• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
jinak co se týče pevného objetí, u nás to fungovalo když byl malý fakt malý, tak kolem roku... okamžitě se zklidnil. teď už je větší a taky to nefunguje, když je prostě nas*aný nebo vzteklý tak kdo by se chtěl objímat, že jo :sweat_smile:
22. pro 2011 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender - mě honzík minule utekl v hrušce, je to malý obchod, takže to neřeším.. a odchytla to nějaká babka, která mu začala domlouvat.. já jsem tam došla a pozorovala jsem je.. babka mu vysvětlovala, že nesmí mamince utíkat, honzík na ni civěl s vypoulenýma očima a jen šokovaně odpověděl - ano, paní.. :grinning: čímž babku úplně odrovnal, protože takovou reakci nečekala :grinning: ano, doufám, že při mé momentální těhotenské demenci tu knížku pochopím :grinning: :grinning:
22. pro 2011 v 11:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mrazulka určitě jsi nezačala pozdě :slight_smile: nikdy není pozdě,a v tomto věku je ještě čas :slight_smile: ,pozdě by bylo myslím,tak v pubertě :unamused: .ono asi záleží,co se týče toho objetí na konkrétním dítěti...,náš syn míval takové stop stavy,úplně se najednou zasekl přestal jakkoli komunikovat,anebo se začal strašně vztekat bezdůvodně :frowning2: .byli to těžké chvíle :frowning2: .navštívila jsem s ním psycholožku/psychiatričku,jelikož se stále v noci pomočoval (do svých sedmi let).byl resuscitován při porodu-mimochodem mi to v porodnic neoznámili :frowning2: ,dozvěděla jsem se to až při přečtení z právy,když jsem jela domů z porodnice-docela šok).ale zpět,šla jsem s ním tedy k psych.a ta mi potvrdila,že má ADHD - resuscitace + noční pomočování.je pravda,že jsme nebyli až tak důslední ve výchově.zlobil,řekli jsme např.nebudeš se večer dívat na večerníček - a večer se nakonec díval :unamused: .....,a tak jsme začali být důslední,a tvrdě.Postupně se syn srovnal,chodili jsme na logopedii,s očima na oční cvičení -teď je po op.se šilháním.psycholožka ho chválí jaké udělal pokroky,že je to úplně jiný kluk :slight_smile: ,strašně mě to těší :slight_smile: .Jen teď je ve druhé třídě,a mají novou uč.,a ta jaksi nechce chápat,že je pomalejší :frowning2: ....Ale to už jsem se rozepsala moc.
Určitě děláš správně,hlavně buď důsledná,to je to nejdůležitější.Děti potřebují mantinely,aby věděly odkud kam až můžou zajít :slight_smile: .A naší lásku,objetí,ať už dělají něco špatně nebo ne,tak my je milujeme a oni nás :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
22. pro 2011 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik souhlasím,tohle jde podle věku.tohle dělám s klukama,když je nějaký vztekání,nepěkné chování mezi sebou,tak si je pak vezmu na klín,a rozebíráme to...co myslíš,bylo tohle správné chování,jak by se ti tohle líbilo,kdybych se já k tobě takhle chovala? to by asi nebylo hezké? kluci pěkně reagují :wink:
22. pro 2011 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ad pevné objetí - použila jsem ho asi dvakrát, jednou byla dcerka ještě hodně malá (před slušnou komunikací i vzdory) a hlídali jsme na týden mamčiny kočky. A ona pořád lezla do jejich hnusnýho smradlavýho žrádla :stuck_out_tongue_closed_eyes: nedařilo se mi jí v tom bránit, i když jsem to obestavěla židlemi, jednou to skončilo, že jsem ji tahala od žrádla a ona se hrozně vztekla. Objetí pomohlo, jako záchranný kruh. Hrozně se vztekala a pak povolila a už do toho žrádla tolik nelezla (stále bylo obestavěné nábytkem)
22. pro 2011 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
děkuju za odpovědi :slight_smile:) přeju si aby jsme prošli jen vzdorem a nebyl z toho jiný problém jako poruchy chování.

Jinak my když jdeme do krámu,tak my scénu neudělala....zatím....jen nevím jak na to,když např po cestě se vztekne a sedá si na zem,tak ji řeknu vstan,nesedej si to se nedělá....tak ji zvednu a stejně si zase sedne...nemůžu ji tam nechat sedět v tý zimě :grinning: tak ji táhnu za sebou nebo ji vezmu na ruku,ale to je málokdy když se to stane...ale stává. Horší to je v obchodech kde si i lehne a ječí a kope...to ji rovnou čapnu a zdrhám :confused: :grinning: není mi trapně...jen nesnáším pohledy lidí kdy čekají co bude-poleje mě horko :grinning: :wink: ale ona je jinak moc hodná...jen má výkyvy.
Měla jsem paní na hlídání a kuli jejím výkyvům mi lehce ale narovinu sdělila,že to asi nepůjde :grinning: měla tam ještě jednu holčičku už od malinka 3letou a když např chtěla číst pohádku,tak nela do toho ječela a furt nenenene a takjim to asi narušovalo jejich zaběhlý režim:frowning2: ale máme babičky:slight_smile:
22. pro 2011 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa
Když řekneš 2,5 letému dítěti NEsedej si, to se NEdělá, je to pro něj pokyn SEĎ a DĚLEJ to samé. Tobě by se nechtělo si přečíst knížku Respektovat a být respektován? Není to až tak složité, pochopíš to, a uvidíš, že ubude problémů. Tam je právě krásně vysvětlený, jak je důležitý přijmout to, co druhý dělá - snažit se to pochopit a podle toho reagovat.
Když zasedne na zem, normálně zapomeń na slovo NE. Řekni jí, že vidíš, že se jí asi nechce jít dál, zeptej se jí, proč sedí na zemi, zeptej se jí, jestli nechce třeba vzít tašku, co neseš, že potřebuješ pomoct, že v obchodě čeká ta dohodnutá dobrota, tak by bylo dobrý tam dojít. Navíc - zem je studená a bude jí zima na prdelínu. Ale vypust to NE. Vy dvě spolu pořád svádíte boj - ona něco začne, ty se snažíš jí od toho odradit, a je konflikt. Pochop, že to, co dělá, je úplně normální a dokonce to bude dělat , i kdyby ses postavila na hlavu. Jen to bude mít mnohem klidnější průběh, když tomu nebudeš bránit a nebudeš v opozici.
Dokonce si myslím, že to, že píšeš, že má výkyvy v chování , že máš obavu, aby se nejednalo o nějkou poruchu - nebude pravda, jen by potřebovala jiný přístup. A hned bys na nějaké obavy zapomněla.
22. pro 2011 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@wsmoulinkaa v poradně vám naznačili, že by mohla mít malá poruchy chování? nevím, co přesně myslíš těmi výkyvy, ale jenom podle toho, co popisuješ, tak mi dcera připadá jako normální dítě v období vzdoru, možná by sis měla přečíst spíš nějakou knihu o vývoji dítěte, abys pak i trochu sama mohla posoudit, co je a co není normální - doporučuji Zdeněk Matějček - Prvních 6 let ve vývoji dítěte, nebo Co, kdy a jak ve výchově dětí. Jsou to útlé knížečky, ale myslím, že by měly patřit k základnímu vzdělání. Teď se všude píše o různých poruchách chování, dysfázii atd. a rodiče, kteří neví, co je normální, jsou pak nejistí...
To, že ta paní na hlídání srovnává tvoji dceru se starší holčičkou není správné, i mezi dětmi stejného věku bývají rozdíly, každé dítě má jiný temperament, jinou výchovu, jiné rodinné prostředí, navíc zrovna malá třeba neměla svůj den atd atd. Má ta paní nějaké pedagogické či psychologické vzdělání?
23. pro 2011 v 07:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
ahojky :slight_smile: ,
vám a vašim dětem přeji krásné a klidné prožití vánočních svátků :dizzy_face: .

stále vás čtu a stále se snažím, někdy se daří více, někdy přiznám se méně, ale snažíme se :slight_smile: .
23. pro 2011 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Taky se přidávám s přáním klidných svátků a at Vám děti dělají jen radost...stejně je zdraví nade všechno :wink:
23. pro 2011 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@reruna ne nemá žádné takové vzdělání,to byla paní co si taakto přivydělává...zkusila jsem ji přes známou,proto že byla levnější a proto,že jsem si myslela,že když už má tu holčičku od 9měs tak bude mít zkušenost a Nela potřebovala kontakt s dětmi,ale nevyšlo to. Mám v rezervě ještě jednu paní,je to zdravotní sestra,má 2letého chlapce. Ale zatím to nechávám na babičkách.....ale začnu chodit do herniček,aby viděla reakci na děti...

porucha chování....ono to je na delší povídání...když to shrnu...báli jsme se respekt já autismu....malá nereagovala na jméno do roka a kamarádka mě dala brouka do hlavy od doby co mi řekla,že takovéto děti co nemají oční kontakt můžou být autisti...a já šup na pc a už to jelo... ...pak seděla na 9měs,lezla na 11měs a chodila až na 15měs...a vůbec na roce a půl nechápala co se po ní chce,neukazovala......se začalo s neurologií a psychologií. Na neurologii se zdálo vše ok ikdyž nespolupracovala,nechtěla na nic odpovědet. Na psycho jsme opožděné o půl roku,což by odpovídalo i dle tabulek a když se to porovná s jinými dětmi.Psycholožka mi na závěr napsala,že pozoruje změny v sociálním chování:-/
jiná známá která tomu trochu rozumí,a má syna s dysfázií mi na to řekla,že nechápe jak můžou po 2,5letým dítěti bezvadnou spolupráci,že to nic neznamená...a je to naprosto normální.
25. pro 2011 ve 20:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj nikdy sem tu v diskuzi nebyla, koupila sem si knizku Jak mluvit aby deti poslouchaly,zatim ji nepotrebuju tak to jen teoreticky procitam a je to celkem mazec a napsany to vypada docela jednoduse, kezby to takhle pak fungovalo :sweat_smile: :grinning: :wink:
25. pro 2011 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, nahodou jsem objevila toto tema, procetla jen letmo, ale tesim se na precteni cele diskuse...rabra mam precteneho (naprosto uzasna knizka, strasne mi pomohla), snazim se, ale je dobre si to ozivovat a stale hledat nove zpusoby a reseni konkretnich praktickych situaci...bohuzel v okoli taky nepochopeni, klasika - mnohdy se ocekava, ze malymu dam na zadek..ale ja jsem vlastne na sebe hrda, ze jsem ho jeste neuhodila, ze jsem se nesnizila...
25. pro 2011 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
nejak se nemuzu odtrhnout - ja teda taky "sikula" a tleskani nepouzivam (zavrhla jsem kvuli tomu jeden krouzek - tam se ta lektorka tak tlemila a placala za kazdou blbost, az mi byla protivna) - staci, kdyz reknu "parada", "super"..a doplnim, proc...co se mu povedlo, co je spravne...protoze on ma byt spokojeny sam se sebou, mit radost z toho, co dokazal, uvedomit si, jak co funguje, jak se co dela, dosahnout cile po svem, svym tempem,...a ne delat veci proto, aby ho ostatni poplacali po rameni a zatleskali mu....tak to bylo i s nocnikem - zadne sikulovani, jen jsem mu rekla, ze je fajn, ze se vycural do nocniku a ne do pliny/do kalhot a proc, jake to bude mit dusledky..
25. pro 2011 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
zda se mi , ze uspechu ve vychove lze dosahnout tim, ze ma clovek na dite cas - neb napr. praktikovani rabra je zdlouhave, misto jednoho placnuti nebo okriknuti/zakazu je souveti i nekolik vet...a porad dokola...ale jsem presvedcena, ze to za to stoji...nechci dite, ktere se boji rany, ktere vyrusta ve kriku...
25. pro 2011 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@bbberta moudrá to slova, ženo :wink: :dizzy_face:
25. pro 2011 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bbberta když on se ten investovaný čas pak zase vrátí, jakmile se to zaběhne, usadí, zautomatizuje...dítě se naladí, a pak už hraje...samo:slight_smile:))).
když budeš mít další volnou chvíli, mrkni i na diskusi o knížce Respektovat a být respaktován, ve Volné diskusi :wink:
26. pro 2011 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bbberta aha tak to my asi moc vychovaný nebudeme,když tolik času nemám a chodím do práce :-/....já si myslím,že někdy škoda "rány" která padne vedle....někdy to prostě nejde....a nějaké plácnutí přes ruku,zadek to není nic špatného....u nás to někdy bez toho prostě nejde...a určitě z toho nemají moje děti trauma a nebojí se. :wink:
26. pro 2011 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa skoda, ze tu neni ikonka "to se mi NELIBI" :frowning2: :unamused: ty si fakt myslis, ze to placani je k necemu dobre??nebo si jen ulevis?? :stuck_out_tongue_closed_eyes:
26. pro 2011 v 17:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
My jsme vcera byli u nasich a zminila jsem se o svem zameru atd., cist uz jsem zacala a asi to pro me bude hodne tezke nez mi v te dane situaci vubec dovakne, jak na to, nicmene vsichni si mysli, ze obcasne placnuti pres zadek, kdyz si to dite zaslouzi, neublizi.. Takhle je to proste zabehnute, takze jsem se pak stahla, abych vysvetlovala, ze to jde jinak a jejich nazor jim neberu. I ja jsem Honzika placala, protoze to uz byla ta posledni moznost, kdyz uz jsem nevedela, co dal, takze by ode me nebylo fer tady tvrdit neco jineho. Od te doby, co jsem se zarekla, ze takhle uz ne, nedostal Honzik ani jednou a vzdy premyslim, jak ten dany problem ci konflikt resit a neni to teda easy, ale snazim se :slight_smile:
26. pro 2011 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@wsmoulinkaa upřímně mě mrzí, že jsme se tu snažily zbytečně. fakt. samozřejmě dělej to, co si myslíš, že je dobře, nikomu nepříslušíti do toho mluvit něbo tě nějak opakovaně přesvědčovat, ale to o té ráně, která padne vedle je takový přežitek, že se mi ani tomu nechce věřit. a nemá to s časem na výchovu vůbec nic společného. netvrdím, že plácnutí přes ruku poznamená dítě na celý život, ale ten princip - to je fakt šílenost. z jakého titulu si dospělý může dovolit uhodit dítě? uhodíš dospělého člověka? asi ne :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Později se budeš třeba ptát, jak to udělat, aby dítě nemlátilo každého kolem sebe přii sebemenším projevu nelibosti. Jasně, bude dělat jen to, co vidí.
Opravdu má každý nárok, právo vychovávat svoje dítě podl sebe, svých zkušeností, svých pocitů...ale kdy přstaneš s tím plácáním? v pěti, šesti, deseti, osmnácti letech? pořád to totiž bude stejné a ještě horší - ta komunikace :stuck_out_tongue_closed_eyes: .
26. pro 2011 v 18:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@mrazulka myslím, že děláš správně :wink: to je to, o čem jsme mluvily jako o "nepochopení".... člověk na to naráží na každém kroku.

a naprosto souhlasím s tím, co napsala @berenika39 - kdo nám dává právo dítě bít? když můj manžel udělá něco, co se mi nelíbí - copak ho kvůli tomu uhodím? proč je společensky nepřípustné bít svou ženu ale je přípustné bít dítě? je snad něco méně? jen proto, že je menší, slabší? a co pak ta matka udělá, až dá jednou dítěti facku a to dítě jí tu facku vrátí? pak se bude divit :stuck_out_tongue_closed_eyes: jenže pro dítě to bude naprosto normální - když se mi nelíbí, jak se druhý chová, tak je normální ho uhodit - tak mě to přece učila maminka....... děti se učí nápodobou a to, co dělají rodiče, hodně dlouhou dobu přejímají za své jako "svaté". jsme to my, kdo je svým denodenním chováním a jednáním učíme, jak je podle našeho názoru správné se chovat.

náš malý taky párkrát dostal, ale přesně jak píše mrazulka, bylo to moje selhání, už jsem nevěděla jak dál a rozhodně na to nejsem pyšná.... a myslet si, že je to v pořádku? ani náhodou :unamused: je to jak píše @bbberta - jenom o tom, že si člověk uleví od toho, že to sám nezvládá, že neví, jak dál. je to selhání rodiče, ne dítěte.....

navíc - to už tady taky zaznělo - když budeme dítě trestat, nenaučíme ho tím chovat se správně, ale naučíme ho přijímat tresty. tím se tyto stanou neúčinnými a bude třeba stále přitvrzovat a přitvrzovat - aby to na dítě zabralo....

ale tak - každý podle svého vědomí a svědomí, výsledky myslím vidíme a posoudíme každý sám jak teď, tak za pár let. jsou diskuze, kde považují za normální sprchovat dítě ledovou vodou, pokud je "rozjívené", kde považují za normální nechat miminko, které chce mámu, vyplakat v postýlce do totálního vyčerpání, až usne..... a pak jsou diskuze, kde považují za přirozené a správné se k dítětti chovat s respektem, podle jeho potřeb a tak, jak chceme, aby se chovalo ono k nám. každý ať koneckonců chodí tam, kde se s názory místních diskutujících ztotožní :slight_smile:
26. pro 2011 v 19:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@berenika39 - ja jsem si ale taky donedavna myslela, ze jinak nez placnutim se ten problem nevyresi.. Clovek o tom musi byt presvedceny vnitrne, ze to tak delat nechce a @wsmoulinkaa o tom presvedcena neni.. Jen se s nami chtela podelit o to, ze to dela jinak. Moje mamka vcera poznamenala, ze jsem byla bita hodne, byla jsem dost divoke a prostoreke dite, zadne trauma z toho nemam, ale ja to tak proste delat nechci. Jde o to chtit to delat jinak, kdo nechce, tak nechce a mrzet te to nemusi :wink: a ano, kdyz ja zbiju honzika, tak jak mu pak vysvetlim, ze adelku bit nesmi?? Ze..
26. pro 2011 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender - jo, me to vcerejsi nepochopeni ani neprekvapilo.. Ono ten vychovny model, ktery tady je, je natolik zajety, ze je to fakt tezke chtit po rodicich, ale i ostatnich, vcetne manzelu, aby to pochopili.. Je to tak..
26. pro 2011 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrazulka Já mám štěstí v tom, že jsem bita nebyla, teda ne od rodičů, babička, když mě hlídala, nejspíš nějakou občas lupla. Ale já si to nepamatuju a tak je snadné pro mě dítě nebít. A doufám, že pro tu generaci, co se tu snažíme k dobrému vychovat, už to bude naprosto samozřejmé :dizzy_face:

Mimochodem, jak jste tu zmínily, do kolika bude matka dítě bít, vytanul mi jeden případ (z jiné diskuse - mostecký), kdy se matka divila, že když seřezala nejstarší, asi patnáctiletou dceru za to, že přišla domů opila a zakouřená, že na ni dcera zavolala sociálku a šla bydlet k babičce... Tady v Mostě je převažující názor děti bít, obvzvlášť ty, co jsou ve vzdoru :frowning2: Je to děsný. Náprava na několik generací.
26. pro 2011 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrazulka já dokonce jsem schopná připustit, že plácnutí nic nezpůsobí, ani negat, ani pozitivního...i věřím, že někdo věří, že když dítě dostane, nebude to už příště dělat. a taky jsem petra plácla, přes ruku, když byl asi roční, nevím, strašně jsem se kvůli něčemu, co dělal, lekla a byla to jen a jen moje blbá reakce. já něříkám, že je konec světa, jen jsem si posteskla, že jsme tu napsali xxxx příspěvků s podrobným vysvětlením na téma děti 2+ výchova trochu jinak a výsledkem byla poznámka o tom, jak je škoda každé rány, která padne vedle. mě to rochu zaskočilo.
I jsem se snažila to šmoulince vysvětlit - jak je moc důležitý její přesvědčení, nastavení , že nepůjdu proti dítěti, nebudu s ním bojovat, asi jí to přijde divný, no...a chápu to. Nic víc dělat nemůžu.
A pořád tvrdím - výchova je každého věc. Mě do cizích dětí nic není. Pokud se někdo zeptá, můžu napsat i to, co se mu třeba úplně nezdá nebo nelíbí. Nedorozumění, chyba v komunikaci, no :frowning2:
26. pro 2011 v 19:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja sice rabra cetla jeste nez byl malymu rok, abych si to zazila, dokud je cas - jakoby nanecisto, ale asi to flakam, jeste porad mam problem s tim "ne", rikat vse pozitivne - musim se soustredit, abych nerekla "nechod tam!", ale "chodi se tudy"....akorat mam porad v hlave "neslapej do te kaluze" --- "tu kaluz obejdeme"...proste jak je potreba rychle zareagovat, vypadava ze me obcas, co nema..ale vetsinou staci chytnout ho za ruku (zabranit nebezpeci), oslovit (ziskat cas vymyslet, co reknu) - a pak uz to jde:slight_smile: popisu situaci, dam info a je hotovo:slight_smile:je super pozorovat, jak to pusobi a funguje...jsem moc rada, ze nejsem nervozni vystresovana matka, co na sve dite porad rve a ridi se heslem skoda rany, ktera padne vedle :stuck_out_tongue_closed_eyes: a je pravda, ze je potreba, aby matka byla v pohode - jak je nejaky spech ci stres, okamzite se to odrazi v tom, jak se chovam k malemu... :unamused:
a je fakt, ze jsem hodne benevolentni, malej muze skoro vsechno, co neni vylozene zivotu nebezpecne, respektuji jeho potreby (hlavne pohybu, ta je vyrazna :grinning: )...ale za urcitych podminek - jak tu uz bylo psano - nektere veci jen v me pritomnosti (leze po zidkach, striha nuzkama, kraji nozem, pousti troubu) - on je nadseny, ze se podili, ze neco dokaze, ale vi (vetsinou), ze to ma limity - tj. nevzteka se, kdyz ho nahodou najdu s nuzkama v ruce, dobrovolne odevzda:slight_smile:
26. pro 2011 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@mrazulka jinak i můj manža je vychován tradičně, hodně tradičně, autoritativně, rána sem rána tam, táta to u nich sesekal na jednu hromadu - a je to citlivý, laskavý, ohleduplný člověk bez traumat a bez sklonů k násilí. já vím, že to jde...akorát tou svojí cestou si já projdu v klidu, moje dítě taky v klidu, a jinde je to s kžikem, nervama, nakonec ránou a pláčem. a mě to za to stojí - jít v klidu.
26. pro 2011 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 mne do vychovy cizich deti taky nic neni, ale blby je, ze takovy deti jsou pak v kontaktu s mym ditetem..a je mi neprijemny, kdyz malyho nekdo kouse a bije (a kdyz to vidi matka, tak dotycneho vetsinou sezere :stuck_out_tongue_closed_eyes: )...ale chapu, ze to je na hooodne dlouho, az bude nejaka vetsi zmena..kdovi jestli vubec nekdy..muj manzel taky rika, ze mam malyho naucit, at vraci ranu - at z nej neni otloukanek... :angry:
26. pro 2011 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bbberta přesně proto si myslím, že takovéhle diskuse jsou fajn, že třeba naladí další maminky..... a žijeme ted a tady, takže to tak beru. Petr už chodí do školky, vím, jak to chodí, nežije v bublině, ale ta domácí výchova - a hlavne v prvních letech má ohromný vliv, já věřím tomu, že je petr relativné klidný a vyrovnaný díky tomu, jak s ním doma jednáme. Část je v genech, dost se toho dá ale ovlivnit.
26. pro 2011 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek