• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
Ahojky holky, snažím se, aby si říkali - můžu si půjčit? Akorát, že na to neustále zapomínají. Takže jdou a půjčí. Když je napomenu, tak se zeptají, ale není to vždy. A když nechtějí půjčit, tak křečovitě drží hračku a mezi sebou se kousají nebo i bijí. Občas kousnou i ostatní děti. Asi opravdu musejí ještě trochu dorůst nebo už nevím. Vysvětlujeme horem dolem a nic :unamused: Teď naši třeba po obědě šli v klidu do pokojíčka. Říkala jsem si, hurá, klid na úklid po obědě. Za chvíli řev - Eva kousla Adama do zad a Adam Evu do ruky - kdo byl první a proč to zase udělali fakt nevím. Takže dostali přes pusu, protože domluva nepomáhá a šel každý do jiné místnosti a bylo to :unamused: Opravdu nevím, jak jinak to vysvětlit. A+E mi odsouhlasí, že nebudou už kousat a za chvíli zase a zase. Dlouho nekousali a nevím, proč zase začali.
7. zář 2011 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@renata0028 jj, ale co dělat když nechce půjčit. Fakt je naše Luci skoro jediná, která nic nepůjčuje..., ostatní děti to asi mají přikázané či co, ale zrovna ten chlapeček co tak zuřil, také není moc na příkazech vychovávaný...
7. zář 2011 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina Anebo zkus - řekni Lucince, že když to půjčí chlapečkovi, tak jí dáš bombón :slight_smile: Nebo něco jiného, čím by jsi si zlákala :grinning:
7. zář 2011 v 15:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina Já bych tomu zkusila předejít - bude si chtít vzít něco ven, tak upozornit, že si to třeba bude chtít někdo půjčit - když řekne, že nepůjčí, nevezmeme ven. Ta diskuze doma je podle mě hodně důležitá. Až dojde na lámání chleba, připomenout. A třeba řídit to, že až si přestane s kočárkem hrát, tak si ho někdo půjčit může, až kočárek chlapeček zase pustí, může si ho vzít zpátky. Brzdit i kluka, aby nerval z ruky - pravidla platí pro obě strany. Až budou víc kovaní, nebudeš už u toho muset být. :wink:
S odměnou nevím, ale když zvládne kočárek půjčit, buď bych hodně pochválila, jak je už "velká" nebo i tu odměnu jo nebo jestli spíš odvést pozornost stranou, že si taky něco může půjčit..... a vrátit se k tomu spíš zpětně, když už bude kočárek "v bezpečí". :confused:
Věřím, že to je na bednu. Toník naštěstí půjčuje. Je mi líto maminek takových dětí, ale patří to k vývoji - holčičky jsou víc citlivé, ale taky z toho vyrostou. A školka je donutí chcanechca. :wink:
7. zář 2011 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina - ahoj, čtu vás hrozně nárazově ale zrovna na půjčování jsem se tady ptala před časem já. A bylo mi porazeno, že prcka nemám nutit půjčovat, že má nárok říct ne. Takže jsem se tím řídila, když něco nechtěl půjčit nenutila jsem , ale navrhla jsem, ať najde něco jiného, co půjčí. Docela se mi to osvědčilo, teď už automaticky najde alternativu, kterou půjčí. Musím teda říct, že prcek není vyloženě lakomec a hromadu věcí půjčí úplně v pohodě. Na druhou stranu ho ale zároveň učím, že o věc musí požádat (půjč) a pak se ten druhý rozmyslí, zda půjčí nebo ne a když půjčit nechce, tak zase naopak alfínovi řeknu, že si holt musí najít jinou zábavu a klidně spolu jdeme najít něco, co by ho zabavilo.
Jsem přesvědčená, že tyhle konflikty samovolně zmizí, až budou mít prckové dostatečnou slovní zásobu, aby si to vysvětlili.
A fakt si myslím, že tvoje dcera prostě má nárok na to, že nechce půjčit kočárek. Na druhou stranu min. týden jsme byli na návštěvě doma u známé z 2,5 letou holčičkou, která našemu prckovi všechno brala, že je to její. Sice jsem si říkala, že na to nárok má, ale ke konci návštěvy mi s tím už dost lezla na nervy a našemu prckovi taky :wink:
7. zář 2011 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Když já taky zažila rodiče, co přijeli s prckem na dětské hřiště v autíčku na baterky a pak házely ksichty, že si to chtěly samozřejmě všechny děti půjčit. Co čekali? A pokud si berou ven jenom kočárek, tak moc alternativ na výběr není. Ale jinak je to samozřejmě pravda - nemusí chtít půjčit. Jen je blbý, když nechce půjčit vůbec nic - taky máme zážitek z návštěvy, že je "všechno moje". :sweat_smile: Ale oni z toho vyrostou. :wink:
7. zář 2011 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fim - ale to já taky někdy taky blbě koukám, když se všichni naši sousedé ráchají v bazénech a já mám smůlu protože ho nemáme :grinning:
no, pak se mi ještě osvědčila varianta druhá u takových těch věci, kterou chtějí obě děti a ta věc je jen jedna (houpačka, velká sklápečka apod), že jim jako měřím čas a že se musí vystřídat - teď se zhoupne 5 minut vaneska a pak zase 5 minut alfík ... děcka kolem mne na to docela slyší, asi mají pocit, že to je spravedlivé ...
na ten kočárek by to šlo třeba že teď povozí anička a hanička pochová a nakrmí miminko a pak si to vyměníte ...
7. zář 2011 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petule246 Myslíš, že by sousedé měli být solidární a před tebou se nekoupat? :grinning:
7. zář 2011 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj, u kočárku moc alternativ nebylo, navíc jsme byly na místě, kde jiné hračky nejsou. Jediné pozivitivní co jsem na tom viděla, že ani jedno děcko neběželo hned za maminkou aby to vyřešila, až když byl ten kluk fakt dost agresivní, tak Luci za mnou šla a táhla za sebou i toho klučinu s kočárem, který se jí držel za rukáv. No nic moc situace, dlouho nikam nepáchneme :sweat_smile: .

@petule246 přesně, jen ty prckové to musejí pochopit, že nemůžou mít hned vše a že jim každý všechno nemusí půjčovat. Ale kdy to bude, to ví bůh.

Jo, určitě je dopředu dobré se domluvit, že děti si budou s kočárem také hrát..., původně měla jet na kole, pak se rozmyslela, už to mě naprdlo, pže když jde s kočárem, tak se táhneme jak smradi, a pak kňučí, že jí bolí nohy..., tak jsem se zaměřila na kázání tím směrem - že tedy půjde pěšky tak daleko.......
7. zář 2011 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Ahoj holky,našla jsem tuhle diskuzi,kterou si postupně pročítám.Snažím se s malou domlouvat ale někdy nám to nejde např.poslední dobou po jídle vstane a stojí na pultíku jídelní židličky a volá na mě...je to nebezpečné,mohla by jí ujet noha a spadla by,takhle se jí to snažím vysvětlit ale zatím neuspěšně.Ona má z toho strašnou srandu.možná bych tomu mohla zabránit kdybych u ní seděla a čekala až dojí.
Další její nešvar je ,když se vrátíme z procházky,tak nejprve vyzouváme botičky ale ona néé a hned letí do ložnice a skáče v těch botech po postely :angry: :slight_smile: jak na ni?
popravdě dříve mi kolikrát ujely nervy,zařvala jsem,nebo jí dala na zadek..ale tenhle způsob výchovy opravdu nikam nevede a vidět ten strach v jejích očích,proč se tak maminka zlobí už rozhodně nechci.
Někde jsem se tu dočetla,že se dítě nemá moc chválit aby nebylo závislé na hodnocení a názoru od druhých...tak tedy když se vyčurá na nočník..říct jen ty jsi se vyčurala......když si uklidí hračky..ty jsi si uklidila do šuplíku všechny hračky,už tu není nepořádek.snažím se potřeby pití,jídla nechávat na ni,samozřejmě když se mi zdá,že už dlouho nepila tak se jí zeptám jestli chce pití..
8. zář 2011 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
S oblékáním to máme tak,že jí to dopředu řeknu,proč se musíme oblíkat a kolikrát zabere když opravdu vydím,že se jí nechce tak jí dám na výběr: vezmeš si na sebe to růžové nebo to žluté triko a to se cítí důležitá,že se může rozhodnout.Akorát ještě k tomu chválení,je už hodně navyklá na pochvalu od nás,takže když sama vyhodí plenku,tak ke mě přiběhne a říká jůůů...tak nevím co teď s tím?
8. zář 2011 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojvsem, jdusezase poradit. Malauz hoodne dlouho dela to, ze sivymysli, kdo muze neco udelat. Tata oblekne tricko mama ostatni, jen mama muze vylit nocnik, jen mama muze udelat stavu...bohuzel jsme ji vetsinou vyhoveli. Ale ted se to zhorsilo v tom, ze che vse po mne:frowning2:. Takze prijdeme z venku, ja jdu delat veceri a tatka nesmi obliknou musim ja, pak jde curat(uz se sama svlikne, vycura, oblikne), ale pak chce spravit teplacky a vylit a musim ja. A kazdy naznak , ze to udela ten co nechtela je hroooozny rev. Rekla jsem si , ze ji necham at si rve treba pul dne, ale vetsinou je to vecer, kdyz manzel prijde z prace. On uz dlooouho nespi pres den(od 19m a usne tak 1x za tyden 10 dnu), takze kdyz on okolo 6 prijde uz je podle mne dost unavena. Nevim, jestli i presto ji nechat plakat nebo zacit o vikendu dopoledne, kdy je v pohode a vecer jeste nechat byt????????
Dalsi vec je, ze kdyz treba schodi neco ze stolu(jen hracku omylem) nebo vecer jdem uklizet hracky a ja reknu at to sebere, ze hracky uz dame spinkat...rekne "ne mama, Anna ne" a pak zacne "prosim mamino"(ucila jsem ji, ze kdyz po nekom neco chce musi se to rict hezky a treba poprosit, ale ona toho "zneuziva"). Reknu, ze ji teda pomuzu a ze to sebere nebo uklidime spolu. Ale jak ucite deti, aby se pomalu zacinali starat o svoje veci sami???

@dewnat pokud jde o tu pochvalu, ja si myslim, ze kazdy potrebuje ve svem zivote zpetnou vazbu, ze kazdy je od prirody zavisly na mineni ostatnich. Pokud neni vubec je to podle me "nenormalni" a nebezpecne pro jeho vztahy s druhymi lidmi stejne jako to , kdyz je zavisli presprilis:slight_smile:. Prirozenou vlastnosti lidi a deti jeste vice, je delat druhym lidem radost a cekaji , ze jim to das najevo, ze je mas rad a udelaly ti radost. Ale holky ti jiste poradi formulace z BRARu. Jde tam o slovickareni, ze tu pochvalu rekne neutralne a nepouzivas sikulka a podobne..:slight_smile:.
9. zář 2011 v 07:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brisalek ahoj.díky za odpověď,tu knížku jsem nečetla ale asi si ji půjčím:slight_smile:
9. zář 2011 v 07:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dewnat já myslím, že s těma pochvalama to děláš dobře - prostě řekneš konkrétně, co udělala dobře a řekneš to samozřejmě s úsměvem a nadšeně, pohladíš při tom atd. tím je určitě uspokojená touha dítěte po pochvale a zároveň přesně i ví, co udělalo dobře, než když se jen neutrálně řekne - ty jsi šikulka a dítě někdy ani neví porč vlastně, nebo si myslí, že ho chválíme za něco úplně jiného, než máme na mysli. :slight_smile:
@brisalek to je zajímavé, jak jsou děti někdy chytré, že? ona má asi zkušenost, že za ni všechno uděláš a teda se nemusí snažit - zkoušej to dál s tím - uděláme to spolu, já ti pomůžu uklidit hračky - kdo to bude mít dříve v krabici atd. hrajte hru - kam tohle patří?
9. zář 2011 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, tak zase nakukuju ... @dewnat - zaujal mne ten problém se zouváním botiček. Máme totiž barák se zahradou a alfíno tady věčně prolítává jak uragán. Přiznám se, že vlastně jsem líná především já ho furt obouvat a zouvat, takže momentálně ho vlastně moc nenutím, aby se zouval ... v létě navíc pobíhal hodně bosý, takže taky nulový návyk k obouvání a zouvání. nicméně se zhoršením počasí se k tomu asi budu muset postavit čelem a nějak si to s ním vyjasnit. Ale tak nějak mám pocit, že si to asi sedne samo, že když se budeme zouvat po každé vycházce, prostě si na to zvykne a šmitec. Přidám k tomu nějaký vysvětlení, máma se taky zouvá, měli bychom doma špínu, ale víc se s tím asi udělat nedá ...
ad pochvala - no já nevím, mně trochu přijde, že chlapi nějakou motivaci a obdiv žen potřebují i v dospělosti, tudíž u nás se chválit bude. Asi ne nějaký davový šílenství a potlesk, ale takový to "teda ty jsi ale šikovnej, udělal si mi radost" apod. hodlám používat i nadále.
9. zář 2011 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dewnat k tomu vstávání po jídle....děti potřebují hranice, není to tak, že by mohly "všechno", to jistě ne. ale chce to s nimi dohodnout, s nimi :wink: , aby se na tom podílely a měly pocit, že se samy tak správně rozhodly. Ideální by bylo samozřejmě si s ní k tmu stolu sednout a jíst taky, třeba. Jakmile dojí, ukončit jídlo jednoduš - tak, ted nádobí odneseme, vyndat ze stoličky a poprosit o pomoc - aby něco ze stolu odnesla (na linku, do dřezu). Když to takhle budeš dělat den co den, jsem si jistá, že na nějaké vystupování na pultík zapomene.
Pokud s ní být u stolu nechceš nebo nemůžeš (petr taky má období, kdy sám sám a nechce být rušený, protože se těší na ten okamžik, kdy všechno sní a zavolá mě :grinning: ), tak bych s ní předem domluvila, že hned jak dojí, může tě zavolat, a zase ti pomoct s nádobím. Budem mít motivaci:slight_smile:. Nabídni jí, jestli chce po jídle uklízet stůl, utírat, nebo se jít sama do koupelny umýt...cokoliv, aby měla možnost sivybrat ze "správných" řešení. Pak to chce dodržet, pořád stejně a fakt jsem přesvědčená, že to je věc, ketrá se dá vychytat, vy taky přece po jídel nelezete na stůl :wink: .Tak at se to brzo podaří.

zouvání - to je to samé, chceš si boty sundat přede dveřmi nebo až v bytě, až zavřeme? chceš si boty dát do botníku nebo je nechat venku, aby uschly? musí mít možnost výběru, ale ty možnosti jí nabídni ty. boty prohlédněte po příchodu, jak jsou špinavý, že doma to bláto mít nechcete, co s tím teda uděláme? bude přemýšlet, ale asi ji nenapadne letět s tím do ložnice, je už velká:slight_smile:.

chválit určitě, ale výsledek snažení, neměly by věci dělat pro jásot maminky, ale pro smysl toho, co dělají. nicméně jsem si jistá, že každá to svoje mrně pohladíme, se slovy ty jsi moje zlato, protože....:slight_smile:
9. zář 2011 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna jestli je zvykla, ze vse za ni delam to nevim, ale u nas to vypada tak, ze ona chce vse delat sama a u vseho byt a pomahat.Takze ted jsem delala asi po pul roce strudl a ona hned nesla ze suflete valecek, ze spajzu jabka a sedi se mnou na lince a dava strouhanku. Kdyz jdu zametat leti pro lopatku a kostatko a musi nametat na lopatku...vecer si nese plinku a pyzamo do koupelny....nekdy je to fakt na mrtvici:slight_smile::slight_smile:. Kdyz vse delam hrou a vse prizpusobuju tomu aby mohla pomahat tak to funguje. Ale ja bych ji pomalu chtela ucit, ze jsou nektere veci o ktere se ma starat...ze kdyz spadne hracka "musi" ji sebrat...ale asi je jeste brzo nebo to jde jen to hrou a s moji pomoci a prijde to samo.????..to by bylo fajn:slight_smile:
9. zář 2011 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@dewnat - ahojky, o těch pochvalách a dalších je hodně v Respektovat a být respektován a tahle knížka tady dost lidem pomohla právě najít to, co se dá dělat, když člověk nechce křičet a trestat nebo chválit a dítě ho žhaví do červena :wink:

Jinak - co jsem vyčetla v Říčanovi a čím se dost řídím je tohle: dtíě se nemá nutit dělat něco, co dělat nechce. Ale může se mu zabránit dělat něco, co dělat chce, pokud to je otázka zdraví, majetku...atd.
Mě se zdá z toho, co píšeš, že jsi na to stání na pultíku nebo skákání v botech po posteli zareagovala dříve prudce a tak se to malé líbí dělat dokola a dokola...Asi bych udělala toto:
1. než příjdete domů, malé říct - hned jak příjdeme domů, vyzujeme botičky, je na nich bláto a to nechceme mít doma. Můžeš i malou vybídnout, aby se podívala na boty, že jsou špinavé, sáhla si...a pak doma na tom trvat. Pak ji můžeš bu'd zabránit v běhnutí na postel fyzicky, s klidným hlasem zopakovat - oslovení, boty dolů. Pak můžeš dále do bytu. Pokud nebude stále chtít. Tak ji můžeš dát výběr - bu'd budeš doma zutá nebo před vchodovými dveřmi obutá...V botech doma nechodíme...a jak se sezuje, tak ji můžeš začít nahánět, že ji polechtáš, že ji chytíš - jakoby ji ukážeš - a te'd můžeme mít tu srandu, te'D tě budu chytat...jsi zutá a tak je to v pořádku...

K tomu stání na pultíku - možná bych ji řekla - na pultíku nestojíme, je to nebezpečné a taky z něj jíšt. Ponožky máš od prachu ze země. A protože už z toho má velikou srandu, tak ji můžeš i říct pak - vidím, že se ti moc líbí stát na půltíku. Chytnu tě, kdyby náhodou židlička padala. A až slezeš dolů, je třeba pultík utřít - a dala bych ji pak hadřík, a't si ho otře. Jakoby když odstraníš svoje prudké reakce odporu vůči jejím nápadům a akcím, tak nebude mít tendence je tak často opakovat. Není reakce, není ani následující akce. Jakoby já malému dovolím udělat něco, co je proti "normálu", pokud ho to ohrožuje, jsem u něj. Řeknu mu, vidím, že chceš dělat tohle a tamto a že se ti to líbí asi...a současně mu řeknu důvod, proč se to nedělá pokud možno pozitivní formulací - př. ponožky jsou ze země špinavé a na stole jíme...udělá to pak ještě pár krát a jak zjistí, že nemá publikum, opustí ho to...a právě ony prudké reakce zvyšují tu lákavost opakovat to,co rodiče rozčílí...

K tomu pití - já bych občas řekla - tady máš pití, máš ho na svém místě (a vyčlenila bych nějaké místo pro to pití, stále stejné a v dosahu dítěte, aby se mohlo samo obsloužit. K tomu bych občas jen řekla - proč pijeme - že ledviny čistí tělo a potřebují pití, tmavá moč - málo pití, světlá dost pití...

K tomu chválení - dítě si na to odvykne, když přestanete. Stačí tak jak píšeš - nadšeným hlasem říct - jé, vidím, že sis dala hračky na místo. Každá je kde má být. Panenka v postýlce, autíčko v garáži (nebo jak to máte)...a dítě si na tu zpětnou vazbu zvykne a k tomu nočníku - že příjde a sundá si plenu a juuuu - jak jsi psala - tak bych ji řekla - vidím, že máš radost, že jsi se vyčůrala do nočníku...jakoby tu radost ji řekneš, že ji má ona, když ji na ni uvidíš a ne že ji máš ty, ale že ji má ona...
9. zář 2011 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@brisalek - já bych se snažila i ve své řeči rozlišovat "prosím" a oprávněný požadavek. Když budeš po malé něco chtít jako laskavost, řekneš "prosím aničko můžeš mi donést ..."...a pokud ti řekne NE, tak se to akceptuje. Pokud ale po ní chceš, aby si sundala boty, uklidila po sobě - tak pak žádné prosím nepoužiješ - ale řekneš - tady zůstaly hračky, aničko, boty je třeba sundat.....to jsou oprávněné požadavky a tady se neprosí....Dítě na ně neříká ano nebo ne.

K tomu uklízení - u nás moc pomhlo říkat - že dáváme věci večer na místo, aby jsme je tam ráno našli. Ráno chceme třeba dělat něco jiného a hračky, které nejsou na místě by nám mohly překážet. Taky je dobré mít systém - že hračky mají své pevné místo a na to se vracejí /(konkrétní hračky). U nás taky bylo jednou období, dost dlouhé, že malý mi řekl na moje - na zemi je voda, co s tím uděláš? - mama sama. A měla jsem. Dost jsem se bála, že tohle zůatne až do dospělosti :sweat_smile: , ale pak se to zvrtlo a dneska si už téměř sám uklízí večer hračky, dává je na místo a já čím dál více poklízím ostatní při tom - chystám postel, odnáším skleničky...ale chtělo to čas a hlavně žádné nucení..špíše dokola předstírat výhody systému - dáme na místo, hračky mají své místo a večer je tam dáváme, ráno je tam najdem..a taky jsme to používala i na naše věci - že dávám nůžky na místo..nebo malý našel spray na komáry a že ho nese na místo...začal to dělat taky nějak v době, kdy začal vyžadovat, že tohle může dělat táta a tohle jen máma...to o čem píšeš je vlastně dětský systém pro řád - základ pořádkumilovnosti. Dítě nemá pojem o čase, ale co mu usnad'nuje orientaci je to, že něco dělá máma a něco táta (taky jsme to měli a silné). Já bych to nepotlačovala...řekla bych jen - chceš, abych to udělala já. Já te'd ale musím vybalit věci do ledn ičky, jinak se můžeou zkazit. Můžeš na mě počkat, až to udělám nebo to může udělat táta...
9. zář 2011 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek - příjde to samo. Právě to, že se ji nechá systém, který si zavedla, že pomáhá a má své místo a činnosti dle jejího výběru, tak to příjde. Samozřejmě k tomu potřebuje i slyšet to, že př. hračka je na zemi, patří do pokojíčku je večer. JInak u nás dost pomohl rituál při uklízení hraček (a slovo uklízení jsem dost dlouho nepoužívala). Malý si přivezl tatru a do ní naskládal všechny hračky z obýváku, já jsem měla na ruce ovečku, která k nám chodila jen večer pomáhala mu s hračkama, pak jsme tatru odvezli a skládali věci do poliček. Nechala jsem ho dělat to, co ho při tom bavilo. Ani nevím, kolik večerů jsem to dělala z 99% sama. Malý se zabavil s jinou hračkou a nespolupracoval. Pak jsem jen řekla, tááák všechny věci jsou na místě a připravené na zítřejší hraní. A dneska na dotaz - jestli chce pomoct s hračkama mi kolikrát řekne - že to zvládne sám. Ale ten pocit - nikdy nebude uklízet, jak ho donutím - znám. Ale mě vychází - že nucením člověk nedosáhne zvnitřnění toho, že se má a chce uklízet. Dítě musí vidět, že se to dělá a proč se to dělá. Na samostatné uklízení nebo poslechnutí na pokyn - ukli'D si tu hračku - je ještě malá.
9. zář 2011 ve 14:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik - uklízení taky není alfíkova nejsilenější stránka, tak jsem si s chutí početla :slight_smile:
9. zář 2011 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ctu RaBR a mam z toho hlavu jako patraci balon, protoze mam pocit,ze si to nemuzu zapamatovat a vyrustala jsem v necem jinem. ale jak koukam, ty to mas perfektne v malicku, tak aspon vim, koho se budu ptat :grinning:
snazim se ty veci pouzivat uz ted, co se dela/nedela a proc. dneska tahal kocku za ocas a hodnil ji-to berou oba jako srandu, tak OK, ale to tahani ne, takze jsem mu rekla, ze to kocicku boli, ze se to nedela a ukazala jsem mu, ze ji ma udelat mala, mala, ale stejne se porad tlemil, no ale je jeste malej, snad casem tyhle veci pochopi. :slight_smile:
9. zář 2011 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estrellita Mám stejně starýho kluka jako ty a taky se snažím s ním mluvit s respektem, někdy je to legrační, když mu nad schodama vysvětluju, že je tam hluboká díra a že se musí držet...ale musím říct, že z nich ještě nikdy nespadl.
A s kočkou - myslím, že takhle malý děti ještě nechápou, že někoho něco bolí. Naše babička vždycky vysvětluje, že se nemůžou házet hračky na zem, protože je to bolí...no tak Jojo z toho má srandu (a já taky - ale tajně :sunglasses: ) a hází je o to víc, protože se mu líbí, že babička křičí auauau. Až bude trochu větší budu to asi muset babičce zatrhnout, ale zatím to je legrace.
Ale myslím, že je dobrý začít s tím Rabrem takhle brzo, protože si aspoň navykneš na ty dobrý formulace - já jsem taky nejdřív pořád jenom křičele nene a pozor a nesmíš, ale teď už se mi daří většinu věcí formulovat nějak pozitivně, takže si myslím, že až začne opravdu rozumět slovům, že to budu mít jednodušší.
9. zář 2011 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@estrellita - nemám v malíčku, ani náhodou. Tolik situací denně mě zaskočí - tedy moje reakce. Pořád mi příjde, že jsem dost direktivní a malému to moc lajnuju, že by měl mít více prostoru pro spoluúčast nebo že něco chci urychlit a je hned ze mě generál. Ale chtěla jsem napsat - takhle malé dítě má nulovou empatii, že někoho něco bolí - takže určitě bych to řekla, že kočičku to bolí, ale nečekala bych, že to zabere (ale slyšet to je určitě dobré) a pak bych říkala jen to, co má a může dělat (a úplně bych vynechala co nemá - dítě slyší - netahej a vlastně si to přebere jako tahej, protože dítě si neumí předtavit netahání, ale myslí v obrazech a vidí tahání - takže proto malé děti tolik dělají to, co jim rodiče říkají, že nemají dělat. Takže určitě říkat pouze - kočičku můžeš pohladit, takhle...a ukázat. Jinak empatie se u dítěte rozvíjí až po třetím roce, že začíná mít zájem o to někomu nějak pomoci, jak to chodí v sociálních vztazích...Ale uričitě je dobré to říkat, jen nejde čekat, že dítě přestane bít/tahat jen proto, že to bolí...jsou v tom věku neskutečně egocentričtí.
9. zář 2011 v 17:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma ja treba to NENE pouzivam docela casto, reknu to durazne a pak vysvetlim
@blandik jeste jsem nedocetla tak daleko, abych vedela, jestli je to spatne?
9. zář 2011 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@estrellita - u tak malinkých dětí to nene na chvilku zabírá. Já bych možná už i v tomto věku to nene nahradila jiným výrazem - a to OPATRNĚ, KŘEHKÉ, SPOLU. Protože nene přestane jednoho dne fungovat a je dobré už mít alternativu - tím vlastně říkáš, proč - opatrně (tedy můžeš si ublížit - ale není třeba sýčkovat a říkat, co se může stát, takže stačí opatrně), Křehké - tedy může se to rozbít a spolu - můžeš to dělat s mámou.
JInak nevím, co myslíš tím "špatně"?
9. zář 2011 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petule246 jojo,já ji stejně pořád chválím,když ona má z toho takovou radost.No nechci to teda zakřiknout ale vypadá to,že to s tím vyzouvání pochopila.Dneska jsme byly 3x venku a ještě než jsme vyšly schody tak ji říkám:!
"Natálko,první si obě vyzujeme botečky" a jak jsme vešly do bytu,tak si hned sedla a snažila si je opravdu vyzout..měla jsem z toho velkou radost:slight_smile: tak jsem zvědavá na zítřek.
9. zář 2011 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 děkuji za rady,hned zítra vzkoušíme :slight_smile:
Celkově mám tady z toho vlídného přístupu radost,fakt vidím,že se s malou dá domluvit,někdy sice hůř ale jde to.Proč jen jsem to nepraktikovala dřív...ono je jakoby jednoduší" zvýšit hlas" ale nikam to opravdu nevede.
9. zář 2011 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estrellita Já se právě snažím, nechat si to nene (který u nás teda funguje až moc - Jojo se rozbrečí) na krajní situace, kdy se děje něco nebezpečnýho (např. vídím, že jde k zapnuté lampičce a chce sahat na žárovku, blíží se k zapnuté troubě a tak...) a většinu ostatních věcí má dovoleno (snažila jsem se uzpůsobit byt tak, aby v jeho dosahu nebylo nic nebezpečnýho - což je čím dál tím těžší) nebo je dělám s ním (př. zrovna to lození po schodech). "Opatrně" taky používám, nebo "malá malá" - zatím do docela funguje.
9. zář 2011 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Děkuji za rady,s tím zouvaním mě dnes mile překvapila,tak doufám,že to do zítřka nezapomene:slight_smile:
V klidu jsem ji upozornila než jsme vešly do bytu,že si obě vyzujeme botičky a ona si bez problému sedla a pokoušla si je vyzout.
Tenhle přístup k dětem je fajn,Já ho sice praktijkuji s malou jen chvíli ale ta komunikace s ní je hned o poznání lepší :slight_smile: akorát se mě dnes kámoška ptala jestli to moc nepřeháním,abych si malou nerozmazlila tím jak ji skoro vše povoluji a snažím se jí vyjít vstříct.no jo ona má přístup řvát a zakazovat.

Jinak skvěle u nás funguje říct si před spinkáním co budeme následující den dělat a na co se může těšit,to kolikrát usne bez problému.
Nebo dnešní uklid,dříve jsem nebyla ráda když se mi malá pletla pod nohy a hned jsem ji odháněla se slovy :ne to a ne ono,to nedělej....chudáček byla z toho smutná,nebo naopak dělala naschvály.No a teď ji nechávám ať mi pomáhá..máchá hadru v kýblu,zametá,atd ...sice někdy se musím držet když vidím na plovoučce skoro potopu ale ona má takovou radost,že uklízí též.ještě to musíme vypylovat aby tak necákala :slight_smile:
9. zář 2011 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek