• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Děti 2+ a výchova trošku jinak. Podělme se.

24. února 2016 
@reruna neuklidnili, ale mají řeči o tom, že neposlouchá a že by potřeboval na zadek. Sice takovéto řeči mají především bezdětní příbuzní, ale i tak se z návštěvy od nich vracím vystresovaná, s pochybnostmi. No nic, jsem ráda za Tvou podporu
3. pro 2012 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal moje rada je - omezit návštěvy u bezdětných příbuzných - a utěšuj se tím, že oni nejspíš budou mít děti příšerně nevychované, pokud existuje nějaká spravedlnost :grinning: :grinning:
3. pro 2012 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@reruna No na váze asi moc neubil. Spíš vzhledově. Snad to bude dobrý. A pak se upraví i to jeho stravování,
3. pro 2012 ve 22:27  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 zkus uvařit rýži s vodou a špetkou soli na kaši a to mu dávej, ta má v sobě velkou výživu, ale musí to být celý zrno, žádný instantní kaše. A vynech mlíko kravský. a citrusy.
4. pro 2012 v 08:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal už je toho křiku asi moc, viď. Ještě někdy tomu přikládáme význam, že děláme my mámy něco špatně, když dítě křičí. Malý ale přestat neumí, když ho něco trápí a tebe zas trápí, že ho Ty jako jeho máma neumíš zastavit, neumíš mu pomoct. To je určitě frustrující. Vnímám to jak popoisuješ, že on neumí dát jinak najevu, že mu je neodbře, že chce něco změnit, a cítí se bezmocný, neví jak na to.
Popsala si mu už situaci i dala návrh proč křičí, a vidíš, přijal to, měla jsi pravdu! Umíš se tedy do něj vcítit. POkračuj dál. Zeptej se ho a řekni mu (když budeš najezená a vyspalá) že ho máš moc ráda, že máš pocit, že kříčí proto, že by chtěl něco jinak a jestli ví co je to. Nebo že budete spolu pátrat po tom, co by mu umožnilo přestat plakat a křičet. Možná chce jenom víc pozornosti (já vím, dáváme dětem tolik, že si myslíme, že už snad víc nejde a oni mají málo???) Výchova je náročná, ale podle vedeš jsi výborne. Srdíčko máš na pravém místě!!
4. pro 2012 v 08:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím holky a jdu opět pro pomoc. Za posledních pár týdnů se musím "pochlubit", dostala Klárka několikrát na zadek nebo přes ruku. Ač jsem velký odpůrce, tak jsem to prostě nevydržela a plácla. Mně už totiž nějak dochází slova a vysvětlování. Začala dělat hrozné naschvály. Já vím, že to je spojené s mimčem a se školkou, ale už vůbec nevím jak na ní. Třeba když něco nedovolíme nebo i jen tak, začne skákat po gauči nebo lézt malé do lehátka, i když ví, že nesmí. Říkáme pořád, že na gauči se sedí nebo leží a že pokud chce skákat, rozložím ji matračku do pokoje. Ale na ní je vyloženě vidět, když jsem třeba u přebalováku, jak se na mě podívá jako "mámo, podívej, co dělám" a začne skákat. Nebo si hrajeme v pokoji, malá spí v obýváku a Klára z ničeho nic vyběhne do obýváku a že jí pohladí, spíš jí chce vzbudit. Včera jsme pekli cukroví a Klárka dostala kus těsta a že bude válet a vykrajovat. Nicméně to jí nebavilo a pořád to těsto jedla, tak jsem jí upozornila, že ochutnat ano, ale že když to bude jíst pořád, že budu nucená jí to vzít, protože předtím měla lízátko a čokoládu a že by jí mohlo bolet břicho. No nepřestala, tak jsem těsto vzala. Šla si hrát a několikrát přílítla do kuchyně a zničila mi vykrájené cukroví a ještě stíhala budit malou v obýváku. A to už jsem pěnila, tak dostala. Také pořád malé mačká ruku. Někdy ze vzdoru, někdy jen tak. Ona totiž občas přijde a má potřebu zmáčknout, tak zmáčkne ruku mně. Já neustále opakuju, že může mačkat polštář, že Lucku to bolí, že Lucince může povídat, zpívat, hladit ji. Zkoušela jsem se zaměřit jen na Lucku, nebo to i ignorovat, ale nic.... je to už 8 týdnů několikrát denně:frowning2: manželovi jde už RABR úplně mimo, takže věta "nebo dostaneš na zadek", kterou tak nesnáším, tu zní poměrně často. Moc mě to mrzí, protože dřív jsem s Klárkou dokázala vyjít a teď to nějak nejde. Poradíte mi nějaký fígl, prosím. Díky
4. pro 2012 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks Díky za radu, ale nejhorši je že do něj opravdu nic nedostanu. Jen ty piškoty a dneska snědl i celou suchou housku. Ale průjem dnes naštěstí neměl, protože se mi do něj povedlo dostat tu Smektu. I když přes džusíky.
4. pro 2012 ve 21:51  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Děkuji za tvou reakci na školkovou mluvu učitelek. Máš recht - ředitelce je už určitě přes 60 a starého kozla novým kouskům nenaučíš. V těch dalších třídách jsou už učitelky mladší, tak to snad bude o něčem jiném. A ono i ta druhá učitelka v té Ellinčině třídě je v pohodě, takže holt je to si v osobě ředitelky, a s tím nic nenadělám. Spíš mě trochu děsí představa, že to samé čeká i Lauru...no ale tak jeden rok snad přežije....Jak říká moje kámoška - je to pro ně trénink, ne každý v jejich okolí se bude chovat "přijatelně"
@zlilly Musím říct, že o té změně čas od času uvažuju, ale pak to i vzhledem k povaze dcerky hned zamítnu - ona je totál introvert, strašně dlouho si zvyká na jakékoliv změny, takže jsem si dala na misku vah všechny ty věci a nějak mi vyšlo, že je lepší přežít do června, než jí znovu vystavovat začátkům a zvykání v nové školce. A navíc mám i odstrašující příklad v rodině, kdy se dítěti "ustupovalo" a měnily e školy podle toho, jak se to dítěti zrovna líbilo, a dopadlo to tak, že dotyčný nemá dokončený ani učňák, nikdy nepracoval, takže nemá nárok na žádnou podporu a dávky, stále žije v absolutní závislosti na rodičích, se kterými má absolutně příšerný vztah, neb vždy celý život bylo vše tak, jak chtěl on, vše se mu přizpůsobovalo, rodiče si nechali sr*t na hlavu...a tak dopadnout nechci. Samozřejmě vím, že je to o celém přístupu k dítěti, ale prostě jsem si řekla, že to zase tak hrozný není, že nemám žádnou jistotu, že to v jiné školce bude o hodně lepší, takže pokud se to nějak šíleně nezvrtne, necháme dcerku ve stávající školce....

Díky moc !
5. pro 2012 v 18:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 nemám radu. máme to stejně. nový mimino, starší naprosto bezvadný, spolupracující dítě, se kterým sem se v pohodě na všem domluvila, no a teď to nějak nejde. snažím se, ale když ječí a vzbudí mě mimino nebo když mimino brečí v kočáře a on odmítá ujít posledních 50m k domovním dveřím, tak je to fakt těžký. naplácala sem mu, když běhal po parkovišti mezi autama, z toho ani nemám moc výčitky, protože si to pamatuje a jestli to pomůže, tak furt lepší výprask než auto. ale tuhle sem mu naplácala když zlobil v posteli, a dělal naschvály. a ještě sem na něho křičela. ach jo. to mě mrzí hodně.
pomáhá, když se soustředím sama na sebe. abych byla najezená a v rámci možností vyspaná. a pak už stačí jenom říkat si, že to vlastně není tak hrozný. dyť co se vlastně stalo strašnýho? rozpatlaný těsto? špinavá kuchyň? zase tak moc se neděje, jen málo věcí je fakt důležitých. tak se snažím mít nadhled. a omezila sem aktivity, na který bych se musela složitě dostávat a být tam včas. nebudu si přidělávat zbytečný stres. není to napořád, ale teď to chvilku pomáhá.
6. pro 2012 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@misule82 plně tě chápu, u nás je to samé. Po porodu ji většinou ignoroval, ale ve chvíli, kdy se začala více projevovat a lézt, tak k ní začal být dost agresivní. Šlápne na ni, kopne ji, řve... Ale musím říct, že vysvětlováním a časem si prostě zvykl a pochopil, že tímhle opravdu pozitivní zájem nezíská. A přestali jsme ho jakkoli fyzicky trestat - ne, že by předtím dostával, ale občas to ujelo a došlo mi, že říct mu, ať nebije sestru, ale my ho bít můžem, je kontraproduktivní. Ale to ničení a řvaní a absolutní nerespektování ostatních má pořád :rolling_eyes: Takže moje rada - chce to čas a stále opakovat. My pořád jedeme věty typu - "ona je ještě malá a nechápe, co dělá (vezme mu kolej, zatahá ho za vlasy)", když je Will v právu, tak řeknu malé "tytyty, to se nedělá" a jsem překvapená, jak se naučil říkat "nedělej mi to, mě to bolí". Když byla ještě úplné prtě, tak jsme mu vysvětlovali, jak bude brzy velká a taky to a to nebude smět dělat atd. Prostě pořád jen mluvit a mluvit a věnovat se starší. A nenutit jí, aby jí musela mít ráda. Já říkám, že jí nemusí mít rád (Laura je náš výmysl, ne jeho), ale že se k ní musí chovat slušně. Je těžký skloubit dvě děti, ale ono se to poddá :wink:

Pokud budete mít někdo chvilku, tak vás poprosím o radu, jak na dítě, které absolutně nerespektuje žádost o něco. Např. ráno manžel požádá syna, aby byl potichu, že jsem já i sestra nemocné a že se chceme vyspat a on zpívá a řve na celý byt. Ve zprávách mluví něco hodně důležitého, řekneme "prosím, můžeš teď být chvilku potichu, mluví hodně důležitou věc" a on schválně začne řvát. A nefunguje na něj, že my třeba odejdeme, že to nechceme poslouchat, nebo mě rupnou nervy a odnesu ho pryč a on se hned vrátí a řve dál. Hodně často chce, abychom ho obsloužili - zuli mu boty, svlékli ho, oblékli... vše umí a člověk mu občas i vyhoví, ale když zrovna nemůžem, tak ztropí scénu. Nebo ráno dnes manželovi dělal scény, že ho manžel svléká moc rychle a že on chtěl pomaleji a tohle se děje třikrát, potom manželovi ruply nervy a odmítl dál spolupracovat a syn brečel a řval na celý dům :rolling_eyes: Když to teď píšu, tak to vypadá, jako když doma máme rozmazlenýho fracka. Spíš mu hodně chybí empatie, když mě něco bolí, tak on odpoví "nebolí". Vlastně nevím, co s tím a jestli třeba nejsme moc měkcí, nebo ho málo chápem. Ale zase si říkám, že by taky on měl chápat nás... :confounded:
6. pro 2012 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 jo a ještě jsem výrazně omezila a ostatním kolem zakázala říkat, že se něco musí udělat kvůli malé. Třeba musíme jít dřív domů, protože je Laura unavená, hladová apod. Aby jí neměl spojenou jen s negativníma věcma, že kvůli ní si s ním nemůžu hrát, nemůžem ven... Vždycky to svedu na někoho, něco jiného. A mazlila jsem se ní, aby to neviděl. Až časem jsem to přestala řešit, když jsem viděla, že to zvládá.
6. pro 2012 v 15:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verbalinka u nás funguje (teda téměř vždy), když občas připomenu, že kdyžse on dívá třeba na pohádku,chce spinkat apod. tak ho také nerušíme... a taky si hodně často snažím všímat a ocenovat, když on je ohleduplný k nám - třeba poděkuju, když ho požádám, abysme něco mohli dopovídat s manželem, vyslechnout zprávu... tak mu řeknu, že muselo bejt moc těžký počkat a že si toho vážím, třeba... a je na něm vidět, že je takový spokojený, když si všimneme a oceníme... nedělám to teda moc často - abych ho nechala čekat - jen když je to fakt nutné... a zatím to tak funguje :slight_smile:
6. pro 2012 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@misule82 také jsme dali možnost (jako @verbalinka ), že nemusí mít šimona rád, že k němu může mít různé pocity (a také jsme ho nechali je vyjádřit - chtěl ho vyprat v pračce, upíct v troubě apod - bylo hrozné to poslouchat, ale zakazovat mu to říkat nebo ho trestat za to by vedlo k opačnému výsledku.)... a to jako jediné pomohlo... a on si nakonec vybral, že mít rád bude,,, nejde říct (jak to bylo v mém dětství) - tohle je tvůj brácha a ty ho musíš mít ráda a chovat se k němu jen hezky, vzpomínám si, že jsem hledala příležitosti, abych rodičům za zády mohla zaškodit, nedali mi na výběr... když se dá volba, myslím, že přirozenost dítěti nakonec zavelí to správné :slight_smile:
6. pro 2012 v 15:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz tak tohle bohužel nefunguje :frowning2: Děkuju a prosím pořád, připomínám ke stejným situacím a nic. On je dost zaměřený na sebe, ale zkusím vydržet a třeba se to zlomí. Vyprání v pračce a upečení v troubě je dobrý :grinning: U nás byl fakt zákeřný, až jsem se bála je nechávat samotný. Ale zdá se, že je to lepší. Napadlo mě, že její rukou ho pohladím a to se mu líbí a už jí pohladí i sám od sebe :dizzy_face:
6. pro 2012 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verbalinka ahoj, já bych malého zusila o něco žádat zatím jen v době, kdy je dobře naladěný, chce se zapojit, kdy mu to udělá radost a kdy uvidí, že to udělá radost tobě - když on vyjde vstříc a pomůže, vyhoví. ne v situacích, kdy je to "nutnost", kdy třeba nespolupracuje. Aby pochopil, že je to hezký pocit, když pomůže, je důležitý, nepostradatelný. Takhle to prostě cíleně jakoby natrénovat. Bez stresu. Je už velký, zaúkoluj ho :wink: , že toho máš moc, třeba něco, co bude pravidelně, co ho bude bavit, co bude jen jeho práce, jeho pomoc. (petr zásadně připravuje stůl na jídlo, rozdává příbory, nebo denně vyměnuje pytel v koši :grinning:, nebo ho baví utírat - tak často prostě jen tak dostane hadr, vyndá všechny boty z botníku, vytře ho a zase to tam hezky narovná :grinning: ).

Uvidíš, on na to přijde. Pak by mohl i v těch kritických situacích vyjít vstříc. V dětech je podle mě tohle naprogramované, ale někdy to bojkotují, protože si tím jednáním získají pozornost, ne proto, že by byly nevychované, rozmazlené...
6. pro 2012 v 18:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz
@verbalinka
@zlilly já bych neřekla, že Klárka Lucku nesnáší. Mluví na ní hezky, umí jí pohladit, nezapomíná na ní, když mluví o nás jako o rodině, tak jí vždycky zmíní. Spíš bych řekla, že jí ublíží kvůli nám, když mi něco nedovolíme. Nenutím jí mít ráda....vlastně Lucka jde trochu mimo, snažím se s ní před Klárkou nemazlit, občas jí nechám brečet a říkám, že musí chvilku počkat, že teď pečuju o Klárku. Nicméně je o hodně náročnější mimčo, než byla Klárka. Dopoledne to celkem jde, když jsem s ní sama, ale odpo jí mám buď u prsa nebo uspávám nebo řve a že řve celkem často. Teď jsem objednala manducu, tak uvidím, jak to s ní půjde. Vysvětluju pořád a vysvětlovat pořád budu, vím, že u ní dát na zadek stejně nemá cenu. Touhle výchovou jsem nikdy nešla a je to znát. Já osobně se tím vnitřně hodně užírám a jsem tak trochu "naštvaná" na mimčo, že jde Klárka mimo mě. Teď jí má půl dne školka a zbytek tatínek.... a ten můj výchovný vliv, který tam byl dřív, už není znát a to mě hrozně štve. Třeba večery kdy je přetažená a pláče a slyším, jak na sebe s tátou křičej (a to se manžel snaží), mě rve srdce, protože já vždycky v tu dobu uspávám malou, prostě to vždy tak vyjde. Uspím jí, letím za Klárinkou a Lucka je do chvilky vzhůru a takhle to jde třeba hodinu.... potřebovala bych ji naučit usínat samotnou, ale to v tomhle věku nejde.... ale budu to asi pak muset řešit. Holky díky za podporu.
Pak si přijdu pro radu, jak RABRovsky odnaučit malé mimčo od usínání u prsa, páč kdyby usnula do max půl hodinky, tak to neřeším.... ale u nás to je přes hodinu...
7. pro 2012 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 rozumim ti. u nás se starší taky chová k miminu hezky, mluví o něm,dneska teklo miminu mlíko, tak sám našel plínku a šel ho utřít a pak utřel i mě:grinning: žádná vyloženě scéna nebyla, ale vidím na něm tu změnu. je daleko samostatnější, hraje si sám, beze mě, usíná s tatínekm, táta a babičky a teta ho berou ven za zábavou, tak má zážitky o kterých nic nevím. nejsme na sebe tak napojení a je pro mě těžší se s ním domlouvat. hm. asi je to i normálně věkem. ale občas mám pocit, že nestíhám ani malýho ani velkýho.
7. pro 2012 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 na usínání hacku od Pecha...
8. pro 2012 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ahojte, jen mě napadlo napsat poznatek posledních dní - samo s novým miminkem je méně času, méně pozornosti dostává starší, téměř dramaticky to kleslo...a začala jsem mu věnovat spíše negativní pozornost - že si má umýt ruce, převlíknout se, jakoby jsem byla ve stresu a tím jsem na staršího více méně jen říkala pokyny nebo korigovala..samozřejmě se to projevilo v tom smyslu, že mě začal více ignorovat...takže jsem zjistila, že pokud chci, aby dítě fungovalo, slyšelo, neignorovalo mě - musím mu věnovat pozornost a dávat lásku, příjímat ho, raději polknout a nechat proběhnout určité věci než vést jen komunikaci na úrovni korekce...takže si myslím, že to může fungovat dobře, když dítě dostává spoustu pozitivní energie a přijímání od rodičů ...tedy náš má čtyři...takže o to to jde líp...
9. pro 2012 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@misule82 Usínání: Já taky od začátku uspávám u prsa. Ale při rýmě jsem začala Mau dávat na zvýšenou plochu - do takového hnízdečka z polštáře, aby se nedusila hlenama. Když je dostatečně nakojená, zvednu ji na rameno, chviličku pohoupu a položím do měkkého. A ona otočí hlavu a spí. Naopak pokud leží vedle mně a já se zvednu a nechám ji ležet, začne plakat.
Dneska to bylo na dvakrát, že se v pelíšku probudila, žužlala polštář a pak si mě zavolala, na podruhé jsem ji uložila a spí klidně.
9. pro 2012 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik já jsem si všimla, že poslední dobou začíná být pravidlo, že čím víc času na Klárku mám, tím je horší žárlení a následné plnění povinností, když už se jí nemůžu plně věnovat a musím obstarat Lucku. Jinak se jí snažím věnovat, co to jde, "vyznávám" jí lásku slovně i fyzicky, pořád se s ní tulím, ale to bylo i před Luckou. Včera jsem manželovi zakázala používat slovo naschvály.... přijde mi, že jsme ji i postavili do obrazu, že dělá naschvály. Protože včera když jsem okoupala malou, hodila ručník do vaničky s vodou a řekla, že to udělala naschvál. Já si dávám víc pozor na pusu než manžel a je to znát...


@cervena_vila
@ofelieee na tu hacku jsem koukala, ale stojí teď moc peněz. Koupila jsem vak haipa daipa a je na výhoz, malá v něm nechce být, tak jsem ještě koupila manducu.... no a taky v ní moc nevydrží...
Jinak mi teď Lucka pořád usíná na mém polštáři, protože má pořád rýmu.... minule už jsem zkoušela položit ji bez polštáře a moc se jí to nelíbilo... tak snad jí nezhuntujeme záda.... jenže nespí v postýlce a tak nevím, jak jinak jí vypodložit záda.
10. pro 2012 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 To mi připomnělo, jak Leuška nacpala svoje špinavé ponožky do piksly s moukou. Tak jsem se jí ptala proč to udělala (fakt jsem byla zvědavá), ona chvíli říkala "aby, aby" a pak z ní vylezlo, že je tam dala, aby jí je Maya neocucávala :grinning:
10. pro 2012 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@verbalinka To jak píšeš, že Tvůj syn nerespektuje žádost o něco - tak s tím se také doma občas potýkáme. Čekala jsem co kdo k tomu napíše, protože často sama úplně nevím jak na něj. Já mám zkušenost s tím, že když mu žádost řeknu přísnějším nebo podrážděnějším tónem nebo takovým energickým - a já sama v tom okamžiku vím, že jsem to neřekla v klidu, tak syn schválně začne křičet, schválně mluvit ještě víc nahlas, brečet, přestat se chtít oblékat. Jenomže, když má člověk k tomu ještě malé mimino, tak někdy jsou situace, kdy potřebuji, aby poslechl bez vysvětlování a to bývá kámen úrazu. Většinou večer před spaním s ním ležím chvilku v posteli a vykládáme si, co se nám ten den líbilo a nelíbilo a já mu v souvislostech vysvětluji, proč je třeba, aby dělal to a ono. A on mně říká, co se mu nelíbí co dělám já a já vysvětluji proč to dělám. A také mu umím říct promiň, takže už to umí někdy říct i on. Takže já vidím cestu ve vysvětlování, vlastním klidu a jenom doufám, že čas to potvrdí (k tomu to mě vede fakt, že například už snad skončily jeho hrozné hysteráky a už jednom dlouho brečí, co už ale asi umím zvládnout).
10. pro 2012 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@misule82 - utčitě hodně záleží na věku staršího dítěte, náš má čtyři a dva měsíce, zatím nežárlí a nedělá naschvály..ale jakoby zdivočel a ohluchl..může to souviset i st ím, že přrý kluci kolem čtvrtého roku mají dvojnásobný testosteron..ale určitě to souvisí i s novou situací...když je unavený, tak někdy nemůže přijmout to, že něco nemůžu..ale jinak to funguje velmi dobře..tuším, že to bude fungovat do té doby, než mu LInduš bude brát hračky a bořit stavby...U těch mladších dětí to bude určitě větší oříšek na začátku...a souhlasím, že je třeba si dávat pozor na pusu, ty děti to pak papouškují a začnou vlastně dělat - vlastně jim ukážeme, co negativního by mohli dělat - pokud jim začneme říkat, že lžou, dělají naschvály...
10. pro 2012 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@misule82 - tak můj vak haipa daipa je taky na vyhození, protože ho mám velký a použila jsem šátek a je to supr čupr..malá se v něm neskutečně zklidní, i při takových těch odpoledních plakáních...takže přes den spí jen v šátku a v noci usne u kojení a pak ji přendávám do peřinky..ve dne, když ji dám do peřinky, a odnesu do ložnice, tak je do deseti minut vzhůru...to prostě nefunguje, nechce spát sama..v noci to funguje. Jinak v tom šátku se třeba dva krát vzbudí, dám ji prso a spí dál...takže na šátek nedám dopusitt. Hacku jsem objednala na vánoce pod stromeček pro LIndu a našla jsem hacku plus za 1650, snad v tom bude chtít být, protože je to fakt dost peněž a já bych uvítala volné ruce přes den. Možná by ti pomohl šátek, supr by bylo, kdyby sis ho mohla půjčit...
10. pro 2012 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 o polštářích mluvila kdysi Kiedroňová (autorka knížek Něžná náruč rodičů a Rozvíjej se, děťátko) a prý na polštářích nevidí nic špatného. Prý tento názor asi přetrvává z doby, kdy se děti dávaly spávat na břicho.
10. pro 2012 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 na fleru se dá koupit i různá homemade asi za polovic... a podle mě bude sloužit úplně stejně dobře. Upřímně - manducu bych na takhle malý mimčo nepoužila.
10. pro 2012 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já když uspím malou ve dne, tak dokáže spát sama, jen to uspávání někdy trvá hrozně dlouho. Tím jak je Klárka ve školce, tak při uspávání není zvyklá na velký hluk. No a teď je Klárka nemocná, takže když trvá uspání dlouho, chodí k nám a dupe a tak a to je potom horor. Jinak šátku se docela bojím, těch úvazů. Lucce se nelíbí ani v manduce. Já bych ji v šátku stejně musela nosit na stojáka stejně jako v manduce, takže je to podle mě jedno nebo se pletu? Jenže ta malá potvůrka chce opravdu nosit jen na tygříka....
No a haipa daipa... měla jsem velikost M, jenže tam jsem Lucku sotva nasoukala (na 2 měsících skoro 60 cm a přes 5 kg) a teď mám L a ta je zase velká. Jestli máte někdo zájem, prodám :slight_smile: tak jsem si libovala, že budu mít večer volné ruce a prd, stále nosíme na rukách :frowning2:
@betelgeuzz to jsi mě uklidnila, protože na tom polštáři se jí spí opravdu líp, má tam celé tělíčko :slight_smile:
13. pro 2012 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82 ještě můžeš zkusit dát ji na polštář celou. Tak spávala mladší, měla v postýlce velký polštář, který byl od kraje do kraje a spala na něm. Dítě je v tom takové zapadlé a je v měkkém. Starší tak spávat nechtěla, ale mladší na něm spala asi do 7 - 8 měsíců. výhodou bylo i to, že se v noci neotáčela na břicho a nebudila se tím.
13. pro 2012 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@misule82 - naše nemá ani dva mšsíce a má taky přes 5 kilo a přes 60cm... nosím ji jakoby ležící, bud v poloze kojení - madona nebo tuším kolíbka s křížem, ale začíná na to být přerostlá... pod stromkem bude hacka, jestli tam nebude spát jako mimino., tak nevim!!!!
17. pro 2012 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek