nechci mit agresora. Jak mu mam vysvetlit, ze i kdyz se zlobi, tak nikoho nemuze bit? Napr. dnes se pocural, tak jsme mu chtela vysvetlit, proc chodime na zachod a proc je potreba mi to rict,ze pujdem spolu na zachod. Ale on se okamzite zacal vztekat. Asi volim spatny slova, nevim. Tak budu rada, kdyz mi poradite, jak odstranit nebo aspon zmirnit jeho vztekani.
16. zář 2011 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrý den. Pročítám Vaší diskusi a nevím, co si konkrétně myslet... Ráda bych jednala "jemným" způsobem, o němž píšete, ale nějak nenacházím schopnost realizace!?! Třeba mi poradíte...
Syn byl do dvou let vzorné dítko - mluví pěkně od 12ti měsíců, snad vždy si nechal vše vysvětlit či rozmluvit bez nějakých projevů vzteku, agrese a vzdoru... Úderem druhého roku se začal měnit - jedno období byl na zabití, další se s ním dalo docela mluvit, poté opět měl svoji hlavu atd...
Snažím se neustále nějak smysluplně s ním o všem mluvit a komentovat jeho skoro dvouleté "proč", ale po tak dlouhé době mi už dochází trpělivost... Když po něm něco chci (u nás se dbá na "kouzelná slůvka" a plnění slibů), málokdy se toho dočkám...buď "neslyší", nebo má "vlastní zájem" nebo si nějaký zájem vymyslí. Zopakuji požadavek s relativním klidem dvakrát, třikrát...pak zvýším hlas...zpřísním...zařvu (to už začíná fungovat)...a když už jeho vzdoru a nezájmu mám až nad hlavu, bohužel mu někdy i přiletí pár na zadek :unamused:
Já trpělivost mám, ale mnohdy dojde - doma jsem na vše sama, prarodiče nefungují, manžel dělá od nevidím do nevidím, dětem se snažím věnovat plně, i když to už nejde, jako s jedním dítkem...., a tak už někdy vyčerpáním neovládám emoce!?! Vím, že v takové situaci nejsem sama a tradičně to řeší i jiní...
Syn má manželovu náturu (ten už se ve svém věku tak ale nevzteká a nezabejčuje :sunglasses: ) - pokud se mu něco nelíbí, zabejčí se a bude uražen, dokud nepřijde nějaká úleva (bohužel z mé strany nepřichází). Pokud má něco vykonat, má kolem toho spoustu řečí a akt žádný!?! Nemá potřebu plnit naše požadavky, které jdou v jeho zájmu - obouvání bačkůrek, splachování, uklízení, rychlejší konzumace jídla... Nezabere pochvala, odměna, vyhrožování, trest... Pokud začne vztek a řev, je schopen v tomto stavu trucovat klidně i hodiny!?! a čeká, že bude aspoň nějak po jeho...
Mě takové jednání mrzí a řešení situací vyčerpává, ale nepomáhá ani domluva ani rozmluva...
Ještě by mě zajímalo, jak odstranit: "Já chci být první"...nejsem - řev a zabednění se...
Předem díky...
16. zář 2011 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@akdar1 asi spis konkretne napis, jak mu ty veci treba rikas, protoze ono je to o tom spravne formulovat vetu a ten urcity pozadavek. Pak holky urcite budou vedet, ja zatim ctu knihu a tady rady od holek, a snad to casem bude fungovat :slight_smile:
16. zář 2011 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma snazim se tedy nerikat uplne tak casto NE a pouzivat vysvetlovani a obcas to zafunguje :grinning: ale dneska od rana jen jeci a chyta me za nohu, kdyz prijde tatinek, tak je to nezlatejsi dite a jakmile odejde, zase jeci a ja fakt nevim, co mu je. No tak pouzivam z RABR - Uz dost! a To staci!,a le trochu razneji, protoze po celem dnu se mi muze hlava rozskocit :frowning2:
16. zář 2011 v 19:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj , jeste jedna vec...malej si odvyka od plin.Nerika si, ze chce na zachod, tak ho musim hlidat, ale kdyz ho na zachod dam, tak se vycura v pohode. Vi co se tam dela, ale sam si o to nerekne. Takze kdyz to uhlidam, ma slipy pres den suchy. Ale samozrejme bylo par nehod, ze jsem zrovna odbehla a on se pocural. Chci se zeptat, jak mu to spravne vysvetlit, ze se necura do kalhot, ale do zachodu. Ja mu to vysvetluju tak, ze kdyz se vycura do kalhot, byl by pak porad v mokru a proto vsichni chodime na zachod. Je to sprave, nebo to mam rict jinak? Mam pocit, ze me moc neposloucha. Nebo kdyz mu reknu, ze je cas se jit vycurat, nekdy jde v pohode, ale jindy se zacne sprajcovat a jak ho vedu za ruku, tak me chce kousnout. Jak mu to mam rict, ze se ma jit vycurat? Vetsinou pak vezmu s sebou hracku, jakoze ji to ukaze.

Fakt si nekdy nevim rady, je to citlivka a ty jeho zachvaty vzteku a novole me uz trapi. Vim, ze v ruzny mire to znate vsechny. Ja treba vim, jak mu danou vec rict nemam ale jak spravne to rict - tak v tom uz tapu.
17. zář 2011 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@judith.von - když se malý vzteká, je v emocích a tam nefunguje tvoje vysvětlování, on to "neslyší", není schopen to pochopit. Děti žijí tady a te'd a hrozně intenzivně vše prožívají, takže jejich emoce jsou velmi silné...co ty můžeš udělat, je chápat ho - když se bude vztekat - tak říct - chápu tě, štve tě to/zlobíš se/ jsi smutný, protože se ti nedaří tohleto...já tě chápu...a až se uklidní, bude úplně klidný, tak mu vysvětlíš nebo nabídneš pomoc. Tohle hodně i funguje v situacích, kdy se vzteká, protože něco není, jak on si přeje a je to důsledek tvého zásahu, prostě když není po jeho - když je v emocích, dát mu empatii z tvé strany prostou jakéhokoliv vysvětlování, když se uklidní, už se třeba i nechá obejmout, tak mu to vysvětlit, pokud se znova rozčílí, tak celé znova...
Nebála bych se ,že bude agresor, je to normální, že dětí koušou, bouchají...opět to samé pro tebe - pokud je skutečně rozrušený, pak dát mu empatii a pak mu vysvětlit, že tohle tě bolí /sice to jetšě asi tak rok nepochopí/, a že pokud se zlobí, může třeba bouchnout pěstí do gauče...hlavně bych si dávala pozor, abych z toho bouchání, kousání nedělala nějakou kauzu, ono když mu budeš ty dávat empatii, tak on se postupně naučí říkat - já se zlobím, nejde to...a křičet třeba při tom, místo bouchání a kousání...ale pokud se budeš snažit silně potlačit jeho vzteky a agresi už te'd, může se jeho agrese stup'novat (ve smyslu čemu se věnuje velká pozornost, to se rozrůstá)...
18. zář 2011 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek