• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

15. dubna 2017 
@dagina : U nás Jáchym ječí, když si hraju s Ameli, jen občas.... U nás jsou spíš boje a řevy o hračky.... Což se dá vyřešit poněkud jednodušeji, že ano. Ty se přece jen těžko rozdělíš :sweat_smile: :wink: Já většinou, když se Jáchym tekhle "nemile" projevuje mu dám něco na chroupání - jablko nebo něco takového....On je za jídlem jak urvaný, takže ho to spolehlivě uklidní :wink: A až dořeším s A., vezmu si pak zas jeho....
20. led 2012 ve 12:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina tohle jsme nastesti neresili :sweat_smile: B. teda T. chvilu mlatila, ale to nejak vysumelo samo, ze jsem to ani nemusela nejak resit, nekdy kdyz si s T. hrajem, tak se prijde potulit, ale ze by vylozene rvala nebo se s nim nejak prala o moji prizen, to nastesti ne :sweat_smile:
20. led 2012 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina: taky to občas řešíme i když teda pořád víc žárlí dcera na malého, většinou se snažím vzít si je oba na klín a třeba se jen tak tulíme nebo jim zpívám a oni se celkem zklidněj, nejvíc teda zabírá když s nima sedím na zemi a hrajem si všichni spolu to pak nežárlí ani jeden. Teď aktuálně nejvíc řešíme to, že Nelče vadí když jí Vítek cokoliv bere takže do něj začne bušit se slovy: mimi zlobíš a nedá si vysvětlit, že to takhle řešit nemůže a mohla by mu ublížit, v tu chvíli žádná empatie nezabírá:frowning2:
20. led 2012 ve 13:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina :slight_smile: ..u nás myslím přesně tohle začíná.když si vezmu na klín matýnka, kačka okamžitě doleze a začne pokřikovat a kńourat dokud ji nevezmu.
řeším to tak, že buď když je čas je oba povalím na postel a dovádíme nebo mazlíme se a když čas není, pomuchluju máťu a beru malou....beru to tak, že matýnek je přeci jen o chlup starší a líp pochopí, že kačka moc nepočká.ale zatím s tím vyložený problém nemáme :wink:.matýnek to bere a vždy když se katunka něčím zabaví už je mně :grinning:.
20. led 2012 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob tak bohuzel, i kdyz na strankach meli, ze knihu maji, tak mi ted prisel tenhle mail :unamused:

Dobrý den,

velmi se omlouváme, ale kniha Sourozenci bez rivality je již bohužel vyprodaná i u dodavatele.
20. led 2012 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estrellita :frowning2: :frowning2: :frowning2: a zkouselas oba?
20. led 2012 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob na tom druhem linku je sice taky napsano Skladem, ale kdyz das objednat, tak pak ti to tam hodi titul nedostupny, takze bohuzel uz asi fakt nikde neni :frowning2: ale treba pripravuji nejake upravene vydani? zkusim napsat do cpressu :slight_smile:
20. led 2012 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estrellita zkus obejít knihkupectví, já ji koupila u nás na malém městě, nebo v knihovně půjčit
20. led 2012 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna v knihovne maji, ja spis resim, ze ji chci mit jen a jen pro sebe a ne jen pujcenou :grinning:
zkusim jeste obejit, nic jineho mi nezbyde :slight_smile:
20. led 2012 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob tak mi vydavatelstvi te knihy odepsalo velice rychle - Vámi požadovaná kniha je bohužel zcela vyprodaná, dotisk se momentálně neplánuje.
takze fakt jen nejake posledni kousky v kamennem knihkupectvi
20. led 2012 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
nechcete ji nekdo nascenovat? :grinning: :sweat_smile:
20. led 2012 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estrellita výpisky velice stručné z knihy na této a další stránce této diskuze jsem psala, když jsem ji četla http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/respektovat-a-byt-respektovan-libi-se-vam-tato-kniha/?page=110&post=last
20. led 2012 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@estrellita tak jedině půjčit si v knihovně a ofotit
20. led 2012 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna moc dekuju, zkopiruju si to. jj, nic jineho mi nezbyde, jeste koupam na netu po antikvariatech, tak treba se neco vylihne :slight_smile:
20. led 2012 v 17:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak jsem to zkopírovala sem - pár hlavních myšlenek ze Sourozenců bez rivality http://www.modrykonik.cz/fotoblog/reruna/clanek/sourozenci-bez-rivality-par-myslenek/
20. led 2012 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jééé, @reruna, i já moc děkuji za výpich myšlenek :wink:))
20. led 2012 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teď jsem to projela a přijde mi to pro trochu staršé děti... Ale inak je to v podstatě to samé, co v Jak mluvit aby nás děti poslouchaly jak naslouchat aby nám děti důvěřovaly. Asi to budu muset znova nastudovat :wink:

Ale když Amince řeknu, že hračky se z rukou nebere, že se nejdříve musí brášky zeptat a počkat, až jí hračku půjčí, nebo až si s ní dohraje, Ami udělá, můžu, Jájo?! Kouká na něj z oka do oka a jakmile hračka jájovi vypadne, už si s ní podle A. Jáchym dohrál :sweat_smile:
20. led 2012 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, jdu zas na radu - Honzík pořád vším hází...když je v klidu, když se vzteká, prostě pořád a vším, hlavně knížkami a autíčky (už si jich pár i rozbil...) - docela se to snažím komentovat v klidu, ríkat mu, že když s tím hodí, že se to rozbije a poukážu na to rozbité a vyhozené autíčko...nebo mu říkám, že se hází balonkem nebo venku kamínkem do vody...a jdem si házet (nebo hážeme kostky do krabice v rámci úklidu apod) Ale už to trvá několik měsíců a žádná změna...denně vyhází knížky z postýlky nebo ta autíčka nebo cokoliv, co ho třeba přestane po chvíli bavit... Moje mamka to řeší plácnutím přes ruku, ale to taky nemá účinek a mně to i vadí a když jsem jí to řekla, tak se ohradila, že přece potřebuje vědět, že to nemá dělat... Takže co víc s tím můžu dělat???
20. led 2012 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tygrous Tak to jsme na tom stejně, Jiřík dělá to samé. Chvíli si s něčím pěkně hraje a najednou jde a praští s něčím o zem nebo to prudce shodí ze stolu. Taky už jse to zkoušela řešit vysvětlováním, empatií a nabídnutím něčeho jiného a nic nepomáhá. Teď to prostě nechám bez povšimnutí ( teda pokud už mi nepřeteču nervi, ale snažím se ovládat ) a doufám, že když na to nebudu reagovat tak ho to časem přejde, že je to jen nějaké jeho období Naopak vyzdvihnu, když něco pěkně položí. Řeknu třeba, Takhle hezky si to položil. Takhle se ti to nerozbije.
20. led 2012 ve 21:43  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 Hm, zkusím to vyzdvihnutí něčeho pozitivního:wink: Ale u nás je třeba problém, že on si třeba večer vyhází ty knížky z postýlky a pak řve a chce je zpět - a když mu řeknu, že když je chce, tak si je musí nechat v postýlce, tak to odkýve a vypadá, že to chápe, a druhý den to udělá zas...:sweat_smile:
20. led 2012 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tygrous Koukám, že máme stejný rarášky :slight_smile: A to mi ještě přijde, že u něho buď začal vzdor a nebo je to tím že už jsme 14 dní doma, kvůli nemoci a začal mi příšerně a le příšerně ječet, když se mu něco nedaří, nebo není po jeho. To úplně zaléhají bubínky a vře to ve mě. Dneska když mi takhle vyváděl když jsem jedla a něchtěla si s ním hrát, tak jsem udělala to co jsem nikdy udělt nechtěla. Vzala jsem ho viděšeného vztekle do rukou a zavřela chudáka do pokoje. ( 14dní doma, neklid u jídla a koukala jsem na seriál, který jsem kvůli němu neslyšela a havně těch 14dní doma se nakupily ). No beru to jako mé selhání y mrzí mě to moc.
No ale zpět k tobě, já si myslím že ho to prostě časem přejde, že to asi fakt chce trpělivost a pochopení. A i to vysvětlování, trochu trvá, než to konečně pobere. :slight_smile:
20. led 2012 ve 22:03  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 No já to asi ještě vydržím, ale v březnu tu bude moje mamka na delší dobu a to zas bude "výchova" a poučování mě samotné:sweat_smile: Tak bych ráda, kdyby to už přestal dělat...:wink:
jinak Honzík mívá tyhle vztekací záchvaty po očkování nebo když je nemocný nebo teď byl rozhozený po Vánocích u babičky, trvá to vždy tak 14 dní, než se srovná...
20. led 2012 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tygrous Můj táta mě taky vždycky poučuje, tak mu řeknu pár frází z rabru a tím ho uzemním. Do výchovy tvého dítěte by ti neměli mluvit a už vůbec ne pod tlakem malýho něco odnaučit. Děláš to pro něj a ne pro svou mámu přece. Tak ti přeju abys to zvládla a pevný nervi. Je to hrozný, když si naši rodiče myslí, že nás můžou stále poučovat a vychovávat nás :unamused: doufám že já jednou budu jiná.
20. led 2012 ve 23:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 No mně moje mamka říká, že pro ni budu jejím dítětem napořád a že mi chce předat své rady, protože jsou pdole ní nejlepší:wink: Ale jasně, ona se nás snažila vychovat dobře a nezná jiný možný přístup (a ten můj odsuzuje, protože si myslí, že je to ta "volná zápaďácká výchova" - a zvlᡚť když nevidí okamžitý efekt...) Já se jí k tomu teda snažila něco říct, ale vůbec to nepochopila (já taky nejsem v Rabru ještě moc sběhlá, tak to asi nevyznělo tak jak mělo...), dala jsme jí aspoň na cestu vlakem knížku RaBR, ale nijak se nezmínila, že by to četla... :sweat_smile: No uvidíme, jak to v tom březnu budeme zvládat...(já budu těsně před porodem...)
21. led 2012 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tygrous "Chápu, že ve mně vidíš pořád malou holku, ale už mám vlastní dítě a tím, že mě pořád poučuješ, podrýváš moji mateřskou autoritu. Pokud věříš, že jsi mě vychovala správně, už mi žádné rady dávat nemusíš" :wink:
21. led 2012 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@andu Luci se také vždycky zeptá, ale už nečeká na odpověď a rovnou jí to bere z ruky. No sranda je s nima pořád.
21. led 2012 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
holky jdu s eporadit... jak řešíte vlastní emoce? Mám v tom trochu zmatek. Konkrétní příklad - včera jsem byla přes den taková rozladěná, manžel byl celej den v práci a já se přitom těšila na víkend, že budem spolu, do toho hnusný počasí... no a teď co s tím vůči Kubovi? Pozná to na mě hravě, a je z toho rozladěnej taky, takže celej náš den je pak trochu o nervy. Snažim se rovzpomínat na mechanismy zvládání emocí a použít, ale ne vždycky to zabere, když třeba manžel eště není po ruce. No a tak mám Kubovi říct - jsem smutná, protože... blabla... ale tebe se to netýká...? Nebo jak to řešíte vy? Mě mrzí, že se zacyklíme v tom jednom mym rozmrzení, ale nevím, jak na to, tvářit se, že nic, prostě nefunguje, má mě přečtenou :slight_smile: Už aby se naučil empatii :grinning:
22. led 2012 ve 20:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee Já malému vždycky vysvětlím, proč jsem smutná nebo proč mi třeba ujely nervy a zařvala jsem na něj. A pak řeknu, že si půjdeme hrát a určitě budu hned veselejší a ono to většinou fakt funguje. Když je nejhůř a rupají nervy, dám ho na 3 minuty do postýlky a jdu si zařvat. Taky to pomáhá :grinning: U nás je to totiž na palici, skoro nic nejí a se spaním je to taky šílené, takže takový menší blázinec. :sweat_smile:
23. led 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zvirka: řeším to jak tak jako Zvirka, akorát já si nejdu zařvat, ale vedle kopnout do skříně. :grinning:
24. led 2012 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee :slight_smile: ...já tohle zase tak moc neřeším, protože přemáhat třeba splín je stejně většinou marné, takže prostě řeknu dětem, že se mi stalo to a to nebo to nějak zaobalím a den uplyne, samozřejmě reaguju třeba podrážděnějc, ale taky se to samozřejmě snažím ukočírovat zaklínadlem..oni za to nemůžou :grinning: .
taky celkem pomáhá se zastavit, nechat děti dělat co se jim zlíbí, samozřejmě v souladu s bezpečností :sunglasses: , dát si kafčo, něčím se odreagovat, aspoň na tu pidi chvilku co se dá :wink: .
ani ne ročnímu prckovi asi moc nepomůže vysvětlovat proč není maminka v náladě, ale zase proč ne, člověk s někým pokecat musí :grinning: :wink: .
spíš se vždy snažím udělat něco proto, aby se mi nálada aspoň o fous zlepšila :wink: ....i když jsou dny kdy mi nepomůže ani svatá :sweat_smile: :grinning: .
24. led 2012 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek