• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
@mrazulka já jsme taky cholerik i když jak a kdy...ale hele moje první dcera se s vojí biologickou matkou setkala v 17 letech a kdybys viděla jak jsou si podobné chváním a vystupováním a prostě vším...tak jsem došla k závěru, že geny neumlátíš a pokud Honzík v sobě má tvoji vztekací náturu, tak s tím už málo naděláš...ale na druhou starnu cholerici toho většinou v živiotě hodně dokážou, jsou akční a činí, žádné bábovky.-))
28. pro 2011 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@mrazulka - to okno je předpokládám zavřené..co takhle jen řešit to, že na to okno si může sednout jen, když tam jste u toho (viz to, že jste spali...)...naučit ho, že spolu..a dopřát mu na chvíli to sezení nahatý u okna...s tím, že to vezmeš s pochopením, že jé supr, asi se ti to líbí...a nechat ho, být u toho...a po chvíli říct - jé, ale od toho okna táhne...cítíš to? A pak ho nasměrovat na bu´d slezení z okna nebo oblečení....pro mě je základ zajistit bezpečnost, tedy, že spolu...a to, že tam chce sedět nahatý nesoudit, neměnit...to je pomíjivé...
28. pro 2011 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@mrazulka - já jsem taky spíše prudší povahy....zjistila jsem, že to není o tom, se přemáhat a měnit a snažit se být klidnou v situaci, kdy pěním...ale spíše o tom, že změním pohled na dítě, na mou roli ve vychovávání, že se ztotožním s tím, že dítě je jedinečná bytost se svými vlastními pocity a nápady a myšlenkami a představami a já nemám právo je (ani v rámci procesu výchovy) hodnotit nebo posuzovat z pohledu svého...tedy vlastně ho přestanu silou formovat a nutit se chovat správně...ale na to, co vymýšlí se koukám se zájmem, v roli pozorovatele a (v batolecím věku) i v roli určovatele hranic...beru dítě jaké je, hodně věcí se změní v čase, dítě se naučí samo od sebe čekat, a bude to brát přirozeně, ne vynuceně...A to vše, ta změna pohledu, vede k tomu, že mě situace nerozčílí, ta změna úhlu pohledu na každodenní situace, ječící dítě (vyvolá ve mě empatii), na dítě, které ještě nezvládá počkat (vývojová záležitost), na dítě sedící na okně nahaté (situace, která chce nastavit respektující hranice -tedy hranice respektující jeho potřebu sedět na okně nahaté, nicméně hranice ve smyslu bezpečí - spolu)...
28. pro 2011 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blandik - zavřené, zavřené.. hmm,, to je taky dobrý způsob.. před chvílí se teda taky vyslékl, ale stihl jen kalhoty :slight_smile: manžel pak přišel, že se nechce oblékat, tak jsme ho teda nechali s holým zadkem, pak jsem se ho zeptala, jestli nechce být jako tatínek, že ten doma nosí trenýrky, tak nadšeně souhlasil :slight_smile: takže teď tady chodí jen v trenkách a triku jako taťka.. a jinak on ví, že na to okno nesmí, ale když přijedou popeláři, tak to peláší, páč je musí nutně vidět :slight_smile: ale můžu zkusit to, že mu to "nahaté" posezení dopřeju.. jo, taky myslím, že je to pomíjivé.. také děkuji za radu..

@pet.s - my jsme s manželem cholerici oba, a já byla jako dítě divoch.. minule u mých rodičů cosi honzík dělal a moje mamka jen poznamenala, že přesně totéž jsem dělala já, že je stejně hlučný a divoký jako já :slight_smile: takže se to tak snažím brát, že naturel má holt můj, protože manžel byť je cholerik, tak byl hrozně hodně a klidné dítě, a snažím se s tím pracovat.. navíc třeba manželova maminka na ně prý hodně křičela atd., a manžel vždycky říká, že nechce, aby z honzíka vyrostl stejný neurotik jako je on..
28. pro 2011 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik - ano, to chápu a tak se to snažím i brát.. nechci předělat jeho osobnost, je přeci moje, ale přizpůsobovat se daným situacem a tomu, jak se chová a naučit se je "elegantně" zvládat, aniž by to u mě přešlo v hysterii..
28. pro 2011 v 09:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik - vžít se do honzíka, abych se naučila správně reagovat..
28. pro 2011 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@mrazulka - já jsem kdysi na vzdor reagovala ještě prudší svou reakcí, dítě nechtělo, strašně mě to rozčílilo...pro mě byl zásadní objev, že se nemusím vztekat, ale můžu chápat...že nemusím přebírat zodpovědnost za dítě - takovou tu nutící - že nemůžeš jít ven bez čepice, musíš si ji oblíknout, nesmíš být doma nahatý, musíš být přeci oblečený...namísto toho můžu mystlet tak, že řeknu - venku je zima, fouká tam...vezmeme čepici sebou, podíváme se dole...asi se ti líbí si užít ten pocti nahoty, podíváme se jaké máš nožičky - teplé...
28. pro 2011 v 10:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik - já myslím, že většina z nás na vzdor přirozeně reaguje prudší reakcí a rozčílením.. akorát někomu to příjde, že je to ok a někomu se to pak začne zajídat, že takhle to přece nechce.. to, jak píšeš ty příklady, vypadá to tak jednoduše, ale pak v té dané situaci těžce doluji, co mám říct, ale to nejspíš proto, že jsem na začátku.. ale takhle nějak se to snažím dělat, jen mi to zatím nenaskakuje tak automaticky.. děkuji za rady..
28. pro 2011 v 10:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@wsmoulinkaa do té poradny určitě nemusíš znovu chodit, ale klidně můžeš jít do jiné, jestli máš strach, abys něco nezanedbala, psycholožka ti měla rozhodně poradit, jak bys měla zvládat situace vzteku, k jaké třeba došlo v té poradně - např. odvést pozornost, nechat být, odejít kousek dál, někomu pomůže pevné objetí atd. atd., pojmenovat pocity dítěte, že víš, že se vzteká a proč se vzteká....
28. pro 2011 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
ženy moje, tak já jdu taky pro radu :grinning:

máme teď doma dvě období - jednak fascinace vodou, to jsme vyřešili celkem elegantně, do dřezu vyfasuje mističky a hrnečky a naběračky a tam se v tom čáchá klidně hodinu....
no nicméně krom toho ještě období házecí a hlavně shazovací a tam nějak neumím najít vhodnou alternativu - házení jsme nejdřív převáděli na balonek, teď už mu to nestačí, hlavně ale začal shazovat věci ze stolu nebo poliček, rozmáchne se a už to letí - nejsem schopna najít nějakou bezpečnou variantu, jak už jsem v tom zacyklená. jako, není to nijak často, nicméně mám z něho pocit, že on to prostě "musí" shodit, úplně mu ta ruka cuká, i když ví, že se mi to až tak nelíbí. už jsem si říkala že být venku sníh, tak jdem shazovat sníh z laviček, nebo něco takového, ale venku je odporně, všechno mokré, studené, špinavé....
a to i s tím házením, hodně si hážeme s balonkem, ale on by nejraději házel kostkama - snažila jsem se ho přesměrovat na to, ať je alespoň háže do kyblíku, kam patří, ale nic... takže nakonec jsem mu je vzala. ráda bych mu nabídla nějaké alternativy jak k házení, tak zejména ke shazování, ale už jsem tak vymatlaná, že mě nic rozumného nenapadá :sweat_smile: :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
28. pro 2011 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@mrazulka - určitě, ani nechci radit, jen předávat svou zkušenost...rabr znám přes rok a půl a určitě na začátku jsem formulkovala, tedy řešila formu vět, jak co říct..a přitom v duchu byla nastavená na nucení, jak ho donutit se oblíknout, aby si to neuvědomoval...postupně se to změnilo, jak člověk vidí, že to funguje, tak se odvažuje dál a dál...a vidím, že je přede mnou pořád velmi dlouhá cesta, hlavně ve vztahu k dospělému okolí..učím se nechávat lidi dýchat, neměnit, nehodnotit, neovlivňovat...a jde mi to ztuha, velmi ztuha...
28. pro 2011 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrazulka spousta dětí se ráda svlíká. Já vždycky musím vytahat všechna trička, než najdu to jediné, které je Leuška ochotna na sebe vzít. A narvat ji ponožky? To je tak na půl hodiny práce :grinning:
28. pro 2011 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik - já to tak beru, že už v tom jedeš právě delší dobu, tak už ti to "formulkování" jde mnohem přirozeněji.. takže díky za tvé zkušenosti :slight_smile:

@cervena_vila - no, budu to prostě brát tak, že si našel novou zábavu :grinning:
28. pro 2011 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@mrazulka - já mám pocit, že vychovat dítě znamená, vychovat sama sebe, takže je to více práce na sobě samé než na dítěti (tedy krom práce se servisem kolem), což se mi moc líbí...
28. pro 2011 ve 12:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@blandik - ano, s tím souhlasím.. :slight_smile:
28. pro 2011 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik -akorát jsem si to až doteď vlastně neuvědomovala..
28. pro 2011 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrazulka ono by to nakonec mělo být tak, že ty se vlastně nemusíš nějak přemáhat, ale říct si - ono je to takhle správně, že vzdoruje, že se čertí, že to proběhnout musí a nic špatného se neděje. nesnažit se ten problém přeprat, ale přijmout. Pak nebudeš muset bojovat sama se svými pocity, ale všechnu energii můžeš dát do toho, abys malému pomohla. Ber to tak, že to trvá omezenou dobu, přejde to a znamená to, že se dítě vyvíjí tak, jak má. Prostě pozitivně myslet. Ohromná úleva....
My teď řešíme pravdu :wink: . Petr vůbec neví, co ten pojem znamená, to je jasný. Vytrhnul jeden list z velké encyklopedie zvířat, s kterou spí, kterou vláčí s sebou všude možně a miluje jí. Objevila jsem to náhodou. A Petr? To jsem neudělal já. To udělal táta. On si myslí, že to, co řekne, je pravda. Tak musím teď bádat, jak mu vysvětlit, co je to pravda. :wink:
28. pro 2011 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
caute kocky, no teda.. tu je dalsia supr tema a nikdo mi nedal echo.. za to vas moc neposikulkujem :sunglasses: :grinning: som vas objavila nahodou

@anehap ahoj, pre tvoju dceru mam obrovske pochopenie, ako dieta som bola tiez taka, kreslila po stenach, otec ma za to zbil, nepomohlo, to nutkanie sa vyjadrit po stenach bolo silnejsie :grinning: .. kocky ti dali dobre rady s tym baliacim papierom... len este podotknem .. z vlastnej skusenosti ... skus sa na to pozriet, ze dcerka bude mat mozno aj vytvarne nadanie, i ked super je len to, ze ju to bavi.. Ja sa teraz zivim vytvarnom .. a doteraz je pre mna vyzva, ked vidim holu stenu. V puberte som bola 1x v sixtinskej kapli a ako som zavidela Michelangelovi, ze ako sa tam mohol vyburit :wink:
28. pro 2011 ve 13:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@prom jo, já myslím, že všichni jsme takoví byli, a teď jen přijít na to, jak to řešit v klidu, už mám díky holkám inspiraci :wink: ....že jo- taky si říkám, že to třeba bude umělkyně, v rodině to máme - brácha maluje úžasně, akorát teda v pubertě to byly graffitti - po celém jeho pokoji :stuck_out_tongue_closed_eyes: , mamka málem zešedivěla,ale vyrostl z toho naštěstí :grinning:
28. pro 2011 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mrazulka Asi se rád předvídí :wink: :slight_smile:
28. pro 2011 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radka_h oprava předvádí :slight_smile:
28. pro 2011 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 :slight_smile: ...toto období pravdy přesně probíhá u nás :grinning: .nejdřív to zkouší se sestřičkou, což mu rychle vyvrátím :wink: , pak že táta a pak že ale opravdu neví jak se to stalo :grinning: .
tak kdyby tě něco napadlo tak dej prosím vědět :wink: .

holky, já už se těším na vnoučata, to RABR budu mít snad už v malíku :grinning:.
pro mě je stále nejhorší udržet se v klidu v situacích, kdy je potřeba trochu svižnosti :sweat_smile:.tam se mi to " komandování " pořád nedaří úplně vyloučit :unamused: ...i když je to nechtěné, ale naskakuje to samo :frowning2: .
28. pro 2011 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrý den, chtěla bych vás tady požádat o radu, snad se nebudete zlobit. Mám dcerku 14 měsíců. Je to velmi živé a společenské dítě, nikdy moc neplakala, byla hodná, i když vztekat se typem mlácení sebou o zem zvládá bravurně, asi bude cholerik po mně.. Ale teď kdykoli někdo (otec, prarodiče, tety) odchází z domu, tak začne strašně ječet, praští sebou o zem, kope nohama a rukama do země a prostě se vzteká. Nechápu proč, nikdy jsem ji nenechala samotnou, aby se musela bát. Rabr čtu, ale moc mi to nejde, byla jsem vychovaná klasicky. Jak se k jejímu chování mám postavit? Většinou vysvětlování chápe, ale tady nic nefunguje. Jen ji vzít a odnést. Ale ten řev. A stále se to opakuje a stupňuje. Přes den začíná většinu času sedět u venkovních dveří a nechce si hrát jinde. Nerozumím tomu, co se děje. Budu moc ráda, jestli mi něco poradíte. Děkuji :slight_smile:
28. pro 2011 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ined77 nevím, tápu. :wink:
@jitka90 ještě se tu nestalo, že by se tu někdo zlobil, že někdo přispěje :wink: :wink:
Malá je ještě malá, ona se asi ujištuje, že má smečku pohromadě, potřebuje vás. Mě napadá jedině ji na takovou situaci předem připravit, povídat si o tom, kdo, kdy a kam odchází, proč, jak to spolu uděláte, naplánovat si tu situaci - nějaký rituál loučení, ten odcházející jí může něco dát - a až se zase uvidí, že mu to ona vrátí - prostě aby se ujistila, že se neděje nic strašného, že odchod znamená návrat. Uklidnit jí. Ona se možná - když někdo řekne čau a jde - vyděsí.
Neděje se nic špatného, neboj se, je to přirozené, ona se s tou situací neumí ještě sama vyrovnat a potřebuje asistenci. Když to bude někdo, kdo odchází a přijde třeba za delší dobu (návštěva), tak at pro ní něco třeba načmárá, nebo dá bonbon na cestu, nějak jí to zpříjemni. A vždycky při tom odchodu ji vezmi na ruku, že bude spolu říkat čau a že se zase uvidíte.
Oni všechno chápou absolutně - táta jde pryč, už se nevrátí.
Třeba ti někdo napíše další tipy:slight_smile:.
28. pro 2011 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jitka90 my to delame tak, ze se rozlouci a pak odvedeme jeho pozornost a nevidi, jak dotycnej odchazi za ty dvere, nebo kdyz jo a nelibi se mu to, tak se jdeme hned divat z okna a mavat a pak zas zaujmout nejakou hrou.... presne si myslim, ze deti to v tomhle veku jeste nechapou a nema cenu je tim loucenim a odchodama trapit, lepsi je proste zmiznout a to mu pak nevadi, ze uz tam dotycnej neni, "prozivame" pak az zas vitani, pze to ma rad :slight_smile:
28. pro 2011 v 16:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pet.s ahojky...chodíme k mudr Jurčové(psycholožka) do nemocnice....
28. pro 2011 v 16:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jitka90 ahojky...toto jsem řešila na roce a půl s mojí nelinkou....mlátila sebou tak,že sebou flákla a kámen nekámen,kdybych ji nehlídala tak si něco udělala...a tchán furt:nech ji bejt at se vyvzteká!! hnus...kdybych tam nebyla, tak si ublíží....dělala to i doma a venku...prostě výkyv,že ji něco nešlo,nebo to nechtěla a šup sebou na zem...můžu ti jen říct,že u nás to trvalo cca 3měsíce a už si lehne občas a je to chvilkové a taky už ví že se může praštit do hlavičky takže si lehá opatrně :grinning: ale to nejhorší máme za sebou :slight_smile:) to přejde...naše to dělala,když ji něco nešlo...nebo pokaždé na slovo NE :wink: ted už to je ok...
28. pro 2011 v 16:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
se jenom připomínám s tím shazováním :sweat_smile: :grinning:
28. pro 2011 v 18:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska souhlasím :slight_smile: ,to je přesně ono,vzpomínám si,že když byli moji kluci malý,tak také měli takové období.A nejlepší bylo zabavit je,když babi s dědou odjížděli,nebo zamávat,a rychle zabavit,zmizet.Přesně jak to píšeš,oni si to ještě nedokážou srovnat v těch svých hlavinkách :wink: broučkové :wink: .Ale vítání to už je věc jiná :slight_smile: .Ono se to časem srovná :wink:
28. pro 2011 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
tak holky, su tady s prvnim dotazem :sweat_smile: dnes mi dali teda pekelne zabrat, meli jsme za sebou hodne narocny vylet, byli utahani, protivni, vsichni porad vresteli...mela jsem pro ne pochopeni, trpelive vysvetlovala, podavala, nosila atd., kdyz jsem zjistila, ze mi muz odvezl jedinou flasku pro nejmensiho, kterou sebou mame (jsme na par dni u tchanu),tak jsem mu musela udelat mliko do sklenicky a nejak to do neho nalit...jenze tady se dostavame k problemu - ve chvili, kdy jsem si s nim sedla a zacala mu to opatrne lit do pusy, tak se na me s revem povesili ti dva starsi, jeden na nohy, jeden na zada a proste se zrovna ted potrebovali nosit, rev jak v opicarne, malej politej az za usima, jak do me furt zdrcali a on jeste neumi moc pit jinak nez z flasky, takze rval taky...do toho kolem nas poskakovala babicka a furt pronasela takovy perly jako: "Tobiku, venku zastavilo auto a jde si pro tebe pan, protoze ses zlobivej" apod. coz me neskutecne vytacelo!!! Radsi jsem byla zticha,protoze jak bych promluvila asi by si vsichni poslechli neco ne zrovna peknyho :frowning2: takze vlastne dva dotazy: jak mam detem vysvetlit, ze v nekterych situacich proste musi pockat? (ted mluvim opravdu o krizovych situacich, kdy uz na me vsichni visi, rvou a vysvetlovani a domlouvani absolutne ignorujou) a jak rict dospelymu cloveku, ke kterymu citim nejakou uctu a respekt aby byl zticha a nemontoval se mi do vychovy? :angry: :angry: :angry:
28. pro 2011 v 19:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek