• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@wsmoulinkaa ignorovat, že se jde přitulit? Oni za ten vzdor nemůžou, je tam nějaký spouštěč a pak už to nemůžou ovládat, ještě to nezvládají. Tulí se pak, protože hledají bezpečí, sami jsou vyjukaní z toho, co se stalo, že se chovali jinak a děsně. To určitě neignoruj. Měly byste si společně oddechnout, že je to za vámi, že jste to zvládly. :wink: On ten záchvat vzdoru se nezkrátí tím plácnutím (resp. bitím, jak vídám občas na ulici). To až když doznívá, tak to bití změní na nešťastný pláč či fňukání, nebo se dá odvést pozornost (u nás pokud možno na nějaké zvíře) a vyprchá to relativně bez následků.
21. pro 2011 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa teď teprv čtu další odstavec... jsem odpovídala ještě na ten předtím.
Z mluvení bych si hlavu nedělala, můj strejda začal mluvit až ve čtyřech letech rovnou celé věty. Do té doby říkal jen "máta" (máma a táta), "hu" (voda), "krnka" (srnka) a "kuku" (Lucie, jeho sestra). Pak měl sice dysgrafii, ale na druhé straně to vyvažuje výrazný hudební talent, skládá varhanní hudbu.
Dneska je prostě čas poraden, aspoň se něco nezanedbá...
21. pro 2011 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila ...no já si myslím,že ty děti si rychle omotají rodiče kolem prstu,že už vědí jak pak na ně...ráda bych aby až bude větší měla z nás respekt,jestli mě dobře chápeš....ale pokud funguje jiná metoda,ráda se přiučím, nechci plácat nějaký nesmysly o starých výchovných praktikách co provozovali naše babičky...a že to slyším pořád od tchána :angry:
21. pro 2011 ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila jj tj to doufámže se rozmluví...ale raději to hlídat...to zase ten strašák dysfázie :wink:
21. pro 2011 ve 23:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa Odháněním si respekt nezískáš. Empatií jo. Bude si tě mít pro co vážit, až bude větší. Respektovat by tě měla kvůli činům, ne kvůli tomu, že na ni budeš přísná/chladná... nevím jak to nazvat. Omotání kolem prstu je spíš o tom, že tě dítě nutí porušovat dané hranice (takové to "mami, kup mi tuhle panenku, prosím prosím prosím prosím - určitě mě tu někdo doplní)
Teď je na to moc malá, nemá ani vyjadřovací možnosti na to, aby si tě omotala kolem prstu. Zato stále potřebuje jistotu a bezpečí náruče. V tomhle věku je vzdor opravdu hodně neovladatelný, může se stát, že se svého vlastního vzdoru lekne (proto se ta moje pak chodí tulit, fňuká, jak neví, co to bylo), jestli to bude mít do čtyř let (a to doufám ne), bude se tě asi snažit nějak využívat, těžko říct. Ale stačí být pevná v zásadách, nemusíš být trestající-neobjímající-odstrkující-
21. pro 2011 ve 23:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@cervena_vila hezky jsi to napsala :slight_smile:) tak to se mám co učit .-)

tak to mi semka taky hodte nějaký odkaz na tu nějakou "chytrou" knížku,protože ji taky chci .-))
díky a dobrou zatím .-)
21. pro 2011 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa Když o tom tak přemýšlím, moje dcera má omotanou moji mamku... Tam prostě hranice nejsou, může vše, dá jí třeba celou mozartovu kouli, když si na ni ukáže a že já obracím oči ke stropu, to nic nezmění. Ale co vím, rozmazlující prarodiče je skoro standart..
Mně omotanou rozhodně nemá, pokud řeknu ne, tak neslevím, ale hodně věcí jsme řešili kompromisy nebo takovým obejitím problému. Třeba když byla maličká, lezla do květináčů a vyhazovala hlínu. Jedna moje známá prostě tak dlouho plácala přes ruce a ječela, až to (asi) pomohlo. Já jsem dala kytky z dosahu. Ušetřila jsem si nekonečné množství stresu, ran a uklízení vysypané hlíny.
Neříkám, že jsem ji nikdy neplácla, většinou proto, že mi ulítly nervy, když mě kousla, když opakovaně kreslila na nábytek... To nepomohlo. Teď opakovaně vysvětluju, že na nábytek se nekreslí, už ani nevím, kolikrát jsem to řekla, ale pomalu to začíná zabírat.
21. pro 2011 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa tady je trochu jako bible tohle: http://knihy-pro-pedagogy-i-rodice.hledejceny.cz/respektovat-a-byt-respektovan/?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=A1+knihy+-+produktov%C3%A1&gclid=CPuI2IGalK0CFUUPfAodYFhsmg
Pomůže ti změnit pohled na výchovu, je tam takové to AHÁ, ŽE MĚ TO NENAPADLO DŘÍV :grinning:.
Ještě tu je víc oblíbených knih, ale moc jsem toho nepřečetla a tuhle diskusi sledovala jen na začátku a teď po dlouhé době. Stránka nebo dvě před určitě byl nějaký odkaz.
21. pro 2011 ve 23:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Maminy, přeji všem krásné "Rabr"vánoce :dizzy_face: .
22. pro 2011 v 01:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Taky přeju hezké a klidné Vánoce:slight_smile:
22. pro 2011 v 08:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@cervena_vila tak díky za odkaz a taky přeji všem štastné a veselé a klidné vánoce :slight_smile:))
22. pro 2011 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa víš proč to plácnutí zabere? protože ona se lekne a svojí pozornost od toho problému přenese na to plácnutí. ale je to strašně krátkozraké, jak to budeš dělat později? jak dlouho bude dostávat? prcka to strašně ponižuje, vždy´t vy taky mezi sebou s partnerem neřešíte věci bitkou, ne? tebe manža plácne, když má jiný názor? :slight_smile:.
Jediné, o co jde, je to, aby se naučila řešit problémy - když bude ve vzdoru, přijmout to, říct jí, že jí rozumíš, že se jí něco nedaří, že nedostala něco, co chtěla, ale že se můžete místo křiku a bití pokusit to napravit, zkusit to znovu, místo toho, co nemůže, udělat něco, co může. Pozitivně. Tím, že jí odpíráš pochopení, že jí ignoruješ , když to má za sebou, že jdeš PROTI ní, jí vlastně jen podporuješ v tom, ayb to bylo ještě horší. Je to kolotoč, který se špatně zastavuje. Ten její vzdor je přirozená součást vývoje, nepřepereš to, ani ve své hlavě ani fyzicky. Když se ty nastavíš na myšlenku - no jo, je ve vzdoru, já to chápu, tak nebude mít důvod v tom pokračovat.
Sama píšeš, že je to pořád stejné, pořád křik, tak to zkus jinak - ale musíš TY chtít. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale ty jsi už předem nastavená negativně a snažíš se jí "napravit, předělat", to fakt nefunguje.
22. pro 2011 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
autor
@wsmoulinkaa
@cervena_vila - k těm hranicím - spousta rodičů s tím má problémy - bu´d jedou systémeme - řeknu ne a dost a trest, pokud ditě vzdoruje - tak cítí, že musí přitvrdit, aby dítě nepřerostlo přes hlavu...dítě nakonec zlomí, dítě před rodiči věci nedělá, ale nemá vnitřní pocit, že to nemá dělat a dělá věci za zády...nebo naopak alternativní rodiče zase mají pocti, že nemůžou dítěti vymezit hranice, hledají kde je hranice mezi svobodou dítěte, jeho věkem a chápáním a svodobou rodiče, snaží se vysvětlovat, takže občas upadnou do pasti nekonečného vysvětlování, a diskuze s potomkem....
Líbilo se mi, co jsem četla teďkom - že vymezovat respektující hranice - tedy hranice respektující vývojové potřeby dítěte, tedy dítě skáče samo na gauči - je to jeho vývojová potřeba, je třeba mu to umožnit - respektuji tedy jeho potřebu skákat, hranice tady je - může skákat s mámou, pokud je máma u gauče...tohle jsou taky hranice, mají logiku, nedochází k potlačování potřeb dítěte, nicméně nemůže cokoliv bez ohledu na podmínky..
Toto jsou nezbytné potřeby, pak jsou zbytné potřeby - typu mozartovy koule, sladkosti - tam je možné nastavit hranice, že NE i přes to, že dítě chce..samo dobré je použít rabr a slušnost při nastavování hranic.
22. pro 2011 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@wsmoulinkaa - strašně moc pomáhá se na dítě dívat jako na dobré, občas udělá něco nesprávně, ale je to normální, učí se...a rodič je tam od toho, aby dítěti ukázal cestu, jak správně...a to se dá dělat s pochopením, respektem a úctou k dítěti - pokud budu dítěti říkat, že je špatné, chová se hrozně, bolí mě z něho hlava, je lakomé, nevychované, dělá naschvály a budu se ho snažit těmito řečmi a hodnocením přinutit se chovat správně, tak ten problém "lakomosti, nevychovanosti, naschválů...atd" jen přeroste a dítě nakonec takové skutečně bude, sice se bude umět na oko chovat správně - tedy se rozdělit, nedělat věci za zády, atd.., ale uvnitř to tak nebude cítít - není třeba dobré dítě nutit, aby se rozdělilo, když něchce ..ale sám se s ním dělit, dítě to začne dělat po nás a bude mít z toho dobrý pocit, že se s mámou rozdělilo a máma to ocenila - že děkuji, ty jsi se se mnou rozdělil...a z ten dobrý pocit bude pak dále chtít zažívat..pokud se rozdělí na základě toho, že mu řeknu - ty jsi ale lakomec, takové lakomé děti nemá nikdo rád - dítě se rozdělí, protože dostane strach, ale uvnitř to nebude tak cítit, nechtělo se rozdělit a tak v budoucnu se bude třeba dělit, protože bude mít strach, že byc ho pak okolí nechtělo, že se to má a musí..ale ve skutečnosti z něho bude lakomec skrytý..
Takže základ je - rodič se musí chovat tak, jak si přeje, aby se chovalo dítě, dítě nenutí do věcí, na které není dítě připravené, a počká si, až dítě je připravené vývojově určitě věci udělat..z toho samo dále vyplývá, že na dítě neječím, nebiju ho, nevydírám, neignoruji..atd, pokud nechci, aby to dítě nedělo taky...děti jsou naše zrcadla, a zrcadla okolí..
22. pro 2011 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
nechci to tu opakovat pořád dokola - ale @wsmoulinkaa - ted to píšu pro tebe:slight_smile: : to, že dítěti vyjdeš vstříc, vyjádříš mu pochopení, jsi pořád na jeho vlně, že ho netrestáš fyzicky, že ho nenutíš na slovo poslouchat, aby si tě neomotalo kolem prstu - to neznamená, že by dítě mohlo dělat, co chce, kdy chce, jak chce ani náhodou. Hranice dítě potřebuje, dokonce je má rádo, dávají mu pocit jistoty, neplave tak ztraceně v tom svým vzdoru, ale chce to poslouchat potřeby toho prcka - ne jít proti nim.
(vzteká se malá, když jdete do krámu? chce něco, co nemůže mít? jo, přesně tohle je úplně normální. to dělají všechny děti. ale je obrovský rozdílv tom, jestli to necháš dojít do záchvatu a pak jí za to dáš na prdel, nebo prostě předem vysvětlíš, kam jdete, proč tam jdete, co budete kupovat. předem - přímo před obchodem se dohodnete na tom, že koupíte třeba jednu dobrotu. můžeš jí to pořád připomínat, že jste se dohodly, že ANO, sladkost bude, a že si dokonce může SAMA vybrat. nabídneš jí z nějakých přiměřeně vhodných věcí, pochopitelně, ne že si vezme plato kindervajíček. bude spokojená, že ví, co se bude dít, že něco dostane, že si to po cestě sní, že je důležitá a pomáhá ti. pokud se kousne, můžeš jí připomenout, že jste se dohodly tak a tak. pokud bude hysťák, doknčíš nákup, řekneš jí, že víš, že ji to štve, ale nakoupit se musí a jdete.to, že se třebaa bude vztakat je prostě fakt, nech to proběhnout a hned, jak to přejde, ji řekni, že to moc nevyšlo a příště to zkusíte znova - zase podle dohody. )
A určitě, určitě, jí dej po akci:frowning2: najevo, že ji miluješ se vším všudy. Ona za to nemůže, co se s ní děje!!!!
22. pro 2011 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
Ahoj holky, zatím moc tuto diskuzi nestíhám číst, natož přispívat.. ale děkuju, že tady je :slight_smile: Přeju taky krásné Vánoce :dizzy_face:
A dík @blandik za ten poslední příspěvek, v tom to přesně je. Je tak těžké tento přístup vysvětlovat.. ale Vám se to tu daří :wink:
22. pro 2011 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blandik jak jsi psala o KOLOTOČI VYSVĚTLOVÁNÍ, moc dobrá je taky tahle kniha: http://obchod.portal.cz/produkt/tajemstvi-vychovy-stastnych-deti/
Opět respektující výchova bez tělesných trestů s přidáním metody "běž a přemýšlej", de-facto pošleš dítě na místo k tomu určené, kde nejsou rozptylující prvky, obvykle nějaký kout, a dítě tam má dojít samo poznání, co je špatně. Např. třikrát mu v restauraci řekneš, aby necvrnkalo hrášky na zem, když nepřestane, už to neopakuješ, ale pošleš ho přemýšlet.
Údajně to funguje už od chvíle, kdy zná význam NE, ale tipla bych, že lepší je to na větší děti, ty co "vzdorují s rozumem" a dělají něco natruc proti rodičům.
Taky má speciální kapitoly o výchově dívek a chlapců, je moc dobře napsaná a čte se úplně sama.
22. pro 2011 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila něco podbného je v knížce Věda zvaná rodičovství, já nějak nevím, co si o tom myslím:slight_smile:)). taky se přikláním k tomu, že už to musí být dítě mimo akutní fázi vzdoru, protože podupávající Peťa s nafrněnou pusou hluboce uražen by tam možná zmizel..ale co tam, to nevím:slight_smile:. nemůžou to brát jako odstrčení - něco je špatně, tak mě vyšoupli=už mě nechtějí? Fakt nevím.
22. pro 2011 v 10:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 to jsi napsala moc hezky pro wsmoulinkaa :slight_smile: přesně takhle to dělám s dětma,a funguje to dobře :wink: .starší má ADHD,mladší nám vzdoruje :grinning: :grinning: :grinning: ,a tak je to pořád dokola....třepím si pusu,a trpělivost je na denním pořádku....večer padám na pusu :grinning: .Nejlepší je opravdu vysvětlení,kam jdeme,co tam budeme dělat,popř. co si koupíme,co tam můžou nemůžou,nebo co jim u lékaře budou dělat nebo nebudou...atd.Říkáme se různé situace :wink: ,vše vysvětlujeme,ale o tom to je,však to všichni víte :wink: .
Ale hlavně jsem chtěla napsat,jak jsi to krásně napsala Ty :slight_smile: Děti jsou naše zlatíčka,a my se od nich mnohé učíme :slight_smile: ......stačí je jen poslouchat ..... vnímat :slight_smile:
22. pro 2011 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 tam to není jako odstrčení, protože než se metoda "zaběhne", je tam rodič s ním. Ale fakt bych to viděla spíš na starší raubíře. Další popsaný příklad tam byl "nesahej na ty kabely, je to nebezpečné", víc si jich nepamatuju, četla jsem to před víc než 2 roky.
Jo a osobně jsem to nezkoušela, jednou v podobné situaci zabralo dobře "pevné objetí", hlavní vzdory mě teprve čekají tak uvidím, kam to půjde snáz - jestli do náruče nebo do kouta...
22. pro 2011 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila "pevné objetí" znám to opravdu zabírá,pokud začne u dítka velký vztek musí se pevně chytit,obejmout a držet dokud se neuklidní - po chvilce vám v náručí povolí - zklidní se :wink: .Vypadá to drsně,ale funguje to.Doporučila nám to zprvu psycholožka,syn míval takové stavy (ADHD),naštěstí se tohle urovnalo,pomohla nám především DŮSLEDNOST ve výchově.
22. pro 2011 v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@cervena_vila
@berenika39 - u nás nějak k takovému opakovanému dělání nevhodných věcí nedochází, pokud nedělá něco -typu oblíkání, mytí - tak mu řeknu, že čekám, že udělá, co je správné a že ho nechám o tom přemýšlet..nechám ho pak o samotě, ale neposílám ho pryč...jdu já...což v restauraci nejde. V restauraci bych mu asi řekla - hrášek je na zemi...a čekala, že ho půjde sbírat..pokud ne - tak bych mu řekla- můžeš jíst a pokud nechceš, můžeme odsunout talíř dál...
22. pro 2011 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@cervena_vila - osobně pevné objetí moc nemusím, dovedu si představit ten mechanismus - ale zdá sem i to jako lámání vůle dítěte...neřešení příčiny - proč dochází k protestům a pláči, ale jen úprava následků...založené na vyčerpání, uklidnění emocí (které jsou ale neskutečně rozjítřené nejen důvodem ale i omezením svobody), a pak možností zapojení racionální stránky dítěte --pro mě to je zásadní omezování osobní svobody, vystavení silným stavů bezmoci - stačí si představit, že jsme na partnera neskutečně rozčílené - typu dozvíme se o nevěře, a on nás bude násilním držet u sebe....dovedu si představit, že nakonec po našem uklidnění mu i objetí oplatíme a ucítíme lásku...ale není to zlomené...(nevím). Ale je to jen můj názor, není fundovaný.
22. pro 2011 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cervena_vila
@gab7
@blandik - já osobně musím říct, že u nás pevné objetí vůbec nefungovalo a nefunguje, honzík je pak ještě více naštvaný.. takže to nepraktikuji.. taky po záchvatu objímám, začalo to být ale intenzivnější až teď, resp. když se vzteká, vysvětlujeme, co a jak, on pláče a pak se uklidní a příjde si pro pomazlení.. já ještě chvíli na něj mluvím k danému problému a pak ho moc obejmu.. tak mi to příjde přirozené a odmítnout bych ho ani nedokázala.. a dělá to i můj manžel a ten zatím jen z povzdálí toleruje moji snahu o změnu ve výchově.. a já doufám, že jsem nezačala pozdě..
22. pro 2011 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
a taky musím říct, že jedna stará baba mi venku řekla, když se honzík vztekal, že to dítě mi přeroste přes hlavu, že by mu dávno dala na prdel!! jsem myslela, že ji pokoušu!! baba jedna!
22. pro 2011 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrazulka úplně logická a přirozená reakce by byla: a vy paní, že se mi montujete do výchovy, vy byste jednu nechtěla? ale to si človek nedovolí, i když si to myslí, má k jiným lidem úctu....
Takže - proč bít dítě? K tomu úctu nemám?
22. pro 2011 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
autor
@mrazulka - u toho vztekání pomáhá nevysvětlovat, je v emocích, nedokáže myslet logicky a tím, že mu říkáš, proč něco ano a ne - ho ještě více čertíš...pomáhá dát pochopení, popsat jeho emoci - jsi smutný, chápu..až se uklidní, vzít na ruce, nebo obejmout (podle stáří) a vysvětlit...pak to vezme a pochopí.. :wink: přeji hodně štěstí na nové cestě
22. pro 2011 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - já jsem se jen otočila a řekla jí, že to není její věc.. a právě, že už byla stará, tak si člověk nedovolí nic víc, že..

@blandik - rozumím.. ale musím říct, že se nečertí, že sice vzlyká, ale myslím, že rozumí, co mu říkám, pak se zklidní, obejme mě a už je dobře.. jinak honzík má 2,5 roku.. děkuji, cesta bude trnitá a dlouhá, ale stojí mi to za to.. vím, že budu dělat určitě spoustu chyb, ale i tady od vás čerpám spoustu inspirace a energie do toho jít.. a hrozně mě to uklidňuje..
22. pro 2011 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
tak - včera dopoledne jsem si objednala jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - a teď už ji mám na stole!!!! 2 dny před vánocemi a doručeno za 1 den!! jsem v šoku..
22. pro 2011 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mrazulka věřím, že se ti bude líbit, je poměrně čtivá :slight_smile:
a ty babky jsou super, já miluju když jsme v obchodě, malý na vozíku, já třeba něco beru z regálu a přihasí si to nějaká babka a začne malého hladit po hlavě a šišlat na něj :fearful: jsme z toho vždycky v šoku oba a babka se pak ještě diví, že dítě neskáče radostí metr padesát :rolling_eyes: bych vraždila :rolling_eyes: okamžitě zdrháme pryč.
22. pro 2011 v 11:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek